Noemi Di Segni: Nárůst antisemitismu v Itálii je viditelný a zneklidňující
V čele Unie italských židovských komunit, která sdružuje pětadvacet tisíc členů v jednadvaceti obcích, stojí již dva roky Noemi Di Segni (49). V rozhovoru pro Židovské listy mluví o potřebách a povinnostech své komunity, její historii, vnitřních a vnějších výzvách i o podobách současného antisemitismu v Itálii. Celý rozhovor najdete v ŽL45.
Paní předsedkyně, když jste v roce 2016 nastoupila do funkce, tak jste oznámila, že chcete pro menších obce definovat nové modely “networkingu” s cílem synergického řízení komunitních služeb. Jak se to podařilo?
Přestože jsou židovské obce v Itálii, jichž je celkem jedenadvacet, navzájem velmi odlišné, spojují je stejné potřeby a povinnosti: poskytovat servis členům, zajišťovat chod a financování kultovních míst, nabízet rodinám – od těch nejmladších až po nejstarší – příležitosti k setkávání a společnému prožívání židovského života.
Mimořádnou pozornost věnujeme vzdělávání, jak ve větších obcích, kde počet členů umožňuje provozovat židovskou školu, tak i v obcích, kde školy nejsou a kam naopak specifické vzdělávací aktivity přinášíme. V posledních letech se nám velmi osvědčil internet, velký úspěch slavil například projekt „Ulpan online“, jehož se účastnili lidé z celé Itálie.
Nesmírně důležité je i podporovat rodiny, které se ocitnou v obtížné situaci. Na naše obce se v posledních letech obrací o pomoc velmi mnoho lidí.
Snažíme se slaďovat a racionalizovat postupy, dáváme přednost osobnímu přístupu, provozujeme tzv. mobilní servis sociální pomoci, který je koordinován z centra, tj. Unií italských židovských obcí (UCEI).
Všech jedenadvacet obcí a UCEI jsou dle italských právních předpisů náboženskými subjekty (tj. subjekty neziskového sektoru se zvláštním statusem) a plnění administrativních, fiskálních a provozních úkonů je značně náročné. Zavedli jsme integrovaný administrativní a provozní systém a sjednotili proces ročních účetních uzávěrek i sestavování rozpočtů. Tímto směrem hodláme pokračovat.
Výzvy, jimž čelí jak UCEI, tak i jednotlivé obce, bych rozdělila na vnitřní a vnější. K těm vnitřním patří upevňování židovské identity, fungování obcí a vytváření komunit mládeže a mladých dospělých, aby se mohli seznamovat a cítit součástí italské židovské pospolitosti, která přesahuje hranice vlastního města, aby navazovali přátelství po celé Itálii a také napříč Evropou prostřednictvím účasti na různých spontánních akcích, campech, seminářích, společných víkendech.
Naší vnější výzvou je usilovat o to, aby židovství i nadále svým dílem přispívalo k obohacování celé společnosti – tak, jak jsme to činili během dvou tisíciletí naší přítomnosti.
Italská židovská komunita má historii dvou tisíc let. Zaznamenala během uplynulých desetiletí nějakou významnou imigraci ze zahraničí? Mění se nějak i náboženská identita italské židovské komunity?
Italská komunita je, jak známo, tou nejstarší diasporou v Evropě. Židé sem přišli přímo z Jeruzaléma, a to ještě dříve, než císař Titus po dobytí Jeruzaléma v roce 70 přivedl s sebou do Říma zástupy židovských zajatců (stopa po této tragické události nám zbyla v podobě reliéfu na Titově oblouku ve foru romanu). V prvním tisíciletí se židovské komunity soustředily zejména na jihu a v Římě, stopy osídlení se však zachovaly i ve střední a severní Itálii. V důsledku vyhnání Židů ze Španělska a jeho dominií, včetně jižní Itálie, jih náhle pozbyl jedné ze stěžejních složek své společenské struktury a italští židé se přesunuli především do severní poloviny země.
Průniky Židů jiných kulturních proveniencí na italské území byly v průběhu dvou tisíciletí značné: počínaje Sefardy ze Španělska, kteří se usadili v oblasti Livorna, svobodného a otevřeného přístavu, a aškenázskými komunitami, které poznamenaly některá severoitalská města, jako např. Terst a Benátky, konče. Itálie byla díky své zeměpisné poloze odjakživa územím mísení kulturních vlivů, a to platí i pro italské židovstvo.
Během druhé světové války hledali v Itálii mnozí Židé ze zahraničí útočiště, považovali ji, naivně, za bezpečnější než jiné země. A pak nezapomínejme na nejmasovější imigraci nedávné doby, totiž příchod židovských imigrantů v padesátých letech minulého století a také v roce 1967 z Libye, země, s níž Itálii pojily historické vazby. Libyjští Židé byli tehdy uprchlíky, dnes tvoří v rámci italského židovstva i Itálie jako takové dokonale integrovanou skupinu.
Pokud jde o náboženský kult, italský judaismus je judaismem ortodoxním, jenž v posledních letech zaznamenal silné oživení. Byly otevřeny nové synagogy, zřízena komunitní centra, ustaveny studijní skupiny. Po několik staletí působící vlivy jiných tradic vlily italskému ortodoxnímu židovství novou mízu, aniž by se změnily jeho hlavní znaky. A máme zde také malé skupiny reformních či lubavičských Židů. Tvoří realitu, která si zaslouží pozornost a respekt, která však zapadá do italského kontextu tradičního judaismu.
Italská komunita v Římě a dalších městech je známa svou razancí při obraně proti antisemitismu. Má UCEI vybudovány nějaké struktury, které jí pomáhají v monitoringu a reakcích na protižidovské projevy?
UCEI, židovská komunita v Římě a všechny ostatní komunity, včetně těch nejmenších, jsou partnery milánského Centra historických a společenskovědných studií italského judaismu (Centro di Documentazione Ebraica Contemporaenea di Milano). Právě s tímto centrem těsně spolupracujeme při monitoringu antisemitismu a důsledně veřejně odsuzujeme – mimo jiné i v podobě protestních shromáždění několika tisíců lidí z řad našich členů – všechny projevy antisemitismu, rasismu, neonacismu a neofašismu.
V této souvislosti je třeba zmínit i pořádkové síly, s nimiž v nejvyšší možné míře spolupracujeme a které našim komunitám a organizacím trvale garantují bezpečnost.
Souvisí antisemitské projevy v Itálii nějak i s vlnou imigrace a posilováním islámu?
Nárůst antisemitismu v Itálii je viditelný a, řekla bych, také zneklidňující, ale není spjat pouze s imigrací a islámem. Máme skupiny propalestinských aktivistů, v jejichž čele stojí většinou aktivisté italští. Organizují, nezřídka i na univerzitní půdě, vyhraněně politicky a antisemitsky zabarvené akce vyznačující se nenávistí, bojkotem a instrumentalizací Izraele. Manifestace u příležitosti 25. dubna, národního svátku osvobození Itálie od fašismu, již po léta zneužívají pro své účely představitelé propalestinských hnutí, kteří palestinskou otázku zasazují do kontextu, do něhož vůbec nepatří. Stejné akce se ostatně účastní i zástupci a členové židovských obcí pochodující s vlajkami někdejší Židovské brigády, která se na osvobození Itálie podílela.
Hnutí BDS je v Itálii slabší než v jiných zemích, ale existuje a organizuje se v různých platformách, fyzicky i online.
V současnosti nemáme důkazy o tom, že by imigrace z arabských nebo většinově islámských zemí souvisela s nárůstem antisemitismu. Ten se zdá být “výsadou” krajní pravice. Starosti nám působí radikalizace extrémně pravicových skupin – neofašistů, neonacistů a extrémních nacionalistů, kteří hlásají antisemitismus a nenávist proti židovské komunitě a jejím představitelům čím dál tím víc. Zatím jsme naštěstí nezaznamenali případy fyzického zastrašování či útoků, jakým byl například nedávný případ napadení chlapce s jarmulkou v Německu. To ovšem neznamená, že není nutno být ve střehu.
Děkujeme za rozhovor.
Rozhovor připravili: HG, DT a TJ
Noemi Di Segni (*1969) se narodila v Jeruzalémě do rodiny italských Židů. V Izraeli ukončila střední školu a absolvovala základní vojenskou službu. Poté se přestěhovala do Itálie, kde vystudovala ekonomii a práva. Zaměstnána je v Národní radě certifikovaných účetních a auditorů.
V letech 2002 – 2006 byla členkou revizní komise Nadace Židovského muzea v Římě, v letech 2012 – 2016 byla členkou Rady Unie italských židovských obcí (UCEI) zodpovědnou za rozpočet. Roku 2016 byla jako druhá žena v historii zvolena předsedkyní UCEI (první ženou v čele UCEI byla Tullia Zevi, 1983 – 1998). Je vdaná, má 3 děti.
