Před 120 lety se narodil Štefan Lux, který se marně snažil vyburcovat národy před nástupem Hitlera
Štefan Lux (1888 – 1936)
Před zraky národů
Připomenutím výročí narození Štefana Luxe (4.listopadu 1888) vzdáváme hold slovenskému novináři, herci, režisérovi a spisovateli židovského původu, který ve snaze poukázat na blížící se nebezpečí ze strany nacistického Německa spáchal dne 3. července 1936 sebevraždu před účastníky generálního zastoupení na zasedání Společnosti národů v Ženevě.
Štefan Lux se narodil do rodiny židovského notáře v Malackách. Po úspěšném absolvování gymnázia nastoupl na studium práv v Budapešti. Spíše než k právu inklinoval od počátku spíše k poezii a literárnímu umění.
První setkání s uměním prožil ve Vídni, kde ztvárnil několik hereckých postav pod pseudonymem Peter Strumbrusch a vydal i první sbírku básní. Jeho umělecké snažení přerušila první světová válka. Na frontě utrpěl četná zranění včetně prostřelení hrudníku. Po válce se přestěhoval do Berlína, kde ztvárnil další divadelní postavy a režíroval svůj první film Gerechtigkeit (Spravedlnost), vydal svou druhou sbírku básní pod názvem Milostné písně. Roku 1921 se oženil.
Boj proti antisemitismu
Po nástupu Hitlera k moci se poprvé setkal s antisemitickou nesnášenlivostí vůči které nekompromisně bojoval. Když mu v roce 1933 hitlerovští fašisti vnikli do bytu a zcela ho zdemolovali odjel do Prahy. Zde rozvíjí zejména svoji publicistickou kariéru jako dopisovatel rozhlasu a řady periodik. Svými politickými články vyzývá k boji proti antisemitismu, upozorňuje na všeobecnou nevšímavost vůči nacistickému Německu. Jako aktivní publicista získal novinářský průkaz a byl českými médii vyslán na blížící se zasedání Společnosti národů do Ženevy.
Novinář Štefan Lux přijel do Ženevy se silným přesvědčením poukázat před Společnosti národů na agresivitu nacistického Německa a vyzvat k zásadním krokům, ne však rovnou takovým radikálním činem jako je sebevražda. Již předtím se obrátil 1. července dopisem na anglického ministra zahraničí Ant. Edena, kterého upozorňuje na vážnost situace.
V dopise svému příteli Arturu Kellerovi píše: Přijel jsem do Ženevy, abych podnikl nějakou konkrétní akcii, od které jsem si sliboval oslabení Třetí říše. Moje akce ztroskotala především pro tu příšerně impotentní konjunkturální a apatickou atmosféru tady v Ženevě. A tak jsem se rozhodl jinak. Na nejbližším plenárním zasedání Společnosti národů chci vyvolat velký rozruch tím, že se na schůzi zastřelím. Potřebné zesilující okolnosti, jisty význačným osobnostem jsou připraveny. Snad se mi podaří tímto trochu náhlým činem vyvolat šok v této strašidelné společnosti.
Jeho sebevražda byla výsledkem přesvědčení, ne zkratové neumělé jednání, což je podloženo obavami v dalších statích korespondence: „Nevím jestli mě v poslední chvíli neopustí odvaha protože se bojím docela bídně se bojím smrti. A bojím se o svou ženu a chlapce… Moje žena, se kterou žiji 14 let v nejharmoničtější shodě je zcela nepřipravena.“
V následujících Lux taktéž prosil přítele, aby se po jeho smrti ujal jeho ženy a syna.
Mimořádné nebezpečí dává právo na mimořádná opatření…Chci vroucně věřit, že se stane div a že smrt sotva známého malého spisovatele, neznámého vojáka života, rozšíří trochu jasna a pravdy.
Skutečný průběh
V pátek 3. července 1936 přišel Lux s ostatními zahraničními novináři na plenární zasedání. Ke svému činu se odhodlal při řeči španělského delegáta. V tomto okamžiku Lux vyskočil na tribunu, před sebe položil aktovku s napsanými dopisy, na předsedající belgického ministerského prezidenta Van Zeelanda za křičel slova C´est le dernier coup (toto je poslední úder) a střelil se revolverem do hrudi. V sále se rozpoutal křik a panika, zasedání bylo zrušeno a kolem Luxe se seběhli spřátelení novináři. Lux v agonii ležící pod tribunou ještě naposledy promluvil se svými známými a po převozu do nemocnice po pár hodinách zemřel.
Jeho pomník se nachází na hřbitově na ženevském předměstí s nápisem Martyr d´Israel – il s´est iummolepour protester contre l´intolerabce des hommes (Mučedník Izraele – obětoval se na protest proti lidské nesnášenlivosti).
Čin Josefa Luxe nezůstal bez odezvy. Řada světových periodik s pochopením reagovala na čin Štefana Luxe. Dějiny se bohužel ubíraly krutým směrem. Ani dnes, po letech, by však neměl být zapomenut.
Erika Bezdíčková
