Prezident Spolkové republiky Německo Frank-Walter Steinmeier pozval 4. prosince na zámek Bellevue čtrnáct žen a čtrnáct mužů, které vyznamenal řádem o zásluhy země pod heslem „Budoucnost potřebuje vzpomínku“. Ocenil takto dobrovolné pracovníky v Den čestného úřadu za jejich vynikající angažovanost v šíření vzpomínek a kultury.
Vyznamenáni byli ze všech spolkových zemí, a také z Francie a Česka. Zasazují se o vzpomínky na bezpráví a diktaturu stejně jako na německé vzpomínky, na dějiny svobody a demokracie.
Jedním z oceněných byl i český občan, profesor Alexander Fried, který dnes žije střídavě v Praze a v německém Tirschenreuthu (Bavorsko). Ve dvacátých letech vyrůstal v Žilině, tehdejším Československu, později na Slovensku kde vznikl v roce1939 fašistický Slovenský štát, začaly platit tzv. Norimberské zákony a v souvislosti s tím perzekuce Židů žijících na tomto území. Mediali za zásluhy získala i jeho manželka Dorothea Woiczechovski-Fried.
Alexander, nazývaný Šaňo, byl aktivním členem židovské mládežnické skupiny Makabi Hacair v Čadci kde tehdy pracoval.V roce 1942 přišlo nařízení, že chlapci starší 16 let mají nastoupit do žilinského koncentračního střediska. Nikdo tehdy netušil, že na všechny čeká transport do vyhlazovacího tábora. Tehdy se podařilo Alexandrovu otci syna zachránit.
Koncentračnímu táboru se však nevyhnul. V roce 1944 byl znovu zařazen do transportu do vyhlazovacích tábora Sachsenhausen odkud překonal „pochod smrti“ kdy byl u Schwerinu osvobozeni sovětskou armádou.
Dnes žije profesor Fried v Tischenreuthu nedaleko Chebu, kde měl před časem v chebské knihovně jednu ze svých přednášek na které pohovořil o svém životě. A přestože. jak říká, má mezi Němci spoustu přátel, odpustit to, co udělali jeho rodině zatím nedokázal.
Na závěr ještě zdůraznil, že žil na různých místech: „Například v Kanadě, kde jsem získal občanství. Jsem takový světoběžník. Mluvím několika jazyky. A tak se sám sebe ptám, zda jsem Čech, Rus, Ukrajinec, Maďar, Němec nebo Kanaďan? Ano jsem Žid, ale především jsem člověk.“ Na otázku, kde je mu nejlíp, odpovídá, že v Praze. „Ano, cítím se být Pražanem,“ dodal Alexander Fried po krátkém zaváhání. Redakci ŽL se svěřil, že si vyznamenání z rukou současného německého prezidenta velmi váží, i když by raději místo kříže za zásuhy dostal Davidovu hvězdu.
K státnímu vyznamenání profesoru Friedovi gratuloval i prezident ústředního orgánu židovských obcí v Německu Josef Schuster, který ocenil jeho osvětovou práci jako svědka nejtemnější kapitoly německých dějin.
Erika Bezdíčková, red