Celá Evropa zakouší letos mimořádně vysoké teploty, které sice těší všechny, kteří jsou u vody, méně však zemědělce a v podstatě celou přírodu. Bojem se suchem se zabývá řada vědců, tam kde jsou moře se slanou vodou se nabízí odsolování. Tuto technologie mistrně zvládají v Izraeli pomocí odsolovacích zařízení. Ale ani podle izraelských expertů nejsou ještě zdaleka všechny s tím související otázky vyřešeny.
Nejpozději v roce 2018 bylo evropských zemích jasné, jak je země závislá na dešti. Obrázky vyschlé, rozpukané půdy vlivem vysokých teplot a nedostatku vláhy, stejně jako mapy alarmující červeně zakreslenou vyschlou půdou. Experti jsou v názorech na situaci jednotní. Spotřebitelé, průmysl a zemědělství si budou navzájem stále více konkurovat a stále intenzivněji se budou muset zabývat řešeními. V Izraeli je téma na pořadu dne dlouhodobě.
Smysluplný vynález
Jak je již v Izraeli zvykem, dělají občané z nouze ctnost. Metodou kapénkového zavlažování se povedl úsporný způsob využívání vody v zemědělství. A země získala dobrý zvuk také dalším počinem, kterým je odsolování mořské vody. V průběhu let 2005 – 2015 bylo zprovozněno pět odsolovacích zařízení, která platí za nejekonomičtější na světě. „Izrael je příkladem toho, že nastalo období odsolování,“ tvrdil americký vědecký magazín Scientific American již před třemi lety.
Princip, na kterém spočívá, je reverzní osmóza, známa již 270 let: voda pod vysokým tlakem proudí do částečně propustné membrány, neboli tenkou vrstvou materiálu. Přitom se odstraní nežádoucí látky – především sůl – a zbude „čistá“ voda. Skutečně byl tento princip využit teprve v roce 1950 díky vynálezu americko-izraelského vědce Sydney Loeba (1917-2008). Společně se svým kolegou Srinvasa Sourirajan postavil v Los Angeles membránu, která propouštěla tolik vody, že proces uspěl.
V roce 1965 byl tento vynález použit poprvé v kalifornské Coualinga, tehdy ovšem s odpadní vodou, která obsahovala méně soli než mořská. Dva roky poté přijel Loeb do Izraele do Institutu v Negevu zabývajícího se výzkumem suchých zón, který byl později zařazen jako projekt do programu univerzity Ben Guriona v Beer Ševě. V pouštním městě vznikl pod jejím dohledem výrobní závod membrán. V roce 1973 zde byla vyvinuta tlakově prodloužena osmóza díky které se na rozdíl od soli a sladké vody získává energie. V roce 2009 byla uvedena v Norsku do provozu první elektrárna, která pracuje na tomto principu.
Erika Bezdíčková