Dukla mezi mrakodrapy a Běh Prahou
Ota Pavel (Wikepedia)
Dnes připomínáme 90. výročí narození Oty Pavla, významného spisovatele, jehož knihy jsou známé a oblíbené, také díky filmům Karla Kachyni Zlatí úhoři a Smrt krásných srnců.
První knihou Oty Pavla byla reportáž o vítězném tažení Dukly Praha fotbalovým turnajem v New Yorku v roce 1962. Kniha vyšla v roce 1964. V době socialistické tělovýchovy, kdy sportovci, především fotbalisté a hokejisté, byli sice profesionály, ale oficiálně amatéry, se k tomuto účelu vytvořil vojenský klub, který v roce 1956 byl z ÚDA (Ústřední dům armády) podle bitvy o Duklu přejmenován na Dukla Praha.
V roce 1961 měla Dukla sice méně příznivců než tradiční kluby, zato ale ty nejlepší české a slovenské fotbalisty. V mezinárodním fotbale se mohla chlubit svými úspěchy, a tak byla Dukla pozvána do New Yorku na fotbalový turnaj 16 významných klubů z celého světa. Ota Pavel jako sportovní redaktor byl vybrán, aby naše fotbalisty doprovázel.
Vznikla z toho kniha Dukla mezi mrakodrapy, která vyšla v roce 1964 a slavila úspěch. Dukla sice neměla, jak jsme již uvedli mnoho fanoušků, zde ale zvítězila národní hrdost a knihu četli i sparťané a slávisté.
Co nejvíce zaujalo, řečeno slovy Karla Poláčka „Muže z ofsajdu“, tedy zájemce o fotbal? Byly to hlavní postavy knihy, kterými jsou tehdejší hráči Dukly a také národního mužstva Masopust, Borovička, Kučera a další. Ota Pavel se v knize věnuje také New Yorku. Druhého vydání se kniha dočkala až v roce 2002, třetího pak v roce 2014, tedy 50 let od prvního vydání. Tehdy byl knize věnován rozhlasový pořad, který uváděl Ondřej Vetchý.
Ota Pavel sice v době tzv. normalizace mohl publikovat, ale též ne všechno. Jeho Běh Prahou cenzura nepovolila, proto koloval mezi lidmi v mnoha opisech. Povídka připomene vítězství komunistů v českých zemích ve svobodných volbách v roce 1946, tehdejší nadšení otce Oty Pavla a pak ten hrozný následující šok v roce 1952, kdy komunistický státní antisemitismus vrcholil Slánského procesem.
Ota Pavel píše, že jeho otec vstoupil do KSČ stejně jako jiní z přesvědčení, „že konečně přišli praví, kteří nebudou dělit lidi na bílé a nebílé, na židy a nežidy.“ Jak se mýlil. Zde výňatek z povídky:
„V Rudém právu, které odebíral, si zaškrtal červenou tužkou: Rudolf Slánský, židovského původu, Bedřich Geminder, židovského původu, Ludvík Frejka, židovského původu, Bedřich Reicin, židovského původu, Rudolf Margolius, židovského původu. Ta řada židů pokračovala a byla rozmazaná slzami. Když se utišil, podíval se nepřítomně na mě, jako by mě nepoznával, a povídá: Zase zabíjejí židy. Už to zase potřebujou na někoho svést. Pak vstal a uhodil do toho Rudého práva a křičel: Já odpouštím vraždy. I justiční. I politický. Ale v tomhle komunistickým Rudým právu nikdy nemělo stát židovský původ! Komunisti dělí lidi na židy a na nežidy!“
Dnes si celou povídku Běh Prahou můžete přečíst, není třeba ji tajně rozmnožovat a všichni doufáme, že čas moru, cholery a úplavice se již nikdy nevrátí.
Díky. Otu Pavla jsem měl moc rád. Málo se vi, že se hodně učil u Arnošta Lustiga.