Novinky ze života komunity

Liberečtí lékárníci Nathan a Moritz Sternklarové

Lékárna U orla je téměř století na stejném místě

Bratří Sternklarové byli liberečtí lékárníci a jejich osud v tomto městě byl spojený s lékárnou “U orla” (“Adler Apotheke”). První z bratří, Nathan Sternklar, se narodil 26.7.1877 v městě Sadagora na území Bukoviny, která byla tehdy korunní zemí v rámci Rakouska-Uherska. V tomto městě byla silná židovská komunita. Nathan Sternklar vystudoval farmacii na univerzitě v jejím hlavním městě, Černovicích. Zde promoval 4.7.1903. V roce 1917 se přestěhoval do Liberce. Zde se od 1.10.1917 stal nájemcem lékárny (tehdy se ještě jmenovala “U říšského orla”, německy “Reichsadler-Apotheke”). Práce v lékárně se mu líbila a dařila, a tak se stal od 22.2.1923 i jejím majitelem.

V lékárně pracoval i jeho bratr, PhMr. Moritz Sternklar (narozený roku 1880), který dokončil studium farmacie v roce 1906, tři roky po svém bratrovi. V roce 1929 využil PhMr. Nathan Sternklar tzv. reálného práva lékárny (podle starých rakouských zákonů mu tento status umožňoval přesunout lékárnu do jiného domu). V důsledku toho se lékárna “U orla” přesunula z původního místa v čp. 34 – III (třetí liberecká čtvrť, Jeřáb, již neexistující dům) do nového působiště – do nově postavené budovy na Soukenném náměstí (Tuchplatz) číslo 4. Tuto budovu nechal postavit sám Nathan Sternklar a v prostoru nad lékárnou byly obytné prostory.

V Liberci se oba bratři oženili. Nathan si vzal Liese, dceru obchodníka s konfekčními oděvy, Benedikta Fischera. Její bratr si vzal její sestru Martu.  Martě a Mořicovi se narodila v roce 1922 dcera Hella a v roce 1927 syn Hanuš. Bohužel, po letech úspěchů v podnikání a rodinné pohody, přišla Mnichovská dohoda a z Liberce se stal Reichenberg, hlavní město Reichsgau Sudetenland.

Oba bratři s rodinami uprchli v říjnu 1938 z pohraničí do Prahy. V případě Mořice se zachoval doklad, který potvrzuje, že bydlel s rodinou v bytě ve Zlatnické ulici. Již v prosinci 1938 Moritz Sternklar požádal o vystavení vystěhovaleckého pasu do zahraničí. Nejdříve do USA, ale v lednu 1939 se rozhodl pro Chile.  Bohužel už svůj plán nestačil realizovat a 27.7.1942 byl s manželkou, synem a bratrem manželky, Arnoštem Fischerem deportován do Terezína. Odtud byli všichni v říjnu téhož roku transportováni do Treblinky, kde byli zavražděni. O dalším osudu dcery Helly jsem nenašel další zprávy.

Šťastnější, byť dobrodružný byl osud jeho bratra Nathana a jeho rodiny. S manželkou uprchl 30. dubna 1939 z území protektorátu. Vlakem se dostali společně s dalšími židovskými uprchlíky do Vídně, kde nastoupili do přeplněné výletní lodi, která po Dunaji dopravila do bulharského přístavu Sulina, kde se Dunaj vlévá do Černého moře. Zde všichni uprchlíci přestoupili na nákladní loď Frosulla, která vyplula do tehdejší britské mandátní Palestiny. Zde byly podmínky horší ještě než na původní lodi. Frosulla doplula do Bejrútu, tehdy pod francouzskou mandátní správou.

Velitel přístavu chtěl uprchlíky vrátit zpátky na loď, ale místní sionistické organizace za ně zaplatily a mohli zůstat v Bejrútu. Zde se kapitán lodi dohodl se skupinou polských sionistů a přibral je na loď. Když se Frosulla přiblížila 1.9.1939 k břehům Palestiny byla ostřelována britskou hlídkující lodi. Při tomto incidentu bylo zabito několik polských sionistů. Kapitán potom vysvětlil několika mladším Židům, jak řídit loď, nastoupil s posádkou do malého člunu a raději odpluli. Uprchlíkům se podařilo loď navést tak, že najela druhého dne na mělčinu a všichni mohli vystoupit na vytouženou půdu země jejich matek a otců.

Byli internováni v táboře Sarafandu nedaleko Tel Avivu. Mladší, schopní služby v armádě byli odvedení, většina ale zůstala, včetně PhMr. Sternklara, v táboře. Po odchodu odvodní komise ho čekal civilní život. Obecně byli tito uprchlíci pod správou Jewish Agency. Zprávy o jeho pobytu v britské Palestině nebyly zatím nalezeny. Jedním z tehdejších účastníků této dobrodružné cesty byl známý publicista a novinář Bedřich Utitz, který o ni zanechal svědectví.

Po válce ještě je zaznamenáno, že se PhMr. Sternklar vrátil do Liberce. Její tehdejší majitel PhMr. Emil Schubert ji chtěl předat zpět původnímu majiteli, ale to už československé poválečné úřady nedovolily. Jako německý konfiskát byla považována za německý majetek a ten připadl ČSR. V roce 1947 byl národním správcem jmenován PhMr. František Slíva.

Po něm se vystřídala ve vedení lékárny celá řada vedoucích. V roce 1965 byla lékárna přebudována. Po listopadovém převratu byla lékárna v roce 1994 zprivatizována a v roce 1999 zrekonstruována do současné podoby. Je dobře, že zůstala alespoň na svém, a tak je určitou připomínkou tragického a nešťastného osudu lékárnické rodiny Sternklarových.

Tomáš Arndt

Článek byl zpracován na základě podkladů pro knihu “Lékárny s Davidovou hvězdou ve stínu šoa”, kterou vydalo v roce 2020 nakladatelství Academia.

 

 

 

 

 

Sdílet:

Comments are closed.

Powered by WordPress | Designed by Elegant Themes
WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com