Za profesorem Pavlem Olivou
Pavel Oliva (1923-2021)
S přibývajícím věkem mého táty jsem ho občas doprovázela na setkání starých heftlingů koncentračního tábora Schwarzheide. A tak jsem je poznávala, ty kdysi mladé muže, jimž rasové zákony nacistického Německa připravily kruté osudy. Schwarzheide, koncentrační tábor v jižním Braniborsku, místo, kam jich byly poslány stovky z vyhlazovacího tábora Osvětim, aby tam odpojovali hořící vagony z bombardované továrny na výrobu syntetického benzínu z uhlí. Místo, kde se protínaly osudy mužů, ještě práce schopných, z nichž jen někteří měli to štěstí a přežili. Patřil mezi ně i univerzitní profesor PhDr. Pavel Oliva, DrSc.
Pavel Oliva se narodil jako Pavel Ohrenstein 23. listopadu 1923 v Praze do dobře situované rodiny, kam ještě v roce 1928 přibyl bratr Otakar. Studoval klasické gymnázium a již od dob studentských byl velkým obdivovatelem antiky, milovníkem latiny a řečtiny. Pro svůj židovský původ byl ve svých 17 letech z gymnázia vyloučen a velmi záhy dostal povolávací rozkaz do tzv. Aufbaukommanda, což byla jedna z prvních židovských skupin, která měla připravit Terezín na příjezdy tisíců Židů.
Kdysi mi vyprávěl, jak vlak plný silných, zdatných, mladých mužů uháněl Stromovkou, nikdo nevěděl, co je čeká, zpívali si a předpokládali, že do jara budou doma, jen málo jich přežilo. Měl v ten moment v očích onen zvláštní nepopsatelný pohled lidí, co vědí více než si dovedeme představit. A od té doby kdykoliv se vracím Stromovkou na kole z Terezína z Cesty ke svobodě si na jeho vyprávění vzpomenu a mám pocit, že ten vlak slyším.
Z Terezína byl deportován v roce 1943 do Osvětimi- Březinky a v roce 1944 prošel selekcí a byl zařazen do transportu do Schwarzheide. Na konci války přežil pochod smrti zpět do Terezína, kde se dočkal svobody. Domů se vrátil jako jediný.
Po všech útrapách se vrátil do života, oženil se, založil rodinu a vystudoval klasickou filologii na Karlově univerzitě, stal se světově uznávaným historikem antického starověku. Napsal mnoho monografií, přeložených do různých světových jazyků. Byl doyenem české historické vědy a aktivní byl téměř až do své smrti, s ním odešla určující postava celé jedné vědecké generace.
Byl mimořádnou osobností a důkazem, že houževnatost, pracovitost a píle dokáží vzdorovat krutému osudu.
Oliva je dřevina, vyskytující se hojně v Řecku, symbolizuje vítězství. Pavel Ohrenstein si ji zvolil jako své jméno, je to příznačné, zvítězil nad smrtí, přežil nacistický holokaust. V pátek 5. března ve věku 97 let zemřel.
Nechť je jeho duše připojena do svazku živých.
Věra Dvořáková
