Michail Gorbačov osvobodil sovětské Židy
Gorbačov v roce 1986 propustil politického vězně Natana Šaranského.
Poslednímu a jedinému sovětskému prezidentovi Michailu Gorbačovovi
vzdávají hold především Židé a Stát Izrael. Podle nich umožnil ruským Židům
vystěhování do Izraele i svobodnější praktikování judaismu v Sovětském svazu.
V zemi panoval silný antisemitismus. Velká říjnová socialistická revoluce
sice zrušila Oblast židovského osídlení, mimo kterou Židé nesměli žít, Sovětský
svaz dokonce zřídil „židovskou autonomní republiku“ a Stalin byl mezi prvními,
kdo uznal Stát Izrael, ale zároveň likvidoval své židovské soudruhy i židovskou
kulturu. V roce 1952 dal popravit třináct židovských spisovatelů a odstranil
všechny Židy z důležitých státních funkcí. V roce 1953 obvinil skupinu
židovských lékařů ze spiknutí s cílem zavraždit vysoké komunistické
funkcionáře a uvěznil je, ale naštěstí zemřel dřív, než byli popraveni.
Za Nikity Chruščova se poměry maličko uvolnily a omezené množství
Židů se smělo vystěhovat do Izraele, ale za Leonida Brežněva antisemitská
propaganda opět zesílila po izraelském vítězství v šestidenní válce v roce 1967.
Brežněvův režim vystěhování do Izraele zkomplikoval až na hranici nemožnosti,
a vznikl tak pojem „refusenik“, což nebyl Žid, který by něco odmítal, ale ten,
jemuž sovětské úřady odmítaly povolit odjezd ze země. Zákaz vycestování padl
v roce 1971 a během deseti let ze Sovětského svazu odešlo na 150 000 Židů.
Situace se ale výrazně zlepšila až za Gorbačova. První dva roky po jeho
nástupu do funkce jich odjely jen stovky, ale v roce 1987 začala emigrace sílit a
do roku 1990 opustilo Sovětský svaz 185 000 Židů. Po mohutné mezinárodní
kampani Gorbačov v roce 1986 propustil z vězení prvního politického vězně –
předního židovského disidenta Natana Ščaranského (dnes Šaranského) v rámci
výměny vězňů. Šaransky, který strávil devět let v pracovním lágru, dva němečtí
špioni a jeden český jménem Jaroslav Javorský byli vyměněni za pět
východoevropských agentů vězněných ve Spojených státech, včetně
československého špiona Karla Koechera. Šaransky odjel rovnou do Izraele.
Gorbačov v roce 1987 také udělil milost sedmnáct let vězněnému
disidentovi Josifu Běgunovi, který se pak stejně jako mnoho dalších rovněž
vystěhoval do Izraele. Z internace se směl vrátit i přední obhájce Židů, nositel
Nobelovy ceny míru Andrej Sacharov, židovský novinář-disident Alexandr
Podrabinek, který měl za sebou pět let na Sibiři, Vladimir Slepak, který tam
strávil rovněž pět let, anebo po třech letech sibiřského věznění Juli Edelštajn,
dnes známý izraelský politik a člen strany Likud Binjamina Netanjahua.
Koncem roku byli z psychiatrických léčeben propuštěni bezdůvodně věznění
disidenti a rehabilitace se dočkali židovští bolševici zavraždění za Stalina, jako
Grigorij Zinovjev nebo Nikolaj Bucharin.
V letech 1989 až 2006 odešlo ze země přes půldruhého milionu Židů,
z toho milion a čtvrt do Izraele a ostatní do Spojených států, Kanady a Evropy.
Natan Šaransky ale u příležitosti úmrtí bývalého sovětského prezidenta
zdůraznil, že nebýt tlaku Západu, Gorbačov by sovětské Židy nikdy odejít
nenechal. Nebyl sice antisemita s předsudky jako Stalin nebo Brežněv, ale
Šaransky nepamatuje, že by Gorbačov někdy projevil Židům nějaké sympatie.
Až vysoká cena v podobě mezinárodních sankcí a obchodních omezení, kterou
Sovětský svaz zaplatil za politické represe, ho přesvědčila, že je třeba politiku
vůči Židům zmírnit, zdůrazňuje Šaransky. Gorbačov byl podle něj přesvědčený
komunista, marxista a leninista, ale zároveň si uvědomoval, že stávající režim
Sovětskému svazu neprospívá a je třeba dát lidem větší svobodu. „Jen
nepochopil, že když dáte lidem trochu svobody, budou jí chtít víc,“ zdůraznil
Šaransky. Připomněl, že podmínky vystěhování Židů začal Gorbačov uvolňovat
až po návštěvě Washingtonu v roce 1987, kde místní židovské organizace
uspořádaly demonstraci čtvrt milionu lidí. Podle Šaranského by Gorbačov bez
podpory Západu a jeho politiků v čele s Ronaldem Reaganem postoj k
sovětským Židům nikdy změnit nedokázal.
V projevu v Babím Jaru, kde nacisté v roce 1941 zavraždili skoro 34 000
Židů, Gorbačov dokonce přiznal, že „jedovaté výhonky antisemitismu vyklíčily
i na sovětské půdě“ a Stalinova vláda se sice od antisemitismu veřejně
distancovala, ale ve skutečnosti jej využívala k posilování diktatury. Gorbačov
také zalitoval, že Židé ze země odcházejí, a Sovětský svaz tak přichází „o tolik
talentovaných, šikovných a podnikavých lidí“. Z ruské společnosti však
antisemitismus nikdy nezmizel; „politicky se oficiálně popíral, ale v praxi se
podporoval“, řekl jednou Gorbačov.
Počet Židů v Sovětském svazu a pak v Rusku klesl z více než dvou
milionů v roce 1979 na dnešních zhruba 200 000. Převážná většina těch, co
odešli, žije v Izraeli. Když ho Gorbačov v roce 1992 navštívil, vítali ho tam jako
hrdinu. I když mu nějaký čas trvalo, než se zaměřil na dodržování lidských práv,
zahájil proces pozitivních změn, který byl do jeho nástupu do funkce
v Sovětském svazu nemyslitelný.
Gita Zbavitelová, ČRo Plus
