Varšava žádá německé reparace i za polské protižidovské zločiny
Polsko už delší dobu požaduje po Německu odškodnění za nacistickou
okupaci, ale nedávno oznámilo novou částku. Chce od něj více než jeden a čtvrt
bilionu eur.
Požadavky zdůvodňuje vládní dokument o 1300 stranách. Obsahuje i část,
která vyjmenovává skoro 10 000 měst a vesnic, kde se nacisté dopustili zvěrstev,
a uvádí počet zavražděných. Podle polského vicepremiéra Jarosława
Kaczyńského má požadované odškodnění být především „náhradou za smrt více
než pěti a čtvrt milionu Poláků“. Tři miliony jich tvořili Židé.
Polský požadavek je z různých důvodů problematický, ale jedna věc je
obzvlášť pozoruhodná – seznam vesnic obsahuje i ty, kde místní Židy
nezavraždili Němci, ale Poláci. Vláda strany Právo a spravedlnost se nestydí
požadovat odškodné za polské protižidovské pogromy. Uvedena je i vesnice
Jedwabne, kde Poláci v roce 1941 upálili zaživa 340 Židů.
Polský historik Jan Grabowski, který přednáší na univerzitě v kanadské
Ottawě, označil tuto skutečnost za „otřesnou“ a polskou zprávu za
„propagandistickou“ a obvinil její autory ze záměrného přehlížení polských
protižidovských zločinů.
To je však za vlády Práva a spravedlnosti běžné. Ten, kdo tvrdí, že se
Poláci takových zločinů dopouštěli, může podle zákona z roku 2019 skončit až
na tři roky ve vězení. Podle současné vlády byli Poláci výhradně oběťmi
nacismu a žádné zločiny nespáchali, ačkoli mnoho historických důkazů svědčí o
opaku. I profesor Grabowski a jeho kolegyně Barbara Engelkingová se ocitli
před soudem kvůli zmínce ve své knize o aktivním podílu konkrétních Poláků na
vraždění a udávání Židů. Neteř jednoho z nich je zažalovala a soud vědcům
nařídil, aby jí vyplatili odškodné, ale odvolací soud verdikt nakonec zrušil s tím,
že soudní systém nemá posuzovat výzkum odborníků. Zákon však platí dál.
Nejen tato legislativa vyvolala diplomatickou roztržku s Izraelem.
Rozhněval ho i loňský polský zákon, který v podstatě znemožňuje navrácení
židovského majetku, jejž zabavili nacisté a po válce znárodnil polský stát. A
letos Izrael zastavil tradiční vzdělávací cesty pro středoškolské studenty do
Polska, protože Varšava požadovala, aby izraelští průvodci žákům sdělovali její
verzi dějin. Chuť inkasovat peníze za Židy zavražděné Poláky vyvolala v Izraeli
další pohoršení.
Dokument požadující německé odškodné neuvádí žádný polský zločin
proti Židům, přestože, jak zdůrazňuje Grabowski, za války dokonce existovala
nacisty řízená polská „modrá policie“, která má na svědomí desetitisíce
židovských životů; anebo polští dobrovolní hasiči, kteří se podíleli na likvidacighett, vyhledávali ukryté Židy a předávali je nacistům. Grabowski odhaduje, že
ze tří milionů polských Židů zavražděných za druhé světové války Poláci zabili
nebo předali nacistům až 200 000 osob. K těmto zločinům patří i násilnosti,
jichž se Poláci dopouštěli na Židech po stažení Sovětů z východního Polska.
Poukazuje na to profesorka Sara Benderová z Haifské univerzity, která mimo
jiné cituje člověka, jenž v roce 1941 přežil polský pogrom v severovýchodní
vesnici Szczuczyn.
Německo polský požadavek reparací odmítlo. Varšava se v roce 1953 na
nátlak Sovětského svazu vzdala nároků vůči prosovětskému Východnímu
Německu, ale Západní Německo v roce 1972 vyplatilo odškodné polským
obětem takzvaných „lékařských“ nacistických experimentů. Po rozpadu
Sovětského svazu pak Polsko požádalo o reparace a Německo, ale i Rakousko
odškodnily v roce 1992 Poláky, kteří byli na nucených pracích, částkou
odpovídající dnešním osmi miliardám eur. Odškodné dostali i polští Židé a
Romové a štědré reparace získal také Izrael.
Kancléř Olaf Scholz dal proto při loňské návštěvě Varšavy jasně najevo,
že otázku odškodnění považuje za uzavřenou. Podle průzkumů si však více než
polovina Poláků myslí, že jejich země na ně má nárok, a jen třetina soudí, že
nikoli.
Nový polský požadavek je součástí kampaně před volbami v příštím roce.
Německo a Evropská unie jsou hlavními nepřáteli strany Právo a spravedlnost,
která je využívá i k očerňování vůdce opoziční Občanské platformy, bývalého
polského premiéra a někdejšího předsedy Evropské rady Donalda Tuska, jehož
líčí jako „německého přisluhovače“. Terčem kritiky je i německá neochota
dodávat zbraně na Ukrajinu. Kaczyński dokonce nedávno prohlásil, že existuje
„německo-ruský plán, jak vládnout Evropě“ nebo že „Německo se snaží
proměnit Evropskou unii ve federální Čtvrtou říši“.
Právo a spravedlnost už voliče strašilo muslimskými migranty,
homosexuály nebo technokraty v Bruselu. Teď je to Německo, které má zaplatit
i za životy Židů zavražděných Poláky.
Berlín Polsku žádné peníze nedá, ale rozhodl se zvýšit příspěvky Židům,
kteří přežili holokaust. Ve čtvrtek u příležitosti 70. výročí podpisu dohody o
jejich odškodnění oznámil, že jim do konce loňského roku vyplatil už přes 80
miliard eur a teď přispěje posledním asi 143 000 přeživším na celém světě další
miliardou a čtvrt eur.
Gita Zbavitelová, ČRo Plus
Polské ambice jsou v současném konfliktu na Ukrajině krajně neproniknutelne. Reparacni pozadavky vuci Nemecku jsou oprávněné. Polsko odpustilo reparace NDR, ale nikoliv NSR, to je ten kardinálni právncky problém. Útoky na Nemecko, že málo podporuje Ukrajinu, tuto kampaň vede opět Polsko jsou opět velmi rozporuplne, Německo jako poražený stát nemůže překročit některé aspekty Postupimskych dohod. Současná situce a vývoj konfliktu Ruska na Ukrajine je pro Německo krajně problematicke, musí balancovat a nedaří se to. Stále jsou stycne body pro možnou budoucí spolupraci Německa a Ruska, jako se to stalo před sto roky v Rapalu. Byla to z nouze cnost a je znamo, kdo ji zlocinesky uchopil a kam to vedlo.