Jak se dotknout srdce. Vzpomínání na židy z Vysokého Mýta
Studenti na jevišti připomínají osudy místní židovské komunity
Východní Čechy, Pardubicko vzpomínají své židovské spoluobčany. Je tomu 80 let, co v této části naší
země dostávaly rodiny předvolání do transportů, které je odvezly do koncentračních táborů, nejprve
většinou „jen“ do Terezína, pak dále do dalších hrůz. Jedním z nich z Vysokého Mýta odjela i naše
rodina, můj táta, jeho bratr a jejich maminka.
Z těch odvlečených lidí se vrátila jen hrstka. Mezi ty, kterým se poštěstilo přežít, byl i můj táta.
K tomuto smutnému výročí mě pozvalo Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě na vzpomínkovou
pietní akci do místního M klubu.
Studenti zdejšího gymnázia, kde studoval můj táta i jeho bratr František, sestavili pásmo formou
divadelního představení o životě čtyř židovských rodin. Byla to jejich tvorba, sestavili scénář, vybrali
herce, stvořili scénu, vybrali hudbu, vše nacvičili. Věnovali tomu neuvěřitelné množství času, dali do
toho svoji mladou duši, svůj entuziasmus a své jasné postoje rezonující celým pásmem. A stvořili
úžasnou věc.
Po jevišti se procházela moje babička Hana Frischmannová , kupovala látku na kalhoty pro Františka,
Jiří se trápil s hebrejským textem pro Bar micva a oba si žili svůj studentský a klukovský život. Adlerovi
prožívali starosti s předčasným úmrtím tatínka a manžela, ale i radosti ze svatby Haničky. U Vohryzků
maličká Hanička, peče s babáčkem, jak říkala své babičce. Pickovi v poklidu žili u Choceňské věže a
vedli svůj obchod s likéry.
Dotýkalo se srdce slyšet dobrý den paní Frischmannová a co kluci, to víte, rostou jako z vody. A to vše
se odehrávalo v Litomyšlské ulici téměř proti domu, ve kterém naše rodina bydlela, odkud kluci
vybíhali ven, do školy, do skautu a kam se do bezpečí domova vraceli. To vše do osudného
prosincového dne roku 1942, kdy za sebou zavřeli dveře a František a Hana Frischmannovi se už nikdy
nevrátili. Vyhnáni a vyvražděni byli Adlerovi, Pickovi, jen Haničce se vrátil babáček.
A najednou se Hana Frishmannová zase procházela Litomyšlskou ulicí, šla na náměstí, nakupovala,
Adlerovi domlouvali svatbu, Vohryzkovi si zpívali, Pickovi se věnovali obchodu a Eva Koudelová se
zakoukala do jejich Karla.
Všechny ty rodiny, ti jednotliví lidé se v mém srdci probudili z dlouhého spánku. Studenti
deportované a povražděné Židy vrátili domů do Vysokého Mýta.
Věra Dvořáková
Dcera přeživšího Jiřího Fraňka /Frischmana/
