Nová izraelská vláda plní své radikální předvolební sliby
Jestli někdo doufal, že nová izraelská vláda neuskuteční své radikální plány, tak se mýlil. Kabinet se do plnění předvolebních slibů pustil s vervou a premiér Binjamin Netanjahu svým partnerům v jejich krocích nebrání.
Ministr financí Becalel Smotrič předložil návrh na zrušení zvláštní daně na plastové nádobí, kterou v rámci boje za ochranu životního prostředí zavedla předchozí vláda. Kritizovali ji však ultraortodoxní židé, kteří vyhazovací nádobí používají nejvíc. A tak bude loňský zákon do konce roku zrušen a zvýšená cena plastového nádobí zase klesne. Smotrič chce také zrušit zvláštní daň na nealkoholické slazené nápoje, která byla zavedena s cílem snížit jejich konzumaci a výskyt cukrovky, jenž patří k nejvyšším na světě.
Ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir nařídil policii, aby zasahovala razantněji proti demonstrantům. Minulou sobotu se v Tel Avivu konal protivládní protest asi deseti tisíc lidí a zásah policie připadal Ben Gvirovi příliš mírný. Odteď mají ostře zakročit proti každému, kdo blokuje silnice nebo nese „podněcující“ transparent, například s nápisem přirovnávajícím vládu
k nacistům.
Další vládní kroky jsou rozumnější. Prvním čtením už prošel návrh zákona, jenž zbavuje izraelského občanství a práva pobytu odsouzené teroristy, kteří za své vraždy pobírají odměny palestinské samosprávy. To podněcuje útoky na Izraelce, a není proto důvod, proč by příjemci rent měli požívat výhod židovského státu. Jen v roce 2020 samospráva vězněným teroristům podle odhadů vyplatila přes 180 milionů dolarů. Až zákon vstoupí v platnost a terorista izraelské občanství či právo pobytu ztratí, bude předán palestinské samosprávě anebo zůstane v izraelské věznici.
Další krokem je zhoršit odsouzeným teroristům podmínky ve vězení, aby tam nebyli „jako na letním táboře“, jak řekl Itamar Ben Gvir. Kvůli snaze předchozích vlád vyhnout se vězeňským vzpourám a hladovkám byla situace vězňů skutečně luxusní – směli se dívat na televizi, sami si vařit, mít kapesné a
utrácet je ve vězeňské kantýně, dostávat renty palestinské samosprávy odstupňované podle počtu zavražděných Izraelců, hrát tenis, fotbal či basketbal nebo přijímat návštěvy příbuzných i poslanců Knesetu. V celách byli členové stejných teroristických skupin, a mohli tak odtamtud plánovat teroristické útoky, což se také dělo. Měli dokonce svého „mluvčího“, který se jejich jménem dožadoval stále dalších výhod a předkládal stížnosti. Teroristé dokonce donedávna směli dálkově studovat a získat titul. To všechno se má teď zrušit, aby neměli nic víc než to, co nařizuje zákon. Vězeňská správa už začala Palestince rozvážet do různých věznic s nejvyšší ostrahou, aby nebyli spolu jako doposud, a v příštích týdnech jich takto „přerozdělí“ na dva tisíce.
Bezpečnostní kabinet také schválil sankce namířené proti palestinské samosprávě za to, že v rozporu s dohodami z norského Osla neustále podniká jednostranné kroky s cílem poškodit Izrael a stěžuje si na něj u Mezinárodního trestního soudu. Vláda bude proto zabavovat výnosy z daní, které pro
samosprávu vybírá, a bude je přidělovat izraelským obětem palestinského terorismu – letos to bude v přepočtu šest a čtvrt milionu dolarů. Vládní kritici varují, že toto rozhodnutí posílí palestinské extremisty a může vést i k pádu samosprávy, ale Smotrič prohlásil, že dokud samospráva podporuje terorismus,
je mu jedno, jestli existuje. Další sankce postihují nejvyšší palestinské představitele za to, že šli přivítat propuštěného palestinského teroristu, jenž si v Izraeli odpykal čtyřicet let za vraždu izraelského vojáka. Do Izraele teď nesmějí vstoupit tři vysocí představitelé hnutí Fatah Mahmúda Abbáse a palestinský ministr zahraničí Rijád Malkí nesmí do ciziny. I tento krok je správný – samospráva už řadu let Izraeli diplomaticky škodí v naději, že tak dosáhne vzniku samostatné Palestiny spíše než jednáním, kdy by musela přijmout řadu ústupků.
Itamar Ben Gvir také zakázal vyvěšovat palestinskou vlajku na veřejných místech. Především však navzdory výhrůžkám teroristického Hamásu navštívil Chrámovou horu. Netanjahu se mu to snažil rozmluvit, ale Ben Gvir tam stejně šel – tedy spíše se plížil, časně ráno, co nejméně nápadně a bez jakýchkoli provokací, jen aby ukázal, že se pohrůžek nebojí. Intifáda nevypukla a z Gazy byla odpálena jen jediná raketa, která do Izraele ani nedoletěla. Podle dohody z roku 1967 Židé na Chrámovou horu chodit mohou, ale nesmějí se tam modlit, což Ben Gvir nedělal, a tudíž takzvaný „status quo“ neporušil. Situace je však složitější. Už nejednou kvůli podobným krokům vypukl konflikt a kvůli Ben Gvirově výletu mohli umírat lidé. Podobná procházka Ariela Šarona v roce 2000 vyvolala druhou intifádu, při které zahynulo více než tisíc Izraelců. Ben Gvirova procházka také rozhněvala arabské spojence Izraele a Spojené arabské emiráty zrušily plánovanou návštěvu Netanjahua.
Vláda chce také do konce března schválit kontroverzní reformu soudnictví, která má výrazně oslabit Nejvyšší soud. A ministr zahraničí Eli Kohen oznámil, že současná vláda bude sice dál posílat humanitární pomoc Ukrajině, ale nebude už kritizovat Rusko, což znepokojilo především Spojené
státy.
I když se proti některým krokům nové vlády nedá nic namítnout, mohou Izrael odcizit jeho spojencům a snížit šanci na gesta dobré vůle či pomoc, až je bude kabinet potřebovat. A kdyby padla palestinská samospráva, situace v Izraeli by se výrazně zhoršila, protože moci na Západním břehu se může
chopit Hamás. Ať je samospráva, jaká je, zatím proti teroristům alespoň nějak zasahuje, a je v zájmu Izraele její existenci podporovat, protože je to nejméně špatná varianta ze všech ostatních, mnohem horších.
Gita Zbavitelová, ČRo Plus
