Necelé tři týdny od nástupu nové izraelské vlády byl premiér Binjamin Netanjahu nucen vyloučit jednoho ministra. Nejvyšší soud vyřešil několik stížností rozhodnutím, že předseda druhé největší koaliční strany Šas Arje Deri nesmí zastávat ministerskou funkci. Stál v čele hned dvou resortů – vnitra a
zdravotnictví.
Deriho jmenování ministrem je podle Nejvyššího soudu vzhledem k jeho „vleklé a soustavné kriminální minulosti během výkonu státních funkcí nanejvýš nepřiměřené“. Nejvyšší státní zástupkyně Gali Baharav-Miara proto Netanjahuovi nařídila, aby ho z vlády odvolal. Kdyby to byl neudělal do neděle,
nastala by ústavní krize, ale také by to znamenalo pohrdání soudem, což by bylo krajně nemoudré, protože Netanjahu je trestně stíhán za korupci, zneužití důvěry a podvody.
Deri je recidivista, a navíc v podmínce. Před čtyřmi lety byl obžalován z neplacení daní a praní špinavých peněz, ale začátkem loňského roku uzavřel se soudem dohodu, v které slíbil, že výměnou za podmíněný trest zaplatí pokutu a odejde z politiky. Bez tohoto slibu by byl jeho čin prohlášen za „morálně opovrženíhodný“ a Deri by se nesměl vrátit do politiky sedm let. Svůj slib ale nedodržel.
Netanjahu mu vnitro přidělil, přestože Deri byl v téže funkci v roce 2000 odsouzen za přijetí úplatku ve výši více než 150 000 dolarů k tříletému vězení, z něhož si odpykal 22 měsíců. V roce 2011 se vrátil do politiky a dva roky nato byl opět zvolen poslancem. O rok později ho zakladatel strany Šas a bývalý
vrchní sefardský rabín Ovadja Josef nazval „zlým člověkem a zlodějem“ a Deri z parlamentu odešel – ale už po roce se opět vrátil.
Ministerstva vnitra a zdravotnictví by teoreticky mohl řídit Netanjahu, kdyby však nebyl už tři roky trestně stíhán. Takový člověk nesmí podle izraelského zákona zastávat ministerskou funkci, přestože premiérem být kupodivu smí.
Netanjahu udělal maximum, aby Deriho do vlády dostal. Jeho vládní koalice prosadila v Knesetu legislativu, které se kvůli konkrétnímu zaměření na tohoto politika začalo říkat „Deriho zákon“ – umožňuje, aby se stal ministrem podmíněně odsouzený člověk.
Netanjahu prohlásil, že Deriho „odvolává s těžkým srdcem“, ale najde způsob, jak ho do vlády vrátit. Prozatím mu ponechal čestnou funkci takzvaného „náhradního premiéra“, kterou si vymyslel za své kratičké vlády v roce 2020 pro dnešního člena opozice Benyho Gance, aby se s ním nemusel vystřídat na bázi dohodnuté rotace.
Vyřadit Deriho z vlády Netanjahu nechce. Nejenže by koalice bez jeho strany Šas nemohla pokračovat, ale premiér ho potřebuje i k prosazení zákonů, které by pozastavily nebo zrušily jeho trestní stíhání. A ultraortodoxní a ultranacionalistické vládní strany zase chtějí za každou cenu oslabit Nejvyšší
soud, který je překážkou jejich plánované proosadnické a protipalestinské politiky.
S odvoláním Deriho z funkce ministra souhlasí nejen 65% Izraelců, ale i 57% voličů Netanjahuovy strany Likud, a dokonce i 22% voličů Deriho Šasu. „Když nám zavřou dveře, vlezeme oknem,“ prohlásil však Deri po verdiktu soudu. A ujistil veřejnost, že z politiky neodejde a zůstane poslancem Knesetu. Nejvyššímu soudu tak mohou přijít další stížnosti – dokud vláda nepřijme plánovanou reformu soudnictví, která má nadřadit rozhodnutí Knesetu verdiktům Nejvyššího soudu. Už tři soboty po sobě proti tomuto záměru protestovaly desetitisíce lidí v celém Izraeli; tu poslední jich bylo jen v Tel Avivu více než 110 000.
Gita Zbavitelová, ČRo Plus