Íránsko-izraelské vztahy kdysi a dnes
V uplynulém týdnu navštívil Izrael vzácný host – syn svrženého íránského šáha, korunní princ Kýros Rezá Pahlaví. Přijal ho premiér Binjamin Netanjahu i prezident Jicchak Herzog. Princ sice v Íránu nejspíš nikdy vládnout nebude a zůstane v exilu ve Spojených státech, ale bylo to krásné gesto – o to víc, že se zúčastnil pietní akce na památku obětí holokaustu o svátku Jom ha-šoa v památníku Jad Vašem v Jeruzalémě, a dokonce zajel vyjádřit soustrast rodině tří Izraelek zavražděných nedávno palestinskými teroristy. Zdůraznil, že současná islámská republika nereprezentuje obyčejné Íránce, z nichž většina chová k Izraeli sympatie. A zatímco íránský prezident Ebráhím Raísí hrozil Izraeli, že srovná se zemí Tel Aviv a Haifu, navštívil Pahlaví v Jeruzalémě Zeď nářků.
Jeho návštěva byla nostalgickou připomínkou časů dávno minulých, kdy byly vztahy mezi Íránem a Izraelem velmi vřelé a plodné.
Šáhův syn připomněl, že Íránce a Židy pojí pouta stará mnoho staletí. Vypráví o nich už Kniha Ester, v níž židovská hrdinka zabrání vyhlazení Židů v Persii v šestém století př. n. l., a o životě tamějších Židů se v Bibli zmiňují i proroci Izajáš, Daniel, Ezdráš, Nehemjáš nebo Letopisy. Perský král Kýros II. propustil Židy z babylonského zajetí a dovolil jim znovu vybudovat zničený Chrám.
Nová kapitola vztahů mezi Státem Izrael a novodobým Íránem se otevřela za vlády prozápadního šáha už v 50. letech minulého století, kdy byl Írán sice zkorumpovanou zemí potlačující násilím odpor svých obyvatel, ale i moderním státem, kde ženy nosily minisukně či šortky. Byl po Turecku druhou zemí s muslimskou většinou, která uznala Stát Izrael už v roce 1950, i když kvůli tlaku odpůrců šáhovy prozápadní politiky jen de facto. Přesto spolu obě země udržovaly čilé vztahy, například v oblasti hospodářské, zemědělské nebo lékařské. Izrael do Íránu vyvážel spoustu zboží a Teherán mu dodával velké množství ropy a využíval jeho ropovodu od Rudého moře ke Středozemnímu k dodávkám této suroviny do Evropy. Existovala přímá letecká linka z Tel Avivu do Teheránu a Izraelci spolupracovali s Íránem i vojensky. Především však rozvíjeli zpravodajské vztahy.
Izrael, Írán a Turecko, které spojoval pocit ohrožení arabskými státy, založily už v 50. letech alianci zvanou Trojzubec, v jejímž rámci si předávaly zpravodajské informace. Zástupci těchto tří zemí se v letech 1958–1968 scházeli až dvakrát měsíčně v Tel Avivu, Teheránu a Ankaře. Mosad si vztahy s Íránem nesmírně pochvaloval; podle něj byly mnohem intenzivnější než s Tureckem. Izraelci pro své íránské kolegy vyvíjeli moderní systémy odposlouchávání telefonů, předávali jim vyspělé přístroje vlastní i západní výroby a učili je s nimi zacházet. Poskytovali jim také výcvik v oblasti osobní ochrany, především šáha. Renovovali jim letadla, a dokonce se podle archivních materiálů podíleli na vytváření íránské propagandy proti egyptskému prezidentu Násirovi. Spolupracovaly i armády obou zemí a jen v letech 1968 až 1972 prodaly izraelské zbrojovky Teheránu zbraně a vysílačky za více než 50 milionů dolarů.
Izraelci se také účastnili některých íránských operací a naučili Íránce řadu sledovacích metod. Zpravodajské služby obou zemí podnikaly společné akce proti Sovětům a Arabům, často i s finančním přispěním americké CIA, kterou Izrael přesvědčil o obrovském přínosu této spolupráce. Šáh dokonce Izraelcům dovoloval, aby z jeho území prováděli operace proti arabským státům. Šáh sice nikdy nenavštívil Izrael, ale do Íránu přijela v roce 1972 premiérka Golda Meirová a dva roky nato její nástupce Jicchak Rabin.
Mosad íránského šáha opakovaně varoval před rostoucí nespokojeností obyvatel a sílícím vlivem islámského duchovního Rúholláha Chomejního, který pobýval v zahraničí, ale marně; podle záznamů Mosadu žil šáh ve svém vlastním světě a o skutečné situaci v zemi toho moc nevěděl. Z Íránu s rodinou utekl až těsně před islámskou revolucí v roce 1979.
Vzájemné vztahy ochladly až po ní, ale ne hned – Izrael až do roku 1988 pomáhal Íránu v jeho válce proti Iráku a dodával mu zbraně. Zničil také irácký jaderný reaktor Osirak, o což se před ním neúspěšně pokusili i Íránci.
Islamistický režim postupně nahradil užitečné vztahy s Izraelem zarytou nenávistí. Chomejního nástupce v nejvyšší funkci Alí Chameneí nazval Izrael v roce 2000 „rakovinným nádorem“ a íránští představitelé začali židovskému státu vyhrožovat „vymazáním z mapy“. Boj proti němu pak získal nový rozměr po vypuknutí občanské války v Sýrii v roce 2011, v níž Teherán spatřil příležitost boj proti Izraeli rozšířit a zdokonalit. Dnes spolu obě země vedou neoficiální urputnou válku – Írán k útokům na Izrael vyzbrojuje a štědře financuje své spojence, libanonské hnutí Hizballáh a palestinský Hamás a Islámský džihád, a vyrábí jadernou zbraň, a Izrael se mu v tom snaží zabránit všemi prostředky.
Podle izraelských zpravodajských zdrojů se po šáhově útěku v lednu 1979 íránský premiér Šápúr Bachtijár obrátil na Mosad s žádostí o likvidaci Chomejního v Paříži. Mosad to údajně dlouho zvažoval, ale nakonec odmítl. Kdyby to byl udělal, dějiny by se ubíraly úplně jiným směrem.
Gita Zbavitelová, ČRo Plus
Korunní princ Pahlavi(rezavé pohlavi),jak se trefně lidove říkalo, když byl jeho otec přijat prezidentem Husakem blahe pameti. Mnoho vody proteklo v Jordánu od té doby. Nyní byl přijat exilovy korunní princ premiérem Netjanahem. Poněkud zvláštní setkání u upovidavych občanu této země, jak řekl opaleny D. Borek v ČT.