Izrael po oslabení Nejvyššího soudu
Ve středu vstoupil v Izraeli v platnost nový kontroverzní zákon, který oslabuje Nejvyšší soud odnětím jeho pravomoci rušit neústavní vládní rozhodnutí na základě jejich „přiměřenosti“. Izraelci teď napjatě čekají, zda ho tentýž soud zruší. V úterý, už den po jeho schválení v Knesetu, podala žádost o anulování nové legislativy Advokátní komora, podle které je zákon v rozporu s demokratickým charakterem země, porušuje princip rozdělení moci a „posiluje exekutivu oslabením soudního dohledu“. Kromě advokátů zákon napadlo ještě šest dalších skupin. Stěžovatelé soudí, že Kneset přijetím tohoto zákona překročil svou pravomoc, a domnívají se, že mají šanci u Nejvyššího soudu uspět.
Nasvědčuje tomu úterní verdikt nejvyšší státní zástupkyně Gali Baharav-Miary, která reagovala na jinou stížnost občanů; podle ní Kneset zneužil svou pravomoc, když v březnu přijal ústavní dodatek zákona, který anuluje jurisdikci Nejvyššího soudu odvolat předesdu vlády. Podle ní byl zákon přijat jen proto, aby premiéra Binjamina Netanjahua, který je souzen za korupci a podvody, zbavil obav ze sesazení Nejvyšším soudem. Nový zákon mu umožnil zapojit se do chystané soudní reformy, což do té doby nesměl, protože je jako souzený ve střetu zájmů.
Stížnosti na nový zákon však Nejvyšší soud posoudí až v září.
Není však jisté, zda ho může anulovat; odborníci se v názoru různí. Podle nich by však mohl zrušit některé jeho části, stanovit nové nástroje, které by institut přiměřenosti nahradily nebo zvolit jiné prostředky, jak omezit působnost nové legislativy.
Vláda neprojevila ochotu ke kompromisu ani po půlročních mohutných protestech odpůrců zákona, po blokádách silnic a dálnic i mezinárodního letiště nebo pochodu tisíců Izraelců v pětatřicetistupňovém vedru po dálnici z Tel Avivu do Jeruzaléma těsně před hlasováním Knesetu. A už ve čtvrtek propukly protesty nové. Nikdy však nebyly tak násilné ani zákeřné jako bouřlivé demonstrace izraelské pravice proti dohodám z norského Osla začátkem devadesátých let, při nichž výtržníci pálili auta a ničili arabské obchody. Organizovala je i strana Likud v čele s Netanjahuem. Iniciátoři nepokojů podněcovali štvavou rétorikou k násilí a šířili konspirační teorie tak dlouho, až premiéra Jicchaka Rabina v roce 1995 zavraždil izraelský náboženský extremista.
Po schválení zákona klesla hodnota izraelských firem na amerických burzách, ratingová společnost Morgan Stanley snížila hodnocení Izraele a Moody’s i Standard and Poor’s varovaly Izrael před negativními hospodářskými důsledky pokračování soudní reformy. Opoziční politik Avigdor Liberman prohlásil, že země teď „směřuje k proměně v Severní Koreu“ a podle bývalého premiéra Ehuda Olmerta začíná v Izraeli „občanská válka“. Jeho názor sdílí i 58% Izraelců. S novým zákonem souhlasí jen třetina obyvatel a čtvrtina zvažuje, že se z Izraele odstěhuje.
Stoupenci nového zákona tvrdí, že zrušení institutu přiměřenosti bylo nutné, protože Nejvyšší soud mohl zvrátit jakékoli rozhodnutí parlamentu i kabinetu, a ten tak nemohl prosazovat svou politiku. Podle nich nová legislativa jen obnovila rovnováhu moci mezi vládou, Knesetem a Nejvyšším soudem a demokracii nenaruší – Nejvyšší soud má dál možnost rozhodovat o podaných stížnostech i rušit zákony na základě zavedených principů. Přišel jen o pravomoc rušit legislativu podle vlastního názoru na přijatelnost určitého rozhodnutí.
Je pravda, že až do roku 1995 Nejvyšší soud tuto pravomoc neměl, a přesto byl Izrael demokratický. Zavedení institutu přiměřenosti bylo jen další demokratickou pojistkou, která omezila nadřazenost parlamentu a kabinetu. S její pomocí pak Nejvyšší soud přezkoumával rozpočet, jmenování osob do vlády i státní správy, vojenská rozhodnutí, způsobilost premiéra zastávat úřad, ale i třeba výstavbu fotbalového stadionu, přídavky na děti ultraortodoxním rodinám nebo zpevnění střech domů proti palestinským raketám u hranic s Pásmem Gazy. K nelibosti pravice soud také v roce 2005 posvětil premiérovi Arielu Šaronovi vyklizení tamějších židovských osad.
Podle odpůrců současného zákona tato legislativa konec demokracie znamená, protože vláda si teď prosadí naprosto cokoli. Tvrdí také, že Nejvyšší soud ztratil kromě jiného i možnost chránit práva menšin. Přesto většina Izraelců přiznává, že nějaká reforma Nejvyššího soudu je nutná.
Nejhorším důsledkem půlročního boje o pravomoci Nejvyššího soudu je oslabení odstrašující síly Izraele. Jeho nepřátelé v čele s Íránem a libanonským Hizballáhem se radují; záběry mohutných protestů a odmítání 11 000 záložníků z řad letců, zpravodajců nebo příslušníků elitních jednotek účastnit se na protest proti reformě vojenských cvičení, je přesvědčily, že Izrael „se hroutí“ a „brzy zanikne“. Bezpečnostní složky se obávají, že Írán nebo jeho spojenec Hizballáh by mohli využít situace k útoku. Armáda sice tvrdí, že její bojové schopnosti zatím narušeny nejsou, ale připouští, že jestli záložníci nebudou na pravidelná cvičení chodit, může to bojeschopnost poškodit už během několika týdnů.
Opozice přísahá, že zákon zruší, jakmile se opět dostane k moci. Průzkumy jsou pro ni příznivé – vládu by dnes sestavila, kdyby byla v koalici i umírněná arabská strana Raam, která byla i členem předchozího kabinetu. Netanjahuův vládní blok nemá podle anket žádnou šanci uspět; nejvíc příznivců ztratila jeho strana Likud.
Současné vládní strany vědí, že by se už nemusely k moci dostat, a proto hodlají prosadit celou plánovanou soudní reformu co nejdřív. Jde nejen o cestu ke zrušení Netanjahuova soudního procesu, ale kromě jiného i změnu systému jmenování soudců, o kterých podle koalice nemají rozhodovat odborníci, ale kabinet. Vláda chce své plány uskutečnit hned na podzim po letních parlamentních prázdninách.
„Znepokojení“ nad nově přijatou legislativou vyjádřily Spojené státy i Evropská unie. Izrael má však svobodné a transparentní volby. Když odpor k současné vládě vyjádří dostatek voličů, bude mít země jinou vládu. I když ale podpoří tu současnou, je to věc pouze Izraelců.
Gita Zbavitelová, ČRo Plus
Oslabení Nejvyššího soudu Izraele je provazeno destabilizujici mi demonstracemi silné menšiny obyvatel státu. Rozhodnutí padlo od premiéra Natanjahua a jeho většiny. Pozorovatelům je nejasný účel, ale Izrael je tak vnitřně oslabený. Za složité politickoekonomicke situace v této oblasti je oslabení NS Izraele destabilizujici akt s těžko predvidatelnymi důsledky v této tak nestabilní oblasti.