Domů
Izraelským olympionikům hrozí v Paříži násilí
Izrael posílá na olympiádu v Paříži nejen sportovce, ale i ozbrojené agenty, kteří je budou chránit. Hrozba teroristického útoku je velmi vysoká. Izraelští sportovci dostávali už před začátkem olympijských her výhrůžky smrtí. Do Paříže jich přijelo 88 a agenti je nepřetržitě hlídají.
Nejméně patnáct izraelských olympioniků dostalo před začátkem her výhrůžky, že budou zabiti, jestli do Francie přijedou. E-maily neznámého odesilatele jim vyhrožovaly, že zopakují masakr z olympiády v Mnichově v roce 1972, kde při útoku palestinských teroristů z organizace Černé září zahynulo jedenáct izraelských sportovců a trenérů. Judista Piter Palčik, který na zahajovacím ceremoniálu ponese izraelskou vlajku, a plavec Meiron Cheruti dokonce dostali pozvánku na vlastní pohřeb s datem 27. července. Neexistující „Lidová obranná organizace“ Izraelcům hrozí, že „osud sionistů bude stejný jako Palestinců v Gaze“. A ve čtvrtek neznámí hackeři zveřejnili osobní data, adresy a čísla bankovních účtů sportovců a jejich fotografie z vojny s tvrzením, že jsou „spojeni s boji v Pásmu Gazy“.
Izraelský ministr kultury a sportu Miki Zohar řekl britskému Telegraphu, že rozpočet na ochranu olympioniků je letos dvakrát vyšší než před čtyřmi lety v Tokiu a přípravy trvají už déle než rok, ale odmítl uvést jakékoli podrobnosti. Podle bývalého důstojníka Šin Bet Liora Akermana mají agenti v Paříži zbraně i „nejrůznější technologie“ a spolupracují s místními bezpečnostními složkami a policií. Šin Bet hlídá sportovce „na každém kroku“ až do odletu z Paříže domů, ale ti se budou účastnit všech sportovních soutěží i doprovodných událostí. Delegace přiletěla do Francie v pondělí.
Bývalý ředitel Šin Bet Jaakov Peri připustil, že riziko útoku je velké. „Může ho provést Hamás nebo jiní teroristé, ale skoro za vším stojí Írán,“ zdůraznil a dodal, že hrozba je o to větší, že ve Francii výrazně stoupl antisemitismus. V červnu například dva třináctiletí chlapci znásilnili dvanáctiletou židovskou holčičku a dva jiní teenageři byli zatčeni za plánování útoku na židovské cíle. Propalestinští aktivisté ve Francii protestují i proti samotné účasti Izraelců na olympiádě a požadují jejich vyloučení, ale olympijský výbor to důrazně odmítl. Ultralevicový poslanec za stranu Nepoddajná Francie Thomas Portes dokonce veřejně prohlásil, že „izraelská delegace není v Paříži vítána“, ale francouzský ministr zahraničí Stéphane Sejourné Izraelce ujistil, že jsou naopak velice vítáni. Ti jsou přesto připraveni na nevlídné přijetí, protesty, provokace, pískot na stadionech i odmítání soupeřů podat jim ruku. Nepřátelské reakce publika zažili hned při středečním fotbalovém zápasu s Mali.
Po masakru Izraelců Hamásem 7. října zesílil antisemitismus v celé Evropě. Izrael zmařil desítky pokusů o útok na své občany v zahraničí a vyzývá Izraelce, aby do ciziny nejezdili.
Francouzský ministr vnitra Gérald Darmanin uvedl, že policie zakázala vstup na olympiádu asi tisícovce osob, které jsou podezřelé z vměšování „jménem cizí mocnosti“. Prověrkou neprošlo ani 5000 diváků, kteří chtěli u Seiny sledovat zahajovací ceremoniál, a policie zatkla několik mladíků, kteří sympatizují s Islámským státem. Ve středu izraelská ochranka kvůli bezpečnostní hrozbě nedovolila izraelskému prezidentovi Jicchaku Herzogovi čtyřicet minut vystoupit z letadla, protože na střeše nedaleké budovy byl podezřelý muž. A izraelský ministr zahraničí Jaakov Kac předal svému francouzskému protějšku poznatky o chystaném útoku na členy izraelské delegace íránskými spojenci.
Francie je ve stavu nejvyšší pohotovosti a olympiádu bude hlídat největší množství bezpečnostních složek v historii her: 30 000 policistů a četníků, 20 000 vojáků a až 22 000 soukromých bezpečnostních agentů. Středeční první olympijský fotbalový zápas Izraele a Mali, který skončil remízou 1:1, zabezpečovalo tisíc policistů.
Izraelští ultraortodoxní židé musí na vojnu
Izraelská armáda začala v neděli povolávat na povinnou vojnu ultraortodoxní židy, charedim. Skončilo tak jejich výsadní postavení, jemuž se těšili od vzniku Státu Izrael.
Výjimku jim udělil už jeho první premiér David Ben-Gurion. Jenže zatímco v roce 1948 šlo jen o 400 případů, v roce 2010 ji už požadovalo skoro 63 000 náboženských studentů, což je zvýšení o 17 000 %, zatímco počet obyvatel země vzrostl jen 1200 %. A protože charedim mají skoro třikrát víc dětí než sekulární Izraelci, rychle jich přibývá a izraelský Ústřední statistický úřad očekává, že v roce 2030 budou tvořit 16 % obyvatel.
Nejvyšší soud vyzýval řadu let izraelské vlády, aby výjimku z povinné vojny pro ultraortodoxní židy zrušily, ale protože v nich zasedaly i ultraortodoxní strany, nikdy k tomu nedošlo. Letos v červnu Nejvyšší soud definitivně rozhodl, že neexistuje žádný právní důvod, proč by charedim neměli na vojnu chodit, a nařídil, aby armáda zahájila jejich odvody.
Po 76 letech je to přelomové historické rozhodnutí. Nejvyšší soud vládě navíc nařídil, že musí přestat financovat ješivy, které na vojnu nepošlou stanovený počet studentů.
Výjimka z povinné vojenské služby pro ultraortodoxní studenty je v Izraeli už dlouho trnem v oku většině neortodoxních Izraelců, kteří ji považují za neomluvitelnou nespravedlnost. Už před třinácti lety demonstrovaly za „povinnou vojnu pro všechny“ desetitisíce lidí a dodnes si přeje rovnoprávnost v této otázce 70 % Izraelců. Ti „obyčejní“ chodí do armády v 18 letech, muži donedávna na 32 měsíců a ženy na dva roky. A protože armádě chybí vojáci, Kneset minulý týden mužům vojnu dokonce dočasně prodloužil na tři roky. Nový zákon má platit do 30. června 2029.
Na vojnu se hlásí dobrovolně jen nevelký počet charedim a jejich množství se nezvyšuje. Odpor ultraortodoxní komunity vůči zrušení výjimky je obrovský. Bývalý sefardský vrchní rabín Jicchak Josef před časem prohlásil: „Jestli nás přinutí k povinné vojenské službě, vystěhujeme se ze země.“ Řada předních rabínů vyzvala ultraortodoxní mladíky, aby povolávací rozkaz ignorovali a k odvodu nešli, mnoho charedim proti povinné vojně demonstruje, protože je podle nich „neslučitelná s jejich způsobem života“, a ultraortodoxní strany ve vládě premiéra Binjamina Netanjahua hrozí, že z ní na protest odejdou a kabinet položí.
Armádní velení rozeslalo v neděli prvních tisíc povolávacích rozkazů a během příštích čtyř týdnů pošle další dva tisíce. Jsou určeny ultraortodoxním mladíkům ve věku 18 až 26 let, většinou vysokoškolským studentům, pracujícím anebo držitelům řidičského průkazu – tedy takovým, kteří nejsou tak úplně ultraortodoxní a nestudují v ješivách „na plný úvazek“. Společně s donedávna platnou možností odvést 1800 charedim ročně jich teď armáda získá 4800. Stejné to má být příští rok a potom se počty ultraortodoxních branců budou zvyšovat. Ten, kdo se k odvodu nedostaví, nebude smět vycestovat ze země a může skončit i ve vojenském vězení.
Izrael je už desátý měsíc ve válce a bojuje v ní 300 000 záložníků, kteří kvůli tomu nechodí do práce a nejsou s rodinou. Podle ministra obrany Joava Galanta potřebuje armáda 10 000 nových branců a v odvodovém věku je zhruba 63 000 ultraortodoxních židů. Bude však trvat ještě dlouho, než se budou účastnit protiteroristických operací.
Izraelský odvetný útok na jemenské Hútíje
V noci na pátek explodoval nad Tel Avivem dron naložený výbušninami a zabil jednoho muže a desítku lidí zranil. Obětí je 50letý ukrajinský přistěhovalec Jevgeni Ferder, který se do Izraele uchýlil před dvěma lety před ruskou agresí. K výbuchu došlo v centru Tel Avivu, u ulice Ben-Jehudy, kousek od pláže a jen zhruba sto metrů od amerického velvyslanectví. Dron vypustili hútíjští povstalci z Jemenu a byl první, který zabil Izraelce. Všechny ostatní armáda vždycky sestřelila, ale tento přehlédla „kvůli lidské chybě“. Obyvatele Tel Avivu tak nevarovaly ani sirény.
Hútíjové se k útoku přihlásili. Dron urazil 2600 km – letěl z Jemenu 16 hodin přes Eritreu, Súdán a Egypt do Středozemního moře, kde se otočil a zaútočil na Tel Aviv od západu. Proto se zřejmě objevil na izraelských radarech příliš pozdě.
Jemenští Hútíové jsou další prodlouženou rukou Teheránu, stejně jako libanonský Hizballáh, Hamás, Palestinský islámský džihád a řada teroristických skupin v Iráku a Sýrii. Po 7. říjnu začali Hútíjové na rozkaz Íránu napadat lodě v Rudém moři, aby tak údajně „vyjádřili solidaritu s palestinským lidem“ ve válce v Pásmu Gazy. Útočí však na lodě všech zemí světa a podařilo se jim výrazně narušit mezinárodní námořní dopravu v celém Rudém moři a Suezském průplavu. Hútíjové nejčastěji vysílají drony a odpalují rakety na jihoizraelské město Ejlat, ale armáda vždy všechny zlikvidovala – s výjimkou jednoho dronu v březnu, který však nenapáchal žádné škody.
Po masakru Hamásu 7. října posílá drony do Izraele i Hamás a Hizballáh, proíránské milice v Sýrii a Iráku a v dubnu zasypal Izrael raketami a drony i jejich sponzor Írán, ale izraelská armáda převážnou většinu včas sestřelila. Hútíjové od 7. října odpálili na Izrael přes 220 balistických střel, raket s plochou dráhou letu a dronů.
Po celých devět měsíců proti nim Jeruzalém nepodnikl žádný odvetný útok, aby nerozpoutal širší regionální konflikt. Dron v Tel Avivu a jeho lidská oběť však znamenaly překročení rudé čáry a přišla odveta.
V sobotu Izrael vyslal do 1800 kilometrů vzdáleného Jemenu desítky bombardérů F-15 a F-35 a průzkumných a tankovacích letounů. Poblíž byly i lodě pro případ nutnosti záchranné mise. Celá akce trvala necelé tři hodiny. Byl to nejvzdálenější cíl, na který kdy Izrael zaútočil; do té doby byl nejdál – 1100 km – irácký jaderný reaktor Osirak, který izraelské letouny zničily v roce 1981. Teď bombardovaly dvanáct cílů v jemenském přístavu Hudajda, včetně letiště, vojenských základen, tankerů s ropou, muničních skladů a energetické infrastruktury. Podle agentury Reuters zahynulo šest osob a 80 dalších bylo zraněno a arabská média konstatovala, že přístav je nyní nefunkční. Izrael zdůraznil, že přes Hudajdu proudily do Jemenu íránské zbraně, což porušuje zbrojní embargo OSN, a cílem odvety bylo tyto zbrojní dodávky zastavit.
Podle neoficiálních zpráv Izraelcům při útoku pomohla Saúdská Arábie a umožnila jim doplnění paliva. Už v dubnu jim dodala zpravodajské informace o tehdejším íránském úderu na Izrael.
Sobotní izraelský útok měl ukázat také Íráncům, že letectvo dokáže bombardovat i Teherán. Izrael však předpokládá, že Hútíjové a Írán se nenechají odradit a útoky budou pokračovat. Hned v neděli armáda sestřelila jemenskou raketu typu země-země.
Je druhý nejvyšší velitel Hamásu po smrti?
Muhammad Dajf na archivnim snímku
Izraelská armáda provedla v sobotu 14. července atentát na druhého nejvyššího velitele teroristického Hamásu Muhammada Dajfa a dalšího vysokého velitele Rafáha Salámího. Smrt Salámího Hamás potvrdil, ale o Dajfovi prohlásil, že je „živ a zdráv“ a „nadále řídí operace“.
Izraelské bezpečnostní služby to však považují za prakticky vyloučené. Jsou přesvědčeny, že Dajf při cíleném atentátu zahynul také a Hamás jeho smrt záměrně tají. Pozorně sledovaly místo mohutného výbuchu a nezaznamenaly nikoho, kdo by útok přežil. Konkrétní důkaz však nemají.
Jestli se Dajfova smrt potvrdí, půjde o nejvýznamnější událost celé více než devět měsíců trvající izraelské odvety za brutální masakr Izraelců Hamásem ze 7. října. Spravedlnosti sice dosud uniká vrchní velitel Jahjá Sinwár, ale ztráta Dajfa by měla na členy Hamásu velmi demoralizující účinek.
Izrael už podle své armády zlikvidoval asi 180 vyšších velitelů Hamásu a Palestinského islámského džihádu, ale dva nejvyšší dosud unikali.
Muhammad Dajf se narodil jako Muhammad Masrí a Dajf je jeho přezdívka, která arabsky znamená „host“ – podle toho, že se neustále stěhuje z místa na místo. Byl velitelem Brigád Izz ad-Dína al-Kassáma, podílel se na řadě teroristických útoků i na únosu izraelského vojáka Gilada Šalita v roce 2006 a strávil řadu let v izraelském vězení, než byl propuštěn v rámci výměny vězňů. Přežil nejméně sedm izraelských pokusů o atentát, byl mnohokrát vážně zraněn a říká se o něm, že má „devět životů“. Vždycky se důsledně vyhýbal telefonům a dalším elektronickým zařízením, aby ho Izraelci nemohli vypátrat.
K nejhledanějším teroristům patří už 31 let. Právě on proměnil nevelkou skupinu Hamás v nebezpečnou armádu, nechal vybudovat rozsáhlou síť útočných tunelů a zdokonalil výrobu bomb a raket. Právě on vymyslel sebevražedné atentáty na autobusy, které v devadesátých letech a po roce 2000 připravily o život stovky Izraelců. A rovněž je strůjcem masakru v izraelských kibucech 7. října, při kterém teroristé povraždili na 1200 izraelských mužů, žen a dětí a 250 dalších odvlekli do Gazy jako rukojmí.
Od začátku války ho však Izrael nedokázal vypátrat; Dajf nevycházel z tunelů, kde mu izraelští zajatci sloužili jako lidské štíty. Teď ale musel z nějakého pádného důvodu ven a uchýlil se do vily svého blízkého spolupracovníka Salámího ve čtvrti al-Mavásí v Rafáhu. Všechny izraelské bezpečnostní složky o tom získaly přesné informace, které pak pečlivě vyhodnotila vláda s armádou a rozhodla se cílený atentát povolit – i proto, že podle zpravodajských služeb se v Dajfově a Salámího okolí nenacházeli žádní rukojmí. Na rozdíl od dezinformací v tisku však útok neproběhl v humanitární zóně, ale vedle ní v nedaleké vilové čtvrti. Nějací civilisté při úderu možná zahynuli, ale většinu obětí tvořili teroristé z Dajfovy a Salámího ochranky. Armáda použila pět mohutných přesných bomb a rakety odpálené z letounů i dronů; výbuch byl mimořádně silný, vytvořil široký kráter a je v podstatě nemožné, že by ho někdo přežil.
Izraelská vláda se obávala, že atentát na Dajfa zastaví probíhající jednání o výměně rukojmích, ale Hamás po několika dnech potvrdil, že v nich hodlá pokračovat. Je to další důkaz, že je pod velkým tlakem, jak potvrzují i americké zpravodajské služby.
Dajfova smrt by znamenala výrazné narušení schopnosti Hamásu rozhodovat o bojových operacích a koordinovat je. Může také poškodit jeho celkovou schopnost bojovat, povzbudit odpor proti Sinwárovi a posílit výzvy k ukončení války. Pro Sinwára, který se podle Američanů skrývá v tunelech v oblasti Chán Júnisu, je to vzkaz, že se blíží i jeho konec.
Zda a jak útok ovlivní osud izraelských rukojmích zatím není jasné. V zajetí jich podle izraelských odhadů zůstává naživu padesát až sedmdesát a jsou tam i těla desítek dalších Izraelců, které teroristé zavraždili nebo jim přivodili smrt svým zacházením. Šance těch živých na přežití se však každým dnem zmenšují.
Izrael nemá po více než sto letech vrchní rabíny
Bývalý aškenázský vrchní rabín David Lau
Začátkem července skončilo funkční období oběma vrchním rabínům Izraele, aškenázskému Davidu Lauovi a sefardskému Jicchaku Josefovi. Charedim, ultraortodoxní židé, se neshodli, koho mají volit a jak, a Izrael se tak poprvé po více než sto letech ocitl bez vrchních rabínů.
Orgán, který je volí, se skládá z 80 rabínů a 70 volených představitelů, jako jsou starostové měst a jiní činitelé nebo poslanci Knesetu. Volby zkomplikoval Nejvyšší soud, který toto volební shromáždění vyzval, aby jako své členy zvážil i ženy, a vyhověl tak Zákonu o rovnoprávnosti žen, a rovněž doporučil, aby jim uděloval titul rabínek. To ovšem pro ultraortodoxní židy nepřichází v úvahu; považují to za „nehalachické“. Navíc předseda ultraortodoxní vládní strany Šas Arje Deri marně požadoval, aby na místo sefardského vrchního rabína nastoupil jeho bratr, a odstupující aškenázský rabín Lau zase prosazoval dva svoje příbuzné. Do věci se však vložila nejvyšší státní zástupkyně Gali Baharav-Miara, která prohlásila, že odstupující vrchní rabíni nesmějí určovat své nástupce. Termín zvolení nových vrchních rabínů určený Nejvyšším soudem tak minul bez výsledku.
Vrchní rabinát vznikl už v roce 1921 za Britského mandátu Palestina jako nejvyšší halachický orgán a v jeho čele stanul slavný rav Avraham Jicchak Kuk, který se snažil překlenout propast mezi věřícími a sekulárními židy-sionisty.
Vrchní rabíni se volí na deset let, ale Kneset mandát těch posledních o rok prodloužil, aby volební proces nekolidoval s komunálními volbami.
Zejména v posledních desetiletích se díky vlivu, který charedi strany získaly ve vládách premiéra Binjamina Netanjahua, vrchní rabinát proměnil v baštu ultraortodoxie. Zavrhoval neortodoxní židovské proudy, komplikoval sňatky, rozvody i konverze nových přistěhovalců, neuznával jiné konverze než ultraortodoxní, prosazoval zákaz veřejné dopravy a zavírání obchodů o šabatu a snažil se vnucovat ultraortodoxní způsob života všem Izraelcům.
Utrpěla i pověst vrchních rabínů. Ovadja Josef, který byl sefardským vrchním rabínem v letech 1973–1983, se nechvalně proslavil pobuřujícími výroky, jako „šest milionů obětí holokaustu bylo vtělením duší hříšníků, kteří se měli kát“, nebo že „Hospodin lituje, že stvořil syny Izmaela“, tedy Araby. Aškenázský vrchní rabín Jona Mecger (2003–2013) měl zase problémy se zákonem kvůli korupci, podvodům a praní špinavých peněz, a syn Ovadji Josefa Jicchak, vrchní rabín sefardský, stejně jako jeho otec očerňoval Araby, nazýval černochy „opicemi“, navrhoval z Izraele vyhostit všechny nežidy a vyhrožoval, že se ze země vystěhuje, jestli budou charedim muset absolvovat povinnou vojnu jako všichni ostatní Izraelci.
Většině Izraelců příliš nevadí, že Izrael vrchní rabíny nemá. Hodně jich už dlouho považuje vrchní rabinát za zbytečný, asi jako „fax v době e-mailů“, jak napsal jeden novinář. Podle řady Izraelců vrchní rabinát společnost víc rozděluje, než sjednocuje, a od judaismu lidi spíš odrazuje, místo aby je k němu přiváděl. Podle červnového průzkumu Izraelského institutu pro demokracii uznává náboženskou a duchovní autoritu vrchního rabinátu jen 16,5 % oslovených, 54 % ji neuznává vůbec a pětapadesáti procentům respondentů je jedno, kdo vrchní rabinát povede. Přesto 77 % soudí, že by měl vrchní rabinát existovat, ale podle 42 % z nich by měl mít jinou, méně konzervativní podobu.
V pondělí byl prozatímním vrchním rabínem jmenován Jicchak Ralbag poté, co jeho předchůdce Jaakov Roža z této funkce odstoupil, protože odmítl vyhovět Nejvyššímu soudu a jmenovat ženy rabínkami.
V Izraeli vznikla nová strana
Ja’ir Golan je čtvrtý z leva (zdroj: X)
V pátek se sloučila izraelská sociálně-demokratická Strana práce (Ha-Avoda) s levicovým Merecem a vzniklo nové uskupení Demokraté. Zanikly tak dvě tradiční politické skupiny, z nichž zejména Strana práce hrála v historii Státu Izrael významnou roli.
Vznikla v roce 1968 sloučením stran Mapaj, Achdut ha-avoda a Rafi. Mapaj byl založen už v roce 1930 a jejím nejslavnějším předsedou byl první izraelský premiér David Ben-Gurion. Až do roku 1968, kdy se sloučila se Stranou práce, hrála v Izraeli nejvýznamnější politickou roli a pod jejím vedením země vyhrála válku za nezávislost (1948–1949), druhou arabsko-izraelskou válku (suezskou krizi, 1956) i válku šestidenní (1968). K nejznámějším politikům Strany práce patří Jicchak Rabin, Šimon Peres nebo Golda Meirová.
Letos v květnu se stal jejím předsedou generálmajor Ja’ir Golan. Před jeho zvolením Strana práce ztrácela voliče a v roce 2022 se do Knesetu vůbec nedostala. Ani letošní průzkumy jí nepředpovídaly žádné významné volební zisky.
Merec mj. podporoval vznik palestinského státu a od roku 2022 neměl v Knesetu rovněž žádné zastoupení.
Cílem nové strany Demokraté je zastavit a zvrátit úpadek obou stran v posledních více než dvaceti letech a přilákat „liberální a demokratické voliče“. Vzestup popularity lze očekávat. Podle několik dní starého průzkumu 13. televizní stanice, kdy už bylo o vzniku Demokratů rozhodnuto, by nová strana Ja’ira Golana získala v Knesetu devět křesel.
V USA přibývá žádostí o odškodnění za masakr Hamásem
Čtyřiapadesát rodin amerických občanů, jichž se týkal masakr ze 7. října, podalo v pátek žalobu na Írán kvůli jeho podpoře teroristického hnutí Hamás. Uvedl to izraelský server Times of Israel. Žaloba podaná k federálnímu soudu v District of Coumbia požaduje odškodnění ve výši 500 milionů dolarů za psychickou a fyzickou újmu, kterou Írán způsobil postiženým tím, že financuje, vyzbrojuje a podporuje teroristické organizace v Pásmu Gazy.
Žalující strany a jejich rodiny, včetně izraelských, byly oběťmi brutálního útoku Hamásu na hudebním festivalu Nova v Re‘im, v městě Sderot, na pláži Zikim a v kibucu Kisufim.
Jedna z advokátních kanceláří, které žalující strany zastupují, Gideon Fisher & Co, shromáždila svědectví o masakrech a zvěrstvech od členů ochranky, zdravotníků, zpravodajských důstojníků i právních expertů, kteří nastínili fakta o přímém i nepřímém podílu Íránu na činech Hamásu a dalších teroristických skupin v Pásmu Gazy.
Kancelář se také chystá podat další žalobu jménem týchž poškozených a jejich rodin proti Sýrii, rovněž za její podporu Hamásu.
Spojené státy oficiálně považují Írán za sponzora terorismu, a proto je podle zákona Justice Against Sponsors of Terrorism z roku 2016 možné podávat proti Teheránu žaloby.
Už letos v únoru podalo 67 Američanů a Izraelců podobnou žalobu na Írán za jeho podporu Hamásu. Podle agentury Bloomberg požadují odškodné ve výši jedné miliardy dolarů. Advokáti obětí předložili důkazy, že se velitelé Íránských revolučních gard loni opakovaně sešli s představiteli Hamásu, Palestinského džihádu a Hizballáhu a 2. října jim nařídili útok na Izrael provést.
Další žalobu podala před týdnem americká Liga proti hanobení (Anti-Defamation League; ADL) jménem 125 obětí masakru.
V podobných případech žalob na Írán byly americké oběti odškodněny z Amerického fondu pro oběti státem sponzorovaného terorismu z roku 2015, nikoli přímo Teheránem. Tento fond získává prostředky z íránského majetku a finančních prostředků, které zabavily Spojené státy, nebo z urovnání jiných takových sporů týkajících se financování terorismu.
ADL zdůrazňuje, že oficiální přiznání odškodnění má velký význam nejen pro oběti masakru, ale i kvůli jeho protiizraelským popíračům, kteří tvrdí, že si ho Izrael vymyslel.
-gz-
Rada ČTK kritizuje tiskovou agenturu za zavádějící označování Hamásu
Rada ČTK vyzvala už v prosinci tiskovou agenturu, aby přestala označovat Hamás za „palestinské hnutí“ a v souladu s realitou je nazývala teroristickou skupinou. ČTK to slíbila, ale rada nedávno usoudila, že agentura svůj slib „neplní podle jejích představ o objektivním zpravodajství“ a výraz „teroristé“ se v něm objevuje jen zřídka. Rada zdůraznila, že „označování Hamásu za teroristické hnutí považuje za důležité kvůli objektivnímu informování veřejnosti“, řekl před týdnem předseda Rady ČTK David Soukup serveru Novinky.cz.
Analýza tohoto serveru zjistila, že „z několika desítek textů ČTK z předchozího týdne, kde je Hamás zmíněn, mluví agentura o Hamásu jako o teroristech jen ve dvou. Obecně jako „teroristický“ ČTK uvádí striktně jen samotný útok Hamásu na Izrael z loňského 7. října, který rozpoutal následnou válku.“ Proti tomu se ohradila šéfredaktorka zpravodajství ČTK Radka Matesová Marková, podle které to nevypovídá o tom, zda je zpravodajství vyvážené a neutrální. Zároveň se Marková podle Novinek.cz „odvolává na média, včetně izraelských, která taktéž ve 100 % případů neuvádí Hamás jako ,teroristickou organizaci‘.“
V Izraeli to však nikdo uvádět nemusí, protože tam všichni vědí, co je Hamás zač, zatímco v Česku nikoli.
V úterý 9. července se rada ČTK sešla znovu a „jednomyslně se ztotožnila se stížnostmi“, které podali právnička a někdejší ministryně školství Petra Buzková a tajemník Federace židovských obcí v ČR. Rada si navíc objedná analýzu objektivity zpravodajství ČTK o tomto tématu.
Například radní Daniel Korte soudí, že označování Hamásu za radikální hnutí může vést k „nebezpečné relativizaci“. Podle dalších členů rady není nutné uvádět označení „teroristický“ v každém textu, ale musí z něj být jasné, že příslušníci Hamásu se dopouštějí teroristických činů.
Před prosincovou změnou svého postoje ČTK běžně říkala ozbrojencům Hamásu „radikálové“. Podobný přístup má i britská stanice BBC, která se však nedala přimět ke změně ani po ostré kritice a protestech britské veřejnosti. Má pocit, že je objektivní, a je na to hrdá. Prý se „nestaví na žádnou stranu“.
Věci se však mají nazývat pravým jménem. Skupina, která upaluje děti zaživa, znásilňuje a znetvořuje ženy a vypichuje živým lidem oči, není „radikální“, ale teroristická.
Stejně tak vzbudilo údiv prosincové rozhodnutí soudce Městského soudu v Praze, že slogan propalestinských demonstrantů „,od řeky k moři (bude Palestina svobodná)‘ není genocidní… ale záleží na kontextu“. „Heslo o svobodné Palestině od řeky k moři nepoužívá pouze Hamás a není samo o sobě trestné,“ konstatoval soudce v reakci na odvolání propalestinských demonstrantů proti zákazu demonstrací pražským magistrátem. Podle soudce však může mít tento slogan „význam různý“, a dokonce je prý „politicky akceptovatelný“ (sic!).
To ovšem není pravda. Slogan je jednoznačnou výzvou ke genocidě Izraelců, ke zničení Státu Izrael a obsazení celého jeho území od řeky Jordán až ke Středozemnímu moři Palestinci. Právě tak je tento slogan myšlen v zakládající Chartě Hamásu z roku 1988, která tvrdí, že celé toto území patří muslimům, a přísahá, že Hamás rozpoutá džihád, aby svého cíle dosáhl. Právě v tomto kontextu se slogan rozšířil a znamená pouze a výhradně výzvu k vyvraždění Izraelců. Všechna ostatní takzvaná „historická vysvětlení“ jsou bezpředmětná a mylná.
Závěrem ještě ocitujme vyjádření mluvčího ministerstva zahraničí Daniela Drakea pro Novinky.cz: „Česká republika v souvislosti s Hamásem zastává jasné oficiální stanovisko, že je to teroristická organizace. Česko jakožto členský stát EU přijímá designaci teroristických skupin od EU. Podle EU je Hamás teroristickou organizací, a tudíž podle Česka také. Hamás takto označujeme v mediálních výstupech ministra i při jednáních.“
Gita Zbavitelová
Gita Zbavitelová: Izraelská operace proti Hamásu, devátý měsíc
???????
Od sadistického masakru izraelských mužů, žen a dětí palestinským Hamásem 7. října, při kterém zahynulo na 1200 lidí a zhruba 250 dalších bylo uneseno, uplynulo devět měsíců. Izraelská odveta pokračuje bez ohledu na ostrou mezinárodní kritiku, lživé obviňování armády z páchání válečných zločinů v Pásmu Gazy nebo z neexistujícího nedostatku humanitární pomoci. Podle údajů izraelského Úřadu pro koordinaci vládní činnosti na palestinských územích (COGAT) dodal Izrael Gazanům od začátku války do 19. června více než 35 000 kamionů s pomocí, které by vytvořily frontu dlouhou 820 kilometrů, což je vzdušná vzdálenost z Paříže do Milána. Problém je v tom, že více než polovinu dodaných zásob Gazané a Hamás rozkradou.
Armáda z velké části vyčistila Pásmo Gazy od teroristů, tisíce jich zlikvidovala a zničila jim obrovské množství raket, odpališť, útočných tunelů a skladů a výroben zbraní. Hamás už nedokáže vyrábět výzbroj a neovládá celé území. Armáda obsadila i pohraniční pás zvaný koridor Filadelfi na hranicích s Egyptem a zničila tam další řadu tunelů, jimiž Hamás pašoval rakety a další zbraně od svého sponzora Íránu. Teď možnost pašování v podstatě ztratil, ale nějaké tunely stále zůstávají, přestože Káhira už před lety tvrdila, že je zlikvidovala. Armáda odhaduje, že síť tunelů Hamásu původně měřila až 500 metrů – více než měří londýnské metro.
Hlavní fáze války skončila a probíhají a budou pokračovat jen cílené operace založené na zpravodajských informacích. Stále však umírají izraelští vojáci – do 7. července jich zahynulo 323 a včetně zabitých 7. října je mrtvých příslušníků armády 679.
Hamás tvrdí, že Izraelci zabili skoro 38 000 Gazanů, ale toto číslo je jasně nadsazené. Prokázal to americký server Honest Reporting, podle kterého činí doložený počet mrtvých jen asi 27 000, z nichž podle izraelské armáda tvoří 17 000 zabití teroristé. Poměr mrtvých ozbrojenců a civilistů tak nečiní ani 1:1, což je mnohonásobně méně než například při amerických vojenských akcích proti ISIS.
Izrael však splnil své cíle jen zčásti. Hamás stále občas odpaluje na Izrael rakety z ukrytých zdrojů a teroristé se vracejí do míst, odkud je armáda už vyhnala.
Rovněž nebyla osvobozena všechna izraelská rukojmí, což je pro většinu Izraelců absolutní priorita. V rámci výměn za Palestince vězněné v Izraeli anebo díky izraelským záchranným operacím se jich vrátila domů jen zhruba polovina. Desítky dalších v zajetí zemřely nebo byly zavražděny. Hamás dosud zadržuje 116 rukojmích, ale podle amerických odhadů je jich naživu nanejvýš padesát. Od listopadové výměny rukojmích za zajaté Palestince se žádná nová neuskutečnila, ale momentálně probíhají pokusy o nové rozhovory.
Hamás je sice výrazně oslaben, ale nikoli definitivně zlikvidován, jak by chtěla izraelská vláda. Armáda je přesvědčena, že se to ani nepodaří. Vojáci zničili 22 z 24 vojenských praporů Hamásu, ale dva stále fungují a teroristé navíc verbují nové bojovníky. Zřejmě se také nepodaří zlikvidovat všechny tunely, které Hamás za poslední desetiletí vybudoval.
Bezpečnostní situace v Pásmu Gazy tak zřejmě zůstane podobná jako na Západním břehu, kde protiteroristická operace na konci druhé intifády trvala od roku 2002 skoro tři roky a dodnes tam vojáci provádějí bezpečnostní akce a ničí teroristy a jejich infrastrukturu.
Nepodařilo se také zlikvidovat nejvyšší vojenské velení Hamásu, Jahjá Sinwára a Muhammada Dejfa, i když při cílených atentátech zahynuly desítky vysokých velitelů Hamásu i Palestinského islámského džihádu.
Podle nejnovějšího průzkumu 12. televizní stanice si 68 % respondentů myslí, že Izrael má k „naprostému vítězství“, které požaduje premiér Binjamin Netanjahu, „hodně daleko“.
Izraelská vláda dodnes nepřišla s žádným realistickým plánem, kdo bude po skončení hlavních vojenských akcí Pásmo Gazy ovládat. Spojené státy chtějí, aby se vlády chopila palestinská samospráva Mahmúda Abbáse, ale to Netanjahu kategorický odmítá. Objevily se i návrhy, že by Gazu mohly spravovat některé arabské země, ale těm se do toho moc nechce. Izraelská armáda navrhuje, aby různé části pásma ovládali místní civilisté, kteří nepatří k Hamásu, ale Gazané se bojí, že je teroristé zavraždí.
Je proto možné, že navzdory silnému mezinárodnímu odporu bude Pásmo Gazy ovládat Izrael – alespoň do té míry, aby si udržel možnost vojensky zasahovat, když to bude nutné a Hamás začne Izrael znovu ohrožovat.
Prostějov má 13 nových kamenů zmizelých
oppo_0
Spolek Hanácký Jeruzalém, který v Prostějově pečuje o židovskou historii a připomínku oběti holokaustu, dnes instaloval ve spolupráci s městem třináct nových kamenů zmizelých. Akce se zúčastnil primátor města František Jura, předseda spolku Michal Šmucr a rabín Daniel Mayer z Haify.
- Havlíčkova 43 – Karel a Pavel Beamtovi (2 kameny)
- Rejskova 19 – Josef Holz (1 kámen)
- Pod Kosířem 33 – Pavel a Jiří Butschowitscherovi (2 kameny)
- Wolkerova – Erich, Anna a Milan Schreiberovi (2 kameny)
- Sádky 4 – Bedřich Stecklmacher (1 kámen)
- Uprkova 16 a 20 – Kitty a Pavel Platzerovi (2 kameny), Mirjam a Ludvík Blitzovi, Sigmund Böhm (3 kameny)
Kameny zmizelých ukládá spolek od roku 2019. Během II. světové války bylo z Prostějova deportováno do koncentračních a vyhlazovacích táborů více než 1200 Židů. Domů se vrátilo pouhých 109, ovšem ani ti zde většinou nezůstali. Jejich novým domovem se v řadě případů stal Stát Izrael, někteří odešli do USA, Velké Británie a dalších zemí.
oppo_0
