Domů
Izrael zaútočil na íránský jaderný program
Izrael v noci na pátek podnikl dlouho očekávaný útok na íránská jaderná zařízení a vojenskou infrastrukturu. Na 200 bombardérů zničilo více než stovku cílů. Íránští představitelé řekli listu New York Times, že šlo o šest vojenských základen v Teheránu a vojenský komplex v Parčinu. Za své však vzaly i desítky íránských radarů a odpališť raket protivzdušné obrany. Útoků byly stovky. Izraelci opakovaně bombardovali jaderný areál v Natanzi, největší zařízení na obohacování uranu, přestože jeho velká část se nalézá v podzemí. Údajně ho celý zničili. Zasaženy byly také továrny ve Fordu a Isfahánu, raketové základny v Kermanšáhu nebo Arak, kde se nachází těžkovodní reaktor. Izraelci vyřadili z provozu i vojenské letiště v Tabrízu. Útoky pokračovaly ještě večer, mj. na odpaliště raket. Írán tvrdí, že izraelské nálety zabily 78 lidí.
Podle izraelské armády to bylo poprvé, co letectvo proniklo do 1700 km vzdáleného Íránu tak hluboko a zničilo tolik cílů.
Intenzivní přípravy k útoku trvaly osm měsíců a součástí plánu byly údajně i nejrůznější pohrůžky Donalda Trumpa, které měly přimět Teherán k ústupkům při jednáních o zastavení jaderného programu. Šesté kolo mělo pokračovat v neděli, ale podle některých zdrojů je Teherán zrušil.
Útok začal akcí, která vycházela z přesných zpravodajských informací – hromadnou likvidací celého íránského vojenského velení v jediném bunkru. Zahynulo nejméně dvacet nejvyšších velitelů, včetně náčelníka generálního štábu armády Mohammada Bagherího, velitele íránských Revolučních gard Hosejna Salámího, velitele jednotek Al-Quds Esmáíla Qááního, vrchního velitele letectva a velitelů pozemních sil a námořnictva, jednotek Basídž a dalších. Zahynul i poradce nejvyššího duchovního vůdce Chameneího Alí Šamchání a několik jaderných vědců, kteří vyvíjeli atomovou zbraň. Izrael zlikvidoval v podstatě celé íránské vojenské velení.
Útoku předcházela důkladně připravená sabotážní akce Mosadu, který na strategických místech v Íránu rozmístil drony a namontoval přesné střely do vhodně umístěných vozidel. Drony i střely byly dálkově aktivovány těsně před útokem a zasáhly všechny cíle v jedinou chvíli a s naprostou přesností. Vyřadily z provozu celou íránskou protivzdušnou obranu, kterou Izrael vážně poškodil už loni. V týdnech před útokem také docházelo v různých strategických továrnách k ničivým požárům.
Teherán v odvetě vyslal na Izrael 100 ozbrojených dronů, ale izraelská obrana je začala sestřelovat, ještě než se k Izraeli přiblížily, a zlikvidovala všechny. K cíli nedoletěl ani jediný.
Ministr obrany Jisrael Kac zdůraznil, že íránský jaderný program se nacházel v kritickém bodě a zpravodajské informace ukázaly, že se Íránci blíží k zásadnímu průlomu. Kdyby Izrael tuto příležitost promeškal, možná by už další neměl. Írán, který už řadu desetiletí vyhrožuje Izraeli zničením, by vyrobil jadernou zbraň a ohrozil jeho existenci. Podle armády má materiál k výrobě nejméně 15 atomových bomb.
Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) před pár dny vůbec poprvé odsoudila Írán za porušení dohody o omezení jeho jaderného programu z roku 2015 a konstatovala, že v rozporu s dohodou nahromadil materiál k výrobě několika atomových bomb. Toto oficiální odsouzení dodalo izraelskému útoku legitimitu.
Americký prezident Donald Trump potvrdil, že Washington o útoku předem věděl a s Izraelem ho koordinoval. Zdůraznil, že Spojené státy se ho nezúčastnily, ale budou se bránit proti každé íránské odvetě a stejně tak budou bránit i Izrael. Upozornil, že dal Íránu šanci se dohodnout, a poznamenal, že „další izraelské útoky budou ještě brutálnější“. Trump dal původně Teheránu 60 dní na to, aby souhlasil se zastavením vývoje jaderné zbraně, a Izrael zaútočil 61. den. Stanice Fox News uvedla, že Američané těsně před útokem doplnili Izraeli rakety do lapače střel Železná klenba.
Příjemným překvapením bylo varování libanonské vlády místnímu íránskému spojenci Hizballáhu, aby ho ani nenapadlo na Izrael zaútočit. Hizballáh vzápětí potvrdil, že to nemá v úmyslu. Stejně tak Irák; šíitský vůdce Muktada Sadr prohlásil, že Irák se k odvetě proti Izraeli „rozhodně nepřipojí“.
Český ministr zahraničí Jan Lipavský vyjádřil pro izraelský útok pochopení a Izrael podpořila i Francie. Nikoli však Británie; na rozdíl od loňského října, kdy se připojila k likvidaci střel a dronů Íránu při jeho útoku na Izrael, tentokrát oznámila, že Izraeli nepomůže. Sestřelovat íránské drony však pomohlo Jordánsko.
Izraelské páteční útoky byly mimořádně úspěšné, ale tím to nekončí. Izraelská armáda očekává, že celá operace může trvat až tři týdny. Očekává i nepřímou pomoc Ameriky, která v oblasti rozmístila vojenská plavidla s bojovými letouny, vrtulníky a další výzbrojí a poslala Izraeli vyspělý systém protivzdušné obrany THAAD k likvidaci balistických střel. Armáda povolala tisíce záložníků, evakuovala mezinárodní letiště v Tel Avivu a uzavřela vzdušný prostor.
Írán sice utrpěl bezprecedentní a ponižující porážku, ale odplata přijde – a nepochybně bude drsná.
Neslavný konec další propalestinské flotily
Před týdnem vyplula ze Sicílie další loď protiizraelských aktivistů, kteří chtěli „prorazit nezákonnou blokádu Pásma Gazy, přivézt hladovějícím Gazanům humanitární pomoc a protestovat proti probíhající genocidě“. Zorganizovala ji nechvalně známá mezinárodní Freedom Flotilla Coalition, která podobné akce pořádá už asi 15 let. Před měsícem se do Gazy pokusila dostat jiná loď s aktivisty, ale cestou na ni zaútočily neznámé drony a vážně ji poškodily, a tak musela plavbu přerušit.
Na současné jachtě Madleen byly mezi 12 cestujícími i „celebrity“: Greta Thunberg, původně bojovnice proti změnám klimatu a dnes za práva Palestinců, irský herec Liam Cunningham nebo francouzsko-palestinská europoslankyně Rima Hassan, ale také novinář katarské protiizraelské televize Al-Džazíra.
Jejich plavbu sledovali stoupenci teroristického Hamásu na celém světě a aktivisté jim cestou posílali fotografie, včetně Grety vlající na stožáru.
Jachta dokonce cestou zachránila čtyři súdánské migranty směřující do Evropy, jejichž loď měla nehodu, a vysadila je v Egyptě.
Izrael vyzval Británii, pod jejíž vlajkou loď plula, aby ji zastavila, protože její cíl je nezákonný, ale Londýn odmítl.
Izrael uvalil v roce 2009 na Pásmo Gazy námořní blokádu, kterou prohlásila za legální dokonce i notoricky protiizraelská OSN. Blokáda vychází z mezinárodního práva, včetně Londýnské deklarace z roku 1909 a Manuálu ze San Rema z roku 1994. Podle válečného a námořního práva je každé plavidlo, které legálně vyhlášenou námořní blokádu poruší, legitimním vojenským cílem. OSN dokonce konstatovala, že „pokus o prolomení blokády s sebou nese riziko úmrtí či zranění“. Přesto propalestinští aktivisté dodnes tvrdí, že blokáda legální není.
V roce 2010 se do Pásma Gazy pokusila proniknout turecká loď Mavi Marmara, a když se na její palubu spustili izraelští vojáci z vrtulníku, aby ji zastavili, vrhli se na ně ozbrojení cestující. V boji přišlo o život deset „aktivistů“ a řada vojáků byla zraněna.
Tentokrát byl Izrael dobře připraven. Předem avizoval, že jachtu Madleen do Pásma Gazy nepustí, a několikrát ji vyzval, aby změnila kurs. Ta ovšem neuposlechla, a tak ji časně ráno 9. června zastavila izraelská elitní námořní jednotka Šajetet 13.
Ministerstvo zahraničí pak uvedlo, že „všichni cestující jsou v pořádku a nezranění, dostali sendviče a vodu a show skončila“. Aktivisté měli na lodi kamery, protože chtěli izraelský zásah vysílat živě, ale to se jim nepodařilo. Nedostali příležitost ani k selfíčkům a hrdinským videonahrávkám, a tak alespoň posílali na sociální sítě dramatické zprávy, jako: „Jsme obklopeni drony!“ „Zabavili nám humanitární pomoc, která má zachraňovat životy!“ Greta prohlásila, „byli jsme uneseni!“.
Vojáci se k aktivistům chovali mile a zdvořile. Vysvětlili jim, že blokáda je nezákonná, takže se do Pásma Gazy nedostanou, ale budou odtaženi do Ašdodu a odtamtud odesláni do svých zemí. Ministerstvo zahraničí zdůraznilo, že námořní zóna u Pásma Gazy je „aktivní bojová oblast“, kterou Hamás využívá k útokům stejně, jako to udělal 7. října 2023.
Ukázalo se, že „humanitární pomoc“ jachty Madleen sestává jen ze zanedbatelného množství potravin a zdravotnických potřeb, které by nezaplnilo ani jeden nákladní automobil, „zatímco v posledních dvou týdnech bylo do pásma vpuštěno 1200 kamionů humanitární pomoci a Gazanská humanitární nadace rozdala civilistům skoro 11 milionů porcí jídla“, uvedlo izraelské ministerstvo zahraničí. Přesto Izrael slíbil, že pomoc do Gazy doručí.
Podle ministerstva aktivisté usilovali jen o „mediální provokaci“. Naštěstí nekladli odpor. Armáda celý zásah pečlivě nafilmovala a zveřejnila, aby zabránila dezinformacím. Bylo vidět, aktivisté nejsou zranění a dostali sendviče. Greta se nad ním šťastně usmívala.
https://pbs.twimg.com/media/Gs9_WWsXAAAAKwH?format=jpg&name=900×900
Přesto se vzápětí jedna lidskoprávní skupina izraelských Arabů dožadovala práva aktivisty „zastupovat“, aby je „vysvobodila“. Francie vyzvala Izrael, aby jim poskytl „konzulární ochranu“, a domáhala se návštěvy „zadržených“, aby se přesvědčila, že jsou v pořádku. Španělsko si předvolalo izraelského diplomata, aby ho za zadržení lodi pokáralo; velvyslance tam Izrael nemá na protest proti protiizraelské politice Madridu. Řada zemí, včetně Turecka, označila zastavení jachty za „protiprávní“, a Írán dokonce za „pirátství“. Skoro všechna mezinárodní média tvrdila, že zadržení lodi bylo nezákonné. Jen německý Bild označil plavbu za „nebezpečnou výpravu s pochybným politickým cílem“ a zdůraznil, že „izraelskou blokádu Pásma Gazy, která má bránit pašování zbraní teroristickým organizacím“, uznala i OSN.
Byla to úplně zbytečná akce s cílem vyvolat konfrontaci a mezinárodní odsouzení Izraele, a ne pomoci hladovějícím Gazanům. Aktivisté chtěli upoutat pozornosti především na sebe; proto také izraelské ministerstvo zahraničí akci pojmenovalo „selfíčková jachta“.
Ministr obrany Jisrael Kac prohlásil, že aktivisté musí ještě před vyhoštěním povinně zhlédnout 43minutový dokumentární film o masakru Hamásu ze 7. října 2023, sestavený z nahrávek teroristů, kteří na nich brutálně vraždí, znásilňují a znetvořují izraelské muže, ženy a děti. Podle Kace „je třeba, aby antisemitka Greta a její kamarádi, kteří také podporují Hamás, viděli, jakých zvěrstev se tito teroristé dopustili na ženách, starých lidech a dětech a proti komu se Izrael brání“.
Jak pokračuje plán „blízkovýchodní Riviéry“?
Přestože Donald Trump se v posledních měsících nezmiňuje o svém plánu vystěhovat z Pásma Gazy všech více než dva miliony obyvatel a vybudovat tam „blízkovýchodní Riviéru“, izraelská vláda pokračuje v jeho realizaci. Veřejně však o tom příliš nemluví.
Zřídila speciální „ředitelství“, které dobrovolný odchod Gazanů usnadňuje. Uvolnila pravidla odjezdu a umožňuje ho každému, kdo má zahraniční pas nebo vstupní vízum do některé země. Odjet smějí také nemocní či ranění i s rodinnými příslušníky. Vyřízení žádosti teď trvá jen několik dní místo dřívějších měsíců. Izrael otevřel Gazanům letiště v Ejlatu a přístav v Ašdodu a další zájemci odjíždějí autobusem do Jordánska a odtamtud pokračují letecky do cílových zemí. Do Evropy jich však příliš mnoho nesměřuje – například Francie, která Izrael kvůli podmínkám v Pásmu Gazy neustále kritizuje, přijala jen 119 Palestinců. Izrael Gazany k odjezdu nijak nenutí, jen ho umožňuje.
Do konce dubna opustilo Pásmo Gazy na 36 000 obyvatel; novější údaje k dispozici nejsou. Většinou odjeli do Egypta, Jordánska, Spojených arabských emirátů nebo do Rumunska. Letiště v Ejlatu a přístav v Ašdodu jich využily asi 2000. Většina ostatních odešla hraničním přechodem v Rafáhu do Egypta a odtamtud cestovala dál, ale po obnovení izraelské operace Káhira přechod zase uzavřela.
Podle ankety Palestinského centra pro politiku a průzkumy ze začátku května vyjádřilo ochotu z Pásma Gazy odejít 43 % Gazanů a 56 % odmítlo. Ti, kteří chtějí odjet, upřednostňují Spojené státy, Kanadu a arabské země.
Množství obyvatel ochotných odejít se nejspíš bude zvyšovat – izraelská armáda po květnovém obnovení ofenzivy ničí stále další budovy, protože Hamás do nich umisťuje výbušniny. Cílem je ovládnout až 80 % Pásma Gazy, a řada Gazanů se tak nebude mít kam vrátit.
Egypt a Jordánsko odmítají Gazany přijímat, protože je považují za bezpečnostní riziko. Přesto jordánský král Abdalláh II. v únoru Trumpovi v Bílém domě slíbil, že přijme 2000 gazanských dětí, které mají rakovinu, a poskytne jim léčbu. Zatím jich však převzal jen 39 a s nimi 56 rodinných příslušníků. Jordánsko tvrdí, že je jich tak málo proto, že „Izrael mu v tom brání“, což je ovšem velmi nepravděpodobné. Někteří pacienti navíc už léčbu absolvovali a opět se do Pásma Gazy i s rodiči vrátili.
Izraelský premiér Binjamin Netanjahu zdůrazňuje, že Trump má stále v úmyslu Pásmo Gazy „převzít“. Přiznává však, že vysídlování komplikuje neochota zemí Gazany přijímat. Podle serveru Axios nařídil Mosadu, aby intenzivně hledal státy, které by si vzaly větší množství Palestinců. Izrael podle dvou svých zdrojů jednal se Somálskem a Súdánem, ale výsledek není znám. Zapojila se i Indonésie, s kterou Izrael nemá diplomatické vztahy – vyjádřila ochotu poskytnout útočiště jednomu tisíci zraněných či nemocných, ale jen dočasně, a přijala zhruba stovku Gazanů k práci ve stavebnictví. Izrael také oslovil Somaliland, který údajně projevil vstřícnost. Somaliland se v 90. letech odštěpil od Somálska, ale žádná země na světě ho neuznala; teď by „absorboval Palestince výměnou za uznání“.
Trumpova vláda zase v polovině května uvedla, že o převzetí Gazanů jedná s Libyí. Výměnou za uvolnění miliard dolarů, které jí Washington zmrazil před více než deseti lety, by Libye měla převzít až jeden milion Palestinců, jimž by poskytla bydlení a finanční částku do začátků. Současná libyjská vláda nabídku údajně zvažuje. Zemí však od svržení Muammara Kaddáfího v roce 2011 zmítají občanské nepokoje a pozice vlády není pevná, takže téma Gazanů zjevně nemá prioritu.
Trump v polovině května prohlásil, že až bude poražen teroristický Hamás, Spojené státy by Pásmo Gazy „převzaly“ a udělaly z něj „zónu svobody“, ale blíže to neupřesnil.
Izraelcům se plán zamlouvá. Nejmenovaní izraelští představitelé si však stěžují, že Gazané stále neodjíždějí masově. Ultrapravicový ministr financí Becalel Smotrič by si představoval vysídlení ve velkém: „Když jich odvezeme 10 000 denně, trvalo by šest měsíců a při 5000 denně to bude trvat rok.“ Američtí i izraelští právní experti však upozorňují, že takové masové vysídlování by představovalo válečný zločin.
Převzetí většího počtu Gazanů zatím nenabídl žádný stát světa a polovina obyvatel ani odjet nechce. Plán vysídlení Pásma Gazy tak stále vypadá nerealisticky.
Pomoc Gazanům rozděluje nová nadace
Když Izrael nedodával Pásmu Gazy humanitární pomoc, svět ho kritizoval, a když zase začal, kritizuje ho, že ji dodává.
Od začátku války do letošního března jí tam dodal 1,8 milionů tun a potom na 78 dní přestal, aby přinutil Hamás k jednání o propuštění rukojmích. Nedávno ji obnovil.
Izrael zakázal činnost Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky, který pomoc Gazanům tradičně rozděloval, protože spolupracoval s teroristy. Novým distributorem je nezisková Gazanská humanitární nadace (GHF) se sídlem ve Švýcarsku, kterou řídí bývalí američtí vojenští veteráni se zkušenostmi s rozdělováním humanitární pomoci například na Haiti. Nadace funguje s izraelskou a americkou podporou a je úspěšná, ale mezinárodní společenství opět Izrael kritizuje. V prvních dnech prý „vládl v distribučních centrech chaos a násilí“, a dokonce „byli zabiti čtyři lidé“.
Zmatek tam sice zpočátku vládl, protože Gazané obě centra v Rafáhu zahltili, ale zabit nebyl nikdo. GHF ve čtvrtek otevřela třetí středisko v Burejdži a chystá čtvrté rovněž v Rafáhu. Do pátku se situace uklidnila a další incidenty nebyly.
V neděli Hamás obvinil izraelské vojáky ze střelby do civilistů ve středisku v Rafáhu a tvrdil, že 30 lidí bylo zabito a sto dalších zraněno. Okamžitě to převzala všechna světová média. GHF uvedla, že se v žádném jejím centru ani poblíž nestřílelo, a zveřejnila záběry bezpečnostních kamer; a armáda řekla, že se střílelo jinde, ale o žádných mrtvých neví. Svět ale z neexistujícího „masakru“ dál viní Izrael.
GHF rozdala do neděle skoro 52 000 potravinových balíčků, které obsahují 3,8 milionů jídel.
Cílem nového systému distribuce humanitární pomoci je, aby se k ní nedostal Hamás, který ji kradl a přeprodával za horentní ceny, a ovládal tak obyvatelstvo. Samotné rozdělování zajišťují americké firmy UG Solutions and Safe Reach Solutions. Izraelci a Američané příchozí Gazany kontrolují, aby mezi nimi nebyli členové Hamásu a do areálu nevstoupil nikdo se zbraní. I tyto kontroly jsou terčem kritiky OSN, podle které je „nelegální, aby Izrael rozhodoval, kdo má a nemá humanitární pomoc dostat“.
Hamás je bez sebe vzteky, že k ní nemá přístup, a obviňuje novou nadaci i Izrael z neschopnosti i všemožných zločinů a šíří dezinformace, aby přiživil mezinárodní rozhořčení. Zároveň vyhrožuje Gazanům a zastrašuje je, aby do center GHF pro jídlo nechodili a nakupovali potraviny od něj za přemrštěné ceny. Šíří falešné zprávy, že střediska nefungují, vymýšlí si neexistující incidenty, a staví Gazanům do cesty překážky, ale marně – pro jídlo denně přicházejí statisíce lidí.
Svět věří výhradně Hamásu. Generální tajemník António Guterres prohlásil, že nový systém „porušuje humanitární zásady“, a podle Británie, Kanady a Austrálie je „zpolitizovaný“ a „nemá pomoci civilistům, ale splnit izraelské válečné cíle“. Jakási profesorka Thea Hilhorst z Erasmovy univerzity v Rotterdamu dokonce označila nový systém rozdělování pomoci za „etnickou čistku“ a německý ministr zahraničí Johann Wadephul řekl, že Berlín dodá Izraeli zbraně až po vyhodnocení humanitární situace v Gaze. Švýcarsko údajně zvažuje vyšetřování GHF, protože ji kdosi obvinil, že v Pásmu Gazy „umožňuje vysídlování obyvatel“. A podle aktivistky Grety Thunbergové je svět dokonce „svědkem systematického hladomoru“.
OSN má takovou starost o hladovějící Gazany, že se na novém systému distribuce humanitární pomoci odmítla podílet. Izraelský vyslanec v OSN Dany Danon dokonce zjistil, že OSN zastrašuje humanitární organizace, které se nového izraelského projektu účastní nebo účast plánují, a některé za trest vyškrtla ze své databáze.
Když humanitární pomoc kradl Hamás a z jejího prodeje financoval své teroristické projekty, nekritizoval ho doslova nikdo. Hamás ukradl i první kamiony OSN po zrušení izraelské blokády. Izrael je do Gazy vpustil na americkou žádost 19. května, když nová distribuční centra GHF ještě nebyla připravena. OSN však dokázala převzít jen 238 kamionů ze 760; ostatní unesly ozbrojené gangy. Ve čtvrtek zase armáda objevila čtyři sklady Hamásu plné pytlů mouky.
Zatím není jasné, kdo humanitární pomoc pro GHF financuje. Americký velvyslanec v Izraeli Mike Huckabee uvedl, že zájem o zapojení projevilo „několik zemí“, které si přejí zůstat anonymní, a samotná nadace minulý týden uvedla, že jistý nejmenovaný stát jí přislíbil 100 milionů dolarů.
Izrael připravil Hamás o velitele a desetitisíce členů, zbraně a infrastrukturu a teď i o možnost Gazany ovládat. Když pomoc rozdělovala UNRWA, teroristé jí mohli získat, kolik chtěli, ale už k ní nemají přístup. Izrael to považuje za obrovský úspěch a chválí i výkonnost distribučních center GHF. Mluvčí Humanitární agentury OSN Jens Laerke však nadále tvrdí, že „100 % obyvatel Pásma Gazy je ohroženo hladomorem“.
Izrael: 600 dní války
Ve středu uplynulo 600 dní od masakru Izraelců teroristy Hamásu, kteří při nejhorším pogromu od holokaustu brutálně zavraždili na 1200 obyvatel izraelského jihu a zhruba 250 dalších odvlekli do Pásma Gazy jako rukojmí. Brzy nato Izrael zahájil vojenskou odvetu, která proměnila Blízký východ a odstranila hrozbu mnoha izraelských nepřátel.
Izrael byl nucen bojovat na sedmi frontách – kromě Pásma Gazy i na Západním břehu (v Judsku a Samařsku), kde Hamás příliš posílil; dále proti libanonskému spojenci Íránu hnutí Hizballáh; proti teroristickým skupinám v Sýrii a v Iráku, které také vyzbrojoval Írán; proti jemenským Hútíům, kteří na příkaz Teheránu a s jeho pomocí začali Izrael ostřelovat; i proti samotnému Íránu, který na něj dvakrát zaútočil.
Útok ze sedmého října umožnilo selhání izraelských zpravodajských služeb, armády i vlády stejně jako v roce 1973 jomkipurskou válku, která však nezačala sadistickým masakrem a trvala jen necelé tři týdny.
Během té současné Izrael v Pásmu Gazy zlikvidoval na 20 000 členů Hamásu a dalších teroristů, včetně drtivé většiny nejdůležitějších velitelů a představitelů, jako Jahjá a Muhammad Sinwárovi, Muhammad Deif nebo vůdce politického křídla Ismáíl Haníja. Dnes Hamás verbuje nové členy, ale k dispozici má jen nezkušené mladíky. Přišel o většinu zbraní, především raket, o továrny na jejich výrobu i o mnoho tunelů. Ztratil také možnost dostávat peníze od svého sponzora Íránu. Pásmo Gazy je v troskách a jeho obnova bude trvat mnoho let a stát miliardy dolarů. Izrael teroristickou hrozbu z Pásma Gazy už neutralizoval, ale válka stále pokračuje.
Při nejmohutnějších operacích od druhé intifády izraelští vojáci rozprášili i teroristy na Západním břehu; na 950 jich eliminovali a zhruba 15 000 dalších pozatýkali. Rozbili jejich velitelství v Dženínu a Tulkarmu, zabavili tuny zbraní i miliony dolarů a hrozbu terorismu výrazně snížili na zvládnutelnou úroveň.
Izrael zásadně ochromil i libanonský Hizballáh, který měl větší a lépe vyzbrojenou armádu než stát Libanon. Zlikvidoval celé vedení hnutí, včetně generálního tajemníka Hasana Nasralláha, a zneschopnil stovky dalších teroristů vybuchujícími pagery a vysílačkami. Hizballáh přišel i o velkou část politického vlivu a dnes už neovládá libanonskou vládu. Nastoupili noví politici, kteří se snaží teroristům bránit v narušování příměří. Hizballáh sice nezanikl, ale díky zásahům Izraele a libanonské vlády už nedostává z Íránu peníze ani zbraně. Přesto se snaží přeskupit a porušuje příměří; Izrael od jeho nastolení zabil už 150 členů Hizballáhu a dál zůstává na pěti základnách v Libanonu. Mnoho evakuovaných obyvatel severoizraelských měst však dodnes váhá s návratem domů.
Válka a vytrvalé letecké útoky na íránské zbraně v Sýrii vedly také k pádu režimu Bašára Asada, který dokonaly islamistické jednotky vycvičené Tureckem. Írán ztratil důležitého spojence, své syrské základny a zbrojní továrny a hlavně trasy k pašování zbraní především Hizballáhu. Přestože Izrael novému syrskému režimu ještě plně nedůvěřuje a z bezpečnostních důvodů obsadil v Sýrii nárazníkovou zónu, obě strany už spolu začaly jednat o zajištění bezpečnosti na hranicích a izraelská důvěra v režim prezidenta Ahmada Šary pomaličku roste.
Jemenští Hútíové se ukázali být tvrdším oříškem, než se zdálo. Stále ostřelují Izrael íránskými raketami, přestože je bombardovali Američané a několikrát také Izraelci. Naštěstí jsou rakety z Jemenu nepřesné a většinu jich včas zachytí protivzdušná obrana.
Írán podnikl na Izrael dva raketové útoky a dočkal se nečekané odvety. Izraelské letouny mu kromě jiného zničily celou protivzdušnou obranu a Írán je teď nechráněný proti případnému úderu na jaderné továrny, k němuž se Izrael údajně chystá.
Izrael za 600 dní války zcela zničil íránskou teroristickou infrastrukturu na Blízké východě a vytvořil podmínky k případnému budoucímu partnerství s tradičními nepřáteli. Jestli se však nové režimy v Libanonu a Sýrii této příležitosti chopí, zatím není jisté.
Cena za tyto úspěchy je vysoká – Izrael ztratil 858 vojáků, 78 policistů a zpravodajců a 933 civilistů, včetně dětí.
Získal zpět 197 rukojmích, včetně 148 živých, ale Hamás jich zadržuje ještě 58, z nichž naživu je jich asi 20.
Izrael tak svých válečných cílů – osvobození všech rukojmích a totálního zničení Hamásu – dodnes nedosáhl a není jasné, zda se to podaří. Naděje, že rukojmí přežijí, slábne, ale vláda dál trvá na úplném vyhnání Hamásu z Pásma Gazy, i když teroristé už nepředstavují pro Izrael hrozbu a ještě dlouho nebudou. Rodiny rukojmích a velká část Izraelců je přesvědčena, že vláda zbývající odvlečené vojáky opustila a premiér Binjamin Netanjahu sleduje výhradně vlastní cíle – vyhnout se vyšetřování vládního selhání a udržet se u moci za každou cenu.
Není jasné, jak dlouho bude válka ještě trvat. Stále víc zemí ji kritizuje a od Izraele se odvrací. I to je výsledek 600 dní jeho boje proti terorismu.
Antisemitismus 2024: nejhorší rok pro Židy
Antisemitismus v uplynulém roce opět zesílil. Podle americké Ligy proti hanobení (ADL) a jejích partnerských skupin v Británii, Austrálii, Kanadě, Francii, Německu a Argentině, tedy v zemích, kde žije nejvíc Židů diaspory, počet incidentů oproti roku 2023 loni opět stoupl – v USA o 227 %, ve Francii o 185 %, v Kanadě o 83 %, v Británii o 82 %, v Německu o 75 % a v Argentině o 11 %. V Německu jich bylo nejvíc na židovského obyvatele – 38 na každých tisíc Židů. Zpráva rovněž zaznamenala zvýšený počet násilných činů, tedy fyzických útoků, poškozování synagog, židovských škol a komunitních center, i vzestup nenávisti na sociálních sítích. V Kanadě antisemité na židovské školy dokonce stříleli a útočili na synagogy a židovské čtvrti bombami. V Nizozemsku bylo podle tamějšího Centra pro informace a dokumentaci o Izraeli loni zaznamenáno 421 antisemitských incidentů, o 11 % více než v roce 2023. Nejzávažnější událostí bylo napadení izraelských fotbalových fanoušků, z nichž mnozí utrpěli zranění.
Dvojnásobně vzrostl i počet incidentů v Itálii – loni jich bylo zaznamenáno 877. V řadě zemí musí Židé skrývat svou identitu.
Nejvyšší absolutní počet incidentů měly loni Spojené státy – 9354, o 500 víc než v roce 2023. ADL chválí kroky vlády Donalda Trumpa proti antisemitismu na univerzitách, ale zdůrazňuje, že je třeba pravidelně vyhodnocovat jejich účinnost. Průzkum GBAO Strategies z konce letošního dubna ukázal, že podle 49 % židovských respondentů odnětí vládních finančních prostředků univerzitám naopak antisemitismus posílilo, a 61 % soudí, že situaci zhoršily i deportace propalestinských aktivistů. Z antisemitismu v kampusech má dnes obavy 77 % dotázaných amerických Židů.
Skutečně se ukazuje, že navzdory rozhodným vládním zásahům stoupl počet antisemitských incidentů na univerzitách o 84 % oproti roku 2023. Zpráva zároveň konstatuje, že „setrvalý meziroční růst počtu antisemitských incidentů v USA svědčí o tom, že zvýšený antisemitismus začal být po 7. říjnu 2023 pro americké židovské komunity trvalou realitou, a nejen dočasným vzestupem“.
Jen v New Yorku došlo loni k 380 antisemitských incidentů, tedy k více než jednomu denně, a v dubnu jich bylo 41, což je více než počet zločinů z nenávisti vůči všem ostatním skupinám obyvatel dohromady.
Nejhorší je situace v Austrálii. Byla vážná už předloni, ale v roce 2024 stoupl počet antisemitských útoků čtyřnásobně – ze 495 incidentů v roce 2023 na 2062 loni. Je to nejprudší nárůst protižidovské nenávisti ze všech anglicky mluvících zemí. Docházelo k podpalování synagog, vandalismu i útokům na židovské domy. „Australští Židé se necítí bezpečně a nemají jistotu, že politici a policie budou vůbec reagovat,“ konstatuje zpráva Výkonné rady australského židovstva (ECAJ).
Zprávu o antisemitismu ve světě vypracoval také Izrael. Za nejantisemitštější země v Evropě označuje Španělsko a Irsko a obviňuje jejich vlády, že štvavou rétorikou proti Izraeli antisemitismus ve svých zemích umožňují. Zpráva také odsuzuje OSN, která bez ustání kritizuje Izrael a od 7. října 2023 schválila 29 protiizraelských rezolucí, zatímco všech ostatních zemím světa dohromady se jich týkalo jen 13. Zpráva rovněž kritizuje britskou stanici BBC, která vytrvale odmítá označovat členy Hamásu za teroristy – a to ještě autoři v době vzniku zprávy nevěděli, že začala nazývat palestinské vězně „rukojmími“, přestože jde o zločince řádně odsouzené izraelskými soudy za teroristické činy a vraždy.
Řada židovských představitelů zdůrazňuje, že postoj proti Izraeli a sionismu se v praxi proměnil v antisemitismus.
A situace se dále zhoršuje. Podle průzkumu Evropské židovské asociace a agentury Ipsos z letošního května 65 % evropských respondentů tvrdí, že izraelská válka proti teroristickému Hamásu zhoršila v jejich zemích názor veřejnosti na Židy, a každý pátý vyčítá válku místním Židům. Skoro 50 % je však zároveň přesvědčeno, že za protižidovskou atmosféru mohou média.
Dr. Racheli Barac-Rix, ředitelka Oddělení Světové sionistické organizace pro boj proti antisemitismu, konstatovala, že „loňský rok byl pro Židy nejtěžší za posledních padesát let. Už nejde o pouhou nenávist, ale o snahu zničit samotnou existenci Izraele“.
Izrael zesílil ofenzivu proti Hamásu
Izrael počkal, až Donald Trump ukončí cestu po arabských zemích, a v sobotu zahájil slibovanou rozšířenou operaci v Pásmu Gazy. Těsně předtím provedl cílený útok na nemocnici v Chán Júnisu, kde se podle zpravodajských informací skrýval současný hlavní velitel Hamásu Muhammad Sinwár, bratr nejvyššího velitele Jáhjá Sinwára, kterého Izraelci zlikvidovali loni. Bezpečnostní složky potvrdily Muhammadovu smrt až ve středu. Spolu s ním zahynul i další bratr obou Sinwárů Zakarja s manželkou a třemi dětmi a několik dalších vysokých velitelů Hamásu. Pro Hamás je to obrovská ztráta; teď už skoro žádné velení nemá.
Velitelství teroristů se nacházelo v tunelu pod nemocnicí a Izraelci použili tunu supersilných bomb bunker busters, které pronikají hluboko do podzemí. Stejnou metodou zabili loni generálního tajemníka libanonského Hizballáhu Hasana Nasralláha.
Hned po ztrátě velitelů a zahájení nové izraelské ofenzivy se Hamás vrátil k rozhovorům o osvobození dalších rukojmích. V Kataru se znovu jednalo o propuštění deseti živých Izraelců za zhruba 250 palestinských vězňů a až dvouměsíční příměří. V úterý však Katar oznámil, že jednání uvázla ve slepé uličce – Izrael je ochoten přistoupit jen na různě dlouhé příměří, zatímco Hamás požaduje úplné ukončení války a stažení Izraelců z Pásma Gazy.
A tak izraelská ofenziva pokračuje. Cílem je zničit zbývající vojenské schopnosti Hamásu a osvobodit všechna rukojmí; teroristé jich zadržují ještě 58, ale naživu je jich nanejvýš dvacet. Vojáci mají Pásmo Gazy postupně obsadit; teď ovládají zhruba 40 % území a zaberou až 80 %. Armáda povolala desetitisíce záložníků. Vojáci pásmo rozdělují na tři části oddělené širokými nárazníkovými zónami, takže Gazané se nebudou moci volně pohybovat po celém území, ale jen v izolovaných humanitárních zónách. Armáda také bombarduje více než stovku cílů Hamásu denně a likviduje zbylé velitele.
Dalším cílem operace je zabránit Hamásu v přístupu k humanitární pomoci, kterou zabavoval a přeprodával za vysoké ceny. Podle nového plánu ji bude rozdělovat nová Gazanská humanitární nadace (GHF), „transparentní, nezávislá a neutrální logistická infrastruktura“. V bezpečných humanitárních zónách pro civilisty vzniknou opevněná distribuční centra, kde se bude pomoc rozdávat přímo Gazanům pod dozorem nezávislých bezpečnostních týmů, aby ji Hamás nemohl ukrást. Projekt vypracovala armáda, bezpečnostní služba Šin Bet a vojenská rozvědka v součinnosti s Američany.
Američané však v pondělí nečekaně nařídili izraelské vládě, že musí humanitární pomoc vpustit do Pásma Gazy hned. Přiznal to i premiér Netanjahu a do úterka umožnil vjezd zhruba stovce kamionů OSN s potravinami, léky a kojeneckou stravou a povolil dalších sto. Američané údajně humanitární pomoc slíbili Hamásu za propuštění izraelsko-amerického vojáka Idana Alexandera. Nový distribuční mechanismus však bude připraven až koncem května, a proto současné dodávky rozděluje opět OSN – nikoli však zkompromitovaná UNRWA, ale UN World Food Programme a také World Central Kitchen.
Izrael dodávky humanitární pomoci zastavil začátkem března, aby přiměl Hamás k dohodě, ale předtím jí do Gazy poslal tak obrovské množství, že by měla vydržet až do konce června. Podmínky v Pásmu Gazy jsou jistě nelehké, ale hladomor tam není.
Mezinárodní společenství v čele s OSN to přesto tvrdí a vyzývá Izrael k zastavení ofenzivy. Humanitární šéf OSN Tom Fletcher dokonce v úterý řekl BBC, že „v příštích 48 hodinách může v Gaze zemřít 14 000 kojenců“, což později jeho vlastní úřad „opravil“. Švédsko chce prosadit protiizraelské sankce v Evropské unii a „konkrétními kroky“ pohrozily i Francie, Británie a Kanada, jestli Izrael „nesnesitelné utrpení v Gaze neukončí“. Londýn sankcionoval některé židovské osadníky a pozastavil jednání o britsko-izraelském volném obchodu. Všechny tři země označily izraelskou operaci za „nepřiměřenou“. Není jasné, jak by podle nich měla vypadat „přiměřená“ odveta za brutální a sadistické vraždění mužů, žen a dětí a nelidské podmínky vězněných rukojmích – zastavit operaci a umožnit Hamásu, aby se znovu vyzbrojil a provedl další masakr? Francii, Británii a Kanadu ani nenapadlo potrestat teroristy nebo je vyzvat ke složení zbraní. Není divu, že jim Hamás za jejich postoj poděkoval.
Evropská unie zase v úterý oznámila, že přehodnotí asociační dohodu o politické a ekonomické spolupráci s Izraelem, přestože deset zemí bylo proti – kromě Německa nebo Itálie i Česko, jehož ministr zahraničí Jan Lipavský místo „přehodnocování“ navrhoval jen ústní vyjádření obav Izraeli. Místo toho však EU „prověří“, jestli Izrael dodržuje část asociační dohody o lidských právech. Chce také uvalit sankce na izraelské osadníky, ale blokuje je Maďarsko. Ani Donald Trump není z izraelské ofenzivy nadšený, ale aspoň Izrael netrestá ani mu ji nerozmlouvá.
Podle bývalého Netanjahuova poradce generálmajora Jaakova Amidrora je třeba hrozbu Hamásu snížit na stejně zvládnutelnou úroveň jako v Judsku a Samařsku. Tam dosažení tohoto cíle trvalo čtyři roky; v Pásmu Gazy to podle Amidrora zabere ještě více než rok.
Trumpova blízkovýchodní cesta a Izrael
Americký prezident Donald Trump zakončil svou cestu po arabských zemích Blízkého východu prohlášením, že „byla velmi dobrá pro Izrael“. Přesto ho nezahrnul do svého itineráře a s premiérem Netanjahuem se vůbec nesetkal.
Navštívil Saúdskou Arábii, Katar a Spojené arabské emiráty a všude „obchodoval“. Saúdská Arábie mu slíbila investice v hodně 600 miliard dolarů a nákup vojenské výzbroje za 142 miliard. Obě strany navíc uzavřely 145 obchodních dohod za 300 miliard dolarů.
S Katarem Trump podepsal smlouvy v hodnotě jednoho a čtvrt bilionu dolarů. Katar chce mj. investovat deset miliard do americké základny na svém území a nakoupí americké zbraně v hodnotě 42 miliard plus obrannou technologii proti dronům v hodnotě tří miliard. Katarské aerolinie koupí 160 letounů Boeing za 96 miliard.
Spojené arabské emiráty slíbily investice v hodnotě 1,4 bilionu dolarů v příštích deseti letech a 200 miliard ve formě dalších projektů.
Trump se také sešel se syrským prezidentem Ahmadem Šarou, kterého označil za „přitažlivého mladíka“, přestože donedávna ho kvůli jeho minulosti nazýval „džihádistou“. Zrušil protisyrské sankce, které byly v platnosti 25 let, a vyzval americké firmy k investování do syrského průmyslu ropy a zemního plynu a Sýrii k uzavření mírové dohody s Izraelem. Premiér Binjamin Netanjahu ho údajně přesvědčoval, aby sankce nerušil, protože je to předčasné, ale Trump si od nikoho radit nenechá. Nevyzval sice Izrael, aby Šarův režim uznal, ale vyjádřil přesvědčení, že „by to bylo správné“.
Sýrie naznačila určitou ochotu uzavřít s Izraelem mír, ale původně to podmínila navrácením Golanských výšin, které Izrael obsadil za šestidenní války v roce 1967 a v roce 1981 je anektoval – a tuto anexi uznal za svého prvního prezidentství i Donald Trump. Navrácení Golan nepřichází v úvahu, ale Izrael se k normalizaci vztahů se Sýrií už nestaví tak odmítavě; nedávno dokonce proběhlo syrsko-izraelské jednání skrze prostředníky v Ázerbajdžánu, ale detaily nejsou známy.
Trump také bez bližších podrobností oznámil, že američtí vyjednavači předložili Íránu plán omezení jeho jaderného programu, a pohrozil, že jestli ho Teherán nepřijme, „budou se dít nepěkné věci“.
Prohlásil, že „sleduje dění v Pásmu Gazy, kde lidé hladovějí“ a „je třeba jim pomoci“. Poznamenal také, že sedmý říjen 2023 byl „nejhorším a nejbrutálnějším útokem, jaký kdy lidstvo zažilo“, a zdůraznil, že „s Hamásem je nutné se vypořádat“. Znovu také potvrdil úmysl vystěhovat Gazany a „proměnit pásmo v zónu svobody“.
Chválil však také americko-katarské vztahy, které jsou prý „pevné jako nikdy“. Katar je ale sponzorem Hamásu a rozpaky vzbudil i katarský dar Trumpovi – nový Air Force One. Z mnoha hledisek je to sporné, včetně americké národní bezpečnosti. Jak ukazují iniciály na letounu, jde o osobní stroj někdejšího katarského premiéra a miliardáře Hamáda bin Jásima al-Tháního, který poskytl útočiště jednomu ze strůjců teroristických útoků na Ameriku z 11. září 2001. Al-Thání patří k hlavním přátelům Hamásu a v letech před současnou válkou mu posílal pravidelné měsíční platby, které jeho zmocněnec přivážel řadu let do Pásma Gazy se svolením Netanjahua v kufrech. Od takového člověka by americký prezident rozhodně neměl přijímat dary.
Trump vzdal snahu přesvědčit Saúdy, aby uzavřeli s Izraelem dohodu o normalizaci vztahů. Stál o to už za svého prvního mandátu a Saúdská Arábie k tomu naznačovala určitou ochotu, ale dokud bude pokračovat válka v Pásmu Gazy, neudělá to.
Izraelské obavy vzbuzuje americko-saúdská zbrojní dohoda, která by mohla ohrozit jeho vojenskou převahu, třebaže detaily zatím nejsou známy. Tuto převahu v roce 2008 uzákonil americký Kongres. V praxi to znamená, že když Izrael od Američanů získá nějakou vyspělou vojenskou výzbroj, arabské státy v regionu ji mít nebudou anebo dostanou méně vyspělé zbraně. Saúdové dlouhodobě usilují o bojové letouny F-35, které má na Blízkém východě pouze Izrael, ale nyní by je mohli získat.
Americké jednání o íránském jaderném programu zatím nepřineslo výsledky a nesplnilo se ani Trumpovo přání, aby Izrael ukončil válku v Pásmu Gazy. Trump dokonce zapochyboval, zda Netanjahu dokáže rukojmí vysvobodit.
Nesporným úspěchem Trumpovy vlády však bylo propuštění izraelsko-amerického vojáka Idana Alexandera ze zajetí Hamásu, které Američané dojednali bez vědomí Izraele. Trump se však těšil, že díky tomu bude moci na své cestě oznámit příměří Izraele s Hamásem a osvobození dalších rukojmích, ale to se mu nepodařilo.
Trump je sice přítelem Izraele, ale na prvním místě jsou pro něj americké zájmy. Netanjahu je podle svých nejbližších spolupracovníků rozladěn, že prezident přestal upřednostňovat zájmy izraelské – zastavil bombardování jemenských Hútíů, vyjednává s Íránem, stahuje vojáky ze Sýrie a zlepšuje vztahy s Tureckem. Jenže ani Netanjahu neplní Trumpova přání; v sobotu spustil očekávanou velkou ofenzivu v Pásmu Gazy.
Nový papež a židé
Nový papež Lev XIV. už několik dní po svém zvolení napsal židovským komunitám v celém světě, že s nimi chce posílit dialog. Svůj dopis poslal i řediteli Mezináboženských záležitostí Amerického židovského výboru rabínovi Noamu Maransovi a ten ho zveřejnil na platformě X. „Slibuji, že budu pokračovat v dialogu a posilovat jej, stejně jako spolupráci církve s židovským lidem v duchu prohlášení Nostra aetate Druhého vatikánského koncilu,“ píše Lev XIV. Nostra aetate, neboli Deklarace o vztahu církve k nekřesťanským náboženstvím, byla převratným oficiálním počinem katolické církve. Vyhlásil ji Papež Pavel VI. v roce 1965. Nostra aetate odmítla pojetí kolektivní viny Židů za Ježíšovu smrt a vyzvala k dialogu s nekřesťanskými náboženstvími. Po stovkách let pronásledování a nedůvěry znamenala revoluci ve vztahu katolíků k židům. „Dialog, který následoval, umožnil Janu Pavlu II., aby se stal prvním papežem, který navštívil synagogu, a v roce 1986 pronesl projev v hlavním římském chrámu, kde židy nazval našimi milovanými staršími bratry,“ připomněla agentura Reuters. V roce 1994 pak Vatikán a Izrael navázaly diplomatické vztahy a o rok později zřídily velvyslanectví.
V posledních dvou letech se však vztahy Vatikánu s Izraelem výrazně zhoršily, protože Lvův předchůdce papež František opakovaně kritizoval izraelskou vojenskou operaci v Pásmu Gazy, vyjadřoval účast pouze Palestincům, nikdy explicitně neodsoudil masakr Izraelců teroristy Hamásu ze 7. října 2023, a dokonce vyzval k vyšetřování údajné genocidy Palestinců.
Kardinál Robert Prevost, který se stal Lvem XIV., studoval v semináři v Chicagu u průkopníka vztahů mezi židy a katolíky, reverenda Johna Pawlikowského, zakladatele Katolicko-židovského studijního programu a člena správní rady Amerického muzea holokaustu. Pawlikowski na Prevosta vzpomíná jako „chytrého studenta s otevřenou myslí“, který studoval v době, kdy vztahy mezi katolíky a židy vzkvétaly.
Lev XIV. strávil většinu své dráhy v Peru, kde je i malá židovská komunita, ale v otázkách katolického dialogu s židy ani antisemitismu se nijak zvlášť neangažoval. Není také známo, že by se někdy vyjádřil k současné válce v Pásmu Gazy. Podle rabína Maranse je však jeho minulost příslibem dobrých katolicko-židovských vztahů. Papež hned ve svém prvním projevu vyzval „k budování mostů pomocí dialogu, vzájemného setkávání a sjednocování v míru“. Vyzval také k příměří v Pásmu Gazy i k propuštění všech izraelských rukojmích.
Po půldruhém roce celosvětové démonizace Izraele bylo papežovo prohlášení pro židovský stát vítanou změnou. Izraelský prezident Jicchak Hercog pozdravil Lva XIV. srdečným poselstvím a vyjádřil naději, že „přispěje k posílení přátelství mezi židy a katolíky“. Hercog se chce 18. května zúčastnit jeho inaugurace ve Vatikánu. A izraelské ministerstvo zahraničí doufá, že Lev XIV. „brzy navštíví Svatou zemi“.
I papež František navštívil v roce 2014 Svatou zemi a vztahy Vatikánu s židy byly dlouho příkladné. V období těsně před jeho smrtí však byly nejnapjatější od druhé světové války – podle židů kvůli nedostatku Františkovy empatie vůči Izraeli a jeho právu na obranu proti terorismu, přestože odsuzoval antisemitismus a jeho nárůst po 7. říjnu 2023. Lev XIV. má teď příležitost to napravit.
Hamás propustil izraelského vojáka
V pondělí Hamás nečekaně propustil izraelského vojáka s americkým občanstvím Idana Alexandera. Když teroristé tohoto příslušníka Golanské brigády 7. října 2023 zajali na vojenské základně u hranic s Pásmem Gazy, bylo mu teprve 18 let. V zajetí strávil 584 dní. Je to vůbec první propuštěný voják a první osvobozený rukojmí od konce února.
Hamás se na jeho propuštění dohodl přímo s Američany; Alexander je na svobodě jen proto, že izraelskou vládu zcela obešli. Americký vyjednavač Steve Witkoff se už netají frustrací z izraelské zatvrzelosti a říká, že vláda válku zbytečně protahuje. „My chceme propuštění rukojmích, ale Izrael nechce válku ukončit“, řekl nedávno.
A s Hamásem vyjednává dál – mimo jiné i o repatriaci ostatků čtyř dalších Američanů, kteří v zajetí zemřeli nebo byli zavražděni. Witkoff také jedná o propuštění dalších živých rukojmích, jichž Hamás zadržuje ještě nejméně dvacet. Jde o starší návrh, který předpokládal osvobození několika Izraelců výměnou za 50tidenní příměří; teď se údajně jedná o 70tidenním. Hamás však dosud požadoval úplné ukončení války a stažení Izraelců z pásma, což Izrael odmítl.
Hamás slíbil, že Alexandera pustí bez obvyklého nestoudného „ceremoniálu“, jímž museli projít ostatní rukojmí – a slib splnil.
Alexander měl být propuštěn už v březnu, ale Izrael požadoval více než jen jediného rukojmího a z výměny sešlo. Hamás tehdy žádal osvobození nejvýznamnějších palestinských teroristů z izraelských věznic, ale tentokrát nechtěl nic, aby „projevil dobrou vůli“. Údajně prohlásil, že „když dá Američanům dárek, dostane od nich nějaký ještě větší“. Netanjahu ovšem tvrdí, že Hamás k propuštění vojáka přinutila izraelská ofenziva, a chlubil se, že „se Izrael ani nemusel zavázat k příměří“. Ve skutečnosti však nehrál vůbec žádnou roli; vše dojednal Witkoff s představitelem Hamásu Chálilem al-Chajjá pomocí prostředníka. Zatím není známo, co všechno teroristům za Alexandera slíbil.
Přímá dohoda Hamásu s Američany je obrovské vítězství Hamásu a ostuda Izraele; Američané dosáhli propuštění svého posledního žijícího občana v zajetí, zatímco Izrael svá rukojmí dodnes na svobodu nedostal. Kdyby nic jiného, Hamásu se podařilo trochu pokazit americko-izraelské vztahy.
Netanjahu a Trump se názorově stále víc rozcházejí. Izraelský premiér maří Trumpovo přání ukončit válku v Pásmu Gazy, stejně jako Putin maří jeho úsilí o zastavení ruské invaze na Ukrajinu. Trump chtěl, aby Izrael před prezidentovou cestou na Blízký východ uzavřel příměří a on se mohl pochlubit svými mírotvornými schopnostmi, ale Netanjahu chce operaci v Pásmu Gazy naopak zesílit.
Není to otevřená roztržka, ale ve vzájemných vztazích to tak skřípe, že Trump ani nezahrnul Izrael do své současné blízkovýchodní cesty. V Saúdské Arábii se dokonce setká se předsedou palestinské samosprávy Mahmúdem Abbásem, ale s Netanjahuem ne.
Izrael Alexanderovo propuštění „umožnil“, tj. vyrobil koridor a v oblasti pozastavil boje, ale vláda dál trvá na rozšíření ofenzivy. Povolala už tisíce záložníků. Může však očekávat americký tlak, aby válku naopak zastavila. Trumpův velvyslanec v Izraeli Mike Huckabee už vyjádřil naději, že Alexanderovo propuštění je „prvním krokem k ukončení války“.
Trumpovi se Netanjahuův plán nelíbí. Netanjahu je zase rozladěn z průběhu amerického jednání s Íránci o omezení jejich jaderného programu, které možná Teheránu ponechá schopnost dál obohacovat uran. Netanjahu by íránské jaderné továrny nejraději zničil útokem, ale dokud jednání probíhají, nemůže, a šance, že se úder podaří, tak klesají.
Dalším důvodem izraelské rozladěnosti bylo zastavení amerického bombardování jemenských Hútíů. USA jim chtěly zabránit v ostřelování Izraele a v polovině března začaly útočit na hútíjské cíle, ale rakety z Jemenu létaly dál. Před týdnem Trump nečekaně oznámil, že s Hútii uzavřel mír, protože mu slíbili, že přestanou útočit na americká plavidla v Rudém moři – nikoli však raketami na Izrael. Ten o dohodě předem nevěděl a zaskočila ho. Když Hútíové nedávno málem trefili mezinárodní Ben-Gurionovo letiště u Tel Avivu, Izraelci provedli na pozice Hútíů mohutný nálet a zcela zničili letiště v Saná. Jemenské rakety však létají do Izraele dál, i když naštěstí bez následků.
Až Trumpova blízkovýchodní návštěva skončí, izraelská ofenziva výrazně zesílí a armáda Pásmo Gazy obsadí. Premiér je přesvědčen, že tím přinutí Hamás propustit všechny zbývající rukojmí. Je však otázka, jestli bude koho propustit – náčelník generálního štábu armády Ejal Zamir varoval, že při ofenzivě může Izrael o zbývající rukojmí naopak přijít.
