Domů
Izrael anuloval zrušení čtyř židovských osad
Izraelská vláda tento týden prosadila v parlamentu zákon, který ruší legislativu z roku 2005 o vyklizení čtyř židovských osad na Západním břehu. Zanikly v témže roce v rámci jednostranného izraelského stažení z Pásma Gazy, které provedl tehdejší premiér Ariel Šaron. Nový zákon kabinetu Binjamina Netanjahua je vítězstvím pro ultranacionalistické koaliční partnery, prvním krokem k obnově zrušených osad a nebezpečným tahem s potenciálně neblahými důsledky. Navíc byl přijat pouhé dva dny poté, co Izrael na summitu s Palestinci v egyptském Šarm aš-Šajchu slíbil, že se zdrží akcí, které by mohly vyhrotit už tak dost výbušnou bezpečnostní situaci.
Ariel Šaron byl zpočátku velkým zastáncem budování osad na území Judska a Samařska, které Izrael obsadil v šestidenní válce. Časem však názor změnil a v roce 2003 navrhl jednostranně vyklidit Pásmo Gazy a čtyři osady Chomeš, Ganim, Kadim a Sa-Nur na Západním břehu, které byly vklíněny mezi palestinské vesnice. Panoval názor, že jejich zrušení uklidní násilnosti Palestinců. To se však nestalo a Šaron se nedočkal pochvaly ani za stažení z Gazy – většina zemí dodnes pásmo považuje za „okupované“, přestože tam už 18 let nežije jediný Izraelec. Navíc jsou důsledky Šaronova kroku tragické – Pásmo Gazy ovládli teroristé hnutí Hamás, kteří ohrožují Izrael raketami, zuřivě zbrojí, vštěpují školákům nenávist vůči Izraeli a usilují i o ovládnutí Západního břehu.
Jednostranná evakuace se však líbila Američanům a prezident George Bush za ni písemně uznal velké bloky osad na Západním břehu jako součást Izraele a slíbil, že Washington už v rámci očekávaného dvoustátního řešení nebude trvat na izraelském stažení k hranicím před šestidenní válkou v roce 1967, jak to dodnes požadují Palestinci. Bush vyjádřil naději, že se obě strany dohodnou na územních výměnách.
Izraelská pravice byla proti odchodu z Pásma Gazy a osad na Západním břehu. Vyklízení provázely intenzivní protesty, blokování příjezdových silnic, divoké potyčky odpůrců evakuace s vojáky, kteří měli osadníky odvézt, a srdceryvné scény plačících Izraelců, které vojáci násilím odnášejí z jejich domů a synagog. Nacionalisté považovali Šaronovo rozhodnutí za zradu, nespravedlnost a národní tragédii a nikdy se s ním nesmířili. Smutnou dohrou byla i demolice obřích skleníků v Pásmu Gazy tamějšími Palestinci na „oslavu“ izraelského stažení. Izraelci jim tyto dokonale vybavené skleníky nechali s tím, že Gazanům poskytnou bohatý zdroj obživy, ale Palestinci v nich rozkradli, co mohli, včetně vodních čerpadel a trubek, a zbytek nenávratně zničili, stejně jako funkční infrastrukturu nebo plodná pole.
Výjevy z evakuace vyvolaly celonárodní trauma. K rozladění mnoha Izraelců přispěla i neschopnost vlády najít pro vystěhované osadníky nové bydlení a práci. Dostali sice finanční odškodnění, ale trvalo to dlouho, a přestože se vyklizení týkalo jen asi devíti tisíc obyvatel jednadvaceti osad v Pásmu Gazy a čtyř na Západním břehu, až 60% z nich bydlela i po devíti letech v provizorních příbytcích. Ještě dva roky po vyklizení neměla více než polovina evakuovaných práci a většině klesla životní úroveň. Potíže s přesídlením a reintegrací několika tisíc evakuovaných osadníků ukázaly, jak je nerealistické očekávat, že by Izrael v rámci nějakého urovnání s Palestinci vyklidil větší část Západního břehu, kde dnes žije skoro půl milionu Izraelců.
Především ultranacionalisté nikdy nepřestali doufat, že se do vyklizených oblastí zase vrátí, a někteří dokonce dodnes věří, že budou znovu žít v Pásmu Gazy. Pravidelně se snažili do vyklizených osad na Západním břehu proklouznout a obnovit je; v Chomeši se neustále opakoval koloběh zakládání obytných jednotek a jejich demolic armádou. V roce 2007 navíc Nejvyšší soud zakázal Židům do Chomeše vstup, protože jde o půdu palestinských vlastníků.
O zrušení platnosti zákona o evakuaci z roku 2005 a porušení izraelského slibu Američanům rozhodlo pouhých 31 poslanců 120členného Knesetu, převážně z nacionalistických stran Náboženský sionismus a Židovská síla. Proti byla i řada koaličních zákonodárců a opozice k hlasování vůbec nepřišla.
Spojené státy nový zákon ostře kritizovaly. Dokonce si předvolaly izraelského velvyslance, což se moc často nestává, a řekly bez obalu, že jde o provokaci a porušení osmnáct let staré izraelsko-americké dohody i té nedělní z Šarm aš-Šajchu. Kritika přišla i z Jordánska, Evropské unie, OSN a samozřejmě od palestinské samosprávy.
Premiér Netanjahu byl proto nucen vydat prohlášení, že Izrael „nehodlá budovat nové osady“, ale není jasné, zda měl na mysli i ty čtyři zrušené.
Jejich obnova však zatím možná není a vyžaduje souhlas velení izraelské armády, který minimálně během probíhajícího ramadánu nepadne. Nový zákon však Izraelcům umožňuje do zrušených osad legálně vstoupit, což bylo dosud možné jen se souhlasem armády; a do Chomeše taky hned několik set nadšenců vniklo. Takové akce ovšem zvyšují pravděpodobnost útoků Palestinců a jejich střetů s osadníky. Zrušené osady leží nedaleko palestinských měst Dženín a Náblus, která jsou hnízdy radikálních ozbrojenců. Armáda bude proto muset rozmístit v oblasti stovky vojáků. Nový zákon také povzbudí osadníky k zakládání dalších ilegálních osad a už vůbec nepřispěje k uklidnění bezpečnostní situace, jak Izrael slíbil minulou neděli v Egyptě.
Gita Zbavitelová, ČRo Plus
Los čtvrtfinále evropských fotbalových soutěží
V Lize mistrů hrají ve čtvrtfinále 3 italské kluby: AC Milan, Inter Milan a SSC Neapol a 2 anglická mužstva: Manchester City a Chelsea Londýn. Dalšími jsou německý Bayern Mnichov, portugalská Benfica Lisabon a španělský Real Madrid.
Los dopadl takto: AC Milan – SSC Neapol, Real Madrid – Chelsea, Benfica – Inter a Manchester City – Bayern Mnichov. Hraje se 11.4. a 12.4, odvety 18. a 19. 4.2023.
Csaba Molnár doufal, že na sebe narazí 2 kluby z Milana, to tak nedopadlo, ale je tu alternativa – narazí na sebe 2 italská mužstva.
Evropská liga: 13.4. se hrají všechny zápasy: Juventus Turin – Sporting Lisabon, Manchester United – Sevilla FC, Feyenoord Rotterdam – AS Řím, Leverkusen – Saint Galloise.
V Konferenční lize Slovan Bratislava prohrál bitvu s Basilejí na pokutové kopy a tak los určil tyto dvojice: Lech Poznan – Fiorentina, Gent – West Ham, Anderlecht – Alkmaar, Basilej – Nice. Hraje se také jako v Evropské lize ve čtvrtek 13.4.2023.
Náš tip pro CL tedy Champions League: postoupí Real Madrid, Manchester City a oba kluby z Milana AC a Inter. Pokud to tak dopadne, tak se splní přání Csaby Molnára, v semifinále se utká AC Milan s Interem.
V Izraeli přibývá obětí útoků
Situace v Izraeli se v posledních dnech znepokojivě vyhrotila. Dva Izraelce zastřelil v neděli Palestinec z arabské vesnice Huwára a tentýž den do ní vtrhlo asi čtyři sta osadníků, kteří začali podpalovat auta i domy a asi třicet jich zničili. Při potyčkách s místními obyvateli zabili jednoho Palestince a více než sto dalších zranili. Jeden osadník dokonce střílel po dvou izraelských novinářích deníku Jerusalem Post. Armádě trvalo několik hodin, než násilníky uklidnila, ale zatkla jen osm mužů. Bylo to nejdivočejší násilí osadníků v posledních desetiletích. Hned druhý den se pokusili o další útok a házeli kamení i po vojácích.
V pondělí byl na hlavní izraelské silnici u Mrtvého moře zastřelen další Izraelec, navíc s americkým občanstvím, a počet letošních obětí palestinského terorismu tak ještě před koncem února stoupl na čtrnáct, zatímco vloni jich bylo za celý rok dvaatřicet.
Propukly také nepokoje u izraelských hranic s Pásmem Gazy a vojáci zranili tři výtržníky. Podobné protesty proběhly i minulou středu v reakci na protiteroristickou operaci v Náblusu. Izraelské speciální jednotky tam přišly zatknout několik hledaných teroristů, ale zaútočili na ně místní ozbrojenci a vojáci v sebeobraně zastřelili jedenáct Palestinců a sto dalších zranili. Teroristé v Pásmu Gazy pak odpálili na Izrael šest raket. Skoro rok trvající protiteroristické akce izraelských sil si už vyžádaly přes 230 mrtvých Palestinců, včetně více než šedesáti od začátku letošního roku, a zatčených je přes dva a půl tisíce.
V době, kdy v Huwáře řádili osadníci, se v jordánské Akabě konala schůzka izraelských a palestinských představitelů, kterou svolali Američané, Egypťané a Jordánci s cílem zmírnit napětí v Izraeli. Účastníci jednání se kromě jiného údajně zavázali, že následujících šest měsíců nebudou podnikat žádné jednostranné kroky; Izrael nebude rozšiřovat osady na Západním břehu a samospráva se „vynasnaží“ obnovit pozastavenou bezpečnostní spolupráci s Izraelci. Z těchto slibů však moc nebude, už jen proto, že premiér Netanjahu zmrazení výstavby osad okamžitě popřel a vláda zdůraznila, že v příštích měsících schválí více než 9000 nových bytových jednotek na Západním břehu. A armáda už v noci na úterý obnovila bezpečnostní operace a zatkla na Západním břehu osm hledaných teroristů.
Kromě palestinského terorismu přibývá i násilností osadníků. Několik jich už v sobotu, před útokem v Huwáře, zaútočilo na vesnici Burín u Náblusu a podpálilo tam několik aut. Nejnásilnější skupina sice čítá jen asi sto padesát mladých extremistů, ale v poslední době se k nim čím dál častěji přidávají i dospělí. I když je však bezpečnostní složky zatýkají, většina útočníků je pak bez obvinění zase propuštěna – stejně jako všech osm zatčených žhářů z Huwáry. V letech 2005 až 2021 bylo objasněno jen 7% útoků. Přísné tresty dostali jen dva pachatelé – na doživotí byl odsouzen strůjce žhářského útoku na palestinskou rodinu ve vesnici Duma v roce 2015, kde uhořeli tři lidé, včetně kojence, a zbytek života stráví ve vězení i ultraortodoxní žid, který o rok dříve zosnoval upálení arabského chlapce v odvetě za vraždu tří izraelských teenagerů Hamásem.
V současné neklidné situaci se Netanjahuova vláda víc hádá, než vládne, a celkový dojem je chaos. Ministr financí Becalel Smotrič nedávno bojkotoval jednání vlády, aby si vynutil speciální pravomoci; jeho strana Židovská síla je znovu bojkotovala v pondělí, protože ji prý nikdo neinformoval o jednání s Palestinci v Akabě, a nezúčastnila se ani jednání Knesetu na protest proti údajně příliš mírné protiteroristické vládní politice a evakuaci nezákonných osad, která podle ní neodpovídá koaličním dohodám. Kabinet některé ilegální osady vyklízí a jiné plánuje uznat. Netanjahu musel několik plánů svých partnerů zmařit, protože by vyvolaly mezinárodní pozdvižení. Proti vládní reformě soudnictví, která má oslabit Nejvyšší soud, protestují každou sobotu statisíce Izraelců a podle dvou nejnovějších průzkumů by už současná koalice volby nevyhrála.
Bezpečnostní experti varují před třetí intifádou, ale ta už v podstatě probíhá. Mnoho Palestinců soudí, že začala vloni, kdy na Západním břehu začaly vznikat nové ozbrojené skupiny.
Je jen otázkou času, kdy se k násilnostem připojí i teroristický Hamás v Pásmu Gazy. Zatím nechce přijít o výhody, které mu poskytla minulá izraelská vláda, především o 18 000 povolení pro Gazany k práci v Izraeli, která zlepšila humanitární situaci a snížila nezaměstnanost. Hamás však dříve či později usoudí, že mu nečinnost poškozuje pověst, a vyvolá novou válku.
Žádné zázračné řešení současné situace neexistuje. Bezpečnostní složky proti teroristům zasahovat musí a palestinskou chuť k násilí očividně netlumí ani takzvaná „opatření s cílem zlepšit životní podmínky“. Minulá vláda jich přijala celou řadu, a přesto loni na jaře přišla vlna terorismu. A jelikož za pár týdnů začíná tradičně výbušný ramadán, armáda neočekává, že by se situace uklidnila.
Gita Zbavitelová, ČRo Plus
Motivuje palestinské útoky na Izraelce i zahraniční pomoc?
Počet izraelských obětí palestinského terorismu je letos mimořádně vysoký, stejně jako vloni, kdy zahynulo 31 lidí. Letos je obětí dvou útoků už jedenáct a oba provedli v Jeruzalémě izraelští Arabové. Nedávno zranil Izraelce v jeruzalémském Starém Městě jeden teprve čtrnáctiletý a další, třináctiletý, napadl nožem policistu u vjezdu do uprchlického tábora Šuafat ve východním Jeruzalémě. Ministr pro národní bezpečnost Itamar Ben Gvir chce v reakci na prudké vzedmutí násilností ve východním Jeruzalémě rozmístit tři jednotky pohraniční policie, opevnit autobusové zastávky ve městě a posílit tam bezpečnostní síly. Kneset už také schválil zákon, který vládě umožňuje zbavit izraelského občanství všechny útočníky z řad izraelských Arabů a deportovat je na palestinská území. Podle bezpečnostních expertů však tato opatření problém terorismu nevyřeší.
Chuť k násilí u palestinských a izraelsko-arabských „osamělých vlků“, jak se v Izraeli říká útočníkům, kteří nejsou členy žádné teroristické skupiny a jednají z vlastního popudu, vyvolává především podněcování – výroky radikálních členů izraelské vlády a palestinských představitelů i postoj palestinské samosprávy, která proti teroristům na Západním břehu nezasahuje a útoky implicitně podporuje. Řadu ozbrojených skupin financují i vysoce postavení palestinští činitelé, tedy nejen teroristická hnutí Hamás a Islámský džihád.
V neposlední řadě podněcují k násilí i sociální sítě a palestinské učebnice. Spojené státy a Evropská unie už léta požadují, aby samospráva jejich obsah opravila, ale neudělala nic a naopak sepsala nový výukový materiál, který je podle odborníků ještě horší, antisemitský, a na rozdíl od předchozího podněcuje k násilí přímo. Kromě jiného vyzývá žáky, aby se stali „mučedníky“, jak muslimové říkají teroristům, nebo aby „osvobodili Jeruzalém krví“ a zabíjeli „bezvěrce“, protože budou odměněni. Není divu, že se pak o útok pokoušejí i teenageři.
K vzestupu útoků však přispívá i zahraniční finanční podpora. Mluvčí amerického ministerstva zahraničí Ned Price nedávno uvedl, že Bidenova vláda darovala v posledních dvou letech Palestincům 900 milionů dolarů a ministr Antony Blinken v lednu slíbil předsedovi samosprávy Mahmúdu Abbásovi jednu miliardu.
Samospráva však peníze využívá i k vyplácení pravidelných vysokých rent palestinským a izraelsko-arabským pachatelům útoků. Jejich výše závisí na délce trestu. Terorista, který byl odsouzen k třiceti letům vězení, si tak může přijít i na 3000 dolarů měsíčně, čtyřikrát víc, než představuje průměrný plat na Západním břehu, a pětkrát vyšší než plat palestinského učitele. Samospráva posílá renty i rodinám těch, kdo byli při útoku zabiti. V roce 2016 celkem takto vyplatila více než 300 milionů dolarů a o rok později 345 milionů, tedy až polovinu zahraniční „pomoci“. Po sílící mezinárodní kritice financování teroristů v roce 2014 jen zrušila ministerstvo pro záležitosti vězňů, které renty vyplácelo, a rozděluje je přímo z rozpočtu. A navzdory izraelskému a mezinárodnímu tlaku odmítá tuto praxi ukončit.
Izrael schválil v roce 2018 zákon, jenž mu umožňuje částku, kterou samospráva teroristům vyplácí, strhávat z cel a daní, jež pro Palestince vybírá. Současná vláda ji teď ještě zvýšila o obnos, který věnuje izraelským rodinám obětí terorismu, a v lednu samosprávě vyplatila o 86 milionů dolarů méně, než vybrala.
Americká vláda Donalda Trumpa prosadila v roce 2018 zákon Taylora Force, pojmenovaný po Američanovi, který dva roky předtím zahynul při teroristickém útoku v Tel Avivu. Nařizuje zastavit hospodářskou pomoc Palestincům, tedy zhruba třetinu všech vyplácených peněz, dokud samospráva nepřestane vyplácet teroristům renty. Bidenova vláda svými vysokými příspěvky nejspíš tento zákon porušuje.
Čísla naznačují, že výše americké pomoci Palestincům s počtem útoků souvisí, i když je jen jedním z faktorů. V roce 2018 bylo zabito čtrnáct Izraelců, ale o rok později, kdy Trump zastavil finanční pomoc, bylo obětí jen pět a v roce 2020 pouze tři. Rok nato, kdy pomoc obnovil Biden, už byly čtyři a vloni jednatřicet. Peníze jistě nejsou jediným důvodem sílících násilností, ale vidina štědrého a stálého příjmu za vraždu je pro „osamělé vlky“ jistě lákavá.
Bidenova vláda také obnovila platby pro Úřad OSN pro palestinské uprchlíky (UNRWA), které Trump rovněž zastavil. I tento úřad se podílí na výrobě učebnic s podněcujícím obsahem. Přestože je v nich ale dál, Washington mu jen do konce loňského roku vyplatil 400 milionů dolarů.
Ještě nepochopitelnější je počínání Evropské unie. Vloni na výzvu europarlamentu nechala přezkoumat podněcování v palestinských učebnicích a řadu měsíců samosprávě zadržovala miliony eur, protože šetření ukázalo, že knihy vyzývají k násilí všemi možnými způsoby. Evropské peníze dokonce hradí i platy mnoha palestinských „odborníků“, kteří osnovy sepisují. Vadí to však pouze europoslancům. Už v červnu Evropská komise odhlasovala, že samosprávě uvolní část zadržovaných peněz ve výši více než 200 milionů eur. Padl návrh podmínit vyplacení odstraněním podněcujícího obsahu, ale Palestinci pak tvrdili, že peníze dostali bez podmínek.
Evropská unie je neštědřejším dárcem Palestinců. V letech 2008 až 2020 jim vyplatila asi dvě a čtvrt miliardy eur a na roky 2021 až 2024 plánuje skoro jednu a čtvrt miliardy.
Europarlament v prosinci znovu palestinské osnovy ostře odsoudil a opět vyzval komisi, aby přestala samosprávu financovat, dokud nebudou opraveny. Evropská komise však jen zadala novou studii palestinských učebnic. A začátkem února za přítomnosti Mahmúda Abbáse slavnostně oznámila, že letos Palestincům daruje skoro 300 milionů eur.
Gita Zbavitelová, ČRo Plus
Cesta izraelského ministra zahraničí na Ukrajinu
Izraelský ministr Eli Kohen navštívil koncem týdne Ukrajinu. Cílem cesty bylo zlepšení vzájemných vztahů, které moc dobré nejsou kvůli izraelskému odmítání poskytnout Kyjevu zbraně. Svého cíle však nedosáhl.
Izrael se od začátku ruské invaze na Ukrajinu snaží o neutrální postoj a neodsuzuje Rusko, aby neohrozil jeho toleranci svých útoků na íránské pozice a zbraně v Sýrii. Mezinárodní společenství, včetně Spojených států, to však považuje za příklon k Moskvě a izraelský přístup se mu nelíbí.
Izrael poskytl Kyjevu jen humanitární pomoc nebo ochranné pomůcky, jako helmy či neprůstřelné vesty, a vloni na Ukrajině provozoval polní nemocnici. Zbraně, o které Ukrajinci opakovaně žádají, útočné i obranné, jim vytrvale odmítá poslat. Údajně však Kyjevu alespoň prostřednictvím NATO dodává zpravodajské informace.
Írán ale začal Rusku prodávat ozbrojené drony, které Moskva používá na Ukrajině, a mluví se i o širší vojenské spolupráci. To Izrael velmi znepokojuje; ale asi ne dost na to, aby se od Ruska odklonil.
Po tenkém ledě chodila v otázce Ukrajiny už minulá izraelská vláda. Současný premiér Binjamin Netanjahu má pocit, že Izrael pomáhá Ukrajincům dost – údajně tím, že útočí na íránské zbrojovky. V lednu však řekl francouzskému prezidentu Macronovi, že je ochoten Kyjevu poslat i „nějaké vojenské věci“, ale návštěva ministra Kohena na Ukrajině ukázala, že to nemyslel vážně.
Kohen hned po nástupu do funkce zatelefonoval ruskému ministrovi zahraničí Sergeji Lavrovovi a nulovou změnu postoje demonstroval i teď na Ukrajině. Když navštívil Buču, kde mu Ukrajinci ukázali místa ruských masakrů a zeptali se ho, zda Moskvu explicitně odsoudí, neudělal to, a ukrajinské představitele tím značně rozladil.
Slíbil jim jen pomoc při obnově infrastruktury a zdravotnictví ve výši dvou set milionů dolarů, ale pouze ve formě úvěrových záruk. Nezískal si je ani prázdnými výroky, že „Izrael pociťuje solidaritu s ukrajinským lidem“ nebo že „podporuje územní celistvost a suverenitu Ukrajiny“.
Ukrajinští představitelé se s Kohenem neshodli v řadě otázek. Podle ukrajinských zdrojů dokonce jeho chování zpochybnilo schůzku s prezidentem Volodymyrem Zelenským, ale nakonec se konala. Zelenskyj ho opět požádal o izraelské zbraně, hlavně systémy, které dokážou zničit drony a rakety, ale Kohen to výslovně odmítl. Kyjev rovněž požaduje zařízení včasného varování před leteckými útoky. To mu Izrael kupodivu už v říjnu slíbil, ale podle izraelských zdrojů ho nedodá dřív než za tři měsíce. Kohen jen navrhl spolupráci na výrobě ukrajinského systému varování. Kyjev také už vloni žádal Izraelce o půjčku ve výši pěti set milionů dolarů, ale ti dodnes nereagovali.
Cílem Kohenovy návštěvy na Ukrajině bylo podle izraelských médií „vyslat signál Západu, že Izrael Ukrajinu podporuje, a rozšířit koalici odpůrců Íránu“. Toho však rozhodně nedosáhl. Kohen po návštěvě Ukrajiny na Twitteru zadoufal, že jeho návštěva „posílí vztahy mezi oběma zemi“, ale to asi sotva.
Očekávání izraelských médií, že Netanjahuova vláda změní postoj té předchozí v proukrajinský, bylo naivní. Netanjahu byl vždycky přítelem Vladimira Putina, pravidelně se s ním scházel, a byl na to dokonce hrdý. Neodsoudil ani ruskou anexi Krymu v roce 2014.
Řada izraelských bezpečnostních a vojenských představitelů ale soudí, že strach z nežádoucí ruské reakce na izraelské útoky v Sýrii je přehnaný. Moskva už vloni ze země stáhla vojáky a posílá je na Ukrajinu. Odvezla jich až 1600 a s nimi i systémy vzdušné obrany S-300, které pro izraelské letouny představovaly největší hrozbu. Izrael bombardování svých cílů v Sýrii zvládal i před dohodou s Moskvou a jistě by je dokázal provádět i teď, když svou přítomnost v zemi tak oslabila. Podle íránských exilových zdrojů má dnes Moskva v Sýrii jen „symbolické množství vojáků“. Navíc pozice těch stažených okamžitě zaujali Íránci, což si Izrael nepřeje. Podle jednoho izraelského analytika by bylo dodání systémů protivzdušné obrany Ukrajině dokonce pro Izrael výhodné, protože by si mohl v praxi otestovat likvidaci íránských dronů a střel.
Rusko má z možných izraelských dodávek zbraní Ukrajině očividně strach, soudě podle toho, jak často před nimi Jeruzalém varuje. Vyspělé izraelské lapače raket by byly skutečně pro Kyjev výraznou posilou a zachránily by stovky životů.
Netanjahuova vláda svým postojem vůči Ukrajině i některými kroky na domácí scéně ztrácí přízeň především Spojených států a snižuje možnost jejich podpory při eventuálním útoku na íránské jaderné továrny, o kterou tolik stojí. Kohenova návštěva Ukrajiny byla zbytečná.
Gita Zbavitelová, ČRo Plus
Izraelská vláda pokračuje v problematických krocích. Kdo zastaví Smotriče?
I po pátečním útoku v Jeruzalémě, při kterém najel izraelský Arab autem do lidí na autobusové zastávce a tři zabil, včetně dvou malých chlapců, pokračuje vláda premiéra Binjamina Netanjahua navzdory značnému odporu veřejnosti v prosazování svých kontroverzních plánů. Proti reformě, která má oslabit Nejvyšší soud, protestují obyčejní Izraelci i odborníci. Každou sobotu probíhají demonstrace po celé zemi, jichž se účastní desetitisíce lidí, a nesouhlas s reformou vyjadřují nejen soudci a opozice, ale i právníci, bankéři, izraelští i zahraniční akademici nebo vojenští veteráni. Americká finanční společnost JPMorgan varuje před zvýšeným rizikem investic v Izraeli a ekonomové, včetně amerických, upozorňují, že soudní reforma povede k odlivu zahraničního kapitálu ze země a poklesu hospodářského růstu. Netanjahu všechny námitky odmítá, přestože několik firem už vyvedlo ze země prostředky ve výši sedmi miliard dolarů.
K odkladu soudní reformy a jednání o kompromisní dohodě vyzval vládu i prezident Jicchak Herzog, ale ministr spravedlnosti Jariv Levin ji chce naopak urychlit. Bez jediného ústupku či snahy o debatu s odborníky reformu rozdělil na dvě části a návrh té první už poslal do Knesetu, kde má příští týden projít prvním čtením. Dá vládě pravomoc vybírat a jmenovat členy Nejvyššího soudu a posílí Kneset; pokud by pak Nejvyšší soud zrušil nějaký zákon schválený parlamentem, poslanci ho budou moci přesto prohlásit za platný.
Chystanou reformu nejostřeji odsoudila nejvyšší státní zástupkyně Gali Baharav-Miara, která upozornila, že změny udělí vládě prakticky neomezenou moc, připraví jednotlivce o institucionální ochranu a zničí demokratický charakter Izraele. Navíc se podle ní Netanjahu nesmí na reformě podílet, protože je souzen kvůli korupci, a je proto ve střetu zájmů.
Soudní reforma není jediným kontroverzním krokem vlády. Kneset bude už příští týden schvalovat návrh zákona, který umožní návrat do dvou ministerských funkcí předsedovi druhé nejsilnější koaliční strany Šas Arjemu Derimu. Jeho odvolání z vlády nařídil Nejvyšší soud, protože Deri je v podmínce za neplacení daní a praní špinavých peněz.
Ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir zase po nedávném teroristickém útoku v Jeruzalémě se sedmi izraelskými oběťmi urychlil proces vydávání licencí k držení zbraní. Každý den jich teď přibývá přes 400 a v posledních čtrnácti dnech stoupl počet vydaných povolení oproti minulému měsíci pětinásobně. Zjednodušily se i podmínky, včetně psychologického posudku žadatele. Odborníci varují, že zvýšený počet zbraní ve veřejném prostoru povede k růstu případů užití zbraní k vyřizování osobních účtů, domácímu násilí nebo sebevraždě.
Palestinská samospráva zatím neobnovila zrušenou bezpečnostní spolupráci s Izraelem, jak to nedávno slíbila americkému ministrovi zahraničí Antonymu Blinkenovi, a izraelské speciální jednotky dál pokračují v zásazích proti teroristům na Západním břehu; jen od začátku roku bylo už při střetech s ozbrojenci zabito 43 Palestinců. Samospráva se vymlouvá na radikální kroky ministrů Itamara Ben Gvira a Becalela Smotriče a proti teroristům nezasahuje. Neodsoudila ani lednový teroristický útok v Jeruzalémě, protože, jak řekl její předseda Mahmúd Abbás řediteli CIA Williamu Burnsovi, „v současné vypjaté atmosféře by to byla politická sebevražda“.
Ministr financí Smotrič proto zdvojnásobil částku, kterou bude samosprávě strhávat z cel a daní, jež pro ni Izrael vybírá. Chce ji potrestat za vyplácení rent vězněným teroristům, jimž samospráva věnuje okolo 180 milionů dolarů ročně. Smotrič jí teď nově zadržel skoro 29 milionů dolarů a dalších 57 milionů jí strhl na odškodnění rodin izraelských obětí terorismu. Prvním čtením v Knesetu už také prošel vládní návrh zákona, který má zbavit izraelského občanství všechny izraelské Araby, kteří se dopustili teroristického činu a pobírají za to rentu od palestinské samosprávy. Vláda zároveň rozhodla, že všichni teroristé s izraelským občanstvím a členové jejich rodin přijdou o zdravotní a sociální pojištění.
Vládní ultraortodoxní strany se zase pustily do zpřísňování náboženských restrikcí. Jednotný judaismus Tóry předložil legislativní návrh na zavedení hodin, kdy se budou v národních parcích a rezervacích koupat odděleně muži a ženy, a v plánu má i omezení přistěhovalectví Židů do Izraele. Proti tomuto záměru protestovalo v dopise izraelské vládě na 170 představitelů amerických liberálních židovských institucí.
Netanjahu však ví, že některé z kroků, které koaličním partnerům slíbil, nemůže realizovat. Ve čtvrtek byl na nátlak pobouřené veřejnosti nucen zrušit návrh zákona strany Šas, který chtěl drasticky omezit svobodu modlení u Zdi nářků. Měl povolit jen ultraortodoxní úzus, trestat společné modlitby mužů a žen či „nevhodný oděv“ věřících vysokými pokutami a zavést tresty vězení pro ženy, které se u Zdi modlí mužským způsobem.
Další problém pro Netanjahua představuje americký nesouhlas s udělením speciálních pravomocí ministru Smotričovi týkajících se Západního břehu. Koaliční dohoda mu je slíbila, aby mohl rozšiřovat židovské osady a řídit život Palestinců v oblasti pod izraelskou správou, například demolovat jejich domy a zamítat stavbu nových. Smotrič ještě tyto kompetence nemá a Washington Netanjahuovi naznačil, že by jejich udělení považoval za předstupeň anexe Západního břehu, kterou Smotrič dlouhodobě požaduje. Netanjahu musel také z diplomatických a bezpečnostních důvodů svým partnerům zakázat budování nezákonných židovských osad. Smotrič je velmi nespokojený, a kdyby se svou stranou z vlády odešel, ztratila by většinu.
Gita Zbavitelová, ČRo Plus
Zpětný pohled na Australian Open 2023
Pánskou dvouhru vyhrál Novak Džokovič nasazený jako 4, který ve finále porazil nasazenou 3 Tsisipase z Řecka 6:3, 7:6, 7:6. Nasazení jako 1 a 2 Nadal a Ruud vypadli v 2.kole. Úspěšní naopak byli nenasazení Jiří Lehečka a Američani Shelton a Paul, kteří postoupili do ¼ -finále turnaje.
Nejvýše nasazená dáma Iga Swiatek (1) z Polska vypadla ve 4.kole a Jabeur (2) z Tuniska prohrála v 2.kole s Markétou Vondroušovou. Dvouhru vyhrála nasazená 5 Aryna Sabalenka z Běloruska. Dámskou čtyřhru vyhrály Krejčíková se Siniakovou. Pánskou čtyřhru vyhrál domácí pár, smíšenou čtyřhru brazilský pár Luisa Stefani – Rafael Matos.
Více zájmu jsme věnovali mládeži. Juniorky Tereza Valentová (2) a Renata Jamrichová (15) postoupily do čtvrtfinále dvouhry. Nenasazené dívky Jamrichová s Italkou Federicou Urgesi vyhrály juniorskou čtyřhru. To bylo skoro neuvěřitelné, Italka v singlech totiž vypadla již v 2.kole.
Další grand-slamový turnaj Roland Garros se hraje od 22.5. do 11.6.2023.
Palestinští teroristé stupňují útoky v Izraeli
Bezpečnostní situace v Izraeli se nezlepšila ani po mnohaměsíční operaci armády na palestinských územích. Ta začala loni v dubnu po řadě teroristických útoků, které zabily devatenáct Izraelců, a speciální jednotky podnikaly zátahy na podezřelé z terorismu skoro každou noc.
Ve čtvrtek provedly akci v Dženínu, aby zastavily velký chystaný teroristický útok, o kterém měly zpravodajské složky zcela konkrétní informace. Vojáci, kteří tam přišli zatýkat, a nikoli bojovat, však byli okamžitě napadeni místními ozbrojenci a v následné tříhodinové bitvě zabili osm teroristů většinou
z Islámského džihádu a jednu civilistku a dvacet dalších Palestinců zranili. Byla to operace s nejvyšším počtem mrtvých za mnoho let. Tolik je jich proto, že k zásahu došlo přes den, jelikož hrozba teroristického útoku byla nanejvýš naléhavá. Vojáci většinou zasahují v noci, aby bylo riziko bojů i obětí menší.
Dženín je největším hnízdem teroristů na Západním břehu a tamější ozbrojenci stojí za řadou útoků, které si vloni vyžádaly celkem 31 mrtvých izraelských civilistů a vojáků. Teroristické skupiny v Pásmu Gazy slíbily Izraeli odvetu a v noci na pátek odpálily na Izrael devět raket, které naštěstí nikoho nezabily ani nezranily.
Armáda za to zničila zbrojní sklad a důležitou vojenskou základnu Hamásu. Šlo o první rakety od začátku ledna, kdy teroristé jednu vystřelili na protest proti procházce izraelského ministra národní bezpečnosti Itamara Ben Gvira po jeruzalémské Chrámové hoře.
Hned v pátek došlo k další bitvě v Náblusu, při které vojáci zranili přes padesát Palestinců.
Palestinská samospráva označila operaci v Dženínu za „masakr“, vyhlásila za mrtvé teroristy třídenní smutek a svěsila vlajky na půl žerdi. Přerušila také bezpečnostní spolupráci s Izraelem a prohlásila, že ho bude žalovat u Mezinárodního trestního soudu.
Skutečný masakr se však odehrál v pátek večer. Arab z Východního Jeruzaléma přijel do tamější čtvrti Neve Jaakov, a než byl zabit, postřílel sedm izraelských věřících a tři další zranil, když po pátečních modlitbách vycházeli ze synagogy. Mezi mrtvými je i čtrnáctiletý chlapec nebo manželský pár, který
vyběhl z domu pomoct raněným. Byl to nejhorší teroristický útok v Jeruzalémě za posledních dvanáct let a názorně světu ukázal, proč izraelští vojáci provádějí operace proti teroristům.
Tento tragický incident paradoxně odvrátil další odsuzující rezoluci Rady bezpečnosti OSN, jejíž zasedání svolaly po operaci v Dženínu Spojené arabské emiráty, Francie a Čína. Všech patnáct členů rady, včetně Ruska a Číny, místo izraelských vojáků odsoudilo masakr v Jeruzalémě a k Dženínu žádnou rezoluci nepřijalo.
Hned v sobotu ráno teprve třináctiletý arabský chlapec vážně zranil pistolí otce se synem u hradeb jeruzalémského Starého Města. Policie zvýšila pohotovost na nejvyšší úroveň a vyzvala občany s povolením mít zbraň, aby ji s sebou neustále nosili. Armáda posílila jednotky v celém Izraeli i na Západním břehu. A premiér Binjamin Netanjahu na sobotní schůzi bezpečnostního kabinetu oznámil, že vláda kromě jiného nechá urychleně zbourat domy teroristů, odebere rodinám těch arabských s izraelským občanstvím sociální dávky a urychlí proces vydávání licencí k držení zbraní Izraelcům.
Nejnovější události vyvolávají otázku, nakolik je desetiměsíční izraelská bezpečnostní akce úspěšná. Vojáci vloni při protiteroristických operacích zabili přes 170 Palestinců a více než dva a půl tisíce dalších pozatýkali. Zátahy stále pokračují; jen za leden je mrtvých teroristů 32. I když jsou však ve vězení tisíce
Palestinců, dál přibývá takzvaných „osamělých vlků“, kteří na Izraelce útočí a proti nimž se nedá zasáhnout preventivně. Naposledy před týdnem se jeden pokusil zabít nožem farmáře na Západním břehu, další chtěl ve středu u jiné osady pobodat vojáka, k třetímu pokusu o útok došlo ve čtvrtek a v sobotu večer střílel palestinský útočník na jednu tamější restauraci. Izraelská bezpečnostní služba Šin Bet také na Západním břehu odhalila rozsáhlou síť agentů Hamásu, kteří tam za peníze najímali útočníky. Počet útoků navíc stále roste – střeleckých incidentů bylo vloni 285, skoro pětkrát víc než v roce 2021 a desetkrát víc než v roce předchozím, a loňský počet zavražděných Izraelců byl skoro osmkrát
vyšší než předloni.
Situace v Pásmu Gazy se snad uklidnila, protože Hamás utrpěl v předloňském konfliktu velké ztráty a další válku si zatím nepřeje. Eskalaci nechce ani nová izraelská vláda kvůli tlaku Američanů a pondělní návštěvě jejich ministra zahraničí Antonyho Blinkena. Také palestinská samospráva si snad přerušení bezpečnostní spolupráce brzy rozmyslí, protože bez ní by ji mohl brzy svrhnout Hamás.
Po operaci v Dženínu snad všechny teroristické skupiny na Západním břehu a v Pásmu Gazy slíbily Izraeli pomstu, a situace tak zůstává napjatá.
Gita Zbavitelová, ČRo Plus
Izraelská vláda přišla o jednoho ministra
Necelé tři týdny od nástupu nové izraelské vlády byl premiér Binjamin Netanjahu nucen vyloučit jednoho ministra. Nejvyšší soud vyřešil několik stížností rozhodnutím, že předseda druhé největší koaliční strany Šas Arje Deri nesmí zastávat ministerskou funkci. Stál v čele hned dvou resortů – vnitra a
zdravotnictví.
Deriho jmenování ministrem je podle Nejvyššího soudu vzhledem k jeho „vleklé a soustavné kriminální minulosti během výkonu státních funkcí nanejvýš nepřiměřené“. Nejvyšší státní zástupkyně Gali Baharav-Miara proto Netanjahuovi nařídila, aby ho z vlády odvolal. Kdyby to byl neudělal do neděle,
nastala by ústavní krize, ale také by to znamenalo pohrdání soudem, což by bylo krajně nemoudré, protože Netanjahu je trestně stíhán za korupci, zneužití důvěry a podvody.
Deri je recidivista, a navíc v podmínce. Před čtyřmi lety byl obžalován z neplacení daní a praní špinavých peněz, ale začátkem loňského roku uzavřel se soudem dohodu, v které slíbil, že výměnou za podmíněný trest zaplatí pokutu a odejde z politiky. Bez tohoto slibu by byl jeho čin prohlášen za „morálně opovrženíhodný“ a Deri by se nesměl vrátit do politiky sedm let. Svůj slib ale nedodržel.
Netanjahu mu vnitro přidělil, přestože Deri byl v téže funkci v roce 2000 odsouzen za přijetí úplatku ve výši více než 150 000 dolarů k tříletému vězení, z něhož si odpykal 22 měsíců. V roce 2011 se vrátil do politiky a dva roky nato byl opět zvolen poslancem. O rok později ho zakladatel strany Šas a bývalý
vrchní sefardský rabín Ovadja Josef nazval „zlým člověkem a zlodějem“ a Deri z parlamentu odešel – ale už po roce se opět vrátil.
Ministerstva vnitra a zdravotnictví by teoreticky mohl řídit Netanjahu, kdyby však nebyl už tři roky trestně stíhán. Takový člověk nesmí podle izraelského zákona zastávat ministerskou funkci, přestože premiérem být kupodivu smí.
Netanjahu udělal maximum, aby Deriho do vlády dostal. Jeho vládní koalice prosadila v Knesetu legislativu, které se kvůli konkrétnímu zaměření na tohoto politika začalo říkat „Deriho zákon“ – umožňuje, aby se stal ministrem podmíněně odsouzený člověk.
Netanjahu prohlásil, že Deriho „odvolává s těžkým srdcem“, ale najde způsob, jak ho do vlády vrátit. Prozatím mu ponechal čestnou funkci takzvaného „náhradního premiéra“, kterou si vymyslel za své kratičké vlády v roce 2020 pro dnešního člena opozice Benyho Gance, aby se s ním nemusel vystřídat na bázi dohodnuté rotace.
Vyřadit Deriho z vlády Netanjahu nechce. Nejenže by koalice bez jeho strany Šas nemohla pokračovat, ale premiér ho potřebuje i k prosazení zákonů, které by pozastavily nebo zrušily jeho trestní stíhání. A ultraortodoxní a ultranacionalistické vládní strany zase chtějí za každou cenu oslabit Nejvyšší
soud, který je překážkou jejich plánované proosadnické a protipalestinské politiky.
S odvoláním Deriho z funkce ministra souhlasí nejen 65% Izraelců, ale i 57% voličů Netanjahuovy strany Likud, a dokonce i 22% voličů Deriho Šasu. „Když nám zavřou dveře, vlezeme oknem,“ prohlásil však Deri po verdiktu soudu. A ujistil veřejnost, že z politiky neodejde a zůstane poslancem Knesetu. Nejvyššímu soudu tak mohou přijít další stížnosti – dokud vláda nepřijme plánovanou reformu soudnictví, která má nadřadit rozhodnutí Knesetu verdiktům Nejvyššího soudu. Už tři soboty po sobě proti tomuto záměru protestovaly desetitisíce lidí v celém Izraeli; tu poslední jich bylo jen v Tel Avivu více než 110 000.
Gita Zbavitelová, ČRo Plus
Nová izraelská vláda plní své radikální předvolební sliby
Jestli někdo doufal, že nová izraelská vláda neuskuteční své radikální plány, tak se mýlil. Kabinet se do plnění předvolebních slibů pustil s vervou a premiér Binjamin Netanjahu svým partnerům v jejich krocích nebrání.
Ministr financí Becalel Smotrič předložil návrh na zrušení zvláštní daně na plastové nádobí, kterou v rámci boje za ochranu životního prostředí zavedla předchozí vláda. Kritizovali ji však ultraortodoxní židé, kteří vyhazovací nádobí používají nejvíc. A tak bude loňský zákon do konce roku zrušen a zvýšená cena plastového nádobí zase klesne. Smotrič chce také zrušit zvláštní daň na nealkoholické slazené nápoje, která byla zavedena s cílem snížit jejich konzumaci a výskyt cukrovky, jenž patří k nejvyšším na světě.
Ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir nařídil policii, aby zasahovala razantněji proti demonstrantům. Minulou sobotu se v Tel Avivu konal protivládní protest asi deseti tisíc lidí a zásah policie připadal Ben Gvirovi příliš mírný. Odteď mají ostře zakročit proti každému, kdo blokuje silnice nebo nese „podněcující“ transparent, například s nápisem přirovnávajícím vládu
k nacistům.
Další vládní kroky jsou rozumnější. Prvním čtením už prošel návrh zákona, jenž zbavuje izraelského občanství a práva pobytu odsouzené teroristy, kteří za své vraždy pobírají odměny palestinské samosprávy. To podněcuje útoky na Izraelce, a není proto důvod, proč by příjemci rent měli požívat výhod židovského státu. Jen v roce 2020 samospráva vězněným teroristům podle odhadů vyplatila přes 180 milionů dolarů. Až zákon vstoupí v platnost a terorista izraelské občanství či právo pobytu ztratí, bude předán palestinské samosprávě anebo zůstane v izraelské věznici.
Další krokem je zhoršit odsouzeným teroristům podmínky ve vězení, aby tam nebyli „jako na letním táboře“, jak řekl Itamar Ben Gvir. Kvůli snaze předchozích vlád vyhnout se vězeňským vzpourám a hladovkám byla situace vězňů skutečně luxusní – směli se dívat na televizi, sami si vařit, mít kapesné a
utrácet je ve vězeňské kantýně, dostávat renty palestinské samosprávy odstupňované podle počtu zavražděných Izraelců, hrát tenis, fotbal či basketbal nebo přijímat návštěvy příbuzných i poslanců Knesetu. V celách byli členové stejných teroristických skupin, a mohli tak odtamtud plánovat teroristické útoky, což se také dělo. Měli dokonce svého „mluvčího“, který se jejich jménem dožadoval stále dalších výhod a předkládal stížnosti. Teroristé dokonce donedávna směli dálkově studovat a získat titul. To všechno se má teď zrušit, aby neměli nic víc než to, co nařizuje zákon. Vězeňská správa už začala Palestince rozvážet do různých věznic s nejvyšší ostrahou, aby nebyli spolu jako doposud, a v příštích týdnech jich takto „přerozdělí“ na dva tisíce.
Bezpečnostní kabinet také schválil sankce namířené proti palestinské samosprávě za to, že v rozporu s dohodami z norského Osla neustále podniká jednostranné kroky s cílem poškodit Izrael a stěžuje si na něj u Mezinárodního trestního soudu. Vláda bude proto zabavovat výnosy z daní, které pro
samosprávu vybírá, a bude je přidělovat izraelským obětem palestinského terorismu – letos to bude v přepočtu šest a čtvrt milionu dolarů. Vládní kritici varují, že toto rozhodnutí posílí palestinské extremisty a může vést i k pádu samosprávy, ale Smotrič prohlásil, že dokud samospráva podporuje terorismus,
je mu jedno, jestli existuje. Další sankce postihují nejvyšší palestinské představitele za to, že šli přivítat propuštěného palestinského teroristu, jenž si v Izraeli odpykal čtyřicet let za vraždu izraelského vojáka. Do Izraele teď nesmějí vstoupit tři vysocí představitelé hnutí Fatah Mahmúda Abbáse a palestinský ministr zahraničí Rijád Malkí nesmí do ciziny. I tento krok je správný – samospráva už řadu let Izraeli diplomaticky škodí v naději, že tak dosáhne vzniku samostatné Palestiny spíše než jednáním, kdy by musela přijmout řadu ústupků.
Itamar Ben Gvir také zakázal vyvěšovat palestinskou vlajku na veřejných místech. Především však navzdory výhrůžkám teroristického Hamásu navštívil Chrámovou horu. Netanjahu se mu to snažil rozmluvit, ale Ben Gvir tam stejně šel – tedy spíše se plížil, časně ráno, co nejméně nápadně a bez jakýchkoli provokací, jen aby ukázal, že se pohrůžek nebojí. Intifáda nevypukla a z Gazy byla odpálena jen jediná raketa, která do Izraele ani nedoletěla. Podle dohody z roku 1967 Židé na Chrámovou horu chodit mohou, ale nesmějí se tam modlit, což Ben Gvir nedělal, a tudíž takzvaný „status quo“ neporušil. Situace je však složitější. Už nejednou kvůli podobným krokům vypukl konflikt a kvůli Ben Gvirově výletu mohli umírat lidé. Podobná procházka Ariela Šarona v roce 2000 vyvolala druhou intifádu, při které zahynulo více než tisíc Izraelců. Ben Gvirova procházka také rozhněvala arabské spojence Izraele a Spojené arabské emiráty zrušily plánovanou návštěvu Netanjahua.
Vláda chce také do konce března schválit kontroverzní reformu soudnictví, která má výrazně oslabit Nejvyšší soud. A ministr zahraničí Eli Kohen oznámil, že současná vláda bude sice dál posílat humanitární pomoc Ukrajině, ale nebude už kritizovat Rusko, což znepokojilo především Spojené
státy.
I když se proti některým krokům nové vlády nedá nic namítnout, mohou Izrael odcizit jeho spojencům a snížit šanci na gesta dobré vůle či pomoc, až je bude kabinet potřebovat. A kdyby padla palestinská samospráva, situace v Izraeli by se výrazně zhoršila, protože moci na Západním břehu se může
chopit Hamás. Ať je samospráva, jaká je, zatím proti teroristům alespoň nějak zasahuje, a je v zájmu Izraele její existenci podporovat, protože je to nejméně špatná varianta ze všech ostatních, mnohem horších.
Gita Zbavitelová, ČRo Plus
