Domů
Komplikovaná situace v Libanonu
Válka zůstala na mrtvém bodě nejen v Íránu a Pásmu Gazy, ale i v Libanonu. Donald Trump si přeje, aby Izrael neútočil na tamější teroristické hnutí Hizballáh, a prodloužil původně desetidenní příměří na tři týdny. Chce dát šanci izraelsko-libanonským jednáním, přestože naděje na mírovou dohodu jsou nulové.
Hizballáh však útoky na izraelské vojáky nezastavil, protože na klid zbraní nepřistoupil. Nikdo ho o to kupodivu ani nežádal – podle Trumpa má příměří platit mezi Izraelem a libanonskou vládou, jenže ta s ním neválčí. Těsně předtím, než příměří vstoupilo 17. dubna v platnost, Hizballáh odpálil na Izrael třicet raket za hodinu.
Premiér Binjamin Netanjahu zdůraznil, že Izrael má od Američanů povolení „reagovat na bezprostřední hrozby“. Naléhá však na Trumpa, aby klid zbraní ukončil do poloviny května, protože narušuje odstrašující sílu Izraele.
Hizballáh praktikuje model Hamásu z Pásma Gazy – zaútočí na vojáky, a když ti útočníka zlikvidují, Hizballáh obviní Izrael z porušení příměří. Útočí denně a tvrdí, že bude pokračovat, dokud Izraelci z Libanonu neodejdou. Dokonce zabili i francouzského vojáka mírových sil UNIFIL.
Rozhovory velvyslanců obou zemí v USA pokračovaly v přátelském duchu i druhým kolem, ale nevzešlo z nich nic, co by situaci v Libanonu vyřešilo. Libanonci požadují úplné příměří na obou stranách, což je vzhledem k nepřestávajícím útokům Hizballáhu neproveditelné. Libanonská vláda se už ani nesnaží hnutí odzbrojit. Přestože mu v březnu oficiálně zakázala „vojenskou činnost“, v útocích na Izrael mu nebrání, útočníky nezatýká a teroristy, kteří byli zatčeni dříve, soudce propustil na kauci. Šance, že by vláda Hizballáh odzbrojila, jsou nulové.
Izraelci respektují Trumpovo přání a neútočí na teroristy v Bejrútu a na severu, ale provádějí odvety za útoky na libanonském jihu, na který se podle něj příměří nevztahuje. Od jeho začátku 17. dubna už zlikvidovali přes 50 teroristů – a od vstupu Hizballáhu do války více než 1800. Hizballáh od 2. března do 17. dubna odpálil na Izrael přes 8500 raket a útočných dronů.
Izraelská armáda hledá a likviduje zbrojní arzenál Hizballáhu. Vyhodila do vzduchu i obrovský, dva metry široký tunel v hloubce 25 metrů, který se nacházel jen deset kilometrů od izraelských hranic. Byly v něm zbraně, velitelské středisko, noclehárny a odpaliště raket namířených na Izrael.
S příměřím nesouhlasí nejen izraelská vláda, ale i dvě třetiny Izraelců. Oběťmi jednostranného klidu zbraní jsou izraelští vojáci a obyvatelé izraelského severu, které Hizballáh neustále ostřeluje.
Jeho zásoby raket se však tenčí, Írán mu momentálně nepomáhá a ubývá možností pašovat zbraně do Libanonu. Pašovací trasy mu ničí i sousední Sýrie. Její prezident Ahmad Šara prohlásil, že „Sýrie za působení Hizballáhu na svém území draze zaplatila“ a je třeba mu zabránit, aby zemi využíval. Syrská armáda dělá na svém území totéž co Izraelci na libanonském – vyhledává sklady zbraní a odpaliště Hizballáhu, likviduje je a zabavuje dodávky zbraní do Libanonu. Na všech trasách vztyčila zátarasy a prohledává všechna vozidla – ještě před pár lety nevídaný jev. Syrská armáda dokonce zmařila několik pokusů Hizballáhu o odpálení rakety na Izrael ze syrského území. Damašek to však nedělá z lásky k Izraeli, ale proto, aby získal mezinárodní uznání a především finanční pomoc od USA a EU.
Hizballáh k útokům používá, co má po ruce – lehké pušky, kaťuše, minometné a protitankové střely, ale především levné vybuchující drony typu FPV (first person view, „z pohledu první osoby“), které létají v nízké výšce a jsou řízeny optickým kabelem. Nevydávají žádný zvuk, nedají se zablokovat, jsou zaznamenány až těsně před explozí a mají tragické následky. Hizballáh jich do Libanonu propašoval tisíce a údajně je adaptuje po vzoru Ukrajinců. Tyto laciné drony v posledním týdnu zabily dva izraelské vojáky a jednoho civilistu a řadu dalších zranily. Izraelská armáda proti nim zatím nemá obranu a horečně ji vymýšlí; nedávno začala testovat „protidronové sítě“, které používají Ukrajinci.
Hizballáh vznikl a existuje pouze proto, aby bojoval proti Izraeli. Momentálně doufá v mírovou dohodu mezi Izraelem a libanonskou vládou, která by přiměla Izraelce ke stažení ze země a umožnila mu, aby se dozbrojil a připravil na další kolo bojů.
Současná situace je neřešitelná a závisí na výsledku války proti Íránu. Zatím není vůbec jasné, kdy a jak válka skončí. Nepřinesla jednoznačný výsledek ani s Íránem, ani s Hizballáhem, ani s Hamásem a podle průzkumů si Izraelci nemyslí, že jejich země vyhrála. Příměří jen všem jejich nepřátelům umožnilo, aby se vzpamatovali a znovu posílili.
Izrael zastavil „kondomovou“ flotilu
Propalestinští příživníci zase jednou usoudili, že je třeba upoutat celosvětovou pozornost, a zorganizovali další flotilu, která „prorazí blokádu Pásma Gazy“ a přiveze tamějším obyvatelům „humanitární pomoc“. Dělají to soustavně, přestože blokáda pásma, kterou Izrael vyhlásil v roce 2007 poté, co moc v enklávě převzal Hamás, je v souladu s mezinárodním právem, protože brání dodávkám zbraní teroristům. Uznává ji dokonce i protiizraelská OSN. Izrael každé flotile zdůrazňuje, že jestli chce do Gazy dodat humanitární pomoc, má ji předat úřadům a ty ji doručí, ale to by se propalestinští aktivisté nezviditelnili. Raději organizují celosvětovou show. „Poplujeme, protože Gazané mají právo na existenci,“ prohlásila ředitelka Greenpeace Spain Eva Saldaña.
Izrael všechny předchozí flotily zastavil, naposledy loni v říjnu, kdy se akce asi 40 plavidel zúčastnilo na 450 osob, včetně bývalé bojovnice proti klimatu Grety Thunberg. Všichni účastníci byli zadrženi, uvězněni a později deportováni. Na lodích žádná humanitární pomoc nebyla. Současné flotily se Greta neúčastní.
Tentokrát panuje v Pásmu Gazy příměří a denně tam proudí 600 kamionů humanitární pomoci, nejvíc od začátku izraelské války proti Hamásu a dokonce víc než před ní.
Současná flotila Sumúd měla nelehký začátek. Už v březnu zadrželo řadu zájemců o účast Tunisko a zahájilo vyšetřování finančních darů flotile – případného podvodu, praní špinavých peněz či zneužití finančních prostředků. Tuniské úřady také účastníkům zakázaly uspořádat propagační „slavnost“.
Zhruba tisíc aktivistů vyplulo směrem ke Gaze 12. dubna z Barcelony na 80 lodích. Flotila měla upozornit svět, že „Pásmo Gazy je stále terčem sílící blokády, násilí a strádání“.
Brzy však propukl skandál – jeden z hlavních organizátorů byl obviněn z „nevhodného sexuálního chování“ na předchozí flotile, napsal New York Post s odkazem na zprávy, které kolují v aktivistických skupinách. Člen řídicího výboru flotily, 39letý brazilský aktivista Thiago Ávila, byl obviněn, že na předchozí flotile „navázal sexuální vztahy s několika dobrovolnicemi“, a dopustil se tak nevhodného chování. Ávila všechno popřel a označil za pomluvu. Skupina údajně celou záležitost vyšetřila a nic nevhodného nezjistila – zjevně šlo o konsensuální sex. Flotily se patrně inspirují životem hippies v 60. letech a jejich heslem Make Love Not War.
Současnou flotilu pronásledují obvinění z nedostatečné transparentnosti financování i neshody mezi aktivisty, z nichž někteří navrhují poslat dodávky humanitární pomoci zavedenými cestami. Objevili se i kritikové zahajovací akce s cílem upoutat k flotile pozornost – organizátoři za peníze dárců uspořádali festival s koncerty, workshopy a prodejem zboží. Flotila chtěla „pro Gazany“ vybrat milion dolarů, ale není známo, zda se jí to podařilo ani co se s penězi stalo. Ávila se flotily Sumúd účastní také a mezi účastníky je i sestra nové irské prezidentky, zavilé antisemitky Catherine Connolly.
Izraelský ministr obrany Jisrael Kac v úterý prohlásil, že protiteroristický zákon dovoluje zabavení majetku, který je určen k teroristické činnosti, a připomněl, že flotila Sumúd porušuje Rezoluci OSN č. 2803, podle které musí humanitární pomoc proudit do Pásma Gazy pouze oficiálními cestami. Flotila podle Kace „narušuje snahu prezidenta Trumpa o dosažení regionální stability“ a bude zastavena.
Izraelci ji zastavili hned ve středu u Kréty, přestože do izraelských vod měla vplout až za týden.
Vojáci zabrali 21 plavidel z 60, zadrželi na 170 aktivistů a převezli je do Izraele, odkud budou deportováni. Jejich lodím poškodili motory a nechali je na moři; podle turecké agentury Anadolu, „armáda zničila navigační zařízení, stáhla se a záměrně nechala stovky civilistů uvězněných na nefunkčních či poškozených plavidlech přímo v dráze blížící se mohutné bouře“ (sic!). Některá ze zbývajících asi 40 plavidel raději zvolila návrat domů a další v plavbě pokračují za bedlivého dohledu vojáků. Jestli poplují k břehům Pásma Gazy, budou rovněž zastavena.
Aktivisté jako vždy obvinili Izraelce z „ohrožování automatickými zbraněmi“, zatímco vojáci uvedli, že k obsazení lodí došlo bez jediného incidentu.
Účastníci flotily se u Kréty pokusili zablokovat cestu plavidlu izraelské společnosti Zim na cestě do Izraele, čímž porušili námořní právo, takže vojáci lodě obsadili dříve, než původně plánovali. Podle nejmenovaného izraelského představitele však k zásahu došlo tak brzy proto, že lodí a aktivistů je tentokrát mnohem více než loni.
Izrael našel na jedné lodi zásobu kondomů a drog a říká teď propalestinské akci „kondomová flotila“.
Hamás v Pásmu Gazy sílí
Válka proti Íránu zatlačila do pozadí Pásmo Gazy – k radosti Hamásu. Termín, do kterého měly gazanské teroristické skupiny složit zbraně, prošel a Hamás odzbrojení výslovně odmítl, přestože kdyby to udělal, Izrael by se musel stáhnout z prakticky celého Pásma Gazy. I když teroristé původně odzbrojení slíbili, teď tvrdí, že je to „v rozporu s právem Palestinců na odboj“. Ale dalo se to čekat.
Po likvidaci velitelů Jahjá Sinwára a Muhammada Dajfa vede hnutí horda průměrných zoufalců neschopných strategického myšlení. Hamás nemá jednotné vedení a o nejvyšší funkci už několik měsíců soupeří v exilu proíránský Chálil al-Hajá a bývalý politický vůdce hnutí Chálid Mišál podporovaný Katarem a Tureckem.
Hamás v Pásmu Gazy využívá situace, kdy se pozornost světa soustřeďuje na Írán a Libanon, a za celosvětového nezájmu posiluje a upevňuje moc, dozbrojuje a připravuje se na další konflikt s Izraelem.
Nedávno se probrala ze zimního spánku i Trumpova Rada míru a vyzvala Hamás ke složení zbraní, jak předpokládá příměří, které vstoupilo v platnost před rokem. Hamás to odmítl, ale nejednoznačně, aby získal víc času.
Situace v pásmu je stejná jako před rokem – Izrael ovládá větší a Hamás menší polovinu enklávy. Teroristé vojáky provokují a porušují podmínky příměří tím, že denně překračují stanovenou linii klidu zbraní. A protože Izraelci nemohou vědět, zda se nejedná o útok, provokatéry, kteří neuposlechnou výzvy k odchodu, zastřelí, což Hamás prezentuje světu jako „porušení příměří“. Vymýšlí si i další zástupné důvody, proč nemůže zbraně složit, aby získal čas, přestože jeho arabští a turečtí spojenci ho vyzývají k pragmatičtějšímu přístupu.
Odzbrojení Hamásu je však podmínkou zahájení rekonstrukce enklávy, takže nejvíc to odnášejí obyčejní Gazané, kteří už dva a půl roku žijí v provizorních podmínkách. Hamás se snaží Radu míru přimět, aby obnovu enklávy zahájila i bez jeho odzbrojení, ale marně – postup je stanoven jasně. Rada míru však získala mnohem méně peněz, než doufal Donald Trump – sedm miliard dolarů; přispěly jen Spojené arabské emiráty, Maroko a USA. Členové ustavující schůze Rady míru přitom slíbili 17 miliard a náklady na obnovu pásma se odhadují na 70 miliard.
Do Pásma Gazy proudí 600 kamionů s humanitární pomocí denně – mnohem víc než před 7. říjnem 2023 – a od ledna 2025 Gazané dostali 1,5 milionu tun potravin. Hamás však dál vytrubuje do světa lži o „hladomoru“. Přinejmenším Lékaři bez hranic mu ochotně naslouchají – krátce poté, co kamiony přivezly Gazanům náklad Nutelly, Coca Coly a gumových medvídků, manažerka Lékařů bez hranic Claire San Filippo prohlásila, že „izraelské úřady dál vytvářejí podmínky s cílem zničit v Gaze život“. A francouzský ministr zahraničí Jean-Noël Barrot chce prosadit sankce za „izraelskou politiku v Pásmu Gazy“.
Hamás stejně jako dříve zabavuje množství potravin a léků a přeprodává je za vysoké ceny. Dokonce vybírá „nájemné“ od chudých Gazanů za to, že bydlí ve stanech. Za získané peníze verbuje a cvičí nové členy a vylepšuje výzbroj. Snaží se pašovat zbraně z Egypta, vyrábí vlastní a opravuje poškozenou infrastrukturu, ale pouze svou, nikoli civilní. Likviduje údajné zrádce, monitoruje tržiště, vybírá daně a opravuje útočné tunely. Přibývá také výpovědí žen, zejména vdov a mladých dívek, které se staly oběťmi sexuálního zneužívání a znásilňování členy Hamásu výměnou za potraviny nebo peníze. Zřejmě k tomu docházelo i dříve, ale teď se Gazanky častěji odvažují promluvit, přestože jim Hamás vyhrožuje smrtí.
Sebedůvěra a bojeschopnost Hamásu sílí a obnova pásma je zatím hudbou daleké budoucnosti.
Aby si Hamás udržel „dobrou“ pověst, podniká útoky na izraelské vojáky. Ti mezitím pokračují v ničení skladů zbraní a tunelů teroristů. Dál také spolupracují s místními milicemi, které útočí na pozice Hamásu. Tyto skupiny se stále častěji spojují a podnikají útoky společně; vzniká tak gazanská protiteroristická opozice.
Bezpečnostní představitelé varují, že dokud se budou Izrael a USA soustředit na Írán a Hizballáh, situace v pásmu se nezmění. Až ale tyto války skončí, bude mít armáda v enklávě velké bezpečnostní problémy, protože Hamás bude mnohem silnější. Izrael se dostal do amerického područí a nemůže dělat vše, co by chtěl. Existuje však možnost, že si premiér Netanjahu na Trumpovi vymůže povolení obsadit celé Pásmo Gazy.
Odzbrojení Hamás bude velmi těžké, ne-li nemožné. Izrael se tak připravuje na další vojenskou konfrontaci; je odhodlán odzbrojit Hamás silou. Jestli to neudělá, situace se vrátí tam, kde byla před 7. říjnem 2023.
Čtyři pětiny všech domů v pásmu jsou zničené, ale Rada míru řeší, kolik tam postaví luxusních hotelů nebo zda vybuduje zónu volného obchodu. Z Trumpova velkolepého plánu se zatím neuskutečnilo vůbec nic. Žádné odzbrojení Hamásu, žádná vláda technokratů, žádné mírové jednotky, žádná „blízkovýchodní riviéra“. Jen horda krvelačných primitivů, která nesplnila, co slíbila, a s níž si Rada míru neví rady. Její výkonný ředitel Nikolaj Mladenov před několika dny přiznal, že jednání o odzbrojení Hamásu v podstatě zkrachovala.
Americko-íránská jednání se zasekla
Ve středu vyprší příměří s Íránem, které vyhlásil Donald Trump, a není jasné, co bude dál. Zatím panuje stav „ani mír, ani válka“ a zmatek. Obě strany vydávají diametrálně rozdílná prohlášení. Trump tvrdí, že v úterý bude pokračovat „úspěšně probíhající“ jednání a Teherán přistoupil na všechny americké požadavky; Írán je však odmítá jako přehnané a nerealistické. Stejně nepřehledná situace panuje v Hormuzském průlivu – Írán ho otevřel a zase zavřel a pokračuje i americká blokáda. Američané dokonce střelbou zastavili íránské plavidlo, které se pokusilo kolem nich proplout. Průliv je teď blokován ze dvou stran.
Podle Trumpa Teherán souhlasil, že na 15 let přestane obohacovat uran, zředí zbytky vysoce obohaceného uranu a zkonvertuje ho na plyn, zpřístupní své jaderné objekty Mezinárodní agentuře pro atomovou energii, otevře Hormuzský průliv a nebude v něm vybírat mýtné. Američané se za to stáhnou z Perského zálivu a budou postupně uvolňovat protiíránské sankce.
Ani Izraeli se tyto podmínky nelíbí – přeje si úplné ukončení jaderného programu, schází mu íránská povinnost zastavit financování Hamásu a Hizballáhu, postrádá omezení výroby balistických raket a nechce ani uvolnění sankcí, které íránskému režimu umožní opět se postavit na nohy. Podle odhadů vojenské rozvědky by Írán za navrhovaných amerických podmínek mohl do dvou let vyrobit dalších 11 000 balistických střel. Návrh je sice prozatímní, ale Teherán odmítl i tuto mírnější verzi, než byla ta původní.
Těžko však říct, zda budou rozhovory ještě pokračovat – mluvčí íránského ministerstva zahraničí Esmáíl Baghaí prohlásil, že to Írán po vypršení příměří nemá v úmyslu.
V Íránu probíhá boj o moc mezi „umírněným“ táborem prezidenta Masúda Pezeškjána, ministra zahraničí Abbáse Araqčího a předsedy parlamentu Mohammada Kalíbáfa a radikály, vrchním velitelem Islámských revolučních gard Ahmadem Váhidím, poradcem zraněného nejvyššího vůdce ajatolláha Modžtaby Chameneího Mohsenem Rezáím a Nejvyšší národní bezpečnostní radou.
Americká blokáda Hormuzského průlivu působí Íránu ztráty ve výši až 400 milionů dolarů denně, a země se tak ještě víc přiblížila ekonomickému kolapsu, protože skoro 90 % íránského obchodu probíhá po moři. Přesto je stále neústupná.
Opět se vyznamenaly Rusko a Čína – za války předávaly Íránu souřadnice amerických základen na Blízkém východě k útokům ze svých satelitů, a íránské údery tak byly velmi přesně. Rusko si s Íránem intenzivně vyměňuje zkušenosti získané ve svých válkách. Peking dodává Teheránu elektronické součástky, jako jsou vysokofrekvenční konektory nebo lopatky turbín k raketám, a údajně chce Teheránu poskytnout systémy protivzdušné obrany.
Írán mezitím porušuje příměří a bombarduje Kurdy v Iráku, ale Trump dělá, že to nevidí.
Izraelská armáda odhaduje, že Írán utrpěl škody ve výši nejméně 250 miliard dolarů. Podle jejích údajů během války odpálil na 1400 raket, ale „jen“ 39 % dopadlo na Izrael a zbytek zasáhl arabské státy v Perském zálivu. Izraelská armáda zlikvidovala 28 nejvyšších íránských představitelů, 250 systémů protivzdušné obrany a 60 % odpališť. Kvůli Trumpově příměří dílo nedokončila.
Pokud nějaká jednání ještě budou, Írán je bude protahovat, aby obnovil své vojenské schopnosti. Otázkou je, jestli to Američané dovolí – ministr obrany Pete Hegseth řekl, že USA jsou připraveny bombardování obnovit, pokud nebude dohody dosaženo. Izraelsko-americký analytik Dan Diker z Jeruzalémského střediska pro bezpečnostní otázky zdůrazňuje, že Írán není racionální hráč a už řadu desetiletí využívá jednání k získání času a přeskupení: „Není to normální země a nikdy nebude.“
Izrael nejen nedosáhl všech svých válečných cílů, ale také prohrál boj s americkým veřejným míněním. Vůbec poprvé má na něj víc Američanů negativní než pozitivní názor – v poměru 48 % : 46 %. Počet stoupenců Izraele takto výrazně klesl poprvé od roku 1989. O 12 % klesl i počet republikánů, kteří na Izrael pohlížejí příznivě.
Izrael však získal nečekaného, ale nepoužitelného příznivce – velitele ugandské armády Muhooziho Kainerugabu, který mu nabídl vojenskou pomoc ve válce s tvrzením, že „pošle Izraeli 100 000 vojáků a jediná ugandská jednotka obsadí celý Teherán“. Slíbil také, že na letiště v Entebbe umístí sochu Netanjahuova bratra Joniho, který tam v roce 1976 padl jako jediný izraelský voják při záchraně izraelských a židovských rukojmích. V roce 2022 Kainerugaba zase nabídl sto krav Itálii za sňatek s premiérkou Giorgiou Meloni.
Izraelci nemají z příměří s Íránem žádnou radost – nesouhlasí s ním dvě třetiny respondentů. Přistoupení na klid zbraní poškodilo i premiéra Binjamina Netanjahu – jeho popularita klesla ze 40 % na začátku války na 34 % a v průzkumech momentálně vítězí opozice.
Libanon jednal s Izraelem
V úterý ve Washingtonu proběhly první izraelsko-libanonské rozhovory na nejvyšší úrovni po 43 letech. Účastníky byli izraelský velvyslanec v USA Jechiel Lejter, tamější libanonská velvyslankyně Nada Hamadí a americký ministr zahraničí Marco Rubio. Izrael požadoval přesný harmonogram odzbrojení Hizballáhu, které měla libanonská vláda provést do konce loňského roku, Libanon zopakoval přání nastolit příměří a USA podpořily právo Izraele na sebeobranu a zdůraznily, že jednání může vést k významné pomoci s rekonstrukcí a oživení libanonského hospodářství; Washington už schválil 58 milionů dolarů na pomoc Libanoncům bez střechy nad hlavou. O účast velmi usilovala Francie, ale Izrael ji rázně odmítl, protože „nemá pozitivní vliv“ a v posledních letech se k němu chová nepřátelsky.
Libanonský prezident Džúzif Aún a premiér Naváf Salám o jednání s Izraelem velmi usilovali. Donald Trump dokonce ve čtvrtek tvrdil, že Aún chce osobně mluvit s Netanjahuem, ale prezident to popřel a řekl, že to nemá v úmyslu.
Hizballáh i v době jednání intenzivně ostřeloval Izrael; jen ve středu do devíti hodin ráno odpálil dvacet raket.
Navzdory rozporuplným přáním obou delegací všichni potvrdili, že atmosféra schůzky byla skvělá a účastníci souhlasili, že se sejdou znovu. Leiter po jednání řekl, že „obě strany zjistily, že stojí na stejné straně“ a „obě chtějí osvobodit Libanon“ od Hizballáhu.
Na příměří se strany nedohodly a izraelské útoky na Hizballáh pokračovaly; Izrael dělá špinavou práci za libanonskou armádu, která teroristy odzbrojit nedokáže. Postupoval co nejrychleji, protože mu bylo jasné, že na klid zbraní bude muset v nejbližší době přistoupit. Donald Trump ve čtvrtek skutečně oznámil desetidenní příměří.
Libanonská vláda zatím není suverénním vládcem ve své zemi. Hizballáh, který vznikl jako „odbojová organizace“, založil vlastní politickou stranu, zapojil se i do exekutivy, ovládl všechny složky státní správy, jedná výhradně podle příkazů svého stvořitele, strůjce a dodavatele zbraní a peněz, Íránu, a Libanonci jsou už několik desetiletí jeho rukojmím. Hizballáh udělal z Libanonu dysfunkční stát.
Teprve se ukáže, jestli se mu současná vláda dokáže postavit a udrží se u moci. Aspoň se však na rozdíl od předchozích vlád snaží Hizballáhu zbavit. Když se o nezávislost pokoušel premiér Rafík Harírí, Hizballáh ho v roce 2005 zavraždil a v roce 1982 byl zabit i prezident Bašír Džamáíl jen kvůli vstřícnosti vůči Izraeli. Atentát není vyloučený ani teď – generální tajemník Hizballáhu Naím Kásim vládu varoval stejně formulovanou pohrůžkou, jakou použil jeho předchůdce Hasan Nasralláh před zavražděním Harírího. Vládní představitelé to nepodceňují a zvýšili bezpečnostní opatření. Riziko politických atentátů je obrovské a bezpečnostní složky jsou ve stavu nejvyšší pohotovosti.
Odzbrojení Hizballáhu si už v únoru podle průzkumu YouGov přálo 63 % Libanonců a jen 9 % nikoli; dříve bylo příznivců teroristů mnohem více. Nejnovější libanonská anketa zjistila, že proti míru s Izraelem je jen 42 % Libanonců, ale 60 % šíitů, kteří řadu desetiletí šíitské hnutí a jeho boj proti židovskému státu podporují. Třetina respondentů si přeje i normalizaci vztahů.
Izrael před jednáním ve Washingtonu jen zastavil útoky na Bejrút a severní část Libanonu a soustředil údery na jih, kde se podle dohody o příměří z roku 2024 nemá Hizballáh vůbec nacházet.
Zatím není jasné, jestli něco vzejde z dalších jednání, ani zda se Izraeli podaří Hizballáh odzbrojit. Velvyslanci jednali jen o bezpečnostních opatřeních v jižním Libanonu, která by zabránila přítomnosti Hizballáhu, například o zřízení demilitarizované zóny.
Dohoda o normalizaci vztahů je však velmi daleko. Kromě jiného by se musela vyřešit i otázka sporných území a neexistují ani přesné hranice.
Hizballáh zbraně dobrovolně nesloží a Izrael ho o ně musí připravit. Hnutí také musí přestat ovládat zemi, provozovat školy, které dětem vštěpují nenávist vůči Izraeli, a přerušit vztahy s Íránem. Vláda musí zase reorganizovat libanonskou armádu a zbavit se šíitských vojáků. Kvůli jejich neochotě byly do konce loňského roku odzbrojeny jen místní palestinské teroristické skupiny.
Hizballáh by také mělo víc zemí zařadit na seznam teroristických skupin. Zatím jich je jen zhruba 27, včetně USA, EU, Británie, Francie, Kanady, Rakouska, ale i Spojených arabských emirátů. V roce 2020 uznalo Hizballáh za teroristické hnutí i Česko.
První americko-íránské jednání zkrachovalo
První přímé rozhovory mezi USA a Íránem nepřinesly žádné výsledky. Obě strany trvaly na svých požadavcích – Američané chtějí, aby Írán zprovoznil Hormuzský průliv, zcela zastavil jaderný program a podporu spojenců, omezil výrobu balistických raket a odevzdal vysoce obohacený uran, zatímco Teherán všechno kategoricky odmítá a trvá na zpoplatnění průjezdu průlivem, na pokračování jaderného programu a uvolnění miliard dolarů, které v rámci sankcí zablokovaly předchozí americké vlády. Američané ovšem na nic z toho nehodlají přistoupit. Podmínky obou stran jsou neslučitelné a posun nepřineslo ani 21 hodin jednání. Donald Trump později shrnul jednání větou: „Írán chce mít jaderné zbraně, ale mít je nebude.“
Írán tvrdí, že Hormuzský průliv nemůže okamžitě otevřít, protože neví, kde všude nakladl námořní miny, a místo toho „otevřel“ alternativní cestu, kterou má pod vojenskou i finanční kontrolou. Obě strany si myslí, že mají navrch, ale žádná si nepřeje obnovení války. Trump nicméně tvrdí, že to klidně udělá, jestli Írán neprojeví vstřícnost.
Příměří, které bylo stanoveno na dva týdny, zatím stále trvá s výjimkou izraelských útoků v Libanonu – Izrael jen zastavil bombardování Bejrútu a libanonského severu a soustředil se na infrastrukturu Hizballáhu na jihu země u svých hranic. Teroristé Izrael dál ostřelují, ale rovněž v omezené míře.
Neústupnost v otázce Hormuzského průlivu může mít pro Teherán závažné následky. Saúdská Arábie by zřejmě zvýšila kapacitu svého ropovodu Východ-Západ, který vede přes Arabský poloostrov do Janbú v horní části Rudého moře, a obchází tak íránské spojence Hútíe, arabské státy mohou investovat do alternativních exportních tras, aby obešly Hormuz, a dokonce údajně uvažují o tranzitu přes Izrael.
Není jasné, co bude dál, ale americká delegace vedená viceprezidentem J.D. Vancem z Pákistánu odjela a žádné datum dalších rozhovorů nikdo nestanovil – přesto se očekává, že budou pokračovat. USA i Izrael uvedly své armády do stavu zvýšené pohotovosti a Izrael posiluje i protivzdušnou obranu. Donald Trump už před sobotním jednáním pohrozil, že pokud Írán jeho požadavky nesplní, zničí jeho energetickou infrastrukturu, ale to by opět zvýšilo ceny ropy a to Trump nechce. Prozatím v neděli uvalil na Írán námořní blokádu a prohlásil, že americká plavidla zadrží každou loď, která popluje do průlivu a z něj, i takovou, která Íránu zaplatila požadovaný poplatek. Americká plavidla také chtějí z průlivu odstranit námořní miny.
Žádné rozhodnutí obnovit válku zatím nepadlo – obě strany mají zájem na pokračování klidu zbraní.
Nejednoznačné výsledky války proti Íránu
Dvoutýdenní příměří po 40denní americko-izraelské válce proti Íránu začalo zmatkem – Írán otevře Hormuzský průliv, ale jen za peníze; podle něj se klid zbraní týká i Libanonu, ale podle Izraele i Bílého domu nikoli; USA tvrdí, že Írán ukončí svůj jaderný program, ale Teherán to kategoricky odmítá.
V sobotu začala přímá americko-íránská jednání v Pákistánu, ačkoli Teherán hrozil, že nepřijede, jestli Izrael nezastaví útoky na libanonský Hizballáh. Nezastavil, a Íránci přijeli. Trumpovy požadavky jsou nekompromisní – Írán má zrušit obohacování uranu i výrobu balistických raket, odevzdat 450 kg vysoce obohaceného uranu, který USA údajně pohřbily hluboko pod zemí, a ukončit podporu spojenců jako Hamás a Hizballáh. Trump pohrozil obnovením útoků, jestli Írán požadavky nesplní, a ponechal v regionu všechna plavidla a letadla. Šance, že mu Teherán vyhoví, jsou však malé. Stejně nekompromisní zůstávají požadavky Íránu – chce vybírat poplatky za proplutí Hormuzem, uran neodevzdá a balistické rakety neomezí.
Průliv zůstává zavřený, protože Írán neví, kam přesně rozmístil miny. Úzkým koridorem projelo jen sedm lodí, které byly ochotny zaplatit vysoký poplatek. Trump však v sobotu prohlásil, že americká plavidla začala miny z průlivu odstraňovat.
Izrael o chystané dohodě o příměří nevěděl a USA ji s ním nekonzultovaly.
Zdá se, že amerického prezidenta přestala válka bavit a chtěl ji skončit za každou cenu. Výsledky jsou nejednoznačné, přestože USA podnikly na Írán přes 11 000 útoků a Izrael asi 5000. Američané shodili na íránské cíle 13 000 bomb a Izraelci 36 000. Útoky výrazně oslabily íránské raketové schopnosti, ale zcela je nezničily. Uran obohacený na 60 %, který lze snadno obohatit na 90 % nutných k výrobě jaderné zbraně, je sice kdesi hluboko pod zemí, ale stále v Íránu. Režim nepadl a zlikvidované nejvyšší představitele nahradili mnohem radikálnější jedinci. Írán má stále na 1000 balistických raket z původních 2500, a skoro polovinu odpalovacích ramp. Přišel o polovinu dronů, ale Rusko mu může zásoby doplnit.
Izraelská vláda si vytkla ambiciózní cíle a část veřejnosti je teď zklamaná. Opozice kritizuje premiéra Netanjahua, že válku nedotáhl do konce, nedosáhl svých cílů a zanechal v Íránu pomstychtivý režim. Jair Lapid, předseda opoziční strany Ješ Atid, také upozornil, že „Izraeli bude trvat řadu let, než napraví diplomatické a strategické škody, které Netanjahu nadělal svou arogancí, nedbalostí a špatným strategickým plánováním“. Premiér se však Trumpovi nemohl vzepřít. Připustil, že všech cílů dosaženo nebylo, a dodal, že Izrael to napraví „buď dohodou, nebo novými boji“. Trvá však na tom, že íránský režim už pro Izrael nepředstavuje existenční hrozbu.
Podle analytiků izraelského deníku Maariv válka způsobila Íránu škody ve výši 145 miliard dolarů. Režim přišel o námořnictvo i letectvo a údery na areály v Natanzi Jazdu a Araku vrátily jaderný program až o 15 let zpět. Zničily až 66 % továren na výrobu raket a dronů, na 200 odpališť a tisíce dalších poškodily. Zlikvidovaly i prakticky celé íránské vojenské a politické vedení, včetně nejvyššího duchovního vůdce Chameneího.
Írán podnikl na Izrael 479 vln útoků drony a balistickými raketami se zakázanou kazetovou municí, které zabily nejméně 24 Izraelců.
Donald Trump však válku zastavil v půli cesty; útoky nezničily všechny íránské útočné schopnosti a Teherán je může obnovit. Podle čtvrtečního průzkumu Maarivu a serveru Walla si jen 22 % Izraelců myslí, že jejich země válku vyhrála, 46 % soudí, že nikoli, a postup Netanjahua chválí pouhých 47 % respondentů. Válka byla navíc nejdražší v historii Státu Izrael – náklady se odhadují na 16–19 miliard dolarů.
Izrael v rámci příměří přestal útočit na Írán, ale vystupňoval útoky na libanonský Hizballáh. Armáda odhadla, že od začátku války zlikvidovala na 1400 jeho členů a 4300 zbrojních skladů, odpališť a dalších teroristických cílů. Izrael v Libanonu přišel o 13 vojáků. Hizballáh na něj odpálil na 3000 raket a pokračuje.
Izrael však souhlasil se zahájením přímých jednání s libanonskou vládou. Objevila se zpráva, že libanonský prezident Joseph Aoun projevil v polovině března dokonce zájem o normalizaci vztahů, ale tehdy Izrael nereagoval; nyní souhlasil zřejmě na nátlak Trumpa. Libanon však požaduje zastavení izraelských útoků a Trump alespoň jejich zmírnění, ale ještě v sobotu údery pokračovaly, stejně jako ostřelování Izraele Hizballáhem.
Válka také přinesla zlepšení vztahů mezi Izraelem a arabskými státy v Perském zálivu a ty, které ještě s židovským státem nemají dohodu o normalizaci, ji možná uzavřou. Íránské ostřelování je také poučilo, že musejí vybudovat mnohem lepší obranu.
Výsledkem války není jednoznačné vítězství, i když úspěšná bezesporu byla. Írán teď nebude nějakou dobu Izrael ohrožovat, ale jistě bude horečně obnovovat své útočné schopnosti. Ještě je však předčasné válku hodnotit, protože jestli jednání v Pákistánu zkrachují, může dojít k obnovení bojů. Binjamin Netanjahu však rozhodně posílil pozici před letošními volbami.
Izraelský trest smrti má odradit Palestince od terorismu
Svět kritizuje Izrael za přijetí zákona, který nejen umožňuje, ale přímo nařizuje udělení trestu smrti palestinským teroristům. Řada zemí i OSN tvrdí, že „porušuje mezinárodní právo“, protože se týká jen Palestinců, a nikoli Izraelců. Je to však složitější.
Přestože Izrael vykonal poslední trest smrti popravou válečného zločince Adolfa Eichmanna v roce 1962, nikdy ho nezrušil, ale pouze neuplatňoval. Podle trestního zákoníku ho lze uložit i Izraelcům za poškození suverenity státu, vlastizradu nebo pomoc nepříteli v době války, ale soudy tak přísné nejsou. Palestinci si na to zvykli a vědí, že jim poprava nehrozí. Vraždí Izraelce a pak ve vězení čekají na nějakou výměnu vězňů, zatímco hromadí peníze z vysokých rent, které jim za jejich čin vyplácí palestinská samospráva. Trest doživotí, většinou hned několika podle počtu obětí, si většina z nich nikdy neodpyká. Výměn vrahů za unesené Izraelce bylo mnoho a Palestinci si uvykli Izraelce unášet, aby z věznic dostali své druhy. Výměny jsou vždycky asymetrické – např. do roku 1985 Izrael vyměnil 1150 palestinských vrahů za pouhých šest Izraelců a v roce 2011 jich za jediného uneseného vojáka Gilada Šalita propustil 1027. Stejně nepoměrné byly i výměny Palestinců za izraelské rukojmí po masakru Hamásu ze 7. října 2023. Propuštění vrahové se pak na svobodě k terorismu vracejí – podle bezpečnostní služby Šin Bet až 82 % z nich.
Cílem nového zákona, který trest smrti nikoli pouze povoluje jako doposud, ale nařizuje, je zajistit, že terorismus se už vyplácet nebude a hrozba popravy Palestince odradí. Má se týkat jen teroristického činu a vrah má být oběšen do 90 dnů od rozsudku. Zákon také zavádí nový trestný čin, za který se trest smrti ukládá – „úmyslné zabití člověka s úmyslem popření existence Státu Izrael“, což vylučuje izraelské Židy.
Zákon však ještě nemusí vstoupit v platnost, protože proti němu byla podána stížnost k Nejvyššímu soudu, a ten ho může zamítnout.
Izraelská vláda chystá stejný zákon o trestu smrti i pro pachatele hrůzného masakru Hamásem 7. října 2023.
Popravy teroristů by ušetřily spoustu peněz palestinské samosprávě, ale mnohem větší ztráta jí hrozí už teď. Federální odvolací soud v New Yorku potvrdil, že Organizace pro osvobození Palestiny a samospráva musejí odškodnit oběti palestinského terorismu částkou 655 milionů dolarů. Anuloval tak verdikt z roku 2016, který tvrdil, že americké soudy nedisponují jurisdikcí nad palestinskými orgány. Americké soudy však nemají možnost peníze od Palestinců pro oběti získat. Může to udělat jen Izrael, když je samosprávě strhne z cel a daní, které pro ni vybírá. Podle zákona z roku 2018 jí zadržuje už několik miliard dolarů, dokud samospráva nepřestane vyplácet renty teroristům. Izraelská vláda nedávno ze zadržované částky odškodnila izraelské oběti palestinského terorismu 48 miliony dolarů.
Samospráva začlenila odměňování vrahů i do návrhu „ústavy palestinského státu“, který slibuje, že „bude chránit rodiny mučedníků“ a „vězně v okupačních věznicích i vězně bývalé“. Zároveň však tvrdí, že „Stát Palestina“ bude „předcházet násilí, omezovat je a trestat jeho pachatele“. Text si nárokuje právo na Jeruzalém, ale ani slovem se nezmiňuje o vazbách Židů na město ani o existenci Izraele na území, o němž ústava pojednává. Považuje za hlavní město Palestiny Jeruzalém a slibuje ochranu „jeho muslimských a křesťanských památek“, nikoli však židovských. Primárním zdrojem legislativy neexistující Palestiny má být islámské právo šaría. Návrh ústavy obviňuje Izrael z „etnických čistek a genocidy“, podporuje „odboj“ proti němu, nevyzývá k míru a působí spíš jako prohlášení o pokračujícím terorismu Jásira Arafata.
Podle izraelské organizace Palestinian Media Watch (PMW) samospráva loni vyplatila teroristům a jejich rodinám zhruba 315 milionů dolarů, zatímco v roce 2024 to bylo „jen“ 144 milionů. Renty dostávají nejen věznění vrahové, ale i teroristé mimo území samosprávy, např. v Libanonu nebo Jordánsku. Pobírá je na 30 000 osob. Rentu dostává mj. i 45letá Ahlám Tamímí žijící v Jordánsku, která se v roce 2001 podílela na útoku na jeruzalémskou pizzerii Sbarro, kde zahynulo 16 Izraelců, včetně sedmi dětí, a na 130 dalších bylo zraněno. Tamímí za to už získala 380 000 dolarů. Palestinští lékaři, zdravotní sestry nebo učitelé kvůli vyplácení štědrých odměn vrahům Izraelců dostávají jen část platu – pouhou čtvrtinu průměrné teroristické renty.
Pět týdnů války proti Íránu
Válka proti Íránu pokračuje a Donaldu Trumpovi dochází trpělivost. Ve svém středečním projevu prohlásil, že útoky v příštích dvou až třech týdnech vystupňuje, přestože předtím řekl, že by válku mohl ukončit i bez dohody s Íránem, tedy bez otevření Hormuzského průlivu. V takovém případě by mohl zůstat zablokovaný na neurčito a ceny ropy neklesnou. Trump však prohlásil, ať si tento problém vyřeší NATO, protože USA blízkovýchodní ropu nepotřebují. Zvažuje také vystoupení z aliance, protože Americe nepomohla, a pohrozil i zastavením vojenské pomoci Ukrajině.
Irák, jemuž blokáda Hormuzského průlivu působí obrovské ztráty, začal vyvážet ropu v cisternách po souši přes Sýrii a státy v Perském zálivu zvažují prodloužení ropovodů na západ do Středozemního moře. Nezávislá je jen Saúdská Arábie, jejíž ropovod Východ-Západ vede do Rudého moře, takže Hormuz nepotřebuje.
Španělsko, Itálie a Francie zakázaly americkým vojenským letounům přelet nad svým územím a Itálie jejich přistání na americké základně na Sicílii. Řadu zemí také pobouřilo, že izraelská policie zakázala nejvyšším katolickým představitelům v Jeruzalémě hromadné velikonoční modlitby. Důvodem byly obavy o jejich bezpečnost; do těsné blízkosti křesťanských i muslimských svatých míst v jeruzalémském Starém Městě dopadlo už několik íránských raket. Katolická církev se nakonec s policií dohodla na bohoslužbách online.
Libanonský Hizballáh intenzivně ostřeluje izraelský sever, v poslední době v koordinaci s Íránem, který zároveň ostřeluje zbytek země. Izraelská armáda v pátek přiznala, že úplné odzbrojení Hizballáhu se nepodaří, protože by to vyžadovalo pozemní operaci a okupaci celého Libanonu. Místo toho chystá rozšíření nárazníkové zóny na zhruba deset kilometrů od izraelských hranic, odkud chce vysídlit šíitské vesnice sympatizující s teroristy a rozmístit tam vojenské hlídky. Křesťanské vesnice zůstanou. Od 2. března, kdy Hizballáh na Izrael zaútočil, armáda zabila na 1000 teroristů a zlikvidovala asi 3500 jejich cílů; odpaliště, sklady zbraní, velitelská centra a pět mostů. Sama ztratila 11 vojáků.
Do války se zapojili i jemenští Hútíové, kteří v neděli odpálili na Izrael první dvě rakety od loňského října a pohrozili blokádou průlivu Báb al-Mandab.
Naděje, že v Íránu vypukne lidové povstání a režim se zhroutí, se nenaplnily. Íráncům se však nelze divit, že nevyšli do ulic – v lednu jednotky Basídž povraždily na 36 000 demonstrantů během dvou dní a desetitisíce dalších zmrzačily záměrnou střelbou do očí a dalších důležitých orgánů. V Íránu navíc neexistuje žádná jednotná opozice. Sešlo i z povstání íránských a iráckých Kurdů. Podle tureckého provládního deníku Daily Sabah je zmařil turecký prezident Erdoğan výhrůžkami nejvyšším kurdským představitelům v Iráku a Írán zase preventivním bombardováním místních Kurdů.
V Íránu teď vládnou nový velitel Islámských revolučních gard (IRG) Ahmad Vahídí a předseda parlamentu Mohammed Kalíbáf, který údajně nepřímo vyjednává s americkým viceprezidentem J.D. Vancem. Režim se navzdory obrovským škodám nezhroutil. Jeho zbylí představitelé jsou odhodláni vést opotřebovací válku, dokud budou mít čím, a blokovat Hormuzský průliv, dokud cena ropy nevystoupí na 200 dolarů za barel. Íránská junta také izolovala umírněnějšího prezidenta Masúda Pezeškjána, který projevuje ochotu k příměří, protože podle něj se režim brzy ekonomicky zhroutí.
Nové vedení je možná ještě extrémnější než to bývalé. Dokonce pokračuje v perzekuci Íránců. Internet v zemi nefunguje už přes měsíc a IRG zatýkají údajné zrádce a špiony, za které považují i lidi, kteří si posílají fotografie a videonahrávky, a popravují je. V úterý junta připojila k trestu smrti za „špionáž“ i zabavení majetku a oznámila, že už zadržela 1000 osob a 200 z nich „odsoudila“, tj. nejspíš popravila.
Izrael netuší, jestli Trump válku náhle neukončí, a tak stupňuje ničení íránských strategických cílů. Bombardoval petrochemický komplex v Tabrízu, Univerzitu imáma Hosejního v Teheránu, v jejímž podzemí IRG testovaly balistické rakety; těžkovodní reaktor v Araku nebo továrnu, kde Írán zkoušel vyrobit chemické zbraně z drogy fentanyl.
K hlavním cílům patří likvidace íránského jaderného programu. Írán má stále asi 440 kg vysoce obohaceného uranu, který zůstal hluboko pod zemí v jaderných objektech v Isfahánu a Natanzi zničených loni v létě. Podle nepotvrzených názorů některých izraelských analytiků provedly USA v úterý mohutný útok na Isfahán bombami bunker busters o váze 900 kg, které umějí proniknout i silnou vrstvou betonu v podzemí. Způsobily sekundární exploze v celé oblasti a pohřbily uran tak, že ho Íránci už nemohou vyzdvihnout. V Natanzi Američané provedli podobný úder už dříve. Trump ve středu prohlásil, že americké letectvo íránské jaderné továrny „srovnalo se zemí“.
Izraelci svrhli od začátku války do 1. dubna na íránské cíle přes 16 000 bomb a zlikvidovali zhruba 40 vysokých íránských představitelů. Íránské a libanonské rakety zabily 20 izraelských a zahraničních civilistů.
Izraelský premiér Binjamin Netanjahu v úterý prohlásil, že armáda zničila všechny nejvýznamnější íránské cíle a Teherán už pro Izrael nepředstavuje existenční hrozbu. Může sice stále Izrael ostřelovat, ale už ho nemůže zničit.
O Pesachu hrozí antisemitské útoky
Ve středu večer začíná Pesach a izraelská Národní bezpečnostní rada varuje Izraelce i Židy/židy po celém světě k maximální ostražitosti, protože jim hrozí teroristické útoky organizované Íránem. Podle nejmenovaného bezpečnostního představitele k nim Teherán projevuje „rekordní motivaci“ a odhodlání provádět je „za každou cenu“.
Izraelské bezpečnostní složky už zmařily desítky pokusů o útoky po celém světě a mnoha dalším zabránily. Citovaný zpravodajec upozornil, že hrozba od začátku americko-izraelské války proti Íránu soustavně sílí a v současnosti vrcholí. Írán považuje židovské svátky za obzvlášť vhodnou příležitost k násilí. V zemích na několika kontinentech využívá místní obyvatele a skupiny, které nenávidí Izrael, a volí nejrůznější metody. Tyto skupiny působí i v Česku, jak ukázalo nedávné podpálení zbrojovky v Pardubicích. Přihlásila se k němu protiizraelská skupina The Earthquake Faction a policie zadržela už pět osob, včetně Egypťana, který v Česku studuje na Univerzitě Karlově.
Podle izraelských zpravodajských služeb se o útoky na Židy a Izraelce v zahraničí pokouší nejen Írán, ale i palestinský Hamás a další uskupení. Nová islamistická skupina Ašáb al-Jamín se přihlásila k nedávným teroristickým útokům na synagogy a židovské objekty v Belgii, Nizozemsku, USA nebo Kanadě.
Tato skupina je zřejmě napojena na Írán. V pondělí 23. března provedla další antisemitský a obzvlášť zavrženíhodný žhářský útok na sanitky dobrovolné židovské organizace Hatzola v Golders Green v Londýně, které parkovaly u tamější synagogy. Zachraňovaly životy a bylo v nich mj. vybavení k resuscitaci, defibrilátory a kyslík. Ten při požáru explodoval a zničil okna v širokém okolí. Policie zatkla dva muže ve věku 45 a 47 let.
Německo zasahuje i preventivně – ve čtvrtek odsoudilo čtyři muže napojené na Hamás ke čtyřem až šesti letům vězení za přípravu útoků na izraelské a židovské cíle.
Izraelská Národní bezpečnostní rada zdůrazňuje, že tak intenzivní úsilí o útoky ve světě nepamatuje. Citovaný představitel navíc upozornil, že tyto pokusy neustanou ani po případném příměří mezi USA, Izraelem a Íránem a v „nějaké formě“ budou pokračovat. Obzvlášť velké nebezpečí incidentů se týká Turecka, Ázerbájdžánu, Gruzie, států v Perském zálivu, Thajska, Sinajského poloostrova a Filipín, ale riziko je velké i jinde.
Pro Pesach opět platí, že Izraelci ani místní židé se nemají účastnit žádného hromadného sederu na veřejném či otevřeném prostranství, které nebude důkladně zajištěno bezpečnostními složkami. Rovněž by na veřejnosti neměli jakkoli demonstrovat svou víru. Nehrozí jen útoky organizovaných skupin, ale i tzv. osamělých vlků jednajících na vlastní pěst.
Varování izraelské bezpečnostní rady platí i pro další svátky – Jom ha-zikaron (Den vzpomínek na padlé vojáky, 20.–21. dubna), Jom ha-acmaut (Den nezávislosti, 21.–22. dubna) i Šavuot (21.–23. května).
