Novinky ze života komunity

Domů

Izraelský kabinet se rozpustil

Posted by on 30. 06. 2022 in Významné, Ze světa | 0 comments

Ve čtvrtek dopoledne skončila izraelská vláda Naftaliho Beneta, která se z vlastního rozhodnutí rozpustila. Koalice osmi pravicových, levicových a středových stran a vůbec poprvé i jedné arabské vydržela jen rok.

Prvních šest měsíců se jí dařilo, přestože měla v Knesetu pouze těsnou většinu, ale pak někteří poslanci odmítli určité vládní zákony podporovat. Nakonec jich bylo pět a koalice se ocitla v parlamentní menšině. Když premiér viděl, že je situace neudržitelná, zvolil rozpuštění vlády.

Schválení návrhu, který zároveň rozpouštěl i Kneset, bylo dramatické. Zběh z Benetovy strany Nová pravice Nir Orbach, který je předsedou Organizačního výboru, jenž měl rozpuštění vlády projednat, se několik dní zapíral a potom zdržoval jednání, aby dal více času opozici, protože Likud Binjamina Netanjahua mu slíbil místo na své příští kandidátce. Kdyby opozice sehnala podporu 61 poslanců, mohl Netanjahu vytvořit vládu bez nutnosti voleb, protože v těch nemá podle průzkumů vítězství jisté. Opozice tak dělala, co mohla, aby získala pár přeběhlíků z vládních pravicových stran.

Koalice na poslední chvíli předložila Knesetu zákon, který zakazoval kandidovat na premiéra obžalovanému politikovi. Netanjahu by se tak ocitl mimo hru, protože stále probíhá jeho soudní proces kvůli obvinění z korupce, podvodů a zneužití důvěry veřejnosti. Opozice zase odmítala souhlasit s navrhovaným datem voleb. Nakonec se obě strany dohodly na kompromisu – vláda stáhla zákon proti Netanjahuovi a opozice slíbila, že nebude bránit rozpuštění kabinetu. Žádného přeběhlíka beztak nesehnala.

Přesto se i středeční zasedání zdrželo, protože koalice i opozice se snažily před skončením vlády prosadit co nejvíc zákonů, a prošel jen ten, jehož předkladatel přijal nějaký ústupek ve prospěch druhé strany. Večer bylo poslancům řečeno, ať jdou domů a přijdou ve čtvrtek ráno, vzápětí byli povoláni zpět kvůli hlasování před půlnocí, ale i to se pak zrušilo. Proběhlo až ve čtvrtek dopoledne.

Kdyby se rozpuštění vlády nepovedlo do čtvrteční půlnoci, ocitli by se židovští osadníci v Judsku a Samařsku, neboli na Západním břehu, poprvé v historii v právním vakuu. Opozice se v naději na převzetí moci rozhodla nehlasovat pro pravidelné obnovení platnosti zákona, který na osadníky uplatňuje izraelskou jurisdikci. Přitom izraelské pravicové strany hájí především jejich práva a osadníci tvoří hlavní skupinu jejich voličů. Platnost zákona měla o půlnoci na pátek vypršet.

Takzvaný Zákon o prodloužení nouzových opatření byl přijat po šestidenní válce v roce 1967 jako prozatímní, a proto je nutné jeho platnost každých pět let obnovovat. Reguluje nestandardní situaci, kdy Izrael vládne na území, na něž se nevztahují jeho zákony. Dává obyvatelům židovských osad izraelská práva nebo třeba zdravotní a sociální pojištění. Izraeli také umožňuje aplikovat svou jurisdikci pouze na své občany, a nikoli na Palestince, což by mohlo být v rozporu s mezinárodním právem. Kdyby se platnost zákona do půlnoci neprodloužila, půl milionu Izraelců na Západním břehu by svá práva ztratilo. Mohly by je soudit vojenské soudy, přišli by o volební právo či možnost sloužit v armádě, a dokonce by podléhali jurisdikci Jordánska, kterou Izrael po dobytí Západního břehu ponechal v platnosti pro Palestince. Ty by navíc ani nesměl věznit ve svých věznicích a musel by vězně propustit. V případě rozpuštění vlády se však platnost zákona prodlužuje automaticky. I proto vláda tolik usilovala o svůj vlastní konec, když zjistila, že jiná cesta k obnově zákona nevede.

Teď tedy Izraelci půjdou 1. listopadu k pátým předčasným volbám od dubna 2019. Až do vzniku nové vlády povede kabinet v demisi podle koaliční dohody dosavadní ministr zahraničí a předseda strany Existuje budoucnost Jair Lapid, který také v půli července přivítá v Izraeli Joea Bidena. Benet bude vicepremiérem, ale ve středu oznámil, že ve volbách už kandidovat nebude. Kneset teď bude fungovat v prozatímním stavu.

Skončil tak jeden slibný experiment. Izrael měl jeden rok vládu, v které zasedala arabská strana, jejíž předseda Mansúr Abbás jako první arabský politik uznal židovský charakter Izraele. Mohl to být model do budoucna, ale Izraelcům se nezalíbil – skoro dvě třetiny z nich si podle průzkumů Araby ve vládě už nepřejí. Mansúr Abbás přesto na rozloučenou prohlásil, že spolupráce Židů a Arabů je možná a šel by do toho znovu.

Gita Zbavitelová, ČRo Plus

Začíná Wimbledon, kde se dodržují tradice. Letos s výraznými změnami

Posted by on 26. 06. 2022 in Sport, Významné | 0 comments

Před vlastním turnajem se jako vždy hrála kvalifikace od pondělí 20.6. Za Izrael. hrál veterán Dudi Sela, kterého hned v 1.kole ho porazil Zdeněk Kolář 6:0, 6:3 a tak ani letos nebude Izrael ve Wimbledonu zastoupen. Ženy z Izraele vůbec nebyly přihlášeny.

Změny v letošním 135. ročníku:
Předem byly vyloučeni tenisté a tenistky z Ruska a Běloruska – důvodem je válka Ruska proti Ukrajině. Na jiných turnajích vystupují jako občané bez státní příslušnosti. Pomsta ATP a WTA nedala na sebe čekat: účastníci a účastnice Wimbledonu nebudou bodově ohodnoceni.

Úplné novum je zrušení „svaté neděle“ – bude se hrát, volno nebude.  Hraje se jako vždy v bílém a jako vždy míčky SLAZENGER, těmi se hrálo i na trávě v Halle ve Westfálsku, aby si hráči zvykli.

Nasazené jedničky: Novak „Nole“ Džokovič. Nechal se očkovat proti Coroně? Nevíme. ATP asi chtěla Medvěděva, za ženy Iga Swiatek z Polska.
Turnaj začíná v pondělí 27. června. Budeme občas referovat, zajímavé výsledky bude komentovat Csaba Molnár.

Izrael zesiluje tlak na Írán

Posted by on 22. 06. 2022 in Významné, Ze světa | 0 comments

Po květnovém atentátu na významného velitele íránských Revolučních gard Hasana Sajjáda Chodajra zemřelo podezřelou smrtí nejméně sedm Íránců, kteří byli rovněž členy Revolučních gard nebo pracovali na jaderném programu či vývoji vyspělých zbraní. Panuje přesvědčení, že pachatelem je stejně jako v případě Chodajra Izrael.

Írán se stále nedohodl s mezinárodním společenstvím na nové smlouvě o omezení svého jaderného programu a rychle pokračuje v nepovoleném obohacování uranu. Podle odhadů může získat materiál k výrobě atomové zbraně už za několik týdnů.

Izraelský Mosad provádí stále častější a troufalejší operace v samotném Íránu, kde v minulosti zasahoval z bezpečnostních důvodů minimálně. V dubnu tam došlo k pokusu o atentát na generála Revolučních gard Hosejna Almasího. Tentýž měsíc Mosad unesl Mansúra Rasúlího, pachatele nezdařeného útoku na izraelského konzula v Turecku, dopravil ho na neznámé místo rovněž v Íránu a podrobil ho výslechu. Kromě přiznání k pokusu o atentát v Ankaře od něj získal i informace o Chodajrovi, který byl pak v květnu zastřelen v Teheránu.

Írán podezřívá Izrael i ze zabití dvou vědců před několika týdny. Ajúb Entezárí a Kamrán Aghamolaj zemřeli za nejasných okolností na dvou různých místech; oba zřejmě na následky otravy. Entezárímu, jenž vyvíjel rakety a drony, se 31. května udělalo zle na večírku pořádaném člověkem, který hned po něm zmizel. Aghamolajovi, jenž pracoval v jaderné továrně v Natanzi, zase na služební cestě zničehonic selhaly 2. června orgány. Zhruba v téže době spadl doma z balkonu plukovník Revolučních gard Alí Esmaílzádeh. Koncem května zahynuli dva zaměstnanci vojenského komplexu v Parčinu, kde se vyvíjejí útočné drony, při útoku sebevražedných kvadrokoptér. Írán uvedl, že byli členy Revolučních gard a zemřeli jako „mučedníci“. A minulé pondělí přišli o život při dvou autonehodách dva důstojníci letectva Revolučních gard Mohammad Abdús a Alí Kamání, kteří vyvíjeli balistické střely a bezpilotní letouny. Trochu moc incidentů najednou, než aby to byly náhody.

Teherán dělá, co může, aby se Izraeli pomstil, ale zatím mu žádný plán nevyšel. Posílá do Izraele drony s výbušninami, ale armáda všechny včas sestřelí. Mosad odhalil i íránský plán únosů izraelských vědců a podnikatelů v zahraničí. Turecko v květnu zmařilo útok na izraelské turisty, na který ho upozornil Mosad. Před několika dny pak izraelská vláda důrazně vyzvala Izraelce na tureckém území, aby urychleně odjeli. Bezpečnostní agenti dokonce spěšně odvezli jeden manželský pár na letiště a odeslali domů, protože jim bezprostředně hrozil únos. Také uplynulý víkend byl dramatický; na dva tisíce Izraelců v Turecku bylo varováno, že hrozba útoku je velmi konkrétní a mají zemi okamžitě opustit nebo se zamknout v hotelovém pokoji. V sobotu bezpečnostní složky uvedly, že spolu s Turky zmařily pokus o atentát a „některým Izraelcům zbývalo jen pár minut života“.

Druhou částí izraelských zásahů proti Íránu jsou útoky na jeho dodávky vyspělých zbraní pro libanonské hnutí Hizballáh. Nejmohutnější bylo 10. června bombardování mezinárodního letiště v Damašku, kam Íránci pašují civilními letouny těžké zbraně, součástky i drony. Rakety zničily všechny ranveje a letiště muselo přerušit provoz. Nebyl to první útok; 20. května je zasáhly střely země-země z Golanských výšin a zabily tři syrské vojáky.

Při nedávném bombardování íránské továrny na výrobu raket jižně od Damašku zahynulo pět členů proíránských milicí a několik íránských inženýrů; útok ji zcela zničil, stejně jako sousední skladiště zbraní. Začátkem května připravil útok na Středisko vědy a výzkumu v syrském Masjáfu o život pět lidí, a předtím se dva jiné zaměřily na pozice Hizballáhu v oblasti Kuneitry. Izrael bombarduje i konvoje s íránskými zbraněmi směřující do Libanonu, a to i u syrsko-iráckých hranic. Izraelské námořnictvo zase odchytává náklady íránských zbraní v Rudém moři a občas ostřeluje i středomořský přístav Latákiji. Izraelský premiér Naftali Benet poznamenal, že Izrael „útočí na hlavu chobotnice a bude v tom pokračovat“.

Po útoku na damašské letiště si Rusko předvolalo izraelského velvyslance. Náměstek ministra zahraničí Michail Bogdanov ho varoval, že Moskva „nedovolí, aby se Sýrie stala válečným bojištěm cizích stran“, jako by pro ni samotnou byla Sýrie domácí hřiště a její útoky na odpůrce syrského prezidenta Bašára Asada a civilní objekty, včetně nemocnic, byly legální. Kvůli dlouhodobé koordinaci náletů s Kremlem se Izrael zdržuje kritiky ruské invaze na Ukrajinu. Bruslení na tenkém ledě se mu však příliš nedaří a vztahy s Moskvou se zhoršily. V květnu Rusové dokonce poprvé na izraelské bombardéry vypálili několik střel systému protivzdušné obrany S-300.

Izraelský tlak na Teherán je velmi silný, ale Íránci ze Sýrie neodcházejí a nevzdávají se ani snahy vyrobit jadernou zbraň.

Gita Zavitelová, ČRo Plus

Zvláštní komise Rady OSN pro lidská práva opět pranýřuje Izrael. Česká republika se ke kritice zprávy nepřipojila

Posted by on 14. 06. 2022 in Významné, Ze světa | 0 comments

Svou první osmnáctistránkovou zprávu předložila zvláštní komise Rady OSN pro lidská práva, zřízená výhradně s cílem „vyšetřit porušování lidských práv“ Palestinců Izraelem. Byla ustavena po loňské válce Izraele proti teroristickému Hamásu v Pásmu Gazy a porušování práv Palestinců podle očekávání „zjistila“ na všech frontách. Její předsedkyní je patologicky protiizraelská Jihoafričanka Navi Pillay, bývalá vysoká komisařka rady. Teď získala novou platformu, kde může svou nenávist vůči Izraeli uplatnit. Její dva kolegové-komisaři jsou stejně předpojatí jako ona.

Zpráva konstatuje, že násilnosti mezi Izraelem a Palestinci vyvolává výhradně „nucené vystěhovávání, demolice, výstavba a rozšiřování židovských osad, násilí osadníků proti Palestincům a blokáda Pásma Gazy“. O Izraeli se zpráva zmiňuje 157krát, ale jen třikrát o teroristickém Hamásu, který ho už desítky let ostřeluje, o Islámském džihádu, který dělá totéž, ani jednou a stejně tak ani jednou o Íránu, jenž usiluje o vymazání Izraele z mapy. Zpráva čerpá informace výhradně z palestinských či protiizraelských zdrojů, je plná lží a překrucuje mezinárodní právo. Palestinský terorismus zmiňuje jen okrajově, protože podle Navi Pillay je jen důsledkem „přetrvávající okupace“.

Zpráva tvrdí, že izraelská policie „agresivně zasahuje proti mírumilovným muslimům“ na Chrámové hoře, přestože jde o výtržníky, kteří skladují v mešitě Al-Aqsá zbraně a útočí nejen na policisty, ale i na modlící se židy u Zdi nářků. Izrael, který na území palestinské samosprávy dodává vodu, prý ničí „palestinské vodní zdroje“. Podle zprávy „věrohodné důkazy přesvědčivě ukazují, že Izrael nemá v úmyslu okupaci ukončit, praktikuje jasnou politiku zajištění úplné kontroly nad okupovaným palestinským územím a postupuje s cílem změnit demografii udržováním represivního prostředí pro Palestince a příznivého pro izraelské osadníky“. Tím vším údajně „násilnosti přiživuje“. Zpráva tak v podstatě palestinské násilí proti Izraelcům ospravedlňuje a schvaluje.

Její předložení pozorně sledovala nevládní organizace UN Watch se sídlem v Ženevě, jež si klade za úkol „monitorovat činnost OSN podle měřítek její vlastní Charty“. Ředitel UN Watch, právník Hillel Neuer, upozorňuje, že členy rady, nejvyššího orgánu OSN pro lidská práva, je například Venezuela, která má na 400 politických vězňů, Kuba, kde je jich jeden tisíc, Čína, která provádí genocidu Ujgurů a dalších etnických menšin, Pákistán, jenž trestá smrtí všechny, kdo se takzvaně rouhají proti islámu, Somálsko, kde se popravují homosexuálové, nebo Libye, Katar, Súdán, Uzbekistán a Kazachstán, které o dodržování lidských práv ještě neslyšely.

Navi Pillay se o objektivitu vůči Izraeli nikdy ani nepokusila. Dlouhodobě ho označuje za stát apartheidu a vyzývá k jeho bojkotu a sankcím. Podklady pro svou zprávu získala v Ženevě a Jordánsku. Izrael ji dobře zná, a proto jí do země nepovolil vstup a odmítl s komisí spolupracovat.

Proti Izraeli je dlouhodobě předpojatá celá OSN, která v roce 1947 odhlasovala zřízení dvou samostatných států na území tehdejší Palestiny, ale arabské země ten palestinský odmítly. OSN upírá Izraeli právo na sebeobranu a prakticky bez ustání ho kritizuje. Valné shromáždění od roku 2015 schválilo 125 rezolucí odsuzujících Izrael, zatímco proti Íránu jen šest, proti Severní Koreji sedm a proti Sýrii devět, ale ani jedinou proti Číně, Venezuele, Pákistánu, Kubě, Libyi nebo Turecku. Ekonomická a sociální rada OSN dokonce odsoudila „porušování práv žen“, přestože Izrael je jedinou zemí na Blízkém východě, kde panuje rovnoprávnost pohlaví a izraelské Arabky studují na tamějších univerzitách a pracují, kde chtějí. Rada pro lidská práva má kritiku Izraele jako stálý bod programu a kritizuje ho na každém svém zasedání, zatímco porušování lidských práv despotickými režimy víceméně ignoruje. Od roku 2006 odsoudila Izrael v devadesáti rezolucích, více než Sýrii, Severní Koreu a Írán dohromady. Útoky na Izrael je doslova posedlá.

Jak napsal Hillel Neuer na Twitteru, „jmenování Navi Pillay hlavní vyšetřovatelkou Izraele je stejně věrohodné jako pověřit Vladimira Putina vyšetřovatelem invaze na Ukrajinu“.

Britský plukovník ve výslužbě Richard Kemp upozorňuje, že Rada OSN pro lidská práva svým postojem udržuje izraelsko-palestinský konflikt při životě, vyvolává stále další krveprolití a její nejnovější zpráva jen zajišťuje další útoky Hamásu.

Po předložení své neobjektivní zprávy teď bude protiizraelská zvláštní komise rady „vyšetřovat“ Izrael dál; jejím úkolem je zjistit, zda se při loňské válce s Hamásem nedopustil válečných zločinů. Odpověď je ovšem jasná předem.

Po pondělní oficiální prezentaci zprávy zvláštní komise Navi Pillay v Ženevě k ní dvaadvacet zemí v čele se Spojenými státy vydalo ostře nesouhlasné stanovisko. Ohradily se proti přístupu Rady OSN pro lidská práva k Izraeli a vyzvaly ji, aby mu „přestala věnovat dlouhodobou neúměrnou pozornost a rozložila ji rovnoměrně na všechny země“. Vyjádření podepsalo mimo jiné Rakousko, Německo, Kanada, Maďarsko, Británie nebo Chorvatsko. Česká republika mezi nimi bohužel není.

Gita Zbavitelová, ČRo Plus

Izrael stěhuje do země další etiopské Židy

Posted by on 12. 06. 2022 in Významné, Ze světa | 0 comments

Minulý týden přivezla dvě letadla do Izraele na 340 etiopských Židů. Je to pokračování přesídlovací operace, která začala před skoro čtyřiceti lety.

Etiopští Židé zvaní Falašové jsou součástí komunity Beta Israel a označují se za příslušníky ztraceného židovského kmene Dan. Svůj původ odvozují od krále Menelika I., syna krále Šalomouna a královny ze Sáby, který si údajně do Etiopie odnesl i archu úmluvy s Mojžíšovými deskami a založil tam šalomounovskou dynastii. V etiopském Aksumu stojí kaple, kde se mají desky s Deseti přikázáními dodnes nacházet. Za Menelikova potomka se považoval dokonce i etiopský císař Haile Selassie, který zemřel v roce 1975. Verzí o původu etiopských Židů je celá řada, ale mnoho rabínů a vědců v průběhu staletí potvrzovalo, že Falašové jsou skutečně židé a dlouhá staletí si uchovávali židovskou identitu, dodržovali židovské zvyky a slavili židovské svátky.

V letech 1984–1985 převezla izraelská armáda a Mosad do Izraele na 8000 Falašů ze Súdánu, kteří tam z Etiopie došli pěšky. O této operaci, při níž Mosad založil u Rudého moře krycí turistické potápěčské středisko, napsal knihu, která vyšla i v češtině, bývalý člen týmu a agent Mosadu Gad Šimron, a později podle ní vznikl i film. S dalším převozem necelé tisícovky etiopských Židů pomohli v roce 1985 Američané a šest let nato pak izraelské letouny během pouhých šestatřiceti hodin přepravily do Izraele dalších více než 14 000 členů Beta Israel.

Etiopská židovská komunita je jediná z afrických a arabských států, která dosud nebyla do Izraele přesunuta kompletně. Když se Židé v muslimských zemích ocitli po vzniku Státu Izrael v ohrožení života, izraelský kabinet přivezl na 51 000 Židů z Jemenu a okolních arabských zemí, 97 000 z Maroka a skoro 130 000 z Iráku.

V posledních letech prohlásilo několik izraelských vlád přesídlování Falašů za ukončené, ale pod tlakem jejich zastánců se o něm opět začalo mluvit v roce 2020, když vypukla válka v Tigraji. V prosinci téhož roku Izrael přivezl na 3000 příslušníků rodin, které už v zemi žily. Potom se převozy znovu zastavily, protože se rozhořel spor, zda jsou Falašové skutečně židé; mnozí jejich předkové byli v 19. století nuceni konvertovat ke křesťanství a izraelská ortodoxní komunita tvrdila, že Falašové jako židé nežijí. Pravicové Středisko pro politiku izraelského přistěhovalectví nakonec podalo stížnost k Nejvyššímu soudu ve snaze proces jejich stěhování do Izraele zastavit, protože podle něj nemají na občanství nárok. Soud letos v březnu stížnost zamítl, a znovu tak otevřel Falašům cestu do Země izraelské. Vláda rozhodla, že přiveze ještě tři tisíce osob, čekajících v tranzitních táborech v Gondaru a Adis Abebě. Někteří tam na přesídlení čekají až sedmnáct let.

Za obnovu celé operace vděčí Falašové především odhodlání ministryně pro přistěhovalectví a absorpci Pniny Tamano-Šata, první členky vlády z komunity etiopských Židů a jejich první poslankyni Knesetu. Zatím smějí přijíždět jen rodiče, děti či sourozenci těch, kdo už v Izraeli pobývají. Budou tři roky bydlet v absorpčních centrech, kde si budou zvykat na izraelskou společnost, učit se hebrejsky a připravovat se na nezbytnou konverzi, aby už nikdo nepochyboval, že jsou skuteční židé; teprve potom získají izraelské občanství.

Ani pak to nemají v Izraeli lehké. Spolek s názvem Boj za záchranu etiopského židovstva upozorňuje, že izraelská vláda s Falaši stále zachází jako s druhořadými občany, a zatímco bez problémů přijala na 20 000 Židů z Ukrajiny, ti etiopští musí neustále čelit novým podmínkám. A když konečně přijedou, mnoho Izraelců na ně hledí skrz prsty, protože vypadají jako Afričané. Komunita Falašů v Izraeli přitom dnes čítá přes 160 000 osob.

Plánované tři tisíce Falašů mají přiletět v průběhu léta a podzimu a podle odhadů usiluje o přistěhování do Izraele ještě asi 9000 dalších. Situace v Etiopii se zhoršuje; kromě tamější občanské války a epidemie covidu hrozí lidem kvůli ruské invazi na Ukrajinu i hladomor. Vláda premiéra Naftaliho Beneta však po ztrátě parlamentní většiny bojuje o přežití a je stále pravděpodobnější, že Izraelci půjdou k dalším předčasným volbám. Není proto vůbec jisté, zda se zbývající etiopští Židé do Izraele dostanou.

Gita Zbavitelová, ČRo Plus

Zaútočí Izrael na Irán?

Posted by on 24. 05. 2022 in Z domova | 1 comment

Loni v prosinci začala ve Vídní jednání o obnovení mezinárodní dohody o omezení íránského jaderného programu z roku 2015, od které odstoupil Donald Trump. Rozhovory nic nepřinesly a teď už řadu týdnů neprobíhají. Kromě neochoty Teheránu k ústupkům a jeho stále novým podmínkám je komplikuje i válka na Ukrajině, protože k účastníkům jednání patří i invazní Rusko. Moskva požadovala americké záruky, že jí sankce uvalené kvůli invazi nebudou bránit v obchodování a hospodářské, investiční a vojenské spolupráci s Íránem. Američané na to údajně přistoupili.

Írán hraje o čas. Vloni začal obohacovat uran na 60%, přestože původní dohoda mu povoluje jen necelá 4%. Podle březnové zprávy Mezinárodní agentury pro atomovou energii od listopadu zdvojnásobil množství šedesátiprocentního uranu na více než 33 kilogramů, a pokud by se rozhodl obohacovat na vojenskou úroveň devadesáti procent, získal by během tří týdnů 25 kg, což je dostatečné množství k výrobě jaderného výbušného zařízení.

Ruská agrese na Ukrajině a rostoucí ceny ropy mezitím Teheránu umožňují ji nezákonně vyvážet za nižší než oficiální ceny, převážně do Číny. V prvním čtvrtletí stoupl ilegální export na 870 000 barelů denně. Írán získané peníze investuje do rozšiřování jaderného programu a buduje další podzemní atomové středisko v Natanzi v hloubce až sto padesáti metrů. Podle ředitele amerického Institutu pro vědu a mezinárodní bezpečnost Davida Albrighta by šlo nové zařízení v Natanzi zničit ještě obtížněji než podzemní továrnu ve Fordu, která je podle mnoha vojenských stratégů „nebombardovatelná“.

Přestože už začátkem května západní vyjednavači víceméně ztratili naději, že by se původní dohoda dala oživit, Washington stále doufá. Uvolnil některé sankce, aby přiměl Írán k ústupkům – umožnil zahraničním firmám spolupráci na íránské atomové elektrárně v Búšehru, výzkumném reaktoru v Teheránu a v továrně na těžkou vodu v Araku. Zvažoval dokonce splnění íránského požadavku vyškrtnutí Islámských revolučních gard ze seznamu teroristických organizací, ale Izrael to Američanům rozmluvil. Americká neochota íránské podmínce vyhovět však jednání zablokovala.

Izrael si nepřeje obnovu původní dohody, protože za dva a půl roku by Íránu umožnila jaderný program bez omezení rozvíjet a za devět let vyrábět jaderné zbraně dle libosti. Izrael by se smířil jen s dohodou novou, která by jaderné úsilí Teheránu zastavila jednou provždy, ale tu nechce Írán. Izrael v březnu prohlásil, že se nebude cítit vázán žádným ujednáním, které ve Vídni případně vznikne. Mnohokrát zdůraznil, že nedovolí, aby Teherán vyrobil atomovou zbraň; Írán, který se netají záměrem židovský stát zničit, je pro něj největší existenční hrozbou. A americký velvyslanec v Izraeli Tom Nides nedávno zdůraznil, že Spojené státy nebudou Izrael nikterak omezovat, pokud se rozhodne proti Íránu zasáhnout, ať už dohoda vznikne, nebo ne.

Izraelská vláda je však v obtížné situaci; ztratila parlamentní většinu a jen taktak se drží při životě. Podle některých expertů navíc íránský jaderný program pokročil tak daleko, že ho útok zničit nemůže. Izraelský kabinet o íránském problému několik měsíců atypicky mlčel, ale v úterý ministr obrany Beny Ganc varoval, že Írán nahromadí dostatečné množství štěpného materiálu k výrobě atomové bomby už za „několik týdnů“. Rovněž upozornil, že Teherán dokončuje instalaci jednoho tisíce vyspělých a rychlejších odstředivek na obohacování uranu v Natanzi. Řekl, že cena za zastavení íránského jaderného programu bude příští rok mnohem vyšší než letos, a naznačil, že Izrael se chystá na íránská jaderná zařízení zaútočit.

Plán útoku má údajně hotový. Armáda dostala rozkaz se připravovat a také to dělá.

Ministr Ganc ve čtvrtek absolvoval schůzku o Íránu se svým americkým protějškem Lloydem Austinem a poradcem pro národní bezpečnost Jakem Sullivanem ve Washingtonu. Koncem měsíce se Američané bezprecedentně zúčastní části izraelského vojenského cvičení. Izraelské letouny při něm budou ve vzduchu čerpat palivo z amerických tankovacích letadel; ta izraelská jsou zastaralá a armáda nedostane od Američanů nová dřív než za tři roky. Bude od nich potřebovat i bomby bunker busters, které dokážou proniknout silnou betonovou vrstvou hluboko do podzemí. V další fázi měsíčních manévrů budou Izraelci nacvičovat útoky na íránská jaderná zařízení, ale i zvládání konfliktů na více frontách, protože se očekává, že po útoku na Írán přijde odveta jak od libanonského Hizballáhu ze severu, tak od palestinského Hamásu na jihu.

Gita Zbavitelová, ČRo Plus

Smrt palestinské novinářky v Izraeli možná nebude nikdy objasněna

Posted by on 16. 05. 2022 in Významné, Ze světa | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Smrt palestinské novinářky v Izraeli možná nebude nikdy objasněna

Minulou středu, kdy se v izraelském parlamentu rozhodovalo, zda nepadne vláda, byla při bezpečnostní operaci izraelské armády v palestinském Dženínu zastřelena palestinsko-americká novinářka katarské televize Al-Džazíra Širín abú Achlech. V přestřelce, kterou vyvolali místní Palestinci, nebylo jasné, čí kulka ji zasáhla, ale Palestinci a Arabové hned „věděli“, že ji vypálili Izraelci.

Předseda palestinské samosprávy Mahmúd Abbás bez jakýchkoli důkazů prohlásil, že izraelští vojáci reportérku „popravili“ a Palestinci budou Izrael žalovat u Mezinárodního trestního soudu. A arabský svět v čele s Katarem Izrael ostře odsoudil – kromě Egypta a Jordánska, které palestinskou verzi incidentu nepřijaly.

Západ byl zdrženlivější a Spojené státy a Evropská unie jen zdůraznily nutnost incident vyšetřit. Izrael reagoval rychle – vinu svých vojáků nevyloučil a vyšetřování zahájil. Poukázal na nepřehlednost přestřelky a naznačil, že novinářku mohla zasáhnout i palestinská kulka. Elitní jednotka Duvdevan šla do Dženínu zatýkat teroristy, a nikoli střílet, ale byla napadena palestinskými ozbrojenci.

Vlastní vyšetřování zahájila i armáda. Vyslechla všechny účastníky operace a zmapovala jejich pohyb i vypálené střely. Závěr byl nejistý – reportérku mohla zabít kulka palestinská i zbloudilá střela izraelská. Vláda vyzvala palestinskou samosprávu ke spolupráci a k vydání smrtelné kulky k analýze, ale ta jakoukoli součinnost i předání střely odmítla.

Středeční zpráva Palestinského ústavu soudního lékařství po pitvě uvedla, že není jasné, kdo novinářku zastřelil, a jeho ředitelka dokonce zdůraznila, že „bez konkrétních důkazů je uspěchané obviňování Izraele nezodpovědné“. Páteční prohlášení Palestinské prokuratury přesto tvrdilo, že reportérku prokazatelně, a dokonce „záměrně“ zabili izraelští vojáci, protože prý na daném místě v tu chvíli nikdo jiný nestřílel. Nahrávky z místa ukazují pravý opak; přestřelka, kterou vyvolali Palestinci, byla urputná a divoká.

I tak ale náčelník hlavního štábu izraelské armády Aviv Kochavi ve čtvrtek připustil, že novinářku mohla zabít izraelská kulka, ale zdůraznil, že bez prozkoumání smrtelné střely to zjistit nelze.

Samospráva ji ale vydat nechce a odmítla i návrh Američanů na provedení společné pitvy. V sobotu nakonec uvedla, že vyšetřování se budou moci zúčastnit „mezinárodní organizace“. Není však známo, které to budou a kdo a podle čeho je vybere.

Když dojde k jakémukoli incidentu, který mohli zavinit Izraelci, pokaždé nastane mezinárodní povyk. Smrt palestinské novinářky je samozřejmě tragická a Izrael nad ní vyjádřil lítost, ale takové věci se stávají. Na světě při své práci umírají stovky novinářů ročně a skoro nikdo se o tom ani nedozví. Ruský režim dokonce žurnalisty vraždí, ale nestranné vyšetřování nikdo nepožaduje. A během ruské invaze na Ukrajinu bylo zabito nejméně třiadvacet reportérů a sotva se o nich psalo.

Kvůli palestinskému odmítání předložit smrtelnou střelu nemůže Izrael bitvu o objasnění smrti Širín abú Achlech vyhrát. V pátek si navíc pošramotil pověst zásahem proti účastníkům jejího pohřbu. Policie se snažila dav deseti tisíc lidí rozehnat zábleskovými granáty a bitím, protože průvod šel jinou než povolenou trasou a házel po policistech kamení. Střety skončily více než třicítkou zraněných a nosičům při nich málem upadla rakev. Ze světa opět zazněla ostrá kritika a izraelská policie nařídila vyšetření zákroku.

I na zastřelení novinářky reagoval Izrael rychle a neprodleně zahájil vyšetřování. Neváhal a nemlžil jako v případě podobných incidentů v minulosti. Zabití dvanáctiletého palestinského chlapce Muhammada Dury v roce 2000 se tak stalo symbolem „izraelské brutality“ a nic na tom nezměnil ani verdikt francouzského soudu o třináct let později, že nahrávka údajné vraždy pořízená francouzskou televizí byla záměrným inkriminujícím sestřihem a Muhamad Dura nejspíš vůbec zastřelen nebyl. Nepřesvědčivě Izrael působil i po incidentu na turecké lodi Mavi Marmara v roce 2010, která se pokusila prolomit blokádu Pásma Gazy. Když na palubu vstoupili izraelští vojáci, aby loď obrátili do přístavu, aktivisté je brutálně napadli a Izraelci v sebeobraně zabili devět Turků. Svět ale izraelské verzi neuvěřil, protože armádní nahrávku útoku nezveřejnil dost rychle.

I z přestřelky, při které zahynula Širín abú Achlech, existuje videonahrávka, dokonce palestinská. Dženínští útočníci se na ní radují, že zabili izraelského vojáka, a utíkají k jeho domnělé mrtvole, ale zřejmě je to novinářka, protože žádný izraelský voják při operaci zabit nebyl. Přesto izraelská armáda nabídla dvě verze incidentu – jednou možnou příčinou Širíniny smrti je zbloudilá kulka Palestinců, kteří stříleli bezuzdně na všechny strany, a druhou by teoreticky mohla být střela vojáka pálícího z džípu asi dvě stě metrů od reportérky. Elitní jednotka Duvdevan se sice skládá z ostrostřelců, kteří málokdy minou cíl, ale k nehodě může dojít vždycky. Nutná je balistická zkouška střely a tu Palestinci zřejmě Izraeli nikdy nevydají.

Jestli ji nezíská nějaký nezaujatý mezinárodní vyšetřovatel, pravda nikdy nevyjde najevo. Palestinská samospráva chce „ukázat“ světu, jak „strašných zločinů se Izrael dopouští na Palestincích“, a smrt novinářky se náramně hodí, i když ji Izrael možná nezabil. Celý incident však může posílit současnou vlnu palestinského terorismu, která má už devatenáct izraelských obětí.

Gita Zbavitelová, ČRo Plus

Izraelská vláda přežila další pokus o svržení

Posted by on 12. 05. 2022 in Významné, Ze světa | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Izraelská vláda přežila další pokus o svržení

Izraelská vláda Naftaliho Beneta v pondělí i bez parlamentní většiny ustála dvojí hlasování o vyjádření nedůvěry, ale v úterý nastal nečekaný zvrat. Arabské uskupení s názvem Společná kandidátka, které doposud tvrdilo, že nebude pomáhat opozičnímu vůdci Binjaminu Netanjahuovi svrhnout vládu, si to rozmyslelo. Předseda jedné z jeho stran Achmad Tibi prohlásil, že Benetův kabinet „řeší záležitosti Arabů ještě hůře než ten předchozí“ a Společná kandidátka bude ve středu hlasovat pro jeho pád. Ještě v pondělí přitom hlasovala opačně.

Strana Likud bývalého premiéra Netanjahua chtěla ve středu předložit zákon o rozpuštění Knesetu a předčasných volbách, ale nebyla si jistá potřebnou většinou. Kdyby zákon neprošel, směla by opozice podle pravidel předložit další návrh až za půl roku a tak dlouho Netanjahu čekat nechce. Rozhodnout měl postoj vládní arabské strany Raam, která před třemi týdny pozastavila členství v koalici na protest proti zásahům izraelské policie proti arabským výtržníkům na jeruzalémské Chrámové hoře. V úterý jednala o dalším postupu se svým náboženským orgánem, radou Šúrá, a ve středu ráno měla oznámit, zda ve vládě zůstane, nebo ji potopí. Ráno však plánovanou tiskovou konferenci zrušila na protest proti zatím neobjasněné smrti novinářky katarské stanice Al-Džazíra během izraelského zásahu proti teroristům v palestinském Dženínu.

Raam, který je první arabskou vládní stranou v dějinách Izraele, nakonec oznámil, že v koalici zůstává. Bylo jasné, že opozice většinu pro rozpuštění Knesetu nemá, a tak návrh zákona stáhla a čeká na další příležitost.

Netanjahu svůj boj o návrat k moci zesílil poté, co začátkem dubna opustila vládní koalici už druhá členka Benetovy strany Nová pravice a vláda ztratila parlamentní většinu. Má teď ve 120členném Knesetu 60 mandátů stejně jako opozice a extrémní potíže prosadit jakýkoli zákon, ale ještě nepadla.

Ani případné středeční hlasování by ji nepoložilo hned. Zákon by nejdřív putoval do Organizačního výboru k zevrubnému rozpracování a potom by musel třikrát získat souhlas celého pléna, k němuž opozice potřebuje parlamentní, a nikoli jen početní většinu, tedy nejméně 61 hlasů. Až po třetím schválení by se Kneset rozpustil a bylo by určeno datum voleb.

Podle pondělního průzkumu 13. televizní stanice by ale předčasné volby stejně nic nevyřešily. Strany vládní koalice by získaly jen 53 křesel, a k většině by jim tak chybělo osm mandátů, protože arabský Raam by se do parlamentu už nedostal. A Netanjahuův Likud by sice vyhrál s 36 křesly, ale i se svými ultraortodoxními spojenci by dal dohromady jen 59 mandátů. Měl by však velkou naději získat přeběhlíky z Benetovy strany, kdyby jim slíbil posty ve své budoucí vládě. Pokud je přesvědčí, bude osud současného kabinetu definitivně zpečetěn.

Dva členové Benetovy strany, která je považována za nejslabší článek koalice, už zběhli a Netanjahu pracuje na dalších. Jeden poslanec Nové pravice dokonce nedávno podmínil své setrvání v koalici několika obtížnými požadavky, a dva ze tří už kabinet kvůli přežití splnil – slíbil odklad zrušení finanční podpory jeslím pro děti studentů náboženských škol a napojení nezákonných židovských osad v Judsku a Samařsku na elektrickou síť. Poslanec Nir Orbach zatím v koalici zůstává, ale možná ne nadlouho.

Benetova vláda si Izraelce nezískala a většina obyvatel by si dodnes přála návrat Netanjahua. K Benetově neoblíbenosti přispělo i odhalení, že stát platí za jídlo pro celou jeho rodinu a Benetovi si nechali za miliony šekelů zrenovovat na státní náklady soukromou vilu v městě Raanana. Benet dokonce dostal dva dopisy s výhrůžkami smrtí a přiloženými kulkami, jaké v devadesátých letech chodily i premiérovi Jicchaku Rabinovi, než ho izraelský pravicový extremista zavraždil.

K nelehké situaci vlády přispívá i probíhající vlna palestinského terorismu, která si už vyžádala 18 mrtvých Izraelců. Roste také napětí s teroristickým hnutím Hamás, které neustále vyhrožuje útoky a podněcuje je, ačkoli další válku s Izraelem si nepřeje. Kabinet se navíc příliš neshodne a Benet, ministr zahraničí Jair Lapid a ministr obrany Beny Ganc spolu soupeří a nepostupují jednotně.

Benetovu vládu tentokrát zachránila arabská strana, která se ještě nevzdala naděje, že se jí podaří dosáhnout zlepšení života izraelských Arabů. Kabinet si však jen prodloužil čas do svého předčasného konce; bez parlamentní většiny nemá budoucnost a opozice boj o jeho svržení nevzdává.

Gita Zbavitelová, ČRo Plus

Putin uklidnil rusko-izraelský spor

Posted by on 8. 05. 2022 in Významné, Ze světa | 1 comment

Celé dva měsíce se Izrael snažil zachovat vratkou neutralitu v rusko-ukrajinském konfliktu a nerozhněvat si explicitní kritikou Moskvu tak, že by zrušila spolupráci v Sýrii, kde toleruje útoky izraelského letectva na íránské pozice a zbraně.

Izraelský postoj začal být obtížně udržitelný už ve chvíli, kdy se objevily důkazy o ruském brutálním vraždění ukrajinských civilistů. Vláda si rozdělila role: zatímco premiér Naftali Benet dodnes Rusko explicitně neodsoudil, ministr zahraničí Jair Lapid a další jeho kolegové to dělají čím dál jednoznačněji. V pondělí však Izraeli jeho často kritizovaný „vyvážený“ postoj zásadně znemožnil ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov.

Na dotaz italské televize, proč si Moskva myslí, že jsou na Ukrajině nacisté, když je prezidentem Žid, odpověděl, že „i Hitler měl židovské předky“ a „největšími antisemity jsou samotní Židé“. Holokaust je ovšem pro Izraelce i všechny Židy rudá čára. Naznačovat, že si ho Židé způsobili sami, je nehorázné, a izraelská vláda to nemohla nechat bez komentáře.

Ministr Lapid označil Lavrovova slova za „nestoudná, neodpustitelná a lživá“ a nařčení Židů z antisemitismu za „nejpokleslejší příklad protižidovského rasismu“ a dodal, že Izrael „patří k zemím, které soudí, že Rusko nemělo na Ukrajinu vpadnout“. Benet byl jako vždy mírnější a označil výrok jen za „nesmírně závažný a nepravdivý“. Ministerstvo zahraničí si předvolalo ruského velvyslance a vyzvalo Rusko k omluvě.

Místo ní však ruské ministerstvo zahraničí reagovalo dalším sloním dupnutím do porcelánu: prohlásilo, že Lapid „vypouští tvrzení v rozporu s dějinami“ a Izrael podporuje „neonacistický ukrajinský režim“. A dodalo, že „Židé za války kolaborovali s nacisty, například židovské rady Judenrat, jejichž někteří představitelé jsou známi naprosto obludnými činy“. Ve středu pokračovalo nařčením, že v řadách „ultrapravicového pluku Azov bojují izraelští žoldáci“. Není známo, že by to tak bylo, třebaže na Ukrajině zřejmě bojují stovky Izraelců a další neoficiálně cvičí ukrajinské vojáky i civilisty, ale rozhodně už dávno není pravda, že je pluk Azov ultrapravicový.

Ruské výroky pobouřily Izrael natolik, že se začalo spekulovat o změně „neutrálního“ postoje vlády a o tom, že země pošle na Ukrajinu zbraně. Dosud se tomu vyhýbala a dodala Ukrajincům jen neprůstřelné vesty, helmy a sto tun humanitární pomoci a šest týdnů provozovala na západě Ukrajiny polní nemocnici. Nikdy se však nepřipojila k mezinárodním protiruským sankcím.

Rusko ovšem kritizovalo i dodávky obranné výstroje, stejně jako návrh izraelského velvyslance na Ukrajině, aby Kyjev přejmenoval ulice s názvy ruských měst podle Ukrajinců, kteří za války zachraňovali Židy a obdrželi izraelský titul Spravedlivý mezi národy. Moskva Izrael odsoudila i za nedávnou podporu vyloučení Ruska z Rady OSN pro lidská práva a prohlásila, že „Izrael se tak snaží odvrátit pozornost od nejdéle trvajícího konfliktu s Palestinci, nezákonné okupace a plíživé anexe“.

Izraelský kabinet však neměl ani ve chvíli největšího hněvu nad Lavrovovými výroky v úmyslu dodat Ukrajině útočné zbraně nebo vyspělou obrannou techniku, jako je lapač raket Železná klenba, tanky či letouny. Přesto izraelská výzbroj na Ukrajině je – objevily se záběry, na nichž pluk Azov používá jednorázový protipancéřový zbraňový systém MATADOR získaný zřejmě z Německa, které ho vyvinulo společně s Izraelem, nebo izraelské pušky Tavor vyráběné i na Ukrajině.

Úvahy o dodávkách zbraní Ukrajině nestačily v Izraeli vykrystalizovat. Ve čtvrtek došlo k nečekanému zvratu – Putin se premiéru Benetovi za Lavrovova slova telefonicky omluvil. Celá věc působí podivně – Putinovi volal Benet, sám Lavrov se neomluvil, ruská zpráva o telefonátu se o žádné omluvě nezmínila a informoval o ní jen úřad izraelského premiéra. Patrně šlo o vzájemně koordinovaný krok iniciovaný Izraelem, který nesnesl pomyšlení, že by se jeho vztahy s Ruskem zhoršily.

Podle některých izraelských zdrojů došlo k telefonátu poté, co o něj Beneta poprosil ukrajinský prezident Zelenskyj s tím, aby se izraelský premiér pokusil dojednat evakuaci civilistů a raněných z Mariupolu. Benet mu vyhověl, přestože svou dřívější diplomatickou snahu stát se prostředníkem jednání o rusko-ukrajinském míru už dávno vzdal. Putin mu evakuaci slíbil, ale ani v sobotu ráno nebyla kompletní.

Benet Putinovu omluvu přijal a oddechl si, že konflikt s Ruskem je alespoň prozatím zažehnán.

Izrael se o ruskou koordinaci v Sýrii bojí zbytečně, protože tato spolupráce zatím Kremlu vyhovuje. Kdyby ji zrušit chtěl, už by to dávno udělal, a pokud mu vyhovovat přestane, ukončí ji bez ohledu na vzájemné vztahy. Benetova vláda má teď však opět svůj důvod k pokračování svého „zdrženlivého“ postoje.

Bilance Maccabi v Evropské lize basketbalu 2021-2022

Posted by on 1. 05. 2022 in Sport, Významné | 4 comments

Vedení Euroleague vyřadilo všechna tři ruská mužstva: CSKA, St.Petersburg a Kazaň. V posledním kole 13.dubna porazil MTA turecký Fenerbahce Istanbul 85:76. Bez ruských týmu skončil Maccabi Tel Aviv na 5.místě, tedy postoupil do play-off. Měl 28 zápasů, z toho 17 výher a 11 prohraných utkání, Tabulka vypadala takto:

První FC Barcelona, která kupodivu ve 34.kole doma prohrála s Maccabim 80:104, 2. Pireus, 3.Milano, 4.Real Madrid, 5.MTA, 6.Anadolu Istanbul, 7.Monaco, 8.Bayern Mnichov.

Playoffs se hraje od úterý 19.4. do středy 4.5.2022. Dvojice jsou tyto: 1.- 8., 2. – 7., 3. – 6., 4. – 5.

Playoffs se hraje systémem BEST OF FIVE, tedy minimum 3 zápasy, maximum 5 utkání.

Oficiálně:

Playoff A: Barcelona – Bayern Mnichov, 5.zápas se bude hrát 3.5.

B: Real Madrid – Maccabi, 3:0 na zápasy: 1.utkání Real – MTA 84:74, 2.zápas: Real -MTA 95:66, 3.utkání MTA – Real 76 : 87. Jasná výhra Realu, přesto je celkově Maccabi hodnocen kladně – z 8 postupujících do playoff byl na 5. místě.

C: Milano – Anadolu Istanbul 1:3

D: Pireus – Monaco 4:4, rozhodující 5.zápas se hraje 4.5.

Final four: 19.5. a 21.5.2022

Semifinále: hrají ti, co vyhráli zápasy v playoff: semifinále A: A – B, semi B: D – C

Ti, co prohráli, hrají o 3. místo, ti, co vyhráli hrají o MISTRA EUROLEAGUE

Powered by WordPress | Designed by Elegant Themes
WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com