Domů
Pět dní americko-izraelských útoků na Írán
Americko-izraelské útoky na Írán pokračují a režim ajatolláhů přichází o stále další balistické rakety, velitelství i představitele. Američané mu zničili i 20 plavidel a podle Donalda Trumpa Írán už nemá ani letectvo a protileteckou obranu.
Útoky likvidují i další režimní osobnosti, např. šéfa Oddělení speciálních operací Islámských revolučních gard Rahmána Makdama. Při úterním úderu na sídlo Rady expertů byli zabiti tři její členové, kteří volili nového nejvyššího duchovního vůdce. Největší šance nahradit Chameneího má údajně jeho syn, který přežil izraelský útok; Izrael však už předem oznámil, že cílem bude každý ajatolláhův nástupce. Do středy eliminoval skoro 2000 politiků a na 1500 příslušníků Islámských revolučních gard a bezpečnostních složek. Bombardoval i velitelství polovojenských milicí Basídž a poškodil 300 odpalovacích ramp, jaderné komplexy v Isfahánu a Natanzi i jedno tajné výzkumné středisko, kde Íránci vyráběli součástky k jaderným zbraním.
Izrael během prvních čtyř dnů shodil na Írán víc bomb než za loňské 12denní války. Írán na něj dál útočí, ale nejméně polovina jeho odpališť je už zničená a intervaly mezi jednotlivými barážemi se prodlužují. Počet zabitých Izraelců zůstává na jedenácti, ale roste množství raněných, protože Írán na balistické rakety montuje hlavice se zakázanými kazetovými bombami.
Izrael a Američané likvidují především bezpečnostní aparát, aby připravili Íráncům půdu k povstání. Chystají i zapojení íránských a iráckých Kurdů, kteří se na západě a severu země připravují k boji a jednají se CIA o dodávkách zbraní.
V pondělí se do bojů nemoudře zapojil i libanonský Hizballáh. Situace v Libanonu je však jiná než loni. Současná libanonská vláda si odpalování raket na Izrael nepřeje a zakázala Hizballáhu útočit. Prezident Joseph Aoun dokonce přikázal armádě, aby nevzdorovala izraelským vojákům, kteří zbraně Hizballáhu likvidují. Jakmile Izraelci zahájili v Libanonu pozemní operaci, libanonští vojáci se stáhli.
Hizballáh za své rozhodnutí draze zaplatí, protože Izrael situace využije k jeho totální likvidaci, kterou nemohl provádět během příměří. Ničí jeho podzemní zbrojní sklady, infrastrukturu i představitele – šéfa zpravodajské služby Hizballáhu Husajna Chálila, předsedu parlamentního bloku Hizballáhu Mohammada Raada, Íránce Rézu Chazájího, který Hizballáhu pomáhal s dozbrojením, nebo libanonského velitele Palestinského islámského džihádu Adháma Otmána.
Jemenští Hútíové se zatím do útoků nezapojili a prohlásili, že to udělají, jen když je Izraelci nebo Američané napadnou.
Špatným rozhodnutím Íránu je pokračující ostřelování arabských zemí s americkými vojenskými základnami. Útoky zasáhly dokonce i Kypr a Turecko, členy Evropské unie. Na Spojené arabské emiráty už Írán odpálil na tisíc raket – víc než na Izrael. Cílem útoků jsou i Saúdská Arábie, Kuvajt, Katar, Bahrajn a Omán. Íránské rakety už zabily 13 Arabů včetně 11leté holčičky. Teherán se zřejmě domníval, že arabské vlády budou přemlouvat Donalda Trumpa, aby vojenskou operaci ukončil. Ve skutečnosti je však rozhněval a Katar jako první začal na Írán odpalovat odvetné rakety, i když to oficiálně popřel.
Evropa je zdrženlivá a bojí se USA a Izrael podpořit ze strachu, že by Írán na jejím území rozpoutal teroristické útoky. Británie po ostré kritice Donalda Trumpa nakonec jen souhlasila, že vyšle válečnou loď na Kypr, kde má vojenskou základnu, a poslala i vrtulníky k likvidaci dronů. Na pomoc Kypru poskytlo válečné lodě a stíhačky i Řecko a Francie je zase posílá do Spojených arabských emirátů na obranu svého tamějšího vojenského personálu. Belgie naopak označila útoky na Írán za nezákonné a španělský premiér Sánchez Američanům zakázal používat španělské vojenské základny. Trump v úterý prohlásil, že Amerika se Španělskem přeruší veškeré obchodní vztahy.
Rusko svému spojenci Íránu nepomohlo. Teherán o pomoc požádal, ale Kreml z rusko-íránské smlouvy o vzájemné pomoci vycouval s tím, že nejde o invazi, ale „jen o cílené útoky na teroristickou infrastrukturu“. Írán alespoň požadoval aktivaci ruského protivzdušného systému S-400 na ruských základnách v Sýrii, ale Rusko nejen odmítlo, ale dokonce vypnulo všechny tamější transpondéry a radary, aby bylo jasné, že se konfliktu neúčastní.
Izraelský premiér Binjamin Netanjahu izraelské veřejnosti vysvětlil, že útok na Írán byl nezbytný, protože režim budoval nové podzemní zbrojní a jaderné objekty, které by za čas už nebylo možné zničit. Izrael také poodhalil pozadí atentátu na Chameneího – detailní informace o jeho pohybu získal napíchnutím na dopravní kamery u jeho teheránského sídla a několikaletým pozorováním zvyklostí jeho ochranky. Nejmenovaný izraelský zpravodajec řekl deníku Financial Times, že tým „znal Teherán stejně dobře jako Jeruzalém“.
Přestože však Írán utrpěl obrovské ztráty, pád jeho režimu se zatím nerýsuje.
USA a Izrael útočí na Írán
USA hrozily Íránu řadu týdnů útokem, jestli nepřistoupí na úplné zrušení svého jaderného programu. Ačkoli podobné pohrůžky se většinou nenaplní a mají protivníka jen přimět k dohodě, tentokrát se naplnily – Írán se jaderného programu odmítl vzdát a o balistických raketách nechtěl vůbec jednat.
Američané spolu s Izraelci proto v sobotu ráno zahájili společný útok. Prvními cíli byli nejvyšší íránští představitelé. Izrael shodil 30 hlubinných bomb (bunker busters) na sídlo nejvyššího duchovního vůdce ajatolláha Alího Chameneího, který tam byl v krytu, a Írán jeho smrt oficiálně potvrdil. Nejhorší despota a krutovládce na světě, který 36 let utlačoval Íránce a nařizoval jejich popravy, konečně tento svět opustil. V Íránu vypukly bouřlivé oslavy a slavilo se i v Sýrii.
Izrael v sobotu zlikvidoval i ministra obrany Azíze Násirzádího, velitele Islámských revolučních gard Mohammada Pakpúra, předního poradce Chameneího Alího Šamcháního, vrchního velitele armády Amira Chátamího, náčelníka hlavního štábu Abdara Rahíma Musávího, šéfa vojenské rozvědky Salaha Asadího, vedoucího vojenské kanceláře Chameneího Mohammada Šírázího a řadu dalších politiků a velitelů Islámských revolučních gard. Po smrti je i bývalý prezident Mahmúd Ahmadínežád, lítý nepřítel Izraele. Byl snadným cílem, protože byl v domácím vězení za nedávný pokus o puč.
Izraelská armáda v neděli prozradila, že 40 nejdůležitějších představitelů včetně Chameneího zlikvidovala hned v první sobotní vlně útoků během jediné minuty a Írán už žádné vysoké velitele nemá. V neděli Izraelci ovládli íránský vzdušný prostor.
USA už několik týdnů posilovaly vojenský kontingent na Blízkém východě a ten je teď největší od americké invaze do Iráku v roce 2003. Donald Trump zahájení operace proti Íránu zdůvodnil jeho neochotou vzdát se výroby jaderné zbraně i nutností zlikvidovat hrozbu, kterou režim ajatolláhů už 47 let představuje pro USA a jejich zámořské vojenské základny – připomněl zadržování amerických rukojmích v roce 1979, útok na americkou základnu v Bejrútu v roce 1983, který zabil 241 amerických vojáků, útok na americkou loď v roce 2000, íránskou podporu teroristických skupin na Blízkém východě v čele s Hamásem a Hizballáhem i vraždění vlastních občanů, včetně nedávného masakru desetitisíců Íránců při protirežimních protestech. Trump také vyzval Íránce, aby nepromarnili příležitost a chopili se moci, protože cílem vojenské operace je svržení íránského režimu.
Americko-izraelské útoky jsou cílené a přesné. Na začátku operace zaútočilo 200 izraelských letounů najednou na 500 cílů. V sobotu shodily na íránské cíle přes 1200 bomb v 25 vlnách útoků a Američané trefili 900 cílů. Jejich terčem byly především balistické rakety, odpaliště, systémy protivzdušné obrany a velitelství, ale také ministerstva a základny Islámských revolučních gard. Američané bombardovali i oblast iráckého Bagdádu, kde sídlí íránští spojenci z hnutí Kata‘íb Hizballáh, které Americe hrozilo odvetou.
V Tel Avivu se ještě v pátek konal maraton za účasti 50 000 běžců a v sobotu se Izraelci přesunuli do krytů. Íránská odveta přišla brzy, ale první rakety způsobily jen lehká zranění. Útoky výrazně zesílily po potvrzení smrti Chameneího a v neděli odpoledne měl už Izrael dvě oběti v Tel Avivu a devět v Bejt Šemeš a stovky raněných. Jedna raketa dopadla jen kousek od Chrámové hory v Jeruzalémě, kde stojí i mešita Al-Aqsá, na kterou jsou muslimové tak hákliví.
Írán vyslal stovky raket i do arabských zemí, kde mají Američané základny – do Kataru, Bahrajnu, Kuvajtu, kde byl zabit jeden člověk, a do Spojených arabských emirátů, kde jsou už tři mrtví. Emiráty zaznamenaly do nedělního poledne 165 balistických raket a 541 dronů. O život přišli i tři američtí vojáci.
V neděli Teherán zaútočil i na Omán. Írán tak napadl více arabských zemí než Izrael ve své historii. Rakety zabily i čtyři osoby v Sýrii a zasáhly jordánský Ammán, irácký Kurdistán, Kypr i vlastní íránský tanker.
Izrael řadu dní před současnou operací podnikal preventivní útoky proti libanonskému Hizballáhu, aby nemohl přijít svému sponzorovi Íránu na pomoc. Hizballáh je sice po válce s Izraelem zdecimovaný, ale stále má na 25 000 raket a asi tisíc dronů. Libanonská vláda ho v sobotu vyzvala ke zdrženlivosti, zatímco Írán naopak k zapojení do útoků. Hizballáh se do nedělního odpoledne nezapojil, ale po smrti Chameneího pohrozil, že to udělá.
Jemenští Hútíové, kteří ostřelovali Izrael až do jeho loňského příměří s Hamásem v Pásmu Gazy, tvrdili, že začnou Izrael ostřelovat už v sobotu večer, ale nezačali ani do nedělního odpoledne. To se však ještě může změnit. Zapojení Hamásu se neočekává, protože mu moc raket nezbylo.
Podporu americko-izraelským útokům vyjádřila jen Kanada a Německo. Řada dalších zemí vyzvala k obligátní „zdrženlivosti“ a Francie s Británií k obnovení americko-íránských jednání, přestože přineslo nulové výsledky. Norsko odsoudilo Izrael za „útoky, které porušují mezinárodní právo“; ušlo mu, že útočí i USA. Nejvíc opět selhala OSN, jejíž generální tajemník Guterres označil americko-izraelské útoky za „hrozbu mezinárodnímu míru“.
Írán a jeho spojenci za masakr Hamásu ze 7. října 2023 draze zaplatili. Přišli nejen o většinu zbraní, jimiž chtěli Izrael vymazat z mapy, ale i o své nejdůležitější vůdce – Írán o Chameneího, Hizballáh o Hasana Nasralláha a Hamás o Jahjá Sinwára a Muhammada Dajfa. Ze světa zmizeli nejhorší zločinci, kteří měli na svědomí možná i statisíce mrtvých.
Íránský režim však ještě nepadl; v neděli zesílil odvetné útoky a odmítl americkou nabídku vrátit se k jednání o jaderném programu. Útoky proto pokračují a ještě nějakou dobu budou.
Antisemitismus neslábne
Mezi Izraelem a Hamásem v Pásmu Gazy panuje už skoro pět měsíců příměří, ale antisemitismus a antiizraelismus ve světě nepolevuje. Tolerance úřadů v řadě zemí dokonce umožňuje jeho nové projevy. V britských městech Hackney, Bristol, Sheffield a Brighton například skupina Apartheid-Free Zone obchází domácnosti a naléhá na ně, aby bojkotovaly izraelské výrobky. Dokonce fyzicky napadla ženu, která se proti tomu ohradila, ale policie nikoho nezatkla. Londýnský Nejvyšší soud navíc nedávno zrušil loňský vládní zákaz činnosti protiizraelské a antisemitské skupiny Palestine Action. V Británii loni došlo k 3700 antisemitských incidentů, včetně 170 fyzických útoků.
Vlastní odborné omyly však napravilo Britské muzeum – odstranilo z popisků k exponátům ze starověkého Blízkého a Předního východu nápis „Palestina“ a nahradilo je Kanaánem a dalšími správnými názvy. Své závažné chyby opravilo až po upozornění skupiny Britští právníci za Izrael (UKLFI), kteří si všimli názvu „Palestina“ u exponátů ze starověké Levanty a dokonce i Egypta, jehož obyvatelé byli podle muzejních expertů „palestinského původu“.
V USA byl loni terčem antisemitského útoku každý třetí Žid a v New Yorku počet incidentů stoupl o 152 % ve srovnání s rokem 2024. Inspirací jsou i soudy – jeden zakázal činnost židovské skupině Betar, protože prý „obtěžuje Araby a muslimy“. Násilnické a extremistické antisemitské skupiny však smějí v New Yorku působit bez omezení.
V USA loni došlo k řadě velmi závažných činů, včetně vraždy dvou izraelských diplomatů ve Washingtonu, podpálení domu pensylvánského guvernéra Shapira nebo odpálení bomby na demonstraci za propuštění izraelských rukojmích v Boulderu. Nejnechutnější bylo fyzické napadení rodiny mrtvého izraelského rukojmího Rana Gviliho na Floridě, která tam přijela poprosit prezidenta Trumpa, aby trval na vrácení ostatků jejího syna Hamásem. Dvě třetiny amerických Židů se v USA loni cítily méně bezpečně než rok předtím.
V Evropě to není o moc lepší. Podle nedávné zprávy Evropské komise považuje antisemitismus za problém ve svých zemích více než polovina Evropanů (55 %), a ve Švédsku dokonce tři čtvrtiny obyvatel. Největší riziko fyzického útoku hrozí Židům ve Francii, Itálii a Německu.
V Polsku stoupl podle průzkumu agentury CBOS počet obyvatel, kteří nesnášejí Židy, na 40 %. V Irsku, nejantisemitštější zemi v Evropě, odmítají některé obchody Židy obsloužit výtržníci a některé nemocnice je odmítají ošetřit. Podle irského vrchního rabína Yoniho Wiedera také přibývá nápisů na zdech, které vyzývají k vraždění Židů.
Ve Španělsku, druhé nejantisemitštější evropské zemi, stoupl počet protižidovských incidentů v roce 2024 o 321 % oproti roku 2023 a o 567 % oproti roku 2022. Přitom ve Španělsku se skoro 50 miliony obyvatel žije jen 50 000 Židů. Podle nich může za sílící antisemitismus rétorika politiků, zejména premiéra Pedra Sáncheze, který vyvolává dojem, že nenávist vůči Židům a Izraeli je přípustná a chvályhodná. Národní muzeum královny Sofie v Madridu tak vykázalo z výstavy tři starší ženy s izraelskou vlajkou a šesticípými hvězdami na krku, přestože byly terčem nadávek a urážek návštěvníků, které nevykázal nikdo. Jedna z žen přežila holokaust. I média se činí. Deník El País po americkém únosu venezuelského prezidenta Nicoláse Madura napsal, že soudu bude předsedat 92letý soudce Alvin Hellerstein, který je „údajně nestranný, přestože je prominentním členem židovské komunity“.
Na zimní olympiádě v Itálii se komentátor švýcarské stanice RTS Stefan Senna při závodech bobů zahalil do palestinské kefíje a doprovodil jízdu izraelského týmu slovy, že závodník Edelman „podporuje genocidu v Gaze“. Vyvolal vlnu nevole a výzev k propuštění, ale nic se nestalo.
V Paříži výtržníci v úterý postříkali jakousi kyselinou vnitřek košer restaurace Kokoriko, včetně nádobí, stolů, židlí i zdí, a majitelé museli zavolat biologickou jednotku hasičů.
O největší šok se postaralo Turecko. Vedle školy a vzdělávacího střediska v Antalyi proběhl happening, kde figuranti s tvářemi premiéra Netanjahua, Donalda Trumpa, Billa Clintona, Jeffreyho Epsteina a Michaela Jacksona (sic!) konzumovali „orgány palestinských dětí“ a zapíjeli je „krví“ u stolu, na němž byly rozházeny atrapy lidských orgánů a údů.
Po nedávné hromadné vraždě Židů v Sydney naopak důsledně trestá antisemity Austrálie. Muž, který veřejně označil Židy za „největší nepřátele země“, byl odsouzen k jednomu roku vězení. Austrálie zpřísnila tresty za šíření nenávisti, extremismus i antisemitismus. Ví proč – po vraždě 15 Židů o svátku Chanuka na pláži Bondi stoupl (ano, stoupl) v Austrálii počet antisemitských slovních projevů o 600 %.
Izraelské ministerstvo pro diasporu a boj proti antisemitismu zaznamenalo loni ve světě 815 vážných antisemitských incidentů a 21 vražd Židů. Rovněž eviduje na 124 milionů antisemitských komentářů na X a přes 4000 protiizraelských demonstrací, z nichž mnohé vyzývaly k násilí na Židech.
Příkladný postoj zaujímá německý kancléř Friedrich Merz. Nedávno upozornil, že více než 80 let od konce války a národního socialismu je antisemitismus v Německu opět neskrývaný a násilný a schovává se za svobodu projevu. „S nenávistí vůči Židům se nesmíříme a stojíme při svých židovských spoluobčanech i Izraeli,“ zdůraznil kancléř. Bude mít brzy příležitost to dokázat – ultralevicová skupina s názvem Kufiyas in Buchenwald chce v den osvobození tohoto nacistického koncentračního tábora 11. dubna protestovat u jeho vchodu proti jeho „historickému revizionismu a šíření izraelské propagandy“.
Pásmo Gazy: Nerealistické plány Rady míru
Ve čtvrtek se ve Washingtonu poprvé sešlo 49 členů Rady míru pro Pásmo Gazy, včetně 23 pozorovatelů, kteří přijali pozvání jejího zakladatele a doživotního předsedy Donalda Trumpa. Členové rady mohou být stálí, pokud během prvního roku zaplatí jednu miliardu dolarů, a ti, co nezaplatí, mohou zůstat členy tři roky.
První schůzka rady působila poněkud přízračně. Pozvaní zástupci Běloruska nepřijeli, protože Američané jim neudělili vízum. Pozvání odmítlo Polsko, které podle premiéra Donalda Tuska nehodlá do Pásma Gazy investovat, protože „potřebuje peníze doma“. Nepřijel ani Putin, ani izraelský premiér Binjamin Netanjahu, který vyslal svého ministra zahraničí.
Trump řídil první zasedání rady soudcovským kladívkem. Prohlásil: „My Gazu spravíme a nastolíme v ní mír a potom budeme dělat podobné věci i jinde.“
Zúčastněné země nabídly radě 6,5 miliard dolarů a USA podle Trumpa přispějí dalšími deseti miliardami.
Projektu se účastní i fotbalová federace FIFA, která chce v Pásmu Gazy investovat 75 milionů dolarů do výstavby fotbalových hřišť a stadionů. Prezident Kazachstánu Tokajev nabídne pětiletá vysokoškolská stipendia 500 gazanských studentů. Jeho rumunský protějšek Nicușor Dan přijme na léčení 4000 nemocných dětí z Pásma Gazy i se 4000 příbuzných a Rumunsko pomůže přebudovat gazanský protipožární systém. Katarský premiér Muhammad bin Abdar Rahmán Sání přislíbil jednu miliardu dolarů, aby „naplnil naděje Palestinců na vlastní stát“. Maroko nabízí pomoc při výcviku členů Mezinárodních stabilizačních sil (MSS) a výstavbu vojenské nemocnice, ale i velmi potřebný program deradikalizace, tedy boje proti nenávisti a podpory tolerance a mírového soužití především ve školách.
Turecký ministr zahraničí Hakan Fidan trval na tom, že v Pásmu Gazy je stále humanitární krize, přestože enkláva dostává čtyřikrát víc pomoci, než požaduje OSN. A znovu se snažil vnutit do MSS turecké vojáky, které kategoricky odmítá Izrael, protože Turci jsou spojenci Hamásu.
Americký velitel MSS generálmajor Jasper Jeffers uvedl, že jednotky budou mít 20 000 vojáků a 12 000 policistů. Budou prý „stabilizovat bezpečnost v Pásmu Gazy a umožňovat civilní vládu“, ale nesdělil jak. Půjde o vojáky z Indonésie, Maroka, Kazachstánu, Kosova a Albánie. Trump jim plánuje postavit v Pásmu Gazy i základnu na ploše 140 hektarů.
Člen výkonné rady, americký investor Marc Rowan, chce do tří let vybudovat 500 000 domů v Rafáhu. Podle něj pak bude Pásmo Gazy „spojeno s Egyptem, Izraelem, Jordánskem, Saúdskou Arábií, Spojenými arabskými emiráty, Indií a Evropou… bude mít vlastní vládu, prosperující průmysl a bydlení pro všechny“ (sic!). Stejně ambiciózní plány má i izraelský podnikatel Jakir Gabaj, který chce postavit „domy, moderní školy, nemocnice, továrny, zemědělské podniky, silnice, železnici, vodárny, datová centra, přístav a letiště“ a na zhruba čtyřicet kilometrů dlouhém gazanském pobřeží i „200 hotelů“. Alespoň však připomněl, že v enklávě je nejprve třeba zlikvidovat přes 70 milionů tun trosek a nevybuchlé munice a stovky kilometrů tunelů Hamásu.
Nikolaj Mladenov, nejvyšší představitel Rady míru po Trumpovi, řekl, že technokratická vláda „vypsala konkurs na policisty v pásmu“. To je skvělá zpráva pro Hamás, který se nepochybně zúčastní. Otevírá se mu tak legální cesta k vojenskému ovládnutí enklávy; proto k jeho požadavkům patří i začlenění do řad gazanské policie. Uvědomuje si to Rada míru, nebo mu rovnou vychází vstříc?
Možná mu vychází vstříc. Strůjci plánu pro Pásmo Gazy už neberou ohledy na izraelské odmítání – ani Turků pro MSS, ani vlády palestinské samosprávy v enklávě. Mladenov dokonce založil „styčný úřad“, který bude kroky rady se samosprávou konzultovat a koordinovat. A Američané s tím souhlasili.
Nikdo však neřeší hlavní překážku celého plánu – Hamás. Mladenov prohlašuje, že má „rámcový plán odzbrojení“ teroristů a „zbývá jen dojednat detaily“, přestože Hamás denně opakuje, že zbraně nesloží.
Izraelská armáda mezitím pokračuje v likvidaci teroristů a jejich tunelů po každém jejich porušení příměří. Ukazuje se ale, že zničení tunelů je prakticky nemožné. Armáda řadu měsíců tvrdila, že zlikvidovala „skoro všechny“, ale Netanjahu nedávno přiznal, že jich zničila jen 150 km a 70 % tunelů je stále funkčních. Podle vojáků navíc Hamás stále hloubí nové.
Izraelské bezpečnostní složky řeší, zda je lepší současná situace, nebo obnovení války, která by trvala až do úplného odzbrojení Hamásu. Izrael však nechce Pásmo Gazy trvale okupovat a ví, že dočasná vojenská operace teroristy o všechny zbraně nepřipraví a navíc zhorší už tak dost špatnou pověst země ve světě. A likvidace tunelů bude trvat několik let.
Armáda i řada ministrů se proto přiklání k udržení současného stavu – setrvat na 58 % území enklávy a Hamás co nejvíc decimovat. Pak ovšem z Trumpova plánu nic nebude, protože členové Rady míru odmítají věnovat peníze na rekonstrukci pásma i vyslat vojáky do MSS, dokud Hamás nesloží zbraně.
V Izraeli přibývá proíránských špionů
V Izraeli sílí povážlivý jev – přibývá občanů, kteří provádějí špionáž pro největšího nepřítele země, Írán. Za poslední dva roky jich úřady zatkly na 70. V posledních desetiletích byla špionů pouhá hrstka, ale loni byl počet zatčených o 400 % vyšší než v roce 2024, kdy jich bylo zadrženo o 400 % více než v roce 2023. Všichni se nechali nalákat na peníze. Většinou pro Írán fotografují vojenské objekty nebo o nich shromažďují informace.
Podle bezpečnostní služby Šin Bet oslovuje íránská zpravodajská služba izraelské Židy nebo Araby na sociálních sítích, případně na výletech do Turecka či Ázerbájdžánu. Zveřejní nabídku „snadného výdělku“ a někdo se chytí. Zpočátku Izraelcům zadává jednoduché a zdánlivě neškodné úkoly, a když je „snadným výdělkem“ navnadí, přijdou závažnější. Většina zadržených špionů má čistý trestní rejstřík a nejrůznější povolání – jeden byl řidičem Woltu, někteří studují, jiní mají nevýnosné civilní povolání a další zase dluhy.
Arabské země se snaží naverbovat izraelské zvědy už od vzniku Státu Izrael, ale v podstatě marně – loajalita Izraelců židovské domovině byla vždycky velmi silná. Írán je ale úspěšnější. Jeho první větší pokus získat agenty zmařila Šin Bet už v roce 2019. Většina oslovených tehdy spolupráci odmítla. Po masakru Hamásu 7. října 2023 se sice národ pevně semkl, ale časem se opět rozhádal kvůli zpravodajskému selhání, které k tragédii vedlo, a neschopnosti vlády vysvobodit unesená rukojmí. Rozkol ve společnosti oslabil i vlastenectví. Dnes je množství proíránských špehů tak vysoké, že Šin Bet varuje před „národní pandemií“.
Íránu se daří verbovat zejména židovské přistěhovalce; často mají ruská jména. 74letý Moti Maman se však v Izraeli narodil. Pořídil si nákladnou milenku, ale neměl dost peněz, aby si ji udržel. Přestěhoval se za prací do Turecka a tam dostal nabídku ke spolupráci. Začal plnit drobné úkoly – převážel do Izraele peníze a zbraně a fotografoval určené objekty. Pak po něm agenti chtěli, aby zavraždil Netanjahua nebo tehdejšího ministra obrany Joava Galanta, nejstřeženější politiky v Izraeli. Nakonec se dohodli na bývalém premiérovi Naftalim Benetovi. Maman souhlasil, ale požadoval jeden milion dolarů, zatímco agenti nabízeli „jen“ 400 000. Šin Bet ho zatkla dřív, než k dohodě došlo. Maman byl odsouzen k 10 letům vězení.
Vyhlídce snadného výdělku podlehl i 43letý muzikant z Haify Aziz Nisanov, který se do Izraele přistěhoval z Ázerbájdžánu jako sedmiletý. Když v roce 2022 svou bývalou zemi navštívil, postěžoval si kamarádovi, že má v Izraeli finanční potíže, a ten ho seznámil s íránskými agenty. První úkoly byly jednoduché – občas vyfotil nějaký civilní objekt, ale brzy šlo o objekty vojenské. Nisanov najal šest spolupracovníků, včetně vlastního 19letého syna, a skupina brzy sledovala skoro stovku izraelských cílů. Íránská zpravodajská služba jim platila ubytování v hotelech, pronájem aut a motocyklů a fotoaparáty. Činnost této skupiny měla závažné následky – vyfotografované vojenské objekty se staly terčem raket a dronů libanonského Hizballáhu, který v květnu 2024 sestřelil i izraelský pozorovací balon s vyspělými senzory. Šin Bet zatkla skupinu v září 2024 a označila ji za „jednu z nejnebezpečnějších, jaká kdy v Izraeli operovala“.
Po rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2024, že ultraortodoxní židé, charedim, se už nesmějí vyhýbat povinné vojně, zradil svou zemi i jeden z nich, 24letý Ašer Vajs. Za 25 000 dolarů vyfotografoval pro Íránce dům jednoho izraelského jaderného vědce, ale byl zatčen dřív, než mohl napáchat větší škody.
Letos v lednu byli zadrženi dva záložníci izraelské armády Juri Eljaspov a Georgi Andrejev za to, že nafilmovali lapač raket Železná klenba v akci a zveřejnili video na sociálních sítích. Oba měli finanční potíže. Teď jim hrozí doživotí.
Další Izraelec zadržený letos v lednu měl za úkol nainstalovat do svého auta videokameru se speciální SIM kartou, která umožňovala sledování objektů v reálném čase. Byl to už třetí případ, kdy měl někdo sledovat dům Naftaliho Beneta.
Druhým odsouzeným špionem byl začátkem února charedi Elimelech Štern, který dostal tři roky nepodmíněně za to, že „přispěl ke zřízení proíránské špionážní sítě“. Byl ženatý, měl dvě děti a studoval v ješivě, ale chyběly mu peníze. Žalobci připadá trest nízký a chce se odvolat.
Obžaloba už byla vznesena proti 35 zadrženým a ostatní na ni čekají ve věznicích. Případy však zatím nemají odstrašující účinek, protože soudní procesy v Izraeli trvají velmi dlouho.
Prokuratura požaduje přísné exemplární tresty, aby Izraelce od spolupráce s nepřítelem odradila. A premiér Netanjahu se souhlasem nejvyšší státní zástupkyně nařídil, aby všichni Izraelci odsouzení za špionáž pro Írán byli zbaveni izraelského občanství; špionáž pro nepřítele v době války je jedním z nejtěžších zločinů.
Výsledek Netanjahuovy schůzky s Trumpem je nejasný
Izraelský premiér Binjamin Netanjahu navštívil ve středu Donalda Trumpa už posedmé od jeho loňské inaugurace. Jednali výhradně o Íránu. Netanjahu považuje americké požadavky v rozhovorech s Teheránem za nedostatečné a chtěl zajistit, aby nevznikla dohoda, která by neodstranila všechny hrozby pro Izrael.
Netanjahua znepokojuje, že rozhovory, které začaly 6. února v Ománu, se zabývaly pouze íránským jaderným programem, a nikoli balistickými raketami. Jejich zničení nebo alespoň omezení jejich doletu tak, aby židovský stát neohrožovaly, je však pro Izrael stejně důležité. Při loňské červnové válce jich Írán na Izrael odpálil na 550 a zabil 33 Izraelců – a to jich měl „jen“ na 2000. Dnes je už zase vyrábí. Netanjahu Trumpovi předložil nejnovější zpravodajské poznatky o vývoji programu balistických střel a vysvětlil, jakou hrozbu představují pro Izrael, Blízký východ, ale i členy NATO.
Izrael rovněž požaduje, aby k americkým podmínkám patřilo ukončení íránské materiální a finanční podpory libanonského Hizballáhu, Hamásu a dalších blízkovýchodních spojenců.
Netanjahuova návštěva rovněž naznačila, že Izrael už příliš nevěří Trumpovým vyjednavačům Steveu Witkoffovi a Jaredu Kushnerovi – v Pásmu Gazy prosazují polovičaté kroky, jen aby nevypukla další válka, a podle některých Netanjauových spolupracovníků „hájí zájmy Kataru“.
Američané požadují, aby Teherán odevzdal všechny zásoby uranu obohaceného na 60 %, které se odhadují na nejméně 440 kilogramů. Od šedesátiprocentního uranu je to jen krůček k devadesátiprocentnímu, jehož je třeba k výrobě jaderné zbraně. Íránci při jednáních naznačili ochotu zásoby šedesátiprocentního uranu „zředit“ na nižší procento a Netanjahu nechtěl, aby na to Američané přistoupili, protože zředění by výrobu atomové zbraně pouze oddálilo.
Írán od červnové války opravil nejméně šest zničených továren na výrobu balistických raket a obnovil výrobu střel. Jaderné provozy renovoval jen částečně a Isfahán, Natanz a Fordo dodnes nefungují. Nedaleko zničené továrny v Isfahánu se však podle satelitních snímků nalézají nové zátarasy a jaderní experti soudí, že je tam ukrytá nová jaderná továrna. Íránci nedávno celý komplex zasypali silnou vrstvou písku, aby ho chránili před případným útokem. Podle amerického jaderného experta Davida Albrighta to naznačuje, že v Isfahánu je „něco cenného“. Írán má navíc stále 400 kg uranu obohaceného na 90 %; nachází se sice hluboko pod zemí ve zničených komplexech, ale podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii by ho Teherán teoreticky mohl využít.
Írán také pokračuje v represích proti odpůrcům. Nestačí mu, že jich během pouhých dvou lednových dnů povraždil přes 36 000, a dál zatýká, popravuje a vraždí raněné v nemocnicích. Disidentku a nositelku Nobelovy cenu míru Narghís Mohammadi, která je už od prosince bezdůvodně ve vězení, odsoudil k sedmi a půl letům žaláře. Zadržen byl i Hosejn Karúbí, syn předního disidenta Mehdího Karúbího, a několik členů Reformistické fronty, legální politické koalice, která usiluje o změnu režimu, ale nikoli jeho svržení a je spojencem prezidenta Masúda Pezeškjána. Naděje Íránců na změnu režimu po nesplněných Trumpových slibech útoku pohasly. Netanjahu prezidentovi zdůraznil, že mu Teherán lhal, že zastavil zabíjení, a tím ho zesměšnil.
Na první pohled se zdá, že Trump od zamýšleného útoku upustil, ale přípravy pokračují. Podle Trumpových blízkých spolupracovníků chce prezident svůj slib Íráncům dodržet. Američané na celém Blízkém východě nainstalovali protiraketové baterie THAAD, rozmisťují v regionu stále více zbraní a vyslali tam další letadlovou loď. Izrael je připraven a mimo jiné úspěšně otestoval vylepšený systém protivzdušné ochrany Davidův prak, který umí zachycovat drony, letouny i balistické střely.
Írán žádnou dohodu o omezení svého jaderného programu a zbraní uzavřít nechce a bude jednání schválně protahovat, aby získal čas k výrobě co největšího počtu balistických střel. Dnes jich má podle izraelských zpravodajských služeb asi 2000, víceméně stejně jako před loňskou válkou, ale brzy jich může mít tisíc. Netanjahu v Bílém domě chtěl, aby Trump stanovil Íráncům jasné datum, do kterého mohou rozhovory pokračovat, a co nastane, když k dohodě nedojde. Podle některých zdrojů přijel za Trumpem i pro povolení izraelského útoku na Írán, pokud jednání zkrachují.
Není známo, nakolik byl Netanjahu úspěšný. Schůzka byla velmi soukromá, bez setkání s novináři a jakýchkoli komentářů, a trvala skoro tři hodiny, což je atypicky dlouho. Detaily Netanjahu nesdělil ani svým ministrům. Podle něj je Trump přesvědčen, že se mu podaří vnutit Íráncům „dobrou dohodu“, ale izraelský premiér je skeptický a soudí, že vojenská konfrontace s Íránem je nevyhnutelná. Zatím však budou pokračovat americko-íránská jednání. Mohou však být jen taktikou, jak ukázat světu neochotu Teheránu se dohodnout a zdůraznit nevyhnutelnost úderu.
Situace v Pásmu Gazy spěje do slepé uličky
Začátkem února musel Izrael na nátlak Američanů souhlasit s otevřením hraničního přechodu v Rafáhu z Egypta do Pásma Gazy, ale jen pro pěší, nikoli pro zboží. Všichni příchozí musejí podat žádost Egypťanům, kteří je posílají ke schválení Izraelcům. Samotný přechod obsluhuje mise EU a palestinští celníci, zatímco Izraelci ho monitorují jen dálkově. Zatím jím prošlo jen 180 Palestinců.
Většina izraelských komentátorů považuje otevření hranic za chybu a důsledek nejasné strategie izraelské války proti Hamásu. Neúspěšný cílený atentát na jeho představitele v Kataru loni v září rozhněval Američany, kteří Katar považují za svého spojence. Izrael byl pak nucen souhlasit s ukončením bojů a pokračováním Trumpova mírového plánu. Od té doby rozhodují o všem Američané. Propast mezi jejich a izraelskými cíli se prohlubuje – Washington si přeje „klid a stabilitu“, zatímco Izrael požaduje zničení Hamásu.
Američané přehlížejí každodenní porušování příměří teroristy a nevědí, jak přimět Hamás k odzbrojení. Od zahájení druhé fáze ho k tomu ani jednou nevyzvali. Vyjednavači se proto kloní k návrhu teroristů odevzdat jen těžké zbraně. To je pro Izrael naprosto nepřijatelné, ale pro Hamás ideální – odevzdá jen to, co bude chtít, a zbytek arzenálu si schová v tunelech.
Technokratická vláda, která se v Pásmu Gazy chopila vlády, se skládá z členů rodin žijících v enklávě, a Hamás je tak může snadno vydírat. Vláda ho zatím neohrožuje a navíc řídí každodenní chod pásma. Teroristé předstírají, že s ní spolupracují, a tiše posilují své útočné schopnosti.
Podle nejnovější zprávy izraelské armády Hamás upevňuje moc a dosazuje své lidi na ministerstva i do gazanských bezpečnostních složek. Podle ní si teroristé vliv a moc nad Pásmem Gazy udrží i za vlády technokratů. Izraelské bezpečnostní složky to označují za „libanonský model“ Hizballáhu – Hamás bude v pásmu rozhodovat, ale bez oficiální odpovědnosti.
Peníze Hamásu nechybí. Do pásma proudí bezprecedentních 600 kamionů s pomocí denně, čtyřikrát více, než požaduje OSN. Hamás si jich „odkloňuje“, kolik chce, a na všechny uvaluje vysoké „daně“, z nichž financuje dozbrojování a hloubení tunelů.
Tunely hloubí neustále. Izraelští vojáci se i po více než dvou letech jejich ničení nestačí divit. Původně odhadovali, že síť tunelů měří 500 km, ale dnes už připouštějí 1000 km. Navíc jsou tunely stále důmyslnější a komfortnější – mají ventilaci, přívod vody a elektřiny, telefon, pohodlné ložnice i modlitebny a někdy do nich vede i výtah. A jsou stále hlubší – některé se nacházejí až 30 metrů pod povrchem. Jen v koridoru Filadelfi, který je dlouhý 14 km a široký sto metrů, našli izraelští vojáci 200 tunelů. Tunel prý objeví „všude, kde začnou vrtat“. Zničí jeden a pod ním najdou další.
Hamás podle izraelských bezpečnostních služeb obnovil i výrobu zbraní. Vzkvétá také pašování všeho možného, od cigaret až po mobilní telefony. Jak se nedávno ukázalo, zapojili se i Izraelci; nedávno jich bylo z napomáhání nepříteli v době války obviněno 14, včetně bratra nového ředitele bezpečnostní služby Šin Bet, záložníka Becalela Ziniho. Cigarety a tabák do Pásma Gazy oficiálně nesmějí, protože na nich vydělává Hamás.
V pásmu zatím nepůsobí Mezinárodní stabilizační síly, protože dodnes nevznikly. Ani rekonstrukce enklávy nezačala – většina zemí, které naznačily ochotu ji financovat, odmítají peníze darovat, dokud Hamás nebude odzbrojen.
Situace je neřešitelná a nejpravděpodobnější se zdá obnovení bojů. To si však nepřeje Trump. Izrael tak může jen odmítat vyklizení koridoru Filadelfi a příchod zahraničních vojáků do pásma a trvat na možnosti zasahovat proti narušitelům příměří. To ovšem není vítězství nad Hamásem.
Armáda alespoň využívá porušování příměří k likvidaci cílů a teroristů Hamásu – co porušení, to odvetný útok.
Svět se mezitím uštěpačně ušklíbá nad nejnovějším přiznáním izraelské armády, že palestinských obětí v Pásmu Gazy je skutečně na 70 000, jak tvrdí Hamás. Pro nepřátele Izraele je to „důkaz“, že jde o „genocidu“. Armáda však udělala zásadní chybu, že čísla neupřesnila. Napravila to americká organizace Honest Reporting: když odečetla počet zabitých teroristů, přirozených úmrtí, počet Gazanů zabitých Hamásem a statistickou chybu, dospěla k počtu zhruba 36 000 zabitých civilistů. Poměr těchto mrtvých civilistů a teroristů je tak přibližně 1,5:1. Například v bitvě o irácký Mosul (2016–2017) bylo obětí amerických a iráckých jednotek na 10 000, z toho 4000 teroristů Islámského státu, takže mrtvých civilistů bylo 2,5krát více než teroristů. V Pásmu Gazy se navíc jen loni narodilo 60 000 dětí, více než před válkou.
Jestli teroristé nesloží zbraně do poloviny března, Izrael neodejde ze své poloviny Pásma Gazy, jak stanoví Trumpův plán, a odzbrojí Hamás sám. To by ovšem znamenalo novou válku.
Zahraniční novináři stále nesmějí do Gazy
Izrael od začátku odvetné války proti Hamásu nevpouští do Pásma Gazy zahraniční novináře, protože je to vzhledem k povaze bojů nebezpečné pro ně i pro vojáky. Kvůli tomuto zákazu je terčem ostré kritiky mezinárodních tiskových organizací. Foreign Press Association (FPA), která zastupuje stovky žurnalistů působících v Izraeli, Pásmu Gazy a na Západním břehu, podala už v roce 2024 stížnost k izraelskému Nejvyššímu soudu s tím, že zákaz porušuje svobodu slova, a požadovala okamžitý přístup do pásma. Izraelská vláda se vyjádřila až začátkem letošního ledna – zákaz má zůstat v platnosti, protože navzdory příměří, které platí od začátku října, představuje pohyb po enklávě stále velké bezpečnostní riziko. Hamás denně porušuje příměří, a jestli chtějí vojáci zůstat naživu, musejí rychle reagovat a nemohou brát ohledy na potulující se zahraniční novináře. Od začátku října, kdy vstoupilo v platnost příměří, je Hamás porušil 78krát.
FPA tvrdí, že její členové „chtějí pracovat po boku statečných palestinských kolegů“. Podle ní jich od října 2023 přišlo „při výkonu povolání“ o život skoro 260. To je však nevěrohodné tvrzení Hamásu a tito „stateční kolegové“ s ním buď spolupracují, nebo jsou jeho členy.
Brzy po zahájení války rozšířili do světa zprávu o izraelském útoku na nemocnici s 500 mrtvých, z něhož se vyklubala špatně odpálená raketa teroristů s 50 oběťmi. Propagandu Hamásu šíří jeho členové, z nichž někteří se coby „novináři“ zúčastnili i masakru Izraelců 7. října 2023. Americká nevládní organizace Honest Reporting (HR) zjistila, že nejméně čtyři spolupracovníci Reuters, AP, New York Times nebo CNN fotili zvěrstva teroristů a posílali fotografie těmto médiím. Agentura Reuters přiznala, že je dostala už 45 minut po izraelském oznámení invaze Hamásu.
Takzvaní gazanští „novináři“ Husám Šabát a Anás Šaríf, kteří psali pro katarskou stanici Al-Džazíra, byli členy bojových praporů Hamásu, a Šabát byl dokonce odstřelovačem. Organizace Reportéři bez hranic je však eviduje jako „novináře, kteří zahynuli při výkonu povolání“. Taková zpráva pak obletí svět s tím, že Izrael „vraždí novináře“, přestože šlo o aktivní členy teroristické skupiny.
Izraelští vojáci také v Gaze našli propagandistickou příručku Hamásu, která radí spojencům-novinářům na Západě, jaký mají volit jazyk a výrazy, aby získali teroristům co nejvíc příznivců.
Naopak americká nezisková organizace Committee to Protect Journalists (CPJ), která rovněž publikuje seznam novinářů zabitých v Pásmu Gazy, umí zjistit, co jsou zač. Z 209 mrtvých na jejím seznamu pro období 2023–2025 je u 83 (40 %) uvedeno, že byli členy některé teroristické skupiny (Hamásu, Palestinského islámského džihádu, Hizballáhu nebo Fatahu), zatímco u ostatních toto členství nebylo prokázáno. CPJ také přiznává, že 16 novinářů zabitých v Pásmu Gazy pracovalo pro televizní stanici Al-Aqsá, která je v USA na seznamu teroristických organizací. Mnozí zabití „novináři“ mají napsáno „mudžáhid“ („bojovník v džihádu“) i na svém náhrobku.
Izraelské Středisko Meira Amita pro zpravodajské informace a terorismus prověřilo 266 gazanských novinářů a zjistilo napojení na teroristické skupiny u nejméně 157 z nich, tedy u 60 %. Reportéři bez hranic však takové informace nezjišťují a raději tvrdí, že Izrael „záměrně vraždí novináře“. Ve své zprávě za loňský rok mu připsali vinu za smrt 43 % zabitých žurnalistů a udělali z něj „největšího nepřítele novinářů“.
Izraelská armáda loni v červnu zlikvidovala dva teroristy Islámského džihádu, kteří pod rouškou „novinářské činnosti“ chystali útok na izraelské vojáky z dvorany gazanské Nemocnice Al-Maamadáního. V květnu zlikvidovala „novináře“ Hasana Aslího, který se zúčastnil masakru z 7. října 2023 a posílal stanici CNN záběry vraždění, loupení a podpalování domů. Další skupinu „novinářů“, kteří byli členy Islámského džihádu, vojáci zabili v prosinci a zlikvidovali i člena komanda Hamásu Nuchba Ismaíla Ghúla, „novináře Al-Džazíry“. Dokonce i tato neobjektivní stanice se distancovala od svého dalšího „novináře“ Abdalláha Aldžamála, když se ukázalo, že doma věznil tři izraelské rukojmí. V lednu 2024 armáda eliminovala další „novináře“ Al-Džazíry Mustafu Thúriu a Hamzu Dahdúha v okamžiku, kdy se chystali vypustit útočný dron.
Hamás považuje novináře za zásadní součást své propagandistické mašinérie, která úspěšně utváří negativní názor světa na Izrael, mobilizuje stoupence a získává nové a podněcuje násilí. V Pásmu Gazy je řídil dnes už mrtvý šéf propagandy Hamásu Abú Ubajda, jenž zaměstnával až 1500 propagandistů, včetně filmařů a střihačů, kteří dodávali světovým médiím „věrohodné“ reportáže. Pro vůdce Hamásu je mediální fronta stejně důležitá jako ta vojenská. Jak upozorňuje HR, ani jediný „novinář“ z Pásma Gazy nikdy za celých 17 let neinformoval o síti útočných tunelů Hamásu, která měří až tisíc kilometrů: „Proč? Protože jim to Hamás zakázal,“ vysvětluje HR.
Zákaz vstupu zahraničních novinářů do Pásma Gazy odůvodňoval koncem ledna před izraelským Nejvyšším soudem zástupce vlády. Soud se klonil ke zrušení zákazu. Když jim však vládní obhájce vysvětlil důvody za zavřenými dveřmi, soudci vládě platnost zákazu prodloužili až do konce března.
Zaútočí Američané na Írán?
Americký prezident Donald Trump před dvěma týdny couvl od útoku na Írán, jímž chtěl potrestat íránskou vládu za zabíjení demonstrantů protestujících proti inflaci, rostoucím cenám i režimu. Nejmohutnější protesty proti ajatolláhům od vzniku Íránské islámské republiky v roce 1979 vypukly 28. prosince ve 400 íránských městech a v druhém lednovém týdnu bylo podle odhadů v ulicích 1,5 milionu lidí.
Příčinou změny Trumpova rozhodnutí byl zřejmě nesouhlas zemí v Perském zálivu, které si nepřejí destabilizaci regionu, ale i žádost Izraele, který se necítil dostatečně připraven na předpokládaný íránský protiútok.
Íránský režim zasáhl proti demonstrantům velmi brutálně. Nejprve se hovořilo o zhruba 5000 zabitých, ale údaje se nedaly ověřit, protože vláda vypnula v celé zemi internet. Když začali pátrat aktivisté a novináři, vyšla najevo neuvěřitelná čísla. Podle exilového íránského serveru Iran International v Londýně, který se opírá o výpovědi rodinných příslušníků zavražděných, očitých svědků, lékařů a sester a o získané tajné režimní dokumenty, bylo během dvou dní 8. a 9. ledna zabito nejméně 36 500 lidí – ne nějakým plošným bombardováním, ale ruční střelbou gardistů. Je to největší masakr v tak krátké době od zavraždění skoro 34 000 Židů nacisty v ukrajinském Babím Jaru v roce 1941. Počet raněných Íránců se odhaduje na skoro 100 000.
Íránský novinář Omid Habibinia žijící v exilu získal informace, že někteří postřelení demonstranti byli nacpáni do pytlů na mrtvoly živí. Iran Human Rights Documentation Center cituje raněného muže, který se v pytli ocitl a ze strachu ze zabití v něm vydržel bez hnutí tři dny, dokud do márnice nevtrhly rodiny hledající příbuzné a nepomohly mu ven. Podle očitých svědectví vraždili členové Islámských revolučních gard (IRG) a polovojenských jednotek Basídž i raněné na ulicích. Nemocniční personál vypověděl, že na chodbách byly hromady zabitých lidí a IRG odvážely do márnic i živé. Podle lékařů měla řada mrtvých v márnicích na sobě elektrody nebo kyslíkové trubičky. Server Media Line získal výpověď zdravotní sestry, podle které gardisté obcházeli nemocniční oddělení a stříleli pacienty v postelích do hlavy. Sestra byla později zavražděna také. Některé rodiny musely zaplatit, aby získaly mrtvá těla příbuzných.
Podle profesora Amira Mobareze Parasty, který masakr z 8. a 9. ledna vyšetřoval, se polovina zavražděných vůbec nedostala do nemocnic a v oficiálních statistikách nefiguruje. Řada rodin zase pohřbila své blízké sama anebo ukryla raněné, kteří později zemřeli, aby je bezpečnostní složky neunesly. Počet mrtvých tak může být ještě mnohem vyšší.
Režim údajně popravuje zadržené a bezpečnostní složky stupňují zatýkání, aby předešly dalším protestům. Lidskoprávní skupiny uvádějí, že už bylo zadrženo na 42 000 lidí. IRG zatýkají i lékaře za to, že pomáhali raněným, a dokonce i děti mladší 18 let. Podle New York Times bylo zatčeno nejméně 300 nezletilých. Lidé žijí ve strachu, nevědí o svých příbuzných, obchody jsou zavřené a nic nefunguje.
To vše se děje na přímý rozkaz nejvyššího politického vedení Íránu v čele s ajatolláhem Alím Chameneím, který přikázal gardám, ať povstání potlačí „jakýmikoli prostředky.“
OSN opět prokázala naprostou nefunkčnost. Její Rada pro lidská práva se sešla až po skoro třech týdnech a masakr odsoudila jen slovně.
Donald Trump začal znovu hovořit o útoku. Teď zvažuje i údery na nejvyšší představitele, bezpečnostní složky a vládní budovy, aby dosáhl změny režimu, který je podle amerických zpravodajských služeb výrazně oslabený. Útok nově podmínil zastavením íránského jaderného programu, omezením počtu balistických raket a ukončením podpory spojenců jako Hamás, Hizballáh a Hútíové.
USA posílily protiraketovou obranu na Blízkém východě, vyslaly tam další bojové letouny a zvýšily počet letadlových lodí na šest. Nejvyšší velitel amerického Centrálního velení Bradley Cooper navštívil Izrael kvůli koordinaci s izraelskou armádou a v pátek připlul do Ejlatu americký raketový torpédoborec. Spojené arabské emiráty, Británie a Jordánsko slíbily, že budou pomocí zpravodajských informací a logistiky chránit americké základny na Blízkém východě, kde mají USA na 40 000 vojáků. Izraelský premiér Binjamin Netanjahu pohrozil Teheránu, že jestli zaútočí na Izrael, provede disproporční odvetu, a zdůraznil, že izraelské útočné schopnosti jsou mnohem lepší než loni.
Řada zahraničních aerolinií pozastavila lety do Izraele, Turecko posiluje ostrahu hranic s Íránem, aby zabránilo přílivu íránských uprchlíků, a odvetou Americe pohrozili jemenští Hútíové, libanonský Hizballáh i irácká polovojenská skupina Kata’ib Hizballáh. EU zařadila IRG na seznam teroristických skupin a schválila sankce proti íránským představitelům.
Teherán přestěhoval nejvyššího duchovního vůdce Chameneího do podzemního bunkru a posílil námořní síly v Perském zálivu. Dostal zbraně a systémy protivzdušné obrany z Číny a zvýšil počet dronů o tisíc. A íránští diplomaté v Evropě žádají podle agentury Deutsche Welle o status uprchlíka.
Přijde americký úder na Irán? Ocitne se Izrael opět ve válce? Podle izraelského brigádního generála ve výslužbě Amira Aviviho otázka nezní „jestli útok přijde“, ale „kdy“.
Konec dlouhého příběhu terezínských kreseb Petra Kiena
Velkého úspěchu dosáhla Judy King, dcera Helgy Wolfensteinové, přítelkyně židovského výtvarníka, dramatika a básníka Františka Petra Kiena (1919-1944). Po 80 letech získala z Česka kufr s Petrovými kresbami, rukopisy a dopisy z terezínského ghetta, který tam Kien svěřil její matce před svým odjezdem na smrt. V roce 1944 zahynul v plynové komoře v Osvětimi ve věku 25 let, stejně jako jeho rodiče a bývalá manželka.
Helga přežila a Kienův kufr také – Helga ho schovala na infekčním oddělení, kde pracovala její matka a kterému se esesáci vyhýbali. Po válce ho vyzvedla, a než opustila Československo, uložila ho u své tety Julie Fleischerové. Našel ho však údržbář a udavač Karel Finger a oznámil to úřadům, vypráví Judy King. Ty podle ní daly tetě na vybranou – buď kufr odevzdá státu, nebo přijde o důchod.
Památník Terezín však Židovským listům řekl, že si kresby za totalitního režimu od tety vypůjčil na výstavu, a ty pak v muzeu zůstaly. Paní Wolfensteinová o jejich vrácení usilovala po zbytek života, ale kresby už nespatřila – zemřela v roce 2003.
Ve snaze získat Kienovy kresby pak pokračovala její dcera Judy. České úřady požadovaly důkaz, že kufr skutečně patřil Helze Wolfensteinové. Judy King jim předložila notářsky ověřené prohlášení své matky, že je právoplatnou dědičkou jediné majitelky kufru s kresbami. Trvalo však ještě řadu let, než dědictví získala; památník musel Kienovy kresby roztřídit a určit, které do jeho kufru patří, protože má i jiné. Kufr do Londýna dorazil teprve před několika dny.
Judy King věnovala vzácné kresby Wiener Holocaust Library v Londýně, jednomu z největších archivů o holokaustu na světě, který obsahuje více než jeden milion děl, fotografií, novinových výstřižků a očitých svědectví. Tato knihovna už některá Kienova díla měla, např. libreto opery. Kienových kreseb z Terezína je 681 a zachycují život v židovském ghettu a jeho obyvatele, uvedla knihovna v Den památky obětí holokaustu. Podle ní budou kresby, které jsou svědectvím o tajném kulturním životě Židů v Terezíně, restaurovány, digitalizovány a zpřístupněny badatelům. Knihovna se také pokusí identifikovat postavy z kreseb. Podle britského deníku The Times už jednu zná – Edith Steinerovou-Krausovou, jak hraje na piano. Hudbě se věnovala i po válce a zemřela ve věku 100 let v Jeruzalémě.
