Po čtyřech měsících „bezvládí“ zná Izrael konečně své nové vrchní rabíny. Vrchním sefardským rabínem byl už koncem září zvolen David Josef, bratr svého předchůdce v této funkci Jicchaka Josefa a syn Ovadji Josefa, který byl vrchním rabínem v letech 1973–1983. Teprve ve čtvrtek se volební orgán shodl i na novém vrchním aškenázském rabínovi. V druhém kole voleb se jím stal Kalman Ber, umírněný rabín s vazbami na stranu Náboženský sionismus (Ha-Cionut ha-datit). Zvítězil nad ultraortodoxním rabínem Michou Halevim. V říjnovém prvním kole byl jejich souboj vyrovnaný.
Rabína Bera, který dosud zastával funkci vrchního rabína města Netanja, podpořil nejen Náboženský sionismus, ale i ultraortodoxní strany Degel ha-Tora a Šas, které v prvním kole hlasovaly pro jeho soupeře.
Kalman Ber je pozoruhodný tím, že na rozdíl od drtivé většiny ortodoxních židů sloužil v armádě, v brigádě Nachal, a dlouho potom byl i záložníkem, přestože jeho synové studují v ultraortodoxních ješivách.
Předchozím vrchním rabínům, aškenázskému Davidu Lauovi a sefardskému Jicchaku Josefovi, mandát vypršel už začátkem července, ale rabínský volební orgán se nemohl shodnout na kandidátech. Volbu zkomplikoval i Nejvyšší soud, který ho vyzval, aby do svých řad přijímal i ženy s titulem rabínek. Izrael tak poprvé po více než sto letech neměl vrchní rabíny.
Patovou situaci vyřešilo až následné rozhodnutí soudu, že volební komise ženy zvažovat nemusí; pro ultraortodoxní strany to byl zcela nepřijatelný požadavek.
Oba noví izraelští vrchní rabíni budou nejvyšší náboženskou funkci zastávat deset let.
Izraelský Kneset schválil v pondělí dva zákony, které v podstatě zakazují činnost Úřadu pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA) v Izraeli a výrazně omezují jeho působení v Pásmu Gazy, na Západním břehu a ve východním Jeruzalémě. Poslanci vládní koalice, ale i opozice je schválili drtivou většinou navzdory varování mnoha zemí světa před následky takového kroku. Nehlasovali pro ně jen arabští poslanci a nová strana Demokraté se hlasování zdržela. Zákony vstoupí v platnost za 90 dní.
Důvodem zákazu činnosti UNRWA je její těsná spolupráce s teroristy Hamásu a propagace terorismu ve školách, pro které UNRWA vyrábí učebnice. Ty podněcují k násilí, šíří antisemitismus a nenávist vůči Izraeli, popírají jeho existenci, zkreslují historii a oslavují palestinské vrahy Izraelců. Většina pachatelů masakru z loňského 7. října byla absolventy škol UNRWA. A řada jejich „učitelů“ pak otevřeně masakr vychvalovala před žáky i na sociálních sítích. Mnoho zaměstnanců UNRWA je dokonce aktivními členy teroristického Hamásu a Hizballáhu. UNRWA se tak pro Izrael stala národně-bezpečnostní hrozbou.
Nové zákony jí sice nezakazují distribuovat humanitární pomoc úplně, ale bez koordinace s Izraelem je to skoro nemožné, protože k tomu UNRWA potřebuje izraelské povolení. A v Pásmu Gazy to nepůjde ani z Egypta, protože hraniční přechod v Rafáhu teď ovládají izraelští vojáci.
Izrael také po loňském říjnovém masakru svých občanů zjistil, že se ho zúčastnila i zhruba stovka zaměstnanců UNRWA a že až 10 % všech je napojeno na teroristické skupiny v Pásmu Gazy. Někteří jsou dokonce veliteli Hamásu, kteří loni 7. října vedli ozbrojence do Izraele. Izrael už před časem předal detailní informace o těchto „zaměstnancích“ Organizaci spojených národů, ale ta neudělala vůbec nic.
UNRWA a celá OSN také přehlíží skladování zbraní teroristů ve svých objektech, včetně škol, i běžnou praktiku Hamásu zřizovat v nich velitelství a ostřelovat z nich Izrael. Letos v únoru našli izraelští vojáci jedno velitelství Hamásu dokonce pod ústředím UNRWA v Gaze.
Během současné války rovněž zjistili, že řada zaměstnanců UNRWA, včetně několika vysoce postavených, krade humanitární pomoc a místo rozdělování chudým Gazanům jim ji prodává.
Po odhalení aktivního zapojení zaměstnanců UNRWA do masakru Izraelců řada zemí pozastavila organizaci finanční pomoc, ale brzy ji zase obnovily. Neudělaly to jen Spojené státy, které situaci znovu posoudí příští rok, ale všechny země EU už pomoc opět poskytují.
Izrael má problém i s definicí uprchlíků – UNRWA za ně považuje nejen ty, kteří z dnešního Izraele odešli po jeho vzniku a po šestidenní válce v roce 1967, ale i všechny jejich potomky a potomky jejich potomků. Původních zhruba 700 000 Palestinců tak nabobtnalo na skoro šest milionů. Izrael upozorňuje, že 75letá existence této jediné instituce OSN, která se specializuje výhradně na jednu skupinu obyvatel, jen prodlužuje a udržuje celý izraelsko-palestinský konflikt, místo aby přispívala k jeho řešení. Podle Izraelců by se peníze měly Palestincům poskytovat z rozpočtu Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), a ne ze speciálního fondu. Rozpočet UNRWA činí přes jednu a čtvrt miliardy dolarů ročně.
UNRWA v reakci na izraelský zákaz upozornila, že židovský stát jím „porušuje své povinnosti v rámci mezinárodního práva“ i Chartu OSN a bezpočet zemí krok odsoudilo a varovalo, že bude mít pro Palestince „katastrofální důsledky“. Zákaz kritizovali i Američané.
Izrael však nemá v úmyslu nechat Palestince pomřít hlady – jen nechce, aby jim humanitární pomoc dodávala UNRWA prolezlá teroristy. Izraelské ministerstvo zahraničí ujistilo mezinárodní společenství, že bude k distribuci humanitární pomoci využívat jiné organizace OSN. Izrael už nějakou dobu činnost UNRWA v Pásmu Gazy omezuje a posiluje roli UNICEFu, Světové zdravotnické organizace a zejména Světového potravinového programu, který začíná práci UNRWA přebírat. Stejně tak ji může převzít UNHCR, který pomáhá všem ostatním běžencům na světě kromě Palestinců. Není sebemenší důvod, proč by zrovna Palestinci měli mít svou vlastní humanitární organizaci OSN.
Dlouho očekávaná izraelská odveta za íránský útok balistickými střelami z 1. října přišla v noci na sobotu a byla velice zdařilá. Armáda více než tříhodinovou operaci nazvala Dny pokání podle desetidenního období mezi židovským Novým rokem a Dnem smíření, kdy má každý přemýšlet o svých činech v uplynulém roce, žádat za ně odpuštění a napravit své chování.
Úderu na Írán vzdálený od Izraele až 2000 kilometrů se zúčastnilo více než sto letounů, včetně stíhaček F-35 a F-15, které v několika vlnách a za tankování ve vzduchu zlikvidovaly 20 cílů v samotném Íránu a další v Sýrii a Iráku. Nikde nenarazily na žádný odpor a všechny se vrátily domů bez jediné ztráty či poškození.
Írán tvrdí, že škody jsou mizivé, ale ve skutečnosti jsou obrovské a velice zásadní.
Izraelci zničili ve třech íránských provinciích ruské baterie vzdušné obrany S-300, řadu odpališť a několik zbrojních továren, včetně tří v utajovaném centru v Parčinu, kde se vyvíjely a montovaly sebevražedné drony a rakety. Poškodili tři vojenské základny Islámských revolučních gard a v provinciích Ílám a Chúzistán zlikvidovali odpaliště balistických raket, z nichž Íránci v dubnu a říjnu ostřelovali Izrael, a spolu s nimi i důležité zbrojní sklady. Těsně před útokem na Írán izraelské bombardéry vyřadily z provozu radary a systémy vzdušné obrany v jižní Sýrii a v Iráku.
Saúdský web Elaf uvedl, že továrnu v Parčinu, kde se vyrábělo a míchalo tuhé palivo do balistických raket, zničilo izraelské letectvo úplně. Oprava tohoto střediska, které bylo nejdůležitější součástí íránského vojenského průmyslu, bude trvat nejméně dva roky a zničené zařízení je obtížně nahraditelné, protože pochází z ciziny. Elaf odhaduje, že škody dosahují až 40 milionů dolarů.
Zničení této továrny výrazně omezilo schopnost Teheránu ostřelovat Izrael i zásobovat balistickými raketami své spojence, libanonský Hizballáh a jemenské Hútíe.
Podle amerického experta Deckera Eveletha, který po útoku analyzoval satelitní snímky, Izrael „omezenou operací a velmi přesnými útoky zásadně poškodil íránskou velkovýrobu raket a zkomplikoval budoucí íránské útoky na Izrael střelami, které teď budou mít problém proniknout jeho vzdušnou obranou“. Írán bude mít i vážné problémy rakety vůbec vyrábět.
Premiér Binjamin Netanjahu v neděli řekl, že útok dosáhl všech izraelských cílů. Izraelci mimo jiné použili i nové rakety typu vzduch-země, které se na cíl odpalují ze vzdáleného bombardéru, a likvidují tak systémy vzdušné obrany, jako jsou ruské baterie S-300 nebo S-400, aniž by ohrozily samotný letoun.
Izraelci záměrně provedli útok v noci, aby minimalizovali lidské ztráty, a snížili tak riziko další eskalace. Podle Íránu zahynuli čtyři vojáci Islámských revolučních gard.
Izrael o útoku předem informoval Američany a ti ho podpořili. Arabské státy jako Saúdská Arábie nebo Spojené arabské emiráty úder odsoudily, ale slovo „Izrael“ nevyslovily.
Izrael záměrně nemířil na íránský jaderný program ani na energetickou infrastrukturu, jak to slíbil Američanům. Chtěl tak Íráncům umožnit, aby se zdrželi odvety, kterou už předem vyhrožovali; jaderný program a ropné rafinérie by jim nedaly jinou možnost než úder Izraeli oplatit.
Teherán zpočátku tvrdil, že izraelské nálety nezpůsobily „žádné větší škody“, ale někteří jeho představitelé po útoku přesto prohlásili, že Írán „má povinnost reagovat“. Nejvyšší duchovní vůdce Alí Chameneí sice nejednoznačně prohlásil, že útok „nelze podceňovat, ale ani přeceňovat“, ale prezident Masúd Pezeškján řekl, že „Írán adekvátně odpoví“. Izrael Teheránu přes zahraničního prostředníka vzkázal, ať si odvetu dobře rozmyslí. Jestli ji provede, udělá další fatální chybu.
Útok znamená pro Izrael obrovský strategický a vojenský úspěch. Zlikvidoval klíčové součásti íránské vzdušné obrany, která chránila nejcitlivější vojenská strategická místa i metropoli Teherán. Izrael by tak měl při další případné odvetě mnohem snazší práci s jejich zničením.
Ukázal všem, kdo pochybovali, že by dokázal zaútočit v tak velké dálce, že to umí, ochromil íránské vojenské schopnosti, snížil možnost režimu vyrábět rakety dlouhého doletu a drony a posílil svou odstrašující sílu. Předvedl Teheránu, že pronikne, kam chce, a zničí, co chce. Podle izraelských analytiků Írán momentálně nedokáže svůj raketový arzenál doplnit, protože nemá jak. Před izraelskými útoky je teď mnohem méně chráněný – ale to neznamená, že je neškodný.
Izrael rovněž zničil systémy íránské vzdušné obrany u petrochemického areálu v provincii Chúzistán, dále u přístavu Bandár imám Chomejní, který má velký hospodářský význam, a u ropné rafinérie v Ábádánu. Tato místa jsou teď zcela nechráněná. V Íránu to vyvolalo velké znepokojení a v Izraeli spekulace, že sobotní útok byl jen „přípravný“ a přijde další. Bude snad následovat úder na íránské jaderné objekty?
Vláda Joea Bidena chce napomoci vítězství Kamaly Harris v nadcházejících volbách, a tak se snaží vyvolat dojem, že usiluje o zmírnění chystané izraelské odvety za íránský útok balistickými raketami 1. října. Neustále také izraelskou vládu vyzývá, aby zmírnila útoky na cíle Hizballáhu v Bejrútu nebo operace v Pásmu Gazy.
Biden je rozladěn z izraelského premiéra Binjamina Netanjahua, který mu nesděluje všechno. Není divu – když se po íránském útoku začalo spekulovat o cílech izraelské odvety, Netanjahu údajně Bidenovi řekl, že je ochoten nezaútočit na íránské jaderné objekty, a hned druhý den to zveřejnila všechna světová média.
Obě strany si vzájemně příliš nevěří, a Izrael dokonce Washingtonu zpočátku odmítal sdělit podrobnosti o chystané odvetě . Neřekl mu předem ani o atentátu na vůdce Hamásu Ismáíla Haníju v Teheránu, ani na generálního tajemníka Hizballáhu Hasana Nasralláha v Bejrútu, ani o výbušných pagerech a vysílačkách členů Hizballáhu. Izrael neví, kolik toho může Američanům říci, protože médiím prozradili i některé detaily operačních plánů před zahájením pozemní operace v Libanonu.
Roztržku s Washingtonem si však Izrael nemůže dovolit – Spojené státy jsou jeho nejdůležitějším spojencem, neochvějně ho podporují a jen za současné války mu poskytly vojenskou pomoc v hodnotě téměř 18 miliard dolarů.
Spolupráce se tak v poslední době trochu zlepšila a obě strany o podobě íránské odvety jednaly. Izrael však narazil znovu – někdo z amerického týmu zveřejnil detaily přísně tajných plánů příprav odvetného útoku na proíránské platformě Telegram. Teď tento závažný únik informací vyšetřuje FBI. Přestože se o konkrétní podobě izraelského úderu nezmiňovaly, prozrazovaly podrobnosti o cvičení izraelské armády, rozmístění jejích dronů nebo o nácviku útoku střelami dlouhého doletu.
Izrael odvetu oddaluje a Teherán propadá panice. Pohrozil arabským zemím útokem, jestli Izraelcům umožní průlet nad svým územím cestou do Íránu, nebo úderem na cíle Američanů, jestli v Izraeli rozmístí výkonný lapač balistických raket THAAD, který má spolu s izraelskou protiraketovou obranou zemi ochránit před případnou íránskou odvetou. Američané ho už ovšem rozmístili i zprovoznili. Írán také ruší GPS v Teheránu, Mašhadu a dalších městech a zakázal cestujícím v letadlech pagery a vysílačky, protože se bojí podobných výbuchů, jaké postihly členy Hizballáhu. Dokonce měl tu drzost žádat o „mezinárodní podporu proti izraelské agresi“ a stěžovat si Mezinárodní agentuře pro atomovou energii na izraelský „úmysl zaútočit na íránské jaderné objekty“.
Izraeli diplomatickou cestou vzkázal, že bude-li jeho odplata umírněná, neprovede žádnou protiodvetu a vzápětí hrozil, že bude krutá. Nejvíc se bojí útoku na své jaderné továrny.
Když nedávno ozbrojený dron Hizballáhu zaútočil na dům premiéra Netanjahua v Caesareji a způsobil menší materiální škody, vyzvaly íránské Revoluční gardy Hizballáh, aby se k incidentu explicitně přihlásil, protože dostaly strach, že pokus o atentát na izraelského premiéra povede k ještě mohutnějšímu izraelskému útoku. Hizballáh okamžitě poslechl.
Írán také stupňuje špionážní činnost. Izraelská bezpečnostní služba Šin Bet v posledních měsících už pětkrát dopadla Izraelce, které Teherán za peníze získal ke spolupráci. Dokonce zmařila atentáty na jednoho starostu a jistého jaderného vědce, které na příkaz Íránu chystala skupina mladých izraelských Arabů z východního Jeruzaléma. V pondělí Šin Bet zveřejnila informace o další velmi nebezpečné skupině špionů. Tvořili ji izraelští členové jediné rodiny ázerbájdžánského původu ze severu Izraele, kteří Íráncům sloužili celé dva roky. Dostali od nich až 600 úkolů; většinou šlo o dodávání zpravodajských informací, které mohly napáchat obrovské škody. Týkaly se politiků, vojenských představitelů a dalších izraelských činitelů. Špioni také Íráncům předávali fotografie vojenských základen a dalších citlivých objektů a měli za úkol zavraždit nejmenovaného izraelského politika a jeho syna. Najatí agenti jsou přistěhovalci; někteří měli podle Šin Bet dluhy a jiní zase pocit, že mezi Izraelce nezapadli.
Izrael o odvetném útoku mlčí a dál Íránce napíná. A pokud jde o Američany, Netanjahuův úřad uvedl, že „naslouchá americkým návrhům, ale odvetu provede podle svých národně-bezpečnostních potřeb“.
Nejmenovaní izraelští a američtí zpravodajci však také řekli serveru Al-Monitor, že Američané slíbili Izraeli „významnou odměnu“, když nezaútočí na íránskou jadernou a ropnou infrastrukturu.
Spekuluje se, že útok přijde ještě před americkými prezidentskými volbami. Bude patrně mnohem ostřejší než reakce na dubnový íránský úder na Izrael, kdy izraelské letectvo zničilo jen íránský systém protivzdušné obrany S-300 u jaderné továrny v Isfahánu, aby ukázalo, že skrz ni dokáže proniknout. Cílem nynějšího útoku může být cokoli – anebo kdokoli.
Od likvidace nejvýznamnějšího vůdce Hamásu Jahjá Sinwára ve čtvrti Tel Sultan v Rafáhu uplynulo pět dní. Svět i Gazané reagovali různě. Většina státníků civilizovaných zemí Sinwárovu smrt uvítala, s nepřekvapivou výjimkou generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese. Turecko a Organizace pro osvobození Palestiny dokonce Hamásu kondolovaly.
Řada obyvatel Pásma Gazy se radovala, zatímco stoupenci Hamásu začali tvrdit, že Sinwár zemřel hrdinskou smrtí, a šíří na sociálních sítích zfalšovaná videa. Ve skutečnosti bylo posledním činem tohoto „hrdiny“ to, že hodil po izraelském dronu klacek.
Armáda zveřejnila nahrávku nalezenou v tunelech pod Gazou. Sinwár s manželkou a dětmi se na ní několik hodin před zahájením masakru Hamásu loni 7. října stěhují do bezpečných tunelů pod Chán Júnisem. Je vidět prostorný luxusní byt s dvěma koupelnami, kde chtějí přečkat izraelskou odvetu za masakr. Do tohoto bytu odnášeli několik hodin zásoby potravin, televizor a další „nezbytné“ věci. Sinwárův majetek se odhaduje na tři miliardy dolarů.
Po Sinwárově smrti došlo k nejméně dvěma pozitivním událostem. V pátek izraelská armáda na severu Pásmu Gazy nafilmovala kapitulaci desítek teroristů Hamásu. A po izraelské výzvě k evakuaci kvůli nadcházejícím útokům odešlo do bezpečí mnohem víc civilistů než donedávna, kdy je členové Hamásu bili a nutili je zůstat jako lidské štíty.
Většina západních politiků vyzvala po Sinwárově likvidaci k uzavření příměří. Někteří izraelští představitelé souhlasí, že by válka mohla skončit osvobozením rukojmích. Otevřela se cesta k dalšímu jednání o jejich výměně za palestinské vězně, protože Sinwár byl hlavní překážkou dohody a poslední dva měsíce odmítal jednat. Izrael má navíc jednu novou výhodu – ponechal si Sinwárovu mrtvolu a hodlá ji vydat do Gazy až po propuštění rukojmích.
Hamás zatím neoznámil nového vůdce, ale izraelští bezpečnostní představitelé si myslí, že Sinwára ve funkci nejvyššího vojenského velitele nahradí jeho bratr Muhammad a v čele politického křídla stane dosavadní zástupce Jahjá Sinwára Chálil Chajá. Izraelská armáda teď po Muhammadu Sinwárovi intenzivně pátrá. Není však jasné, jaký má tento věrný bratrův nohsled postoj k vyjednávání – je jen známo, že byl bratrovi velice loajální a v roce 2006 zosnoval únos izraelského vojáka Gilada Šalita, kterého Izrael o pět let později vyměnil za 1027 vězněných palestinských teroristů, včetně Jahjá Sinwára. Izraelci se už několikrát pokusili Muhammada zabít, ale ten uniká a skrývá se stejně úspěšně jako jeho bratr.
Není však vůbec jisté, že Muhammad Sinwár bude v otázce osvobození rukojmích vstřícnější než Jahjá, protože zřejmě bude chtít ukázat, že kráčí v jeho šlépějích.
Izrael tak doufá, že by se mohl dohodnout s jednotlivými frakcemi Hamásu, které některá rukojmí vězní. Armáda brzy po Sinwárově smrti shodila na jihu pásma tisíce letáků se vzkazem, že „každý člen Hamásu, který složí zbraně a vrátí Izraeli rukojmí, bude smět z Gazy odejít a žít v klidu jinde“. A bývalý výkonný ředitel firmy Soda Stream Daniel Birnbaum nabídl 100 000 dolarů každému Gazanovi, který do 24. října vrátí živého zajatce.
K navrácení rukojmích Izraeli vyzval Hamás dokonce i poradce Al-Káidy Mustafa Hamíd zvaný Abú Wálid al-Masrí, uvedla americká organizace SITE, která monitoruje džihádisty. Jejich pokračující zadržování podle něj „odvádí pozornost od osudu palestinských vězňů v Izraeli“. Al-Káida však na Hamás žádný vliv nemá.
Hamás se nevzdává a bojuje dál; izraelská armáda odhaduje, že na severu Pásma Gazy působí ještě asi 4000 teroristů a na jihu rovněž několik tisíc. Fungují i „vládní“ úřady Hamásu. Hnutí má stále finanční prostředky, protože asi před půl rokem přepadl všechny pobočky místní Banky Palestina a přisvojil se přes 400 milionů šekelů (dvě a půl miliardy korun). Další peníze získává krádežemi humanitární pomoci a jejím prodejem za vysoké částky Gazanům. Jen do poloviny září si tak „vydělal“ nejméně půl miliardy dolarů.
V pátek zemřel v Izraeli přední historik holokaustu, český rodák Jehuda Bauer. Bylo mu 98 let. Oznámila to Mezinárodní aliance památky holokaustu (IHRA), jejímž byl Bauer čestným předsedou. Podle ní „zanechal nesmazatelnou stopu v alianci i v oboru studií holokaustu“.
Bauer napsal více než 40 knih o holokaustu a antisemitismu. Zpočátku se soustředil na organizovaný odboj Židů proti nacistickému režimu, ale jeho pozdější díla se zabývala širšími otázkami antisemitismu, historickým významem holokaustu a židovskými reakcemi na ně. Od založení Mezinárodní aliance památky holokaustu v roce 1998 se podílel i na formulování definice antisemitismu podle této organizace.
Osvětimský památník v Polsku připomněl, že „Bauerovy myšlenky a slova byly inspirací k akademické debatě o tragédii šoa“, a Středisko pro vzdělávání o holokaustu při London‘s Global University ho označilo za „jednoho z nejvýznamnějších historiků holokaustu a strhujícího řečníka a pedagoga“.
Jehuda Bauer se narodil 6. dubna 1926 v Praze v rodině sionistů a ve třinácti letech se s rodiči vystěhoval do mandátní Palestiny přesně v den, kdy nacisté obsadili Československo. Vystudoval střední školu v Haifě a po maturitě vstoupil do židovské odbojové organizace Palmach. V roce 1946 pak získal stipendium na univerzitu v britském Cardiffu, ale když vypukla válka za nezávislost Izraele, studium přerušil a odjel bojovat za nový židovský stát. Později získal doktorát na Hebrejské univerzitě v Izraeli. Vyučoval na Výzkumném institutu současného židovstva Avrahama Harmana při Hebrejské univerzitě a působil jako vědecký pracovník v jeruzalémském památníku holokaustu Jad Vašem. Pracoval také v sekretariátu izraelské levicové strany Mapam a přednášel jako hostující profesor na Brandeisově univerzitě, Yaleově univerzitě a na Richard Stockton College ve Spojených státech. Podílel se i na Encyklopedii holokaustu, kterou v roce 1990 vydal Jad Vašem. Za svou odbornou a pedagogickou činnost v oblasti prevence genocidy získal v roce 1998 nejvyšší občanské vyznamenání své země, Izraelskou cenu.
Vzpomínky Jehudy Bauera lze najít v archivu Paměti národa (https://www.pametnaroda.cz/cs/bauer-jehuda-1926).
Izraelští vojáci zahlédli ve středu na jihu Pásmu Gazy v jedné z budov tři teroristy a zlikvidovali je. Jeden mrtvý se nápadně podobal vůdci Hamásu Jahjá Sinwárovi. Teprve ve čtvrtek večer však Izrael oznámil, že podle zubů a testu DNA jde skutečně o Sinwára. Druzí dva mrtví byli jeho bodyguardi, z nichž jeden byl zaměstnán jako učitel Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky (UNRWA). Žádní izraelští rukojmí s nimi nebyli.
Sinwár byl po celý rok války proti Hamásu hlavním izraelským cílem. Armáda eliminovala druhého nejvyššího velitele Muhammada Dajfa, třetího Marwána Issu, v Teheránu pak vůdce politického křídla Ismáíla Haníju, v Libanonu jeho zástupce Sáliha Arúrího a dlouhou řadu nižších velitelů Hamásu. Sinwár však stále unikal. Obklopil se izraelskými rukojmími a často se s nimi stěhoval z tunelu do tunelu. Nepoužíval telefon ani vysílačku a komunikoval s veliteli i vyjednavači pomocí ručně psaných vzkazů, a izraelské zpravodajské služby tak měly potíže ho vypátrat. A když se jim to párkrát povedlo, vždycky s ním byli rukojmí a vojáci nechtěli útokem na Sinwára riskovat jejich životy. Jeho likvidace byla nakonec čirá náhoda, a nikoli cílený atentát na základě zpravodajských informací.
61letý Sinwár se narodil v Chán Júnisu v Pásmu Gazy. V roce 1988 ho Izraelci zatkli a odsoudili za únos a vraždu dvou vojáků ke čtyřem doživotním trestům, z nichž si Sinwár odseděl 22 let. V roce 2011 byl propuštěn v rámci výměny 1027 palestinských teroristů za jediného izraelského vojáka Gilada Šalita. Ve věznici se naučil dobře hebrejsky a pozorně sledoval izraelské zprávy, aby svému největšímu nepříteli co nejlépe porozuměl.
Sinwár byl masový vrah a patřil k nejkrutějším teroristům na světě, jako byli Usáma bin Ládin nebo vůdce Islámského státu Abú Bakr Bagdádí. Zasvětil celý svůj život nenávisti a vraždění. Byl znám svou brutalitou, s kterou se choval i k Palestincům. Koncem 80. let založil bezpečnostní složku Hamásu s názvem Mažd, která vyhledávala a likvidovala Palestince spolupracující s Izraelem. Nejméně dvanáct jich zavraždil vlastníma rukama.
Spojené státy ho v roce 2015 zařadily na seznam teroristů.
Dva roky nato se stal velitelem Hamásu, který pod jeho vedením přitvrdil militantní postoj a posílil vztahy s Íránem.
Právě Sinwár udělal z Hamásu dobře vyzbrojenou teroristickou armádu a dal vybudovat stovky kilometrů útočných tunelů a síť továren na výrobu zbraní, které nakonec produkovaly až 80 % raket hnutí; ostatní byly íránské a Hamás je pašoval tunely z Egypta. Sinwár zorganizoval i síť organizací Hamásu ve světě, které získávaly peníze od dárců. Největší částky však pocházely z Teheránu. A právě Sinwár byl strůjcem brutálního vraždění Izraelců loni 7. října, při němž bylo zabito 1200 civilistů a vojáků a 250 dalších uneseno do Pásma Gazy. Byl to nejhorší masakr Židů od holokaustu.
Letos v červenci Sinwár nahradil ve funkci vůdce politického křídla Hamásu Ismáíla Haníju. Dlouho si ji neužil.
Jeho snem bylo totální zničení Izraele a obsazení celého jeho území. Usiloval o rozsáhlou regionální válku celé íránské „osy zla“, tedy Hamásu, Hizballáhu, syrských a iráckých proíránských teroristických skupin a nakonec i jemenských Hútíů, proti židovskému státu. Toto přání se mu málem vyplnilo.
Právě Sinwár byl hlavní překážkou osvobození rukojmích. Neustále přitvrzoval podmínky a požadoval za zajaté Izraelce stále větší počet teroristů, které měl za ně Izrael propustit ze svých věznic. V posledních týdnech přestal jednat úplně. Měl pocit, že jeho cíl, regionální válka, se slibně vyvíjí, a ztratil chuť rukojmí vyměnit. Dokonce nařídil Hamásu na Západním břehu, aby obnovil sebevražedné atentáty jako za druhé intifády. Zároveň však na vyjednavačích požadoval izraelské záruky, že nebude zabit, ale bude moci odejít do ciziny.
Sinwárova smrt je velký úspěch pro Izrael a obrovská ztráta pro Hamás. Nabízí se tak naděje na propuštění rukojmích; v zajetí jich zůstává ještě 97, ale nejméně 34 z nich je mrtvých.
Na místo Sinwára však nejspíš nastoupí jeho bratr Muhammad, který má pověst zkušeného a nemilosrdného teroristy, a není jasné, jak se zachová. Může rukojmí v odvetě za bratrovu smrt i zavraždit. Jejich nekonečné přes rok trvající utrpení tak ještě zdaleka nekončí a Sinwárova smrt neznamená ani konec Hamásu, ani války v Pásmu Gazy. |
Izrael v Libanonu úspěšně likviduje velení i členskou základnu teroristického hnutí Hizballáh, jeho zbraně i schopnosti provádět útoky. Podle izraelského ministra obrany Joava Galanta mají dnes teroristé už jen třetinu raket z množství před zahájením izraelské odvety za rok trvající ostřelování židovského státu; za tu dobu odpálili na Izrael více než 14 000 střel a přes 1200 ozbrojených dronů. Izrael se obzvlášť soustřeďuje na likvidaci velitelů a do pondělka jich eliminoval skoro 70, včetně 22 těch nejvyšších.
Přesto se Hizballáh nevzdává, a v posledních dnech se dokonce zdá, že se po prvotním šoku z razance izraelských úderů dal zase dohromady, protože raket odpalovaných na Izrael opět přibývá. O svátku Jom kipur jich bylo 320. Útoky se obešly bez ztrát na životech, ale 9. října rakety zabily dva Izraelce v severním městě Kirjat Šmona a v noci na pondělí pronikl do Izraele ozbrojený dron, jehož útok stál život čtyři vojáky na vojenské základně v Binjamině ve středním Izraeli a 67 dalších zranil. Od zahájení izraelské odvety už zahynulo celkem 12 izraelských vojáků a tři civilisté.
V posledních dnech je Izrael navíc terčem mezinárodní kritiky, že v Libanonu „střílí na pozice mírových sil OSN“, jednotek UNIFIL. Ty mají za úkol dohlížet na dodržování Rezoluce OSN č. 1701 z roku 2006, která Hizballáhu nařizuje odzbrojení a stažení do vzdálenosti asi třiceti kilometrů od izraelských hranic. Nejenže to za celých osmnáct let neudělal, za což ho nikdy nikdo ani slovem nekritizoval, ale začal přítomnosti mírotvorců OSN šikovně zneužívat.
Hizballáh si před jejich očima vybudoval na území, kde nemá co dělat, základny k útokům na Izrael. Zaplatil místním chudým obyvatelům a nastěhoval jim do domů rakety připravené k odpalu a od loňského 8. října z těchto civilních objektů Izrael ostřeluje.
A to není všechno, jak se ukázalo v posledních dnech. Hizballáh také v těsné blízkosti pozic UNIFIL vyhloubil řadu útočných tunelů směřujících do Izraele, které mu měly posloužit k podobnému masakru Izraelců, jaký provedl loni Hamás z Pásma Gazy; vojáci v nich objevili zásoby zbraní a jídla i motocykly, na kterých chtěli teroristé do Izraele proniknout. Jeden takový tunel budovali pouhých sto metrů od základny mírotvorců. Jak je možné, že to jednotky OSN připustily? Jeden útok z blízkosti pozic UNIFIL zabil 6. října dva izraelské vojáky. Jednotky OSN to samozřejmě viděly a vidí, ale nic proti tomu nedělají a dobrovolně slouží Hizballáhu jako lidské štíty. Hnutí jim postupem času začalo dokonce nařizovat, kam smějí a nesmějí vkročit.
Oblast Libanonu u izraelských hranic nedávno s izraelskými vojáky navštívil britský spisovatel Douglas Murray. Popsal, že členové Hizballáhu odpalují na Izrael rakety přímo nad hlavami členů jednotek UNIFIL. V pohraničním pásu, kde má UNIFIL působit, vojáci našli a zničili už sto tunelů Hizballáhu a na 700 skrýší se zbraněmi, municí, léky a zdravotnickými potřebami s nápisem „Made in Iran“. Některé zbraně pocházejí i z Ruska a Severní Koreje.
Hizballáh za poslední měsíc odpálil na Izrael z blízkosti pozic UNIFILu 25 raket. Když se izraelští vojáci bránili, zasáhli mimoděk i mírové jednotky. Vypuklo mezinárodní rozhořčení a svět začal Izrael obviňovat ze „střelby na mírotvorce“ a z „válečných zločinů“. Izrael vyzval UNIFIL, aby se z blízkosti pozic Hizballáhu stáhl, ale ten to odmítl. Pak premiér Binjamin Netanjahu požádal o jejich stažení i generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese – a ten to odmítl také.
Izrael na UNIFIL nestřílí – míří na Hizballáh, který se za mírotvorce schovává.
Jednotky OSN v Libanonu naprosto selhaly. Jejich přítomnost je nejen neúčinná, ale dokonce nebezpečná, protože teroristům umožňuje a usnadňuje útoky. „Mírové“ jednotky UNIFIL se tak staly spolupachateli terorismu Hizballáhu.
Na Nobelovuu cenu míru je kromě jiných nominován i Úřad OSN pro palestinské uprchlíky (UNRWA), a to navzdory důkazům shromážděným v průběhu současné války izraelskou armádou, že mezi jeho zaměstnanci je celá řada teroristů Hamásu, píše izraelský deník Jerusalem Post. Tito zaměstnanci se dokonce aktivně podíleli na masakru Izraelců loni 7. října a vojáci zjistili, že teroristická infrastruktura Hamásu se v mnoha případech nacházela v objektech UNRWA. Izraelská organizace Im tircu proto poslala Nobelovu výboru petici s žádostí o přehodnocení této kandidatury. Podepsalo ji zhruba 12 000 lidí.
Ředitel In tircu Šaj Rozengarten zdůraznil, že udělení Nobelovy ceny míru organizaci UNRWA poskvrní pověst Nobelových cen a stane se symbolem morálního selhání, zdůrazňuje Jerusalem Post.
Dodejme, že kromě UNRWA je na Nobelovu cenu míru nominován i generální tajemník OSN António Guterres, který nepokrytě straní teroristům a nevynechá jedinou příležitost ke kritice Izraele. K dalším nominantům patří Mezinárodní trestní soud (ICC) za svou údajnou „snahu vyšetřit a potrestat válečné zločiny“, který chce v rozporu se svými principy vydat zatykače na premiéra Binjamina Netanjahua a ministra obrany Joava Galanta, přestože Izrael se žádných válečných zločinů nedopustil a ICC nemá pravomoc ho vyšetřovat; Mezinárodní výbor Červeného kříže za „snahu zachraňovat životy v současné válce Izraele s Hamásem“, který se nikdy ani nepokusil navštívit izraelská rukojmí v zajetí Hamásu; anebo Mezinárodní soudní dvůr za „snahu urovnávat spory mezi státy“, který v červenci nařídil Izraeli, aby v rozporu s mezinárodními smlouvami, jako jsou dohody z norského Osla, vyklidil Západní břeh a předal jej Palestincům.
Od sadistického masakru 1200 Izraelců 7. října 2023, který provedli teroristé Hamásu a Palestinského islámského džihádu i mnoho civilistů z Pásma Gazy, a únosu 251 izraelských rukojmích uplynul jeden rok. Brzy po něm Izrael zahájil odvetu s cílem zlikvidovat Hamás jednou provždy a osvobodit zajatce. Dosáhl velkých úspěchů, ale všechny cíle splněny nejsou.
Za ostré kritiky většiny světa izraelská armáda zničila v Pásmu Gazy infrastrukturu teroristů, zabila velké množství velitelů Hamásu, včetně těch nejvyšších jako Muhammad Dajf, Marwán Issá, Rauhí Muštahá, který byl jakýmsi premiérem Pásma Gazy, nebo vůdce politického křídla Hamásu Ismaíl Haníja, a s nimi dlouhou řadu nižších velitelů i aktivních účastníků masakru. Ochromila bojové schopnosti teroristů, zničila zásoby zbraní a většinu útočných a pašovacích tunelů Hamásu, ovládla důležitý koridor Filadelfi na hranicích pásma s Egyptem a osvobodila několik rukojmích. Hamás přiznal v jednom červencovém dopise, který Izrael získal, že přišel o 70 % zbraní, včetně 90 % raket, a bojeschopných mužů zůstává jen 20 %. Hamás je v Pásmu Gazy vojensky poražen a stal se pouhou partyzánskou skupinou, kterou Izrael časem zničí také.
Hamás však nabírá nové členy a dál na izraelské vojáky sporadicky útočí, nejraději ze škol, které slouží jako ubytovny pro Gazany bez domova.
Špatná je situace rukojmích. Vrátilo se jich 143, ale únosci zadržují ještě 97 dalších, včetně 33 mrtvých. Premiér Binjamin Netanjahu tvrdí, že naživu je jich 50, zatímco jiné zdroje jsou přesvědčeny, že nanejvýš 35. V posledních týdnech Hamás nejeví o jednání zájem; jeho vůdce Jahjá Sinwár usiluje o celoregionální válku a konflikt v Libanonu a íránský útok na Izrael ho přesvědčily, že tohoto cíle dosáhne. Sinwár je hlavní překážkou propuštění rukojmích.
Dalším izraelským neúspěchem je skutečnost, že Sinwára se dosud nepodařilo zlikvidovat.
Do svých domovů na jihu Izraele se po masakru vrátilo už skoro 90 % obyvatel, ale přes 60 000 evakuovaných Izraelců ze severu stále domů nemůže.
Po úspěšném tažení v Pásmu Gazy obrátil Izrael pozornost k Libanonu, odkud ho už rok ostřeluje íránský spojenec, teroristické hnutí Hizballáh. Přestože je to mnohem nebezpečnější a lépe vyzbrojený protivník než Hamás, Izrael dosahuje značných úspěchů. Vyřadil z bojů na 3000 členů Hizballáhu výbuchy jejich pagerů a přenosných vysílaček, cílenými útoky zlikvidoval na 55 velitelů hnutí, včetně generálního tajemníka Hasana Nasralláha a podle nepotvrzených zpráv i jeho nástupce Hášima Safjáddína, ochromil velení Hizballáhu, zničil mu stovky odpališť a zbrojních skladů, tisíce raket i řadu útočných tunelů, uvalil blokádu na všechny pozemní, vzdušné a námořní cesty, aby Írán nemohl Hizballáh dozbrojit, a koncem září zahájil pozemní operaci, která má vyčistit libanonský jih. Od té doby už zlikvidoval na 440 členů Hizballáhu a před pozemní operací dalších asi 500. Sám ztratil devět vojáků a další dva při útoku iráckého dronu. Armáda v rámci tažení eliminovala v Libanonu i několik členů Hamásu a teroristické Lidové fronty pro osvobození Palestiny.
Všechny tyto akce, které začaly v druhé půlce září, ochromily operační a zpravodajské schopnosti hnutí, částečně zničily jeho zbrojní arzenál, který Hizballáh budoval dvacet let, a vyvolaly v jeho řadách paniku a zmatek. Místo očekávaných tisíců raket jich teroristé odpalují nanejvýš stovky, ale denně, a desetitisíce Izraelců tak stále tráví dny a noci v krytech.
Írán se začátkem října rozhodl pomstít smrt Nasralláha a během jedné hodiny odpálil na Izrael přes 200 balistických raket. Zasáhly několik vojenských základen, ale způsobily jen materiální škody a nikoho nezabily. Izrael teď chystá důraznou odvetu.
Výrazně zesílily i útoky proíránských milicí. Izrael je ostřelován ze Sýrie a Iráku a občas odpálí raketu i jemenští Hútíové, kteří v červenci zabili jednoho Izraelce v Tel Avivu. Koncem září proto Izrael podnikl mohutný letecký úder na jemenské přístavy Hudajná a Rás Isá a zničil i tamější letiště, elektrárny a zásobníky ropy.
Izrael provádí i odvety za útoky syrských a iráckých teroristů a kromě jiného zničil v polovině září podzemní továrnu Íránu a Hizballáhu na výrobu přesných raket v syrském Masjáfu.
Izrael tak bojuje na sedmi frontách – v Pásmu Gazy zasahuje proti buňkám Hamásu, na Západním břehu proti tamějším teroristům, bombarduje proíránské syrské, irácké a jemenské spojence, chystá odvetu proti Íránu a pokračuje v operacích v Libanonu, jejichž cílem je vytlačit Hizballáh 30 kilometrů od izraelských hranic, jak mu to už před 18 lety nařídila rezoluce OSN. Izrael vede regionální válku, které se snažil vyhnout.
V uplynulém židovském roce ztratil celkem 885 civilistů a 727 vojáků.
Kromě asi tisíce členů Hizballáhu zabil až 18 000 teroristů Hamásu v Pásmu Gazy a podle palestinské samosprávy i přes 720 Palestinců na Západním břehu. Dalších více než 4500 tamějších Palestinců armáda zadržela, včetně skoro 2000 členů Hamásu.
K izraelským válečným škodám patří i požáry, které na severu způsobují rakety a drony Hizballáhu – zničily už na 190 kilometrů čtverečních lesů, polí a národních parků. A válka ještě nekončí.