Domů
Libanonská armáda neplní dohodu s Izraelem
Od přelomové dohody mezi libanonskou vládou a Izraelem o vyčištění Libanonu od teroristického Hizballáhu uplynulo půldruhého měsíce a od zahájení společného pilotního programu tři týdny, ale podle Izraele se libanonská armáda dost nesnaží.
Úmluva, kterou podpořily i státy v Perském zálivu, včetně Saúdské Arábie, povolila izraelské armádě zůstat v jižním Libanonu, dokud nebude zničena teroristická infrastruktura Hizballáhu a jeho ozbrojenci neodejdou. Souhlasila, že se stáhne ze dvou pilotních zón a předá je libanonské armádě.
Izraelci se tak začali stahovat za tzv. žlutou linii na jih a 21. července odešli z první určené vesnice. Vyklizená území obsadila libanonská armáda, která má likvidovat veškerou teroristickou infrastrukturu, zbraně a zbylé teroristy, které najde, a zabránit Hizballáhu, aby vyklizenou oblast opět obsadil.
Libanonská armáda však dodnes neprošla reformou, která z ní má odstranit sympatizanty Hizballáhu, a její výkon je neuspokojivý. Má odzbrojovat teroristy už dva roky, ale zatím zlikvidovala jen dva tunely, z nichž jeden Hizballáh včas vyklidil, zjevně po varování někoho z armády. Když vojáci zruší nějaký sklad zbraní, Hizballáh si ho znovu naplní. Zdá se, že víc je zajímá přivýdělek, protože kvůli nízkému žoldu si údajně přivydělávají jako taxíkáři. Nedávno armáda sice zlikvidovala sklad raket Grad, našla dva zbrojní sklady a zatkla dva pašeráky, ale chválit ji je zatím předčasné.
Izrael zůstává v bezpečnostní zóně za žlutou linií na území širokém zhruba deset kilometrů od hranic, aby chránil civilisty na izraelském severu. Pokračuje v odvetách za porušování příměří a vyhledává a likviduje tunely, zbrojní sklady, odpaliště a pozorovací stanoviště; jen v červenci zničil přes 90 takových míst. Jeden tunel, který sloužil Hizballáhu jako velitelství, se nacházel jen 300 metrů od ústředí mírových jednotek OSN. Armáda zničila i nedávno dobytý křižácký hrad Beaufort, odkud teroristé dlouhá léta odpalovali na Izrael rakety a vybudovali pod ním rozsáhlou síť tunelů s velitelstvím a vojenským zázemím. Jejich zničení vyžadovalo 700 tun výbušnin. Izraelci také už dva měsíce obléhají desítky ozbrojenců Hizballáhu, kteří uvízli v opevněném tunelovém komplexu nedaleko Beaufortu; zablokovali jim všechny východy a místo útoku čekají, až se teroristé vzdají.
Nedávno zahynuli dva izraelští vojáci a čtyři další byli zraněni při explozi nastražených výbušnin v domě, odkud evakuovali civilisty. Výbuch měl zřejmě zmařit izraelsko-libanonské jednání v Římě, což se podařilo, ale ne natrvalo.
Obsazování vesnic vyklizených Izraelem komplikují civilisté, kterým libanonská armáda v rozporu s dohodou povolila návrat domů; nelze poznat, kdo je civilista a kdo terorista.
Hizballáh dohodu nepřijal a neustále porušuje příměří zejména útočnými drony. Izrael provádí odvety, ale až po svolení premiéra Netanjahua, který si nepřeje konflikt s Donaldem Trumpem. Americký prezident omezuje Izrael i v Pásmu Gazy a izraelská armáda musí postupovat velmi opatrně. USA mu kvůli izraelsko-libanonskému jednání nechtěly povolit ani odvetu za smrt izraelských vojáků.
Hizballáh se na vyčištěná území vrací. Podle izraelského serveru Alma se pod nosem libanonské armády nastěhovala do vyklizených pilotních oblastí Islámská zdravotnická organizace, kterou provozuje Hizballáh, a „dobročinná“ skupina Spolupracujme spolu, která údajně pomáhá potřebným a poskytuje jim mj. obytné karavany. Dělala to už po příměří v listopadu 2024, ale později se ukázalo, že v některých karavanech nepřebývají Libanonci bez domova, ale ozbrojenci Hizballáhu. Nyní se teroristé vrátili do nejméně jedné ze dvou „vyčištěných“ zón.
Izrael a USA ničí Hizballáh i finančně. Letectvo kromě skladů zbraní a velitelství teroristů bombarduje i jejich banky se spoustou peněz a rezervami zlata. Hizballáh používá peníze od Íránu a dalších dárců na výplaty ozbrojenců, opravy zničené infrastruktury nebo charitativní dávky, které mu získávají spojence z řad libanonských šíitů. Podle USA mu Írán před válkou dával až jednu miliardu dolarů ročně. Hizballáh si v průběhu let vybudoval jakýsi „stát ve státě“, kdy provozoval i benzínová čerpadla, farmaceutické společnosti, vlastní školy a nemocnice. Teď však musel kvůli finanční krizi omezit dárcovskou činnost, a ubývající finance věnuje pouze na zbrojení. Bez peněz však ještě zdaleka není.
Izrael může podle dohody likvidovat teroristy Hizballáhu, jak uzná za vhodné, a zůstat v bezpečnostní zóně, dokud to bude nutné. V podstatě vytlačil Hizballáh z libanonského jihu a rakety na izraelský sever už nelétají. Odzbrojování teroristů libanonskou armádou je sice problematické, ale zastavení ostřelování Izraele je obrovský úspěch. Hizballáh však stále představuje nebezpečí.
Libanonský prezident Džúzif Aún se dočkal osobní schůzky s Donaldem Trumpem v Bílém domě a jeho podpory v boji za osvobození Libanonu od Hizballáhu a vlivu Íránu. Poslední, už sedmé libanonsko-izraelské rozhovory, které se konaly v Římě, však nebyly úspěšné – Libanon požadoval izraelské stažení z dalších oblastí, ale Izrael chce nejprve vidět pokrok ve dvou vyklizených pilotních zónách. Jednání však nezkrachovala a budou pokračovat začátkem září. Před říjnovými parlamentními volbami v Izraeli a listopadovými doplňujícími volbami do amerického Kongresu se však situace v Libanonu nijak výrazně nezmění, stejně jako v Pásmu Gazy nebo v konfliktu s Íránem.
Je americko-íránský konflikt vůbec řešitelný?
Trumpovy výhrůžky už na Írán nefungují. Americký prezident mu opět pohrozil ničivým útokem, jestli neuvolní Hormuzský průliv, a tentokrát tvrdil, že se ho zúčastní i Izrael. V neděli však úder odvolal, protože Írán se prý chce dohodnout a slibuje „úplné otevření Hormuzu“. Teherán to okamžitě popřel. Izrael se do debaty nezapojil.
Je to opakovaná Trumpova taktika – pohrozí Íránu drtivým útokem a potom prohlásí, že Teherán souhlasil s jeho požadavky, přestože to není pravda; udělal to už nejméně sedmkrát. Írán tak už ví, že Trump blafuje a před listopadovými doplňujícími volbami do Kongresu útočit nechce, protože válka se nelíbí dvěma třetinám jeho voličů. Teherán se jeho výhrůžkám jen směje.
Ochotu k ústupkům neprojevil ani po intenzivním březnovém americko-izraelském bombardování, ani po obnovených amerických útocích v červenci. Odmítl dokonce i nabídku příměří. Izrael se nových úderů neúčastní a poprvé od svého vzniku je v situaci, kdy všude kolem něj létají rakety, ale na něj žádná nemíří – Írán se bojí izraelské odvety.
Podle Američanů je nejlepší pokračovat v blokádě země i za cenu uzavřeného Hormuzského průlivu, zatímco Islámské revoluční gardy (IRG) je chtějí zatáhnout do vleklého konfliktu, který zvedne ceny ropy a přiměje Trumpa k souhlasu s íránskými podmínkami, zejména s výběrem mýtného za proplutí Hormuzu.
Americké letectvo bombardovalo Írán v červenci 13 dní, ale k radosti Íránu začala americká média spekulovat, že armádě dochází munice. Vojenské zdroje zase naznačovaly, že údery nejsou dost efektivní. IRG však nepřestaly útočit na americké základny v arabských zemích, a tak Američané minulý čtvrtek útoky obnovili a posilují síly v regionu. Írán však nezastrašili.
Izraelský premiér Binjamin Netanjahu absolvoval už osmou schůzku s Donaldem Trumpem v Bílém domě, ale konala se v soukromí, bez následné tiskové konference. Vzájemné vztahy se výrazně zhoršily; Netanjahu prezidenta rozhněval zejména prozrazením zpravodajských informací, že Írán přestěhoval tisíce odstředivek na obohacování uranu pod horu nedaleko Natanze, což Trumpa poškodilo, protože tvrdí, že USA íránské jaderné provozy zničily. Trump se s Netanjahuem už neradí a konzultuje se Saúdy, Katarem, či dokonce Tureckem.
Konflikt se mezitím rozrůstá. Bahrajn a Kuvajt podle deníku Wall Street Journal koncem července tajně bombardovaly íránské sklady raket a dronů ve vůbec první odvetě za neustále ostřelování od začátku americko-íránské války. Na žádost Íránu se do války zapojili i jeho jemenští spojenci Hútíové, kteří začali útočit na Saúdskou Arábii a její tankery. Vyhlásili její námořní blokádu a ostřelují Saúdy i z Iráku. Tam Teherán zase bombarduje tamější Kurdy. Saúdové, kteří vedli válku proti jemenským povstalcům už v letech 2015–2022, teď začali Jemen bombardovat znovu a spolu s Američany i irácké ozbrojené skupiny. Konflikt mezi Saúdy a Hútíi sílí a hútíjské rakety v noci na pátek zabily v Saúdské Arábii jedenáct lidí.
Írán bombarduje zejména Kuvajt, Jordánsko a Bahrajn, ale zaútočil i na egyptský přístav Dimját, kde zničil dva tankery se zkapalněným plynem. Arabským zemím dochází trpělivost a žádají USA o další protivzdušnou obranu. V Jordánsku zase stovky místních politiků a právníků vyzvaly vládu, aby zrušila místní americkou vojenskou základnu se 4000 vojáků.
Trump zjevně netuší, jak íránský problém vyřešit. Americká bezradnost je tak velká, že armáda vyzvala vojenské analytiky, aby vymysleli nějaký „kreativní a nekonvenční“ způsob, jak na Írán vyvinout tlak.
Izrael byl tentokrát do Trumpových výhrůžek útokem zatažen. Uvedl armádu do stavu plné pohotovosti, protože se nedalo vyloučit, že úder přijde. Aktivoval i vzdušnou obranu pro případ íránského ostřelování. To všechno stojí spoustu peněz, ale Trump se vůbec neobtěžoval své pohrůžky s Izraelem koordinovat ani ho informovat, že útok odvolal – izraelský premiér a ministr obrany se to údajně dozvěděli z Trumpovy platformy Truth Social.
Izrael chce dokončit zničení íránských jaderných továren, ale bez souhlasu Trumpa nemůže. Podle izraelských zpravodajských služeb hraje Teherán o čas, aby jaderný program obnovil, a každé zrušení amerického útoku mu jen umožňuje další pokrok. Zpravodajci jsou si jistí, že IRG odmítnou každou Trumpovu nabídku, aby dosáhly svého cíle. Podle Izraele je však nutné zničit jaderný program co nejrychleji, protože jeho obnova probíhá bez mezinárodní dohledu.
Zdá se, že situace nemá řešení. Nové bombardování by sice íránský režim zdecimovalo, ale vyvolalo by odvetu na ropná zařízení v regionu, která by ještě víc prohloubila celosvětovou energetickou krizi. Navíc není jisté, zda by nové údery přiměly Teherán k ústupkům.
Izrael je poprvé v pozici, kdy nemůže zcela ovlivnit vlastní osud. Jeho politici se nejvíc obávají, že patová situace s Íránem přestane Trumpa bavit a on přistoupí na požadavky IRG a zruší protiíránské sankce, jen aby měl celou svízelnou situaci z krku.
Dohoda o odzbrojení Hamásu není realistická
V pátek jsme se od Donalda Trumpa dozvěděli „převratnou“ zprávu – Hamás souhlasil s odzbrojením. Je to prý „historická dohoda a obrovský krok k míru a bezpečnosti“, který zajistí „úplné odzbrojení Hamásu a dalších ozbrojených skupin v Pásmu Gazy“. Izrael údajně „konečně získá bezpečnost“, protože enkláva „už nebude základnou k teroristickým útokům“. Jeden nejmenovaný americký představitel euforicky prohlásil, že „Gaza může být velmi mírumilovné místo“, protože „Hamás odevzdá všechny zbraně a jeho tunely budou zlikvidovány“. Dohodu označil za „nadějnou“ dokonce i německý ministr Johann Wadephul.
Je s podivem, že jí někdo věří. Nadějné na ní není vůbec nic. Hamás má odevzdat všechny lehké i těžké zbraně Mezinárodním stabilizačním silám (MSS), které také zničí všechny tunely i sklady a výrobny zbraní. Odevzdané zbraně mají být uloženy na nějakém místě, které bude spravovat technokratická vláda, a budou „deaktivovány“. Hamás rovněž požaduje, aby zbraně odevzdaly všechny gazanské klany, které spolupracují s Izraelem. Podle Američanů budou v nadcházejících týdnech sepsány podrobnosti a „celý proces začne příští nebo přespříští měsíc“. Úplná realizace dohody má trvat „200 až 350 dní“.
Teroristé ji chápou tak, že izraelská armáda na ně zastaví útoky, přestane zabírat další území Hamásu a stáhne se tam, kde byla loni v říjnu, kdy ovládala 53 % Pásma Gazy, zatímco dnes ovládá 70 %. Hamás má zase slíbit, že nebude útočit na vojáky ani verbovat nové členy. Izrael má navýšit humanitární pomoc, přestože od října dodává Gazanům 600 kamionů potravin a dalších potřeb denně.
Hamás už mnoha těžkými zbraněmi nedisponuje, ale zato má až 60 000 pušek, které jsou nebezpečné jak pro vojáky, tak pro obyvatele pásma i technokratickou vládu. I kdyby však Hamás odevzdal třeba jen 20 000 pušek, bylo by to pozitivní a Izrael by takový krok podpořil – ale rozhodně ne tak, že by nejprve s Pásma Gazy odešel, a umožnil tak teroristům obnovu tunelů a další infrastruktury.
Po dvou týdnech klidu zbraní má být situace „vyhodnocena“, a když mezinárodní komise usoudí, že obě strany dohodu dodržují, přijede do enklávy technokratická vláda a převezme od Hamásu civilní a bezpečnostní pravomoci.
Izrael možná nerad zastaví vojenské operace na požadované dva týdny, ale věřit slibům Hamásu by bylo naivní. Hnutí nepochybně využije dvoutýdenního příměří k přeskupení a rozmístění zbraní k novým útokům na vojáky. Teroristy očividně zachvátila panika – Izrael systematicky likviduje jednoho hamasníka za druhým stejně jako sklady zbraní a tunely a vytlačuje hnutí na stále menší plochu pásma. Hamás se však už nedokáže postavit ani izraelské armádě, ani jejím gazanským spojencům, a tak to zkusil diplomaticky. Souhlas Hamásu s dohodou je jen zoufalý pokus, jak získat čas ke konsolidaci, dozbrojení a likvidaci proizraelských klanů, které ho ohrožují. A pokud zbraně vůbec odevzdá, zjevně je plánuje opět získat – proč by jinak trval na jejich uložení v Pásmu Gazy a nedovolil je odvézt pryč?
Izrael však na jednání v Šarm aš-Šajchu nebyl a nikdo se ho na názor neptal. Situace v Pásmu Gazy nebyla ani předmětem nedávného jednání mezi Trumpem a Netanjahuem.
Izrael dlouhodobě požaduje úplné odzbrojení Hamásu, totální demilitarizaci pásma a odvoz všech jeho zbraní z Pásma Gazy. Teprve potom je ochoten stáhnout vojáky.
Druhá nejsilnější teroristická skupina v pásmu, Palestinský islámský džihád, hned v pátek oznámila, že na dohodu nepřistoupí, ale v neděli souhlasila.
Představitel Hamásu Ghází Hamád však prohlásil, že jestli Izrael dohodu neschválí a nezačne ji plnit, Hamás zbraně nesloží.
Úřad premiéra Netanjahua vydal stručné prohlášení, že dohoda nesplňuje izraelské podmínky úplné demilitarizace Pásma Gazy. Americká stanice CNN cituje nejmenovaného izraelského politika, podle něhož však Netanjahu zřejmě dohodu oficiálně neodmítne, protože je přesvědčen, že ji Hamás poruší a zbraně nesloží. Podle téhož zdroje také až do voleb koncem října pravděpodobně nenařídí stahování vojáků z Gazy.
Dohoda je hezká pohádka, ale nebude z ní nic. Její znění je vágní, nedefinuje ani, co jsou to „těžké zbraně“ ani kdo a jak je má po odevzdání hlídat, a navíc Hamásu slibuje „cestu ke vzniku palestinského státu“.
Nejmenovaný člen jednoho gazanského proizraelského klanu vysvětlil deníku Jerusalem Post, že Hamás dohodu nesplní, protože odevzdat zbraně by pro něj znamenalo sebevraždu. Ani klany zbraně nesloží, protože se chtějí pomstít Hamásu za vraždění a mučení svých členů. Hamás to ví, a proto zbraně neodevzdá. I podle klanů jsou sliby teroristů jen záminkou, jak získat čas k dozbrojení.
Hamás, který si „přeje složit zbraně“, je naopak začal rozdávat svým řadovým členům, kteří mají tvrdit, že jsou civilisté a potřebují je na osobní ochranu.
Podle Trumpa má nejprve Hamás složit zbraně a teprve potom se Izrael z Pásma Gazy stáhne, ale Hamás tvrdí, že je to naopak. Izrael se však před odzbrojením teroristů nestáhne, protože Hamás by pak slib nesplnil, a ten zbraně nesloží, dokud izraelská armáda neodejde.
Donald Trump, který nedokáže vyřešit blokádu Hormuzského průlivu, jen potřeboval oznámit něco „převratného“, aby ukázal, jak je úspěšný, ale z této „dohody“ nebude nic.
Další fáze Trumpova plánu pro Pásmo Gazy
Situace v Pásmu Gazy se posunula do dalšího stadia Trumpova plánu – izraelská vláda schválila vstup Mezinárodních stabilizačních sil (MSS) a zahájení rekonstrukce části města Rafáh.
Zatím jde jen o test proveditelnosti, ale hlavně o projev izraelské dobré vůle – Trump chtěl po premiérovi Binjaminu Netanjahuovi, aby stáhl armádu z Libanonu a Sýrie, ale to izraelská vláda udělat nemůže. Udělala proto vstřícné gesto a vyhověla jinému Trumpovu požadavku – schválila vstup MSS do Pásma Gazy.
Izrael zatím povolil jen jejich rozmístění na hranicích „humanitární zóny“, ale ne hned – podle izraelských bezpečnostních představitelů by to normalizovalo současné postavení Hamásu.
MSS zatím ani nemá očekávané množství vojáků. Trumpova Rada míru jich předpokládala 20 000, ale kvůli nezájmu zemí kvótu snížila na 10 000 a zdá se, že i tento počet bude těžké získat. V Pásmu Gazy se pro ně buduje základna u hraničního přechodu Kerem Šalom a plánuje se druhá, ale dohromady mají pojmout nanejvýš 5500 mužů.
Maroko slíbilo asi 500 vojáků, ale první skupinu má tvořit jen dvacet mužů, která se později zvětší na zhruba 200 Maročanů a Uganďanů. Maročané si už pásmo dokonce osobně prohlédli. S těmito dvěma zeměmi Izrael nemá problém; s Ugandou čile spolupracuje a Maroko s ním normalizovalo vztahy. Zhruba 8000 vojáků chtěla původně vyslat také Indonésie, kterou Izrael za přátelskou zemi nepovažuje, ale rozmyslela si to kvůli pokračující americké válce proti Íránu a smrti čtyř indonéských mírotvorců OSN v Libanonu. Ve hře ještě zůstávají Kosovo, Kazachstán a Albánie.
Izrael dál odmítá povolit účast vojáků nepřátelských zemí jako Turecko nebo Katar; Turecko, člen NATO, čím dál víc podporuje Hamás, který považuje za „legitimní odbojové hnutí“ a umožňuje mu verbovat teroristy k útokům, prát špinavé peníze a financovat jejich organizace po celém světě. Izraelský kabinet rozhodl, že vstup do Pásma Gazy schválí jen zemím, s nimiž má dohodu o normalizaci nebo které nezaujímají protiizraelský postoj na mezinárodní scéně.
Pilotní projekt bezpečné čtvrti v Rafáhu bez Hamásu má být zahájen „v příštích měsících“. Mají tam vzniknout provizorní přístřeší pro desetitisíce Gazanů, kteří získají povolení k pobytu až po důkladné prověrce, zda nejsou členy Hamásu nebo s ním nespolupracují.
Trump chce projekt zahájit, přestože situace v pásmu se nezměnila – Hamás dál odmítá složit zbraně, snaží se pašovat nové a dál krade humanitární pomoc a přeprodává ji Gazanům. Dokonce to vůbec poprvé přiznala i OSN, konkrétně náměstek zvláštního koordinátora blízkovýchodního mírového procesu Ramiz Alakbarov z Ázerbájdžánu ve své zprávě, která praktiky Hamásu ostře kritizovala. Poradce předsedy palestinské samosprávy Mahmúd Habaš zase nedávno prozradil, že Hamás se zmocnil miliard dolarů vybraných na pomoc obyvatel v Pásmu Gazy. „Peníze prostě zmizely“, řekl.
Kvůli neměnné situaci se Izrael z enklávy nestahuje a moc nepřevzala ani plánovaná technokratická vláda. Dokud nebude Hamás odzbrojen, nemůže začít ani celková rekonstrukce pásma.
Izraelské obavy však vzbuzuje plán, podle kterého mají MSS vycvičit nové gazanské policisty. Izrael si je jistý, že mezi tyto nové strážce zákona proniknou i členové Hamásu. Někteří z nich se už teď snaží zahladit stopy spolupráce s teroristy, aby prošli v prověrkách. Podle Izraele je proto nutné, aby tato policie nedostala těžké zbraně.
Hamás proniká do gazanských rodinných klanů a při výběru členů policie bude předstírat, že patří k nim. Chystaná přítomnost mezinárodních vojáků a technokratické vlády ho netrápí; je přesvědčen, že mu půjdou na ruku. Dokonce oficiálně souhlasil, že nové vládě „předá moc“, aby se prý „Izrael nemohl vymlouvat a stáhl se“. Hamás dobře ví, že bude Gazu ovládat dál. Izraelští analytici jsou přesvědčeni, že přítomnost nových orgánů situaci Hamásu nijak nezmění.
Izraelci se však nestáhnou, dokud Hamás nesloží zbraně. Podle odhadů izraelské armády jich má ještě asi 27 000, včetně tisíců raket, dronů a výbušných zařízení, která si vyrobil z nevybuchlé izraelské munice. Armáda stále nachází a likviduje zbrojní zásoby Hamásu; tento týden v jedné mešitě.
Izraelci také pokračují v likvidaci nižších velitelů Hamásu (ti vyšší jsou už po smrti), kteří se snaží obnovit teroristickou infrastrukturu, i řadové členy, kteří se zúčastnili masakru Izraelců ze 7. října. Podle armády jich od příměří loni v říjnu zabili nejméně 420. Izrael také teroristy vytlačuje z dalších částí pásma a ovládá už 70 % území.
Zahraniční politické křídlo Hamásu si konečně zvolilo nového vůdce – radikálního Chalíla al-Hajju, a ne trochu umírněnějšího Chálid Mišál. Je to však jedno – oba dva jsou zarytí zastánci zničení Státu Izrael.
Trump chce umožnit jaderný program Saúdské Arábii
Americký prezident Donald Trump udělal další kontroverzní krok, který vyvolal znepokojení Izraele – schválil dohodu se Saúdskou Arábií o jaderné spolupráci na příštích třicet let. Saúdové mají získat americkou technologii a odborné znalosti ke zřízení „civilního mírového jaderného programu“.
Z dohody však vypadla dřívější podmínka, že Saúdové musejí uzavřít smlouvu o normalizaci vztahů s Izraelem. Trvala na ní předchozí vláda demokrata Joea Bidena i Trumpův nedávno zesnulý poradce Lindsey Graham. Především však dohoda neobsahuje pojistky, které by zajistily, že Saúdská Arábie nezačne vyrábět jadernou zbraň; mj. by musela umožnit kontroly Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE), jak to stanoví i podobná americká dohoda se Spojenými arabskými emiráty z roku 2009. Emiráty tak od Američanů získaly jaderné know-how, materiál a přístroje stejně, jako je mají dostat Saúdové. Ti ale slib, že nebudou vyrábět jadernou zbraň a nechají se kontrolovat MAAE, výslovně odmítli. Trump přesto dohodu schválil.
Den po oznámení dohody mu někdo připomněl, že zapomněl na normalizaci vztahů s Izraelem, a Trump prohlásil, že tato podmínka v dohodě je. To je však nepravděpodobné, protože Saúdové normalizaci dlouhodobě odmítají, dokud se Izraelci přinejmenším nestáhnou z Pásma Gazy.
Ministr zahraničí Marco Rubio však zdůraznil, že pojistky v americko-saúdské smlouvě budou a zajistí, že mírový jaderný program nebude možné změnit ve zbrojní.
Rijád nemá obohacovat uran na svém území a nejméně první dva roky bude jaderné palivo dovážet z USA. Potom Američané situaci vyhodnotí. Teoreticky by pak v Saúdské Arábii mohla vzniknout továrna na obohacování uranu, což pro řadu zemí v regionu není příjemná představa.
Kritikové už dlouho varují, že jestli Saúdská Arábie bude mít vlastní jaderný program, spustí to v regionu závody ve zbrojení a blízkovýchodní země se budou cítit méně bezpečně. Myslí si to i američtí demokraté, ale zřejmě se jim nepodaří dohodu zablokovat. Kongres ji má dostat ke schválení v nejbližších dnech, ale odpůrci potřebují k přehlasování případného prezidentova veta dvě třetiny hlasů – a ty momentálně nemají.
Problémem je i osobnost korunního prince Muhammada bin Salmána, který v roce 2018 prohlásil, že jestli Írán, hlavní regionální rival Saúdů, vyrobí jadernou zbraň, Rijád to udělá také. Pokud ho však nebude kontrolovat MAAE, která ověřuje, jestli je civilní jaderný program opravdu jen civilní, nikdo v tom Saúdům nedokáže zabránit. Pochybnosti mají i někteří republikáni, kteří chtějí pro dohodu zvednout ruku jen v případě, že Rijád výslovně slíbí, že nebude obohacovat uran a zpracovávat vyhořelé palivo z reaktoru, které lze využít k výrobě atomové zbraně.
Muhammad bin Salmán možná momentálně nemá v úmyslu vyrobit jadernou zbraň, ale budoucnost je nejistá. Je to nevypočitatelný vládce, který dal v roce 2018 brutálně zavraždit novináře Džamála Chášukdžího jen proto, že ho kritizoval. Jeho lidé na saúdském konzulátu v Istanbulu Chášukdžího brutálně mučili, uřízli mu prsty, zabili ho a rozčtvrtili a jeho tělo rozpustili v kyselině. Saúdská Arábie navíc podepsala pakt o vzájemné vojenské pomoci s nepříliš důvěryhodným Pákistánem, rovněž jadernou velmocí. Lze dohodě s takovým panovníkem věřit?
Pro Trumpa je však zjevně důležitější finanční zisk a dohoda je pro Američany výhodná. Americké firmy vydělají na dodávkách Rijádu miliardy dolarů, protože mu jaderné zařízení postaví a Westinghouse zřejmě dodá lehkovodní reaktory. Dohoda oživí americký jaderný průmysl a zabrání jaderné spolupráci Saúdů s Čínou a Ruskem.
Projekty vymyšlené Trumpem nejsou příliš populární ani úspěšné. Trump jim zpočátku věnuje pozornost, ale brzy o ně ztratí zájem. Příkladem je dohoda s teroristickým Hamásem o budoucnosti Pásma Gazy, která uvízla v půli cesty. Teď zase Trump nepřesvědčivě zdůrazňuje, že „zajistí, aby byl saúdský jaderný program mírový“.
Trump tvrdí, že je přítel Izraele, ale chce prodat Turecku nejvyspělejší bojové stíhačky na světě a teď nabízí jaderný program Saúdům a zvažuje, že jim prodá i stíhačky F-35. V obou případech by porušil americký zákon o vojenské nadřazenosti Izraele na Blízkém východě.
Americký prezident přestal na zájmy Izraele dbát a jeho vztah k premiéru Netanjahuovi se zhoršil natolik, že izraelský premiér už nemůže ovlivňovat americká rozhodnutí.
Izraelští představitelé americko-saúdskou jadernou dohodu otevřeně nekritizovali, ale neoficiálně vyjadřují velké obavy – stejně jako z amerického záměru prodat F-35 Turecku nebo z ústupků v jednání s Íránem, kdy Trump vynechal jaderný program, zastavení podpory teroristům v regionu i výrobu balistických raket.
Možná však některým Trumpovým plánům zabrání americké ministerstvo zahraničí Marca Rubia. Poslalo zprávu Kongresu, v níž zdůrazňuje, že Turecko nesplňuje právní podmínky získání stíhaček F-35 – nejen tím, že se nezbavilo ruského systému vzdušné obrany S-400, ale i trvající podporou teroristického Hamásu. Třeba Rubio dosáhne i zpřísnění podmínek pro Saúdy.
Americko-íránská válka eskaluje
USA už deset nocí po sobě bombardují stovky cílů v Íránu a ten v odvetě ostřeluje arabské státy v Perském zálivu, Jordánsko a v pátek poprvé i americkou základnu v Sýrii, která je však už dlouho vyklizená. Zabil šest amerických vojáků na základně v Kuvajtu, dva další v Jordánsku a řadu dalších zranil. O život přišel i americký voják při likvidaci nevybuchlé munice ze sestřeleného dronu v Iráku, kde Teherán začal útočit na Kurdy a devět jich zabil. Zahynul také jeden indický námořník na ostřelované lodi. Íránská junta se chová jako teroristická skupina, a ne jako vláda členského státu OSN.
Američané útočili už dříve, protože Írán neplní sliby, chce v Hormuzském průlivu vybírat vysoké poplatky a ostřeluje plavidla, která je nezaplatí. Uzavřel ho hned po podpisu memoranda o porozumění. Klid zbraní tak v podstatě nikdy nenastal a jednání, která si Američané zpočátku tak pochvalovali, neprobíhají.
Írán míří čím dál přesněji a Američané jsou přesvědčeni, že mu při zaměřování pomáhají Čína a Rusko – Čína pomocí satelitu a Rusko dodáváním souřadnic amerických lodí a letadel a předáváním taktických znalostí dronů.
Teherán se nevzdává a situace eskaluje. Americký ministr zahraničí Marco Rubio sice tvrdí, že USA jsou „otevřené diplomatickému jednání“, ale nejmenovaný americký činitel řekl Washington Postu, že se připravují „na širší válku“. Přemisťují do regionu stále víc bombardérů a tankovacích letounů z Německa a Anglie. Američané tím způsobili velké problémy Izraeli – na Ben Gurionově letišti parkovalo 33 amerických letadel, civilní lety neměly kde přistávat a hrozilo, že bude muset být zrušeno až 200 000 letenek soukromých pasažérů. Nakonec Washington slíbil, že převážnou většinu svých letadel přesune na izraelské vojenské základny, ale kdyby jich na Ben Gurionově letišti bylo jen o sedm víc než dvacet, musely by se rušit civilní lety pro 5000 cestujících denně.
Ostřelované arabské státy projevují čím dál větší nespokojenost s americkým postupem a požadují zapojení Severoatlantické aliance s argumentem, že když vypuklo povstání v Libyi proti Muammaru Kaddáfímu, NATO zasáhlo a pomohlo jeho režim svrhnout.
Izrael se bombardování Íránu neúčastní a soudí, že Američané ho zatím zapojit nechtějí, aby ho ušetřili íránských raketových odvet. Teherán očividně nemá napadení Izraele v úmyslu, protože se bojí jeho cílených atentátů na nejvyšší představitele. Možná mu však zdrženlivost k ničemu nebude; v neděli dopadl šrapnel íránské balistické rakety směřující na Jordánsko k izraelskému Ejlatu. Izrael je na vstup do konfliktu připraven a předpokládá, že dřív nebo později se do něj zapojí.
V regionu je na 50 000 amerických vojáků, což vyvolává spekulace o připravované pozemní operaci. Donald Trump ji nevyloučil.
Zatím americké letectvo bombarduje íránské vojenské cíle a logistickou infrastrukturu, protileteckou obranu, přístavy a námořní schopnosti, aby zničilo schopnost Teheránu ostřelovat lodě. Bombardovalo i několik mostů, íránské vojenské letiště nebo provincii Búšehr, kde se nachází jaderná elektrárna. Američané zřejmě chtějí odříznout hlavní přístav Bandár Abbás, který hraje nejdůležitější roli v ovládání Hormuzského průlivu, a ničí proto i silnice a železniční tratě kolem něj.
Zatím je však americká strategie neúspěšná. Hormuzský průliv je nejúčinnější kartou Islámských revolučních gard (IRG) a ty se jí odmítají vzdát.
Nedávno se do konfliktu zapojila i Saúdská Arábie a bombardovala letiště v jemenském Saná, aby zabránila přistání íránského letounu, který narušil vzdušný prostor jemenské oficiální vlády v Rijádu. IRG předtím nařídily místním povstaleckým Hútíům, aby se připravili uzavřít průliv Báb-al-Mandab.
Washington stále zvyšuje tlak na Teherán. Zrušil povolení k íránskému prodeji ropy, které vydal po podpisu memoranda. I tak si však Írán podle odhadů deníku Wall Street Journal od té doby vydělal exportem až šest miliard dolarů. Američané také zdůraznili, že Íránu neuvolní žádné zadržované peníze, dokud Teherán nesplní slíbené požadavky. Uvalil vlastní blokádu na Hormuzský průliv a sankce na desítky plavidel, firem a jednotlivců porušujících stávající protiíránské sankce.
Američané stále přitvrzují, aby přinutili Írán k dalšímu jednání a zastavili jeho ustavičné vydírání. Teherán byl přesvědčen, že mu USA splní každý požadavek, protože Trump nechce obnovit válku. Očekával i zrušení amerických sankcí a další vstřícné kroky, protože Washington se podle něj bojí zpomalení světové ekonomiky kvůli zablokovanému Hormuzu. Zdá se, že se mýlil.
Trump je však frustrovaný, že nemůže dosáhnout svých cílů, a působí bezradně. S jeho přístupem je podle nejnovějšího průzkumu agentury Ipsos spokojeno jen necelých 29 % Američanů a s jeho vládnutím obecně pouhých 35 %.
Z americko-íránského memoranda o porozumění, které si Trump tak pochvaloval, nebylo dodnes splněno vůbec nic. Izrael je přesvědčen, že dosažení uspokojivé permanentní dohody s Íránem nebude proveditelné jinak než obnovením plnohodnotné války.
Izrael půjde v říjnu k volbám
Izraelský Kneset rozhodl, že parlamentní volby se budou konat 27. října, a v pátek se rozpustil. Vláda premiéra Binjamina Netanjahua bude první od roku 1988, která doslouží celé volební období.
Má za sebou těžké chvíle; masakr Hamásu a válku, která dodnes neskončila – zejména v Pásmu Gazy, v Libanonu a proti Íránu.
Netanjahuův Likud už není nejsilnější stranou. Je terčem ostré kritiky, která bude v začínající předvolební kampani ještě sílit. Kabinet nevyšetřil své selhání před 7. říjnem 2023, udělal i řadu dalších chyb a vrší další – Kneset na poslední chvíli schválil několik kontroverzních zákonů.
Nejvíc kritizovaným je článek zařazený do Základního zákona (izraelské ústavy), že studium Tóry má stejnou hodnotu jako služba v armádě. Ultraortodoxní židé, charedim, tak nebudou muset na vojnu. Další zákon zase ruší dosavadní zatýkání těch, kteří odmítají do armády nastoupit.
Oba zákony vyvolaly velké pobouření izraelské veřejnosti a vedly ke stížnostem k Nejvyššímu soudu, který jejich platnost okamžitě zmrazil, dokud vláda nevysvětlí, proč by měly platit, když uzákoňují nerovnost. Podle izraelských komentátorů je Nejvyšší soud určitě zruší definitivně, protože je diskriminační.
Malé procento charedim se do armády hlásí, ale 72 000 se vojenské službě vyhýbá a bouřlivě protestuje. Armáda potřebuje nejméně 12 000 nových vojáků, a problém tak řeší záložníci, kteří jsou po skoro třech letech války vyčerpaní a přicházejí o zaměstnání i své rodiny. S oběma zákony nesouhlasí ani někteří poslanci Netanjahuova Likudu, ani náčelník hlavního štábu Ejal Zamir, podle kterého je armáda na pokraji kolapsu a zákon oslabí schopnost Izraele se bránit. Kneset kvůli tomu prodloužil povinnou vojenskou službu na 32 měsíců.
Rovněž přijal dlouho odkládaný zákon, který oslabuje pravomoci nejvyšší státní zástupkyně, usnadňuje její odvolání a povoluje vládě nerespektovat její právní názor, jenž byl doposud závazný. Gali Baharav-Miara i její předchůdci byli vždycky strážci ústavnosti, a když rozhodli, že je něco nezákonné, jejich verdikt nebylo možné zrušit. Netanjahuova vláda má však pocit, že ji státní zástupkyně omezuje, a chce se jí zbavit.
Tyto zákony mohou ještě víc snížit slábnoucí popularitu Netanjahua, který si chtěl jejich předložením ke schválení na poslední chvíli zajistit loajalitu ultraortodoxních vládních partnerů.
Už před jejich přijetím nesouhlasilo s požadavky ultraortodoxních stran 62 % Izraelců. Pro zákony nehlasovali ani všichni poslanci Likudu a dva potom stranu opustili. Bývalá náměstkyně ministra zahraničí Šaren Haskel dokonce založila vlastní pravicovou stranu s názvem Izrael na prvním místě a s prohlášením, že vláda „dala přednost sektářským zájmům před našimi vojáky na frontě“.
Dalším nepopulárním novým zákonem je reforma médií, která umožní vládě jejich větší kontrolu a omezí svobodu kritiků. Opoziční politik Jair Lapid prohlásil, že opozice zákon zruší, jakmile se dostane k moci.
Nejvážnějším soupeřem Netanjahua je 66letý generál a bývalý náčelník hlavního štábu Gadi Ajzenkot se svou stranou Jašar (Rovně), kterou založil teprve loni v září – poté, co ve válce ztratil syna a synovce. Kromě jiného slibuje zřízení komise, která vyšetří selhání Netanjahuovy vlády před masakrem Hamásu, posílení armády a hranic, vojnu pro ultraortodoxní židy nebo větší bezpečnost v Izraeli. Totéž požaduje i velká část Izraelců. Ajzenkotova strana v posledních průzkumech několikrát porazila Likud a podle dvou nejnovějších by s potenciálními partnery získala parlamentní většinu. Páteční anketa deníku Maariv také ukázala, že 83 % Izraelců si ve vládě nepřeje ultraortodoxní strany. Současné průzkumy však nic neznamenají a preference se mohou změnit.
Kdyby Ajzenkot volby vyhrál, byl by prvním premiérem z řad Mizrachim, Židů ze Severní Afriky a Středního a Blízkého východu; narodil se sice v Izraeli, ale jeho rodiče pocházejí z Maroka. Až dosud byli všichni izraelští premiéři Aškenázové, tj. potomci Židů ze střední a východní Evropy. Ajzenkot je navíc bývalý generál a ti jsou v izraelské politice oblíbení; byli jimi i premiéři Jicchak Rabin, Ehud Barak nebo Ariel Šaron a šest dalších generálů bylo poslanci rozpuštěného Knesetu, například Beny Ganc.
Do voleb půjde opět i nedávný premiér Naftali Benet, který založil stranu Be-jachad (Spolu) s Jairem Lapidem; už spolu vládli v letech 2021–2022, kdy se ve funkci premiéra vystřídali. Kromě obvyklých stran bude také kandidovat nový subjekt Záložníci, kteří tento týden v průzkumech poprvé překročili hranici vstupu do Knesetu.
Netanjahu čelí kritice nejen kvůli vstřícnosti vůči charedim, ale i velkým ztrátám v Libanonu a poslušnosti vůči Donaldu Trumpovi, kvůli které Izrael nedovedl ani jednu válku do úspěšného konce. Netanjahu preferoval nejzazší možné datum voleb, aby získal čas věci napravit, ale nejnovější schválené zákony mu situaci spíše ztíží. Podle průzkumu televizní stanice N12 si 59 % Izraelců dokonce přeje, aby Netanjahu z politiky odešel. Je nejdéle sloužícím izraelským premiérem; poprvé vládl v letech 1996–1999, pak 2009–2021 a znovu od roku 2022.
Předvolební kampaň však teprve začíná. Izraelci mají ještě tři a půl měsíce, aby se rozhodli, jak bude příští vláda vypadat. A Netanjahu je mistr politického přežití.
Smrt senátora Lindseyho Grahama je velká ztráta pro Izrael
V sobotu večer náhle zemřel významný americký senátor Lindsey Graham. Bylo mu teprve 71 let a údajně šlo o „krátkou nemoc a náhlé úmrtí“. Graham byl neochvějný americký vlastenec a nejvytrvalejší zastánce Izraele v americkém Kongresu; židovský stát v něm ztratil nejdůležitějšího spojence, kterého si cenila jak izraelská vládní koalice, tak opozice.
Lindsey Graham byl baptista, právník a od roku 1995 senátor za Jižní Karolínu. Byl přítelem Donalda Trumpa a jeho nejdůležitějším zahraničněpolitickým poradcem, který měl na prezidenta vliv. Bezvýhradně podporoval Izrael a jeho právo na sebeobranu, ale i Ukrajinu a nejtvrdší možné sankce proti Rusku. V pátek se vrátil ze schůzky s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským v Kyjevě.
V roce 2018 byl spoluautorem návrhu zákona Taylor Force Act, pojmenovaný po Američanovi, kterého v roce 2016 zavraždil palestinský terorista v Jaffě. Podílel se i na přípravě zákona z roku 2018, který zakazuje americkou finanční pomoc palestinské samosprávě, dokud bude vyplácet renty teroristům a jejich rodinám. Byl také spoluautorem zákona, který v roce 2017 uvalil sankce na jednotlivce, spolky a podniky bojkotující Izrael, a kritizoval rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2334, která prohlašuje židovské osady v Judsku a Samařsku za nezákonné. Podporoval přemístění amerického velvyslanectví do Jeruzaléma a osobně se zasloužil o to, aby Donald Trump během svého prvního mandátu uznal v roce 2019 Golanské výšiny za izraelské území.
Byl rovněž zastáncem co největší americké vojenské pomoci a prodeje nejvyspělejších zbraní Izraeli i americko-izraelské vojenské spolupráce. Tvrdil, že Izrael je pro USA „dobrá investice, protože obě země mají stejné hodnoty i stejné nepřátele“.
Bezpodmínečně podporoval úplné zničení Hamásu a uzavření dohody o normalizaci vztahů mezi Izraelem a arabskými státy, zejména se Saúdskou Arábií.
Graham vždycky hájil Izrael a zdůrazňoval, že jeho hlavním městem je Jeruzalém a USA nikdy nedopustí další holokaust. Byl odpůrcem mezinárodní dohody o omezení íránského jaderného programu z roku 2015, kterou prosadil tehdejší americký demokratický prezident Barack Obama, a rovněž byl proti nedávnému krátkodobému „usmíření“ Donalda Trumpa s Íránem. Vždycky tvrdil, že „bezpečnost Izraele znamená i bezpečnost Ameriky“. Zároveň byl i zastáncem dvoustátního řešení s tím, že Izrael „nemá jinou možnost“.
Nesnášel íránský režim, nazýval jeho vůdce „nacisty“, opakovaně vyzýval k jejich svržení a přemlouval Trumpa k co nejtvrdšímu postoji vůči Teheránu. Íránská junta jeho smrt tak opěvovala, že to vyvolalo spekulace, zda za jeho náhlou smrtí nestojí. Na nedávném pohřbu nejvyššího íránského duchovního vůdce Alího Chameneího figurovala Grahamova podobizna s terčem na obličeji vedle Trumpovy a Netanjahuovy. Senátor podporoval i íránskou opozici a íránského korunního prince Rezu Pahlavího a zdůrazňoval, že dokud bude íránský režim u moci, bude sílit Hamás, Hizballáh i jemenští Hútíové. Připouštěl sice diplomatické řešení konfliktu s Íránem, ale byl přesvědčen, že selže.
V otázce Pásma Gazy podporoval úplnou porážku Hamásu, „jakou byla bezpodmínečná kapitulace Japonska a Německa za druhé světové války“.
V Izraeli byl častým hostem, a to i za války proti Hamásu Hizballáhu a Íránu, kdy se ostatní zahraniční představitelé židovskému státu vyhýbali. Znal všechny izraelské politiky a prezidenty a sešel se i s někdejšími rukojmími Hamásu a jejich rodinami.
Lindsey Graham toho udělal pro Izrael velmi mnoho. Jeho podpora byla neochvějná, a i když ho občas kritizoval, Izrael se na něj mohl vždycky spolehnout. Graham říkal, že ho bude podporovat až do své smrti, a svému slovu dostál. Jeho smrt však přišla příliš brzy a Izrael ho bude velmi postrádat; zejména jako střízlivého, věcného a přesvědčivého poradce Donalda Trumpa.
Trump chce prodat nejvyspělejší stíhačky Turecku
V úterý a středu se konal v Ankaře summit NATO za přítomnosti 52 hlav států z 32 členských zemí aliance a na pozvání prezidenta Erdoğana dokonce i syrského prezidenta Ahmada Šary. Bylo to poprvé, co byl na summitu NATO přítomen bývalý džihádista. Zúčastnil se i Donald Trump, který podle svých slov přijel „jen z úcty k prezidentovi Recepu Tayyipu Erdoğanovi“. Summit se konal poté, co turecké bezpečnostní složky pozatýkaly řadu opozičních politiků a v Ankaře zakázaly demonstrace. A na závěr setkání Erdoğan daroval všem hlavám státu nabitý revolver.
Turecko v posledních letech stupňuje protiizraelskou rétoriku. Od masakru Izraelců v říjnu 2023 Erdoğan označuje Hamás za „osvobozeneckou skupinu“ a Izrael za „teroristický stát“. Nedávno prohlásil, že „sionismus je genocidní expanzionistická ideologie, která ohrožuje mě osobně, naši stranu a všechny ostatní. Náš boj proti němu má zajistit přežití našeho národa.“
Neméně otevřeně hovoří i ministr zahraničí Hakan Fidan, který nedávno prohlásil, že „Izrael není jen problémem Turecka, ale celého světa… Izraelští představitelé se stali břemenem, které už lidstvo nedokáže snášet“.
Nikdo na světě, včetně OSN, tuto otevřenou výzvu ke zničení Izraele neodsoudil, kromě izraelského ministra zahraničí Gidona Saara a jeho německého kolegy Johanna Wadephula, který výrok označil za „nepřijatelný“ a zdůraznil, že „Izrael čelí neustálým regionálním hrozbám a má právo i povinnost se bránit“.
Pravověrný muslim Erdoğan podrývá západní hodnoty i dlouhodobé zájmy Západu. Snaží se vlichotit Trumpovi, ale zároveň prohlašuje, že USA jsou „upadajícím hegemonem“ a „imperialistickým sponzorem terorismu“. Tím je však naopak Turecko. Od roku 2012 tam sídlí ústředí Hamásu a Izrael nedávno odhalil další z řady teroristických sítí řízených z Turecka, která najímá teroristy k pašování zbraní do Judska a Samařska a k tamějším útokům.
Erdoğan od roku 2023 otevřeně podporuje masakr Hamásu a jeho únosy Izraelců. Buduje sunnitskou alianci a jeho nejbližšími strategickými spojenci jsou Pákistán a Katar. V Somálsku staví základnu k vypouštění satelitů a testovací areál balistických raket dlouhého doletu. Udržuje těsné vztahy s Čínou, Ruskem a Íránem, od roku 1974 okupuje severní Kypr a od roku 2016 i severní Sýrii – a přitom je členem NATO. Divoce zbrojí a posiluje armádu, která má už 355 000 vojáků a 378 000 záložníků.
Erdoğan nenávidí Izrael, obviňuje ho z „genocidy“ v Pásmu Gazy a jedním dechem vyzývá ke genocidě Izraelců. Izraelského premiéra Binjamina Netanjahua označuje za „dnešního Führera“ a tvrdí, že Izrael „mučí palestinské děti jako nacisté za druhé světové války“. Podle něj Izrael „ohrožuje Turecko svými vojenskými akcemi v Sýrii a Libanonu“, přestože Ankara okupuje sever Sýrie. Erdoğanova země se chce stát „blízkovýchodním hegemonem“, jakousi novodobou Osmanskou říší s islamisticko-džihádistickými ambicemi.
Je také hlavním sponzorem nové Sýrie prezidenta Ahmada Šary. Turecko s ním před necelým rokem uzavřelo dohodu o výcviku a budování syrské armády, která má mít do pěti let 200 000 vojáků. Mnoho nových velitelů je s Tureckem přímo spjato a někteří mají na svědomí sektářské vraždění a represe Kurdů. Budoucí syrská armáda bude islamistická.
Trump však Erdoğana obdivuje a tvrdí o něm, že je to „zatraceně dobrý vůdce“. Zvažuje proto opětovné zařazení Turecka do amerického programu nejmodernějších stíhaček na světě F-35 zaměřený na jejich vývoj a nákup. Turecko v něm už bylo, ale Američané je v roce 2019 vyřadili kvůli zakoupení ruského systému vzdušné obrany S-400, který představuje bezpečnostní hrozbu pro americká bojová letadla. Dokud se Ankara systému S-400 nezbaví, nesmí tyto stíhačky dostat.
Trump ale v Ankaře oznámil, že sankce zruší a prodej F-35 „určitě zváží“, přestože S-400 je na tureckém území dál. Podle agentury Bloomberg má jít o šest letounů. USA také Turecku prodají další motory F110 GE do jeho taktických stíhaček KAAN vlastní výroby; prvních deset mu už dodal. Trump tak vyzbrojuje Ankaru proti Izraeli.
Izrael je velmi znepokojen. Považuje Turecko za stále závažnější hrozbu. Netanjahu nekritizoval Trumpovy úvahy o F-35 přímo, ale v rozhovorech pro dvě americké stanice připomněl, že turecký režim okupuje severní Kypr, vyhrožuje Řecku a je „infikovaný Muslimským bratrstvem, které hlásá smrt Americe“. Izraelcům řekl rovnou, že „si nemyslí, že by Turecko mělo americké stíhačky dostat“, a připomněl, že Ankara financuje Hamás, vyzývá ke zničení Izraele a chce „dobýt Jeruzalém“.
Dodání stíhaček F-35 Turecku dokonce zakazuje americký zákon o vojenské nadřazenosti Izraele (Qualitative Military Edge – QME) na Blízkém východě, který už od konce 70. let stanoví, že žádná jiná blízkovýchodní země nesmí mít kvalitnější a výkonnější zbraně než Izrael.
Trump pro svůj zamýšlený krok zatím nemá podporu Kongresu, a to ani ve vlastních republikánských řadách. Dokonce i jeho přítel-senátor Lindsey Graham prohlásil, že republikáni budou proti. S prodejem stíhaček nesouhlasí ani řada demokratů, kteří sbírají podpisy k výzvě Bílému domu, aby Turecku stíhačky F-35 neprodával.
USA už nežádají úplné odzbrojení Hamásu
Od masakru Hamásu ze 7. října 2023 uplynulo ve čtvrtek 1000 dnů. Izraelci si je připomněli i požadavkem, aby vláda konečně vyšetřila příčiny svého selhání.
Armáda při odvetné operaci zničila v Pásmu Gazy skoro celé město Rafáh, většinu Chán Júnisu, velkou část města Gaza a 83 % teroristických tunelů, z nichž některé vedly až do Izraele – a stále likviduje další. Jen v Rafáhu bylo 362 tunelů, jimiž Hamás pašoval do Pásma Gazy zbraně a zboží. Izrael však především zabil všechny nejvyšší velitele Hamásu i mnoho nižších. Poslední vojenský šéf Muhammad Úda byl zlikvidován pouhých jedenáct dní po Izzadínu Haddádovi, který se ujal velení po cílených atentátech na Muhammada Dajfa, Jahjá Sinwára a jeho bratra Muhammada. Dalšího nejvyššího velitele Hamás už raději nejmenoval. Vojáci od začátku příměří zlikvidovali přes 1000 ozbrojenců a nepřestávají také eliminovat pachatele masakru ze 7. října.
Nedávno si na Hamás vzpomněl Írán a zařadil ho na program jednání s Američany s tím, že „agrese musí být zastavena na všech frontách“. Jestli prý bude v Pásmu Gazy pokračovat „izraelská agrese“, opět uzavře Hormuzský průliv.
Američané se lekli a „oslavili“ výročí masakru tím, že se vzdali svých požadavků na Hamás. Po devíti měsících nátlaku a vytrvalém odmítání teroristů složit zbraně najednou už netrvají na jejich úplném odzbrojení. Podle nich postačí, když Hamás odevzdá jen „těžké“ zbraně, ale neurčili, co všechno zahrnují. Lehké zbraně jako pušky si mohou ponechat – a mají jich desetitisíce. Když Hamás viděl, že mu Američané splní každé přání, začali nově požadovat, aby k „těžkým zbraním“ nepatřily tunely a zbrojní sklady. Americký vyjednavač Steve Witkoff teď údajně jedná přímo s vysokým představitelem Hamásu Chalílem al-Hajjou.
Přestože Hamás nesplnil dohodu, s kterou původně souhlasil, chtějí Američané přistoupit k další fázi mírového plánu a zahájit rekonstrukci Pásma Gazy, která měla podle plánu nastat až po odzbrojení teroristů. Trumpova Rada míru chce v blízké budoucnosti spustit pilotní projekt v městě Tel Sultan nedaleko Rafáhu. Mají tam vzniknout „humanitární přístřeší“ (snad obytné karavany) pro neozbrojené civilisty pod dohledem mezinárodních stabilizačních jednotek, které je oddělí od Hamásu i izraelských vojáků. Izrael má tyto zóny bez Hamásu postupně rozšiřovat a vytlačovat ho na stále menší území, kde by nakonec zůstal sám bez civilních obyvatel, takže by bylo snazší ho zničit. Obnovení bojů sice zatím v plánu není, ale armáda se na ně připravuje; podle ní budou nutné, jestli Hamás podmínky příměří nesplní. Pokud Hamás zbraně složí, má se izraelská armáda z enklávy stáhnout. Prozatím čistí Pásmo Gazy od teroristů a zabírá další území – ovládá už 70 % enklávy, o skoro 20 % víc než po zahájení příměří.
Hamás má jiné plány než odzbrojení. Verbuje nové bojovníky, cvičí je a snaží se zprovoznit poškozené tunely. Jen v posledních dnech Izrael bombardoval čtyři nová odpaliště raket.
Armáda dál maří pokusy Hamásu postavit se znovu na nohy. Jak řekl jeden nejmenovaný izraelský politik deníku Jisrael Hajom, „armáda manévruje v mezích amerických omezení, zrychluje eliminace teroristů tak, aby se vyhnula mezinárodní kritice, a bude takto postupovat dál, dokud Hamás zbraně nesloží“. Do té doby podle deníku do Pásma Gazy nepřijde plánovaná technokratická vláda Rady míru.
Situace v enklávě zůstává navzdory 600 kamionů s humanitární pomocí denně svízelná, protože Hamás je stále krade a zboží přeprodává, aby mohl verbovat a platit nové bojovníky. Gazané nežijí na území ovládaném izraelskou armádou, ale s Hamásem, a přes dva miliony lidí se tak tísní na zhruba třiceti procentech území pásma. Vládne tam chaos, kterého využívají zločinecké gangy, a přibývá násilí, vražd a útoků na ženy. Odpůrci Hamásu nedávno vyzvali Gazany k veřejnému protestu proti teroristům, ale lidé z nich mají pořád obrovský strach. Demonstrace se tak nekonala.
Z Trumpova pompézního plánu pro Pásmo Gazy se zatím neuskutečnilo nic, a tak chce americký prezident světu prezentovat výsledky i za cenu nového ohrožení Izraele. Rýsuje se tak další nepřijatelná dohoda jako ta s Íránem; stačí, když Teherán pohrozí zablokováním Hormuzského průlivu, a Trump pro něj udělá cokoli.
Jestli neschopní američtí vyjednavači odpustí Hamásu splnění původních podmínek, Hamás bude mít mnohem větší šance obnovit svou útočnou sílu. A když začne znovu útočit na Izrael, nově vybudované domy a infrastruktura budou opět zničeny jako při každé provokaci teroristů před říjnem 2023. Podnikatelé, kteří chtějí do pásma investovat, by si to mohli rozmyslet.
